Bývalo to za onoho času tak, že při každém natáčení čehokoliv na pás bylo na počátku uvedeno, co obsahuje, případně - při delších programech - kolikátý pás dotyčného pořadu to je. Časem se od toho upustilo, všechno bylo sepsáno na průvodním formuláři nazvaném Křestní list, kde byly veškeré údaje, včetně účinkujících, režie i stopáže. Mělo to svoje výhody, ale ovšem i záludnosti, jak vyšlo najevo poté, co se křestní listy tu a tam nenašly a muselo se narychlo zjišťovat, co vlastně na tom kterém pásku je, či - ó Velvary - naopak není. Z fonotéky se pásky posílaly k vysílání podle čísel na krabicích a bylo věcí techniků včas si zjistit, zda i uvnitř je vše, jak má být. Není totiž pro hlasatele - zvláště při noční službě - vítanou změnou, když se na počátku ozve: "...chnické hlášení : SOBR, pás první." Načež vypukne hluboké ticho, vydatné tak, že je přímo naléhavě slyšitelné. Co teď a co místo ohlášené hudby, když jsou po ruce jen záložní pásky pro případné doplnění pořadu, který by vyšel trošku kratší, než udávala stopáž? - Klasik by zde právem připustil, že "that is the question", jenže hlasatelka není Elsinor.