Vykoupilová, H. (2004). Eurofederalistické organizace a jejich prosazování zájmů z hlediska analýzy policy. Středoevropské politické studie, 6(4). Získáno z https://journals.muni.cz/cepsr/article/view/4055/5272
Evropské zájmové skupiny a jejich prosazování zájmů z hlediska

Eurofederalistické organizace a jejich prosazování zájmů

z hlediska analýzy policy

 

Hana Vykoupilová

 

Abstract: Eurofederalist organizations and their interests’assertion from the policy analysis point of view

The number of existing so called Eurofederalists groups and organizations advocating or, at least, having the Eurofederalist idea in their name, leads to a reflection about origins and sense of the existence of these groupings. It is a question if structures nominally advocating European federalism really assert in reality this idea. If the answer is yes, then it is interesting to examine which tools they use for that assertion. The article describes the way of arrangement of some of the Eurofederalist groups with focus on interest promotion description from the policy analysis methodology point of view.

 

Keywords: Federalism, Eurofederalism, European Union, Interest, Interest Group, Assertion, Organization, Policy Analysis

 

Integrující se Evropa je námětem diskusí nejen na poli reálné politiky, nýbrž stejně tak ve sférách vědeckého výzkumu ať již politologického, sociologického či ekonomického charakteru. Otázky totiž vyvstávají nejen okolo podoby samotného spolku, o míře rozšíření, míře integrace či o smyslu sepsání ustavujících textů, nýbrž také o míře ochoty příslušníků jednotlivých integrujících se státních útvarů sdílet společné unijní hodnoty a rysy. Častým, z mnoha úhlů pohledu zkoumaným, tématem se tak stala otázka podoby vytváření společných unijních základů, pokud možno internalizovaných všemi nebo alespoň rozhodnou většinou občanů členských zemí. Jejich smyslem by mělo být posilování pocitů sounáležitosti obyvatel s Evropskou unií, vytváření „společného“ evropského prostoru postaveného na stabilních základech.[1] Mohlo by se zdát, že právě toto téma je jedním ze stěžejních námětů existujících eurofederalistických uskupení působících v řadě členských států Evropské unie.

Existence vysokého počtu struktur obhajujících myšlenky koherentní i stojící v opozici  evropskému federalismu není nikterak překvapivá, uvážíme-li dobu trvání diskusí, jejichž předmětem je evropské uspořádání. Zakládání spolků stojících na základech obhajoby myšlenky vytvoření federální Evropy lze datovat hluboko do historie, a proto by jejich existence (často navazující na původní organizaci či jakýsi její nový zrod) neměla být nijak zarážející. Zajímavé však je, že tato uskupení nebyla zatím uspokojivě popsána, stejně jako nebyly uspokojivě popsány zájmy, které dané organizace sledují, a zejména pak prostředky, jichž užívají.

Skupiny nominálně obhajující evropský federalismus jsou přítomné ve všech členských zemích Evropské unie, ačkoli se zdá, že země, které čerstvě k Unii přistoupily, nedisponují tak vysokým počtem uskupení jako starší členové. Počet všech struktur obhajujících myšlenku evropského federalismu je příliš vysoký pro samotné bádání, a proto z úvah zkoumání eurofederalistických organizací byly vyloučeny politické strany, frakce evropských politických stran či samotné unijní orgány, které by bezesporu bylo možno rámcově zařadit do jednoho schématu. Namísto toho byly vybrány pouze některé zájmové skupiny nominálně se orientující na prosazování myšlenky evropského federalismu.

 

Zájmové skupiny

Obecně lze za hlavní funkci zájmových skupin považovat umožnění účasti jednotlivým individuím na politickém životě. „Podstatným prvkem takové účasti je to, že neprobíhá jen formou voleb, a že pro ni není nutné členství v politických stranách. Vlastní zájem je tak artikulován v té oblasti, ve které je občan připraven… se angažovat (…).“ (Fiala, Schubert 1993: 50) Funkcemi zájmových skupin je tak artikulace, agregace a reprezentace zájmů svých členů. V užším pojetí může skupina plnit též funkci politické socializace nebo dokonce politické rekrutace. Vzájemný vztah politických stran a zájmových skupin, které do značné míry sdílejí řadu charakteristik není předmětem tohoto textu, a proto na něj nebude soustředěna pozornost. Namísto toho je nevyhnutelné věnovat se podobám zájmových uskupení s ohledem na předmět zájmu. V této souvislosti totiž vystává několik zajímavých otázek.

