Mezi sochaři na počátku 20. století dlouho přežíval názor, že na sochařství, na rozdíl od malířství, nelze dost dobře uplatňovat požadavky moderních stylů, protože sochař je příliš závislý na zobrazování lidské figury. Prvními náznaky takového odporu k modernismu v českém sochařství byly již diskuse kolem kubismu v nově založené Skupině výtvarných umělců v Praze roku 1911, která vznikla na protest proti Spolku umělců Mánes a jeho časopisu Volné směry. Už od podzimu 1911 Skupina vydávala časopis Umělecký měsíčník, řešící vztah ke kubismu. Avšak na první výstavě v lednu a únoru roku 1912, otevřené v Obecním domě v Praze, vystavil Josef Čapek expresionistický obraz Matka s dítětem (namalovaný roku 1910), Václav Špála fauvistický obraz Eva, rovněž z roku 1910 a Zdeněk Kratochvíl karikatury v podobném duchu.