Podobně jako při posuzování malířství tak i při zkoumání sochařství konce 19. století se ptáme, zda je máme klást na počátek moderního umění 20. století nebo nikoliv. Stejně jako v případě impresionistického malířství je i sochařství konce 19. století završením umění 19. století. Je nepochybné, že problém zlomu hledáme především u nejvýznamnějšího sochaře té doby, a tím byl Auguste Rodin, který je srovnatelný s malíři, jakými byli Claude Monet, Alfred Sisley, Pierre-Auguste Renoir. Skicovitost a rozbrázdění povrchu sochy vypouklinami a vyhloubeninami, které vyvolávají vibraci světla a stínu, připomínají vskutku impresionismus v malbě. Rodin jako tvůrce figurálního sochařství je ovšem zároveň zahleděn do minulosti, do helenismu, do soch Donatellových, Michelangelových, Bérniniho.