Jsou skupiny nominálně postavené na obhajobě evropského federalismu skutečně obránci euro-federalistických idejí?

Jakým způsobem jsou předmětná uskupení organizována?

Do jaké míry jsou tato uskupení propojena a do jaké míry setrvávají na tzv. národních pozicích?

Do jaké míry jsou tato uskupení propojena (personálně, organizačně) se strukturami Evropské unie; a do jaké míry jsou kritická k Evropské unii?

Jakým způsobem uvedená seskupení prosazují své zájmy, jaké nástroje k tomu používaní a s jakým efektem?

Jaký je způsob financování těchto uskupení; je přímo vázán na EU nebo je obhajoba federalismu financována z jiných zdrojů?

 

Tyto a celou řadu dalších otázek není možné vzhledem k rozsahu textu uspokojivě odpovědět, neboť nalezení odpovědí si vyžaduje hlubšího rozboru a bádaní. Pozornost by tak měla být soustředěna pouze na pátý bod, kterým je způsob a efekt prosazování zájmů některých eurofederalistických zájmových skupin.

Z řady existujících organizací bude pozornost věnována strukturám působícím v České republice, zejména proto, že Česká republika je novým členem Evropské unie. Lze se domnívat, že myšlenka evropského federalismu a existence etablovaných struktur eurofederalismus prosazující nebude  tolik rozpracována jako v zemích, které jsou již dlouholetými členy Evropské Unie. V České republice existují v zásadě dvě organizace nominálně obhajující myšlenku evropského federalismu: jde o českou sekci Unie evropských federalistů  (Union of European Federalists) a její mládežnickou organizaci Klub mladých Evropanů a českou sekci Evropského hnutí (European Movement).

Kořeny existence těchto organizací sahají do poloviny minulého století, kdy se, zejména v souvislosti s druhou světovou válkou rodilo množství idejí zaměřených na prosazování myšlenky nového evropského uspořádání, postaveného na federálních principech. Současná uskupení na původně založené organizace do značné míry navazují.

 

Metody prosazování zájmů z hlediska konceptu analýzy policy 

Analýza policy představuje v současné politologii jeden z významných nástrojů zkoumání, jehož využití je natolik široké, že přesahuje samotnou oblast politologické vědy. Policy analysis tak zastupuje široce užívaný koncept, který je soustředěn především na schematické postupy v rámci uvažovaného problému. Zřetelné využití vypracovaných postupů a schémat lze najít zejména v kontextu analýzy jednotlivých politik a to na nejrůznějších úrovních, avšak jejich užití není vyloučeno ani v kontextu jiných sfér politologického bádání. Tento text tak bude zaměřen na snahu aplikovat některé metody a postupy uvedeného konceptu na sféru zájmových skupin v evropském geografickém i politickém prostoru.

Analýza policy nabízí řadu schémat a specifických modelů, jejichž využití je nutno dát do souladu se samotným předmětem zkoumání. Z vysokého počtu existujících modelů tak lze zcela jistě jmenovat Eastonův model. Eastonův model, nazývaný též „input-output“ model pracuje se třemi základními elementy: vstupy (inputs), zpracování (conversion), výstupy (ouputs). Input je tvořen jednak požadavky (demands) vznášenými na politický systém, jednak podporou (support) vyjadřovanou systému. Požadavky i podporu je třeba chápat jako vzájemně se ovlivňující. Požadavky i podpora přicházejí k systému z okolí (environment). Následuje fáze přeměny (conversion), v níž politický systém zpracuje požadavky i podporu. Výsledkem jsou výstupy v podobě politických rozhodnutí (decisions) a politických jednání (actions). Mezi vstupy a výstupy existuje zpětná vazba (feedback), a „politický výsledek, output, (např. politické programy nebo opatření), je tak podroben kontrole celého systému, který prostřednictvím reakce zpětné vazby vytváří nový input pro politický systém. Kybernetický řetězec se tímto procesem zpětné vazby (feedback) uzavírá.“ (Fiala, Schubert 2000: 56)

Jako užitečné se jeví také připomenutí standardního modelu fází a cyklů politického procesu tak jak jej uvádí např. Parsons (1995). Za základní spouštěcí mechanismus je potřeba považovat definici samotného problému: tímto krokem problém reálně vzniká, je definován; existuje. Druhým krokem je identifikace alternativních odpovědí na daný problém, hledání alternativních řešení. Za třetí krok je možno považovat z/hodnocení možností čili alternativ, vhodných k řešení identifikovaného a jmenovaného problému. Následujícím krokem je výběr jednotlivých vhodných politických opcí a následuje jejich implementace, zavedení. Fáze implementace je následována fází hodnocení zavedeného a eventuelní re-formulaci problému. Sám Parsons ve svém didaktickém přehledu neopomíná zmínit modifikace jednoduchého schématu tak, jak jsou známy z děl jednotlivých autorů tématem se zabývajících. Zjednodušeně lze říci, že s přibývajícími lety se původně jednoduchý model velmi specializoval a to podle toho, jaké nové (i technologicky nové) faktory do něj bylo třeba včlenit. Uvedený „stadiový“ model našel široké uplatnění nejen na poli politické vědy, nýbrž v celé řadě jiných oblastí, jakými jsou sociologie, ekonomie a v neposlední době také informatika. Nelze zapomínat na to, že toto schéma je velmi zjednodušeno, neboť jednotlivé fáze od sebe nejsou vždy zcela oddělitelné, nicméně základ modelu stále zůstává.

 

Prosazování zájmů a techniky prosazení

Prosazování zájmů jakýchkoli zájmových skupin, tedy nejen těch soustředících se na evropskou rovinu, tak prakticky sleduje hlavní stadia obou uvedených modelů. Samotné prosazení zájmů zjednodušeně a stručně charakterizuje jmenovaný model Davida Eastona, ačkoli právě pro jeho stručnost neušlo schéma kritice. Samotnou formulaci zájmu by bylo možno přiřadit k modelu politického cyklu: zájem musí být nastolen, definován, nalezeny vhodné způsoby jeho prosazení, prosazen a následně hodnocen z hlediska prosazení a požadovaného efektu, případně reformulován. Toto jednoduché schéma se zdá být velice výmluvné, ačkoli právě jeho jednoduchost vlastní problematiku velmi zužuje.

Samotné techniky prosazení zájmu  mohu mít celou řadu podob. Strategie a taktiky zájmových skupin lze rozdělit na dvě části: základem pro první část je to, o jaký typ skupiny se jedná – jaký je její zájem, jaký je její cíl, jakými zdroji disponuje apod. Druhá část je odrazem volby členů skupiny. Sopóci (2000) např. rozlišuje mezi vnějšími/vnitřními faktory a  „schopnostmi“ skupiny. Mezi vnější faktory řadí politickou kulturu společnosti, shodu hodnot a cílů skupiny s hodnotovým systémem společnosti, jak příznivě či nepříznivě je skupině nakloněná společnost, typ státu a politického systému, druh a fungování státního aparátu atd. Za vnitřní faktory považuje velikost skupiny, zdroje, míru podpory, která je skupině prokazována jinými zájmovými skupinami, cíle a používané způsoby působení při jejich prosazování, odbornost představitelů skupiny. „Schopnostmi“ skupiny má Sopóci na mysli využívání informací, činnost v čase voleb, využívání ekonomické moci, kampaně na informování veřejnosti, násilí a rušivou činnost, soudní spory.

Obecně lze říci, že skupiny z hospodářské či jinak strategické oblasti mají prostředky k dosažení svých cílů podstatně účinnější nežli skupiny mimo tato pole. Bayes (1982) například používá tzv. „koncept strategické situace“. Podle tohoto konceptu pozice zájmové skupiny vychází z její strategické pozice, kterou ve společnosti zaujímá. Tato strategická pozice „je definována sítí vzájemných závislostí, které daná skupina vybudovala. Navázání těchto vzájemných závislostí obvykle zahrnuje použití násilného přinucení, manipulaci s výhodami nebo materiálními zdroji, manipulaci symbolů, a postupů nebo dovedností.“ (Bayes 1982: 4) Nelze přitom říci, že existuje korelace mezi velikostí skupiny a jejím vlivem. Podle Heinemana (1996) malé skupiny s jasnými cíli a s dobře propracovanou sítí vztahů s veřejnými činiteli mohou být velmi účinné. Heineman (1996) vidí taktiky zájmových skupin v přímém a nepřímém ovlivňování. Taktiky dělí na přístup (access), činnost „základny“, práci s politickými institucemi, přímé jednání (direct action). Získání „přístupu“ k místům na nichž se rozhoduje, je podle Heinemana prvořadý úkol všech zájmových skupin. Podle něj je tento krok trojfázový a zahrnuje tak a) lokalizaci místa na němž je o daném problému rozhodováno, b) navázání kontaktu s odpovědnou osobou či osobami na daném místě, c) ovlivnění dané osoby mluvčím skupiny. Podpora „základny“ (grass-roots) je zajišťována zejména manipulací s veřejným míněním skrze media a využitím sítí lokálních podporovatelů. Při „práci s politickými institucemi“ je volba konkrétní strategie závislá na tom, o jaký typ instituce se jedná. „Přímé jednání“ zahrnuje jakoukoli přímou akci od mírové demonstrace až po terorismus (Heineman 1996: 16).

 

Evropské hnutí, Unie evropských federalistů a Klub mladých Evropanů

Za organizace nominálně obhajující federální Evropu lze v České republice považovat Evropské hnutí, Unii evropských federalistů a jeho mládežnickou sekci Klub mladých Evropanů. Tato uskupení jsou personálně významně propojena a jejich oblasti činnosti se do vysoké míry překrývají. Ačkoli všechna jsou součástmi větších celo-evropských celků, jejich způsob činnosti a působení není, kromě Klubu mladých Evropanů, na rozdíl od mateřských organizací zcela zřetelný. Jestliže střechové či mateřské organizace sami sebe modelují do organizací významného vlivu, zřetelně odkazující k podobám zájmových či nátlakových skupin, české sekce tohoto označení nepoužívají a své cíle zřetelně neformulují.

 

Evropské hnutí

Evropské hnutí (EH; European Movement) vzniklo v České republice v roce 1991, k Mezinárodní organizaci se připojilo v roce 1994. Smyslem Evropského hnutí v ČR je, podle vlastních slov „přispívat k vytváření sjednocené, federální Evropy, založené na respektu k lidským a občanským právům, na principech svobody, demokracie a právního státu. Hnutí podporuje princip subsidiarity, decentralizace a demokratické samosprávy, podporuje šíření myšlenek občanské solidarity a participace. Evropské hnutí chce také přispívat k posilování evropské identity českých občanů s důrazem na český přínos k evropským kulturním a demokratickým tradicím.”[2]

Hnutí sdružuje asi 28 kolektivních členů (mezi jinými i Klub mladých Evropanů, tedy mládežnickou organizaci Unie evropských federalistů), počet individuálních členů se pohybuje okolo 80.

Aktivity samotného sdružení významně participují na střechové organizaci, tedy Mezinárodním evropském hnutí. Zdá se, že rozsah činnosti samotného Evropského hnutí v České republice je spíše omezený, což může být dáno i skutečností, že řada členů Hnutí je zároveň členy jiných organizací podobného charakteru. Jeví se jako pravděpodobné, že Mezinárodní evropské hnutí, jehož je česká sekce členem, je ve vymezených oblastech více činné a jeho cíle a prostředky jsou jasněji definovány. Podle vlastních slov „(Mezinárodní) Evropské hnutí pracuje jako studijní a informační skupina a také jako nátlaková (pressure) skupina. Funguje jako studijní a informační skupina skrze řadu konaných aktivit a projektů, je přední organizací, která pomáhá značnému množství segmentů veřejnosti účastnit se rozšiřování informací o záležitostech a aktivitách Evropské unie. Pracuje jako nátlaková (pressure) skupina skrze vliv uplatňovaný svými členy na všech stupních v každém sektoru činnosti. Evropský parlament, Komise, národní parlamenty, úřady a vlády, obchodníci, průmyslové asociace, nevládní organizace a mnoho sdružení, která v Evropě vytvářejí občanskou společnost jsou ovlivňována skrze síť kontaktů Evropského hnutí.“[3]

Střechová organizace Evropského hnutí má své vlastní zastoupení v Bruselu a i z vlastní charakteristiky organizace je patrné, že má charakter standardní zájmové skupiny, resp. pressure group. Je otázkou, do jaké míry vykonává česká sekce uvedené organizace stejné nebo podobné činnosti jako organizace vrcholová. Vlastní charakteristika coby skupiny nátlakové chybí, na druhou stranu nelze zapomenout, že členy uvedeného seskupení je řada aktivních politiků domácí politické scény. Uvedenou skutečnost lze zřejmě dát do souvislosti s tím, že termínu zájmové či nátlakové skupiny je v českém jazykově-politickém kontextu přisuzována spíše negativní konotace, a že uvedené termíny si prozatím nevydobyly postavení termínů standardního rázu.

 

Struktura EH

Nejvyšším orgánem Evropského hnutí  je Generální shromáždění, které volí předsedu EH, výkonný výbor, rozhodčí a revizní komisi. Předsednictvo má sedm členů, odpovídá za řádný chod organizace. Do struktury organizace náležejí také Rozhodčí komise a Revizní komise a výkonný ředitel. Rozhodčí komise má nejméně tři členy, smyslem její existence je řešení vnitřních problémů mezi jednotlivými členy Hnutí. Výkonný ředitel Hnutí je odpovědný předsednictvu EH, řídí chod kanceláře Evropského hnutí. Současným předsedou je Edvard Outrata, senátor Klubu otevřené demokracie.[4]

V rámci české sekce Evropského hnutí či tzv. Národní rady existují tři regionální organizace v Brně, Hradci Králové a Ústí nad Labem. Brněnská jednotka byla založena v roce 2000 původně jako pracovní skupina mezinárodního projektu koordinovaného irským Evropským hnutím. Hradecká organizace úzce spolupracuje s tamějším Regionálním evropským informačním centrem (REIS) a jeví se tak jako nejaktivnější z uvedených organizací. Organizace Ústí  nad Labem je nejmladší z uvedených jednotek.

 

Aktivity EH

Za stěžejní činnost Evropského hnutí v  České republice je třeba považovat pořádání seminářů a diskusí zaměřených především na vstup České republiky do Evropské unie. Tyto aktivity lze označit za aktivity informačního charakteru. Vzhledem k relativně úzkému propojení Hnutí a Senátu prostřednictvím osoby jejího předsedy jsou některé z těchto akcí pořádány ve spolupráci s druhou komorou Parlamentu ČR. Příkladem může být konference „Ideje, na nichž stojí Česká republika“, která byla pořádána koncem listopadu 2004 a jejímž generálním partnerem bylo EH v ČR, či konference „Česká republika v Evropské unii, Evropská unie ve světě“ pořádaná v březnu 2004. Ostatní aktivity výraznějšího charakteru lze datovat rokem 2002, kdy EH ve spolupráci s dalšími organizacemi iniciovalo pořádání konference a seminářů s názvem „Kompetence pro novou Evropu“. Ve spolupráci s Mezinárodním Evropským hnutím pak Hnutí v České republice každoročně pořádá informační „Dny pro Evropu“.

V červenci 2004 udělovalo Hnutí (v rámci akce Mezinárodního evropského hnutí) ocenění za zásluhy při integraci České republiky do Evropské unie, které bylo předáno společnosti Microsoft.

Akce Evropského hnutí v České republice mají obecně vzato spíše informační charakter. Jejich konání našlo opodstatnění v době před vstupem země do Evropské unie. Je otázkou, do jaké míry se Hnutí podaří pokračovat v nastoleném trendu i po vstupu České republiky do evropského celku.

Vliv Evropského hnutí by bylo možno charakterizovat jako nepřímý. Je uplatňován především skrze jednotlivé představitele Hnutí spíše než hnutí jako celek. Ovlivnění Evropským hnutím prostřednictvím médií lze charakterizovat jako slabé. Informovanost české veřejnosti o existenci tohoto celku je spíše nízká. Vliv Hnutí by bylo možno spatřovat v přímém ovlivnění politiky prostřednictvím jednotlivých představitelů organizace.

 

Unie evropských federalistů

Česká organizace Unie evropských federalistů (UEF, Union of European Federalists) byla založena v roce 2001. Za jejího prvního předsedu byl zvolen Daniel Kroupa, dřívější předseda Evropského hnutí ČR. Organizace, cíle a prostředky této organizace nejsou explicitně formulované.

Mezinárodní Unie evropských federalistů (UEF, Union of European Federalists) byla oficiálně založena v roce 1946 proto, aby integrovala ideje o federálním uspořádání Evropy. V roce 1956 došlo k jejímu rozštěpení na základě míry vytváření vazeb mezi jednotlivými evropskými státy. Zatímco frakce vedená Altierem Spinellim byla zastánkyní konstitucionálního uspořádání a tedy způsobu těsnějšího budování vazeb, představitelé druhé části UEF podporovali spíše postupné sbližování evropských států do modelů federativního uspořádaní. K překonání hlubokých rozdílů a k jejich opětovnému spojení došlo znovu v roce 1973; od té doby organizace funguje pod názvem Union of European Federalists. Unie evropských federalistů je organizací postavenou taktéž na kolektivním i individuálním členství. Její střechová organizace má stále sídlo v Bruselu a zastoupení ve vysokém počtu evropských zemí. Dle interních zdrojů lze předpokládat, že se jedná o zhruba 15 000 členů.

„Unie evropských federalistů v ČR (UEF ČR) je občanským sdružením, jehož posláním je rozvoj aktivit směřujících k podpoře vytvoření Evropské federace. Sdružení podporuje myšlenku vzniku federace evropských zemí a přijetí evropské ústavy, která by zakotvovala princip výkonu moci na co nejnižším stupni společenských struktur. UEF ČR se hlásí k úctě k právům a důstojnosti všech občanů, principům subsidiarity, sociální odpovědnosti a solidarity, jakož i k principům demokratického právního státu a vlády zákona.“[5]

 

Struktura UEF

Počet členů české UEF není zcela zřejmý, oficiálně za tuto organizaci vystupují pouze její předseda Kroupa a generální tajemník Kaplán, nicméně se lze domnívat, že počet osob spolupracujících jakýmkoli způsobem s danou organizací je relativně vysoký, neboť propojení organizace s českou politickou scénou je poměrně značné. Zůstává zarážející skutečností, že organizace, která si klade za cíl zvyšovat informovanost občanů české republiky o Evropské unii, resp. budovat Evropu na federálních principech, nedisponuje takřka žádnou propagací sebe sama, svých cílů a záměrů. Jediným „oficiálním“ informačním zdrojem organizace se tak stávají soukromé stránky jejího sekretáře Kaplána.

 

Aktivity UEF

UEF v České republice nedisponuje žádnými internetovými stránkami ani jinými informačními prostředky o sobě samé. O existenci seskupení se tak lze dozvídat pouze z nepřímých zdrojů, kterými jsou zejména vyjádření jednotlivých členů. Současným předsedou spolku je Daniel Kroupa, bývalý pozorovatel při Evropském parlamentu, dříve člen Senátu ČR. Generálním tajemníkem organizace je Ivo Kaplán[6] (současný člen předsednictva Evropského hnutí). Unie na sebe výrazněji upozornila koncem května 2004, kdy se v prostorách Senátu a pražského hotelu Diplomat konala celoevropská konference s názvem „Chceme volit evropskou vládu“. Česká sekce byla pořadatelem akce, které se zúčastnili zástupci všech evropských jednotek, včetně nejvyššího vedení organizace, a ostatních spřátelených organizací. Tématem akce byly nejen volby do Evropského parlamentu, ale také návrh Evropské ústavy a ostatní v té době aktuální témata. Konference se krátce účastnil předseda Senátu Pithart, zdravici zaslal Václav Havel.  

 

Klub mladých Evropanů

Klub mladých Evropanů (KME) je mládežnickou sekcí Unie evropských federalistů ČR a zároveň kolektivním členem Evropského hnutí. Klub vznikl v roce 1995 na půdě Vysoké školy ekonomické v Praze, v současnosti zahrnuje asi 300 členů. Zejména z počátku úzce spolupracoval s Centrem evropských studií při VŠE. Podle vlastních slov jde o „studentskou organizaci, ve které se setkávají především studenti vysokých škol a gymnázií... (KME) se rozšířil po celé ČR a sdružuje několik stovek . V KME se mladí lidé setkávají v . V KME mají mladí lidé možnost pořádat a účastnit se  a mnoha dalších akcí s příležitostí prosadit své názory. Mnoho záleží na vlastní iniciativě.“ ()

KME se soustřeďuje na pořádání konferencí a seminářů, které jsou zaměřeny na různá „kontroverzní“ témata, podle svých slov se snaží být „sítí studentů pro studenty“. Klubu mladých Evropanů odpovídá paralela v mezinárodní Unii evropských federalistů – v ní mládežnickou sekci představuje uskupení Young European Federalists. Lze říci, že cíle, aktivity i podoba KME jsou do velké míry s mezinárodní mládežnickou sekcí shodné.

 

Struktura KME

Struktura Klubu je tvořena Národním kongresem, předsedou, předsednictvem