Po expanzi dadaistického hnutí, které vyšlo z Zürichu a založilo důležitá centra v Kolíně, Paříži a New Yorku, vzniklo centrum surrealistických aktivit, které měly ve 20. letech svého duchovního vůdce v básníkovi, filozofovi, teoretikovi, iniciátorovi a vůdčím duchu surrealismu André Bretonoví, opět v Paříži. Právě v Paříži došlo k euforickému rozkvětu surrealistického malířství, a to zejména po vydání prvního surrealistického manifestu v roce 1924, ve kterém André Breton definoval surrealismus jako "čistý psychický automatismus, jímž se slovem, písmem nebo jakýmkoliv jiným zpúsobem vyjadřují skutečné funkce myšlení. Jde o diktát myšlení bez racionální kontroly a jakýchkoliv estetických či morálních ohledú."