Slovo "krásná" nechť není matoucí tím, že krása je, jak víme, vnímána silně subjektivně; rozumím jím synonymum k pojmu "umělecká", tedy k tvorbě, jež je nositelkou estetické hodnoty a estetické funkce. Tato literatura, představovaná tisíci individuálních slovesných výtvorů, stává se v úzkém, promyšleném výběru předmětem školního vzdělávání a tím i zdrojem modifikací literární výchovy, přičemž funkce uměleckých textů tvoří východisko cílů literární výchovy. Této dílčí otázce chceme věnovat svou pozornost, s vědomím, že jde o dílčí pohled, který nás dovede jen k obecným závěrům, neboť vzhledem k četnosti rozdílů mezi tvůrčími individualitami, s ohledem na společensky proměnlivé poslání literatury jako celku, na odlišnosti recepce textů jejich příjemci a se zřetelem k vzdělavatelskému úsilí školy různých stupňů a typů jeví se i dílčí problematika cílů nadmíru složitá. Přistupujeme k ní tedy s vědomím parciálnosti našeho pokusu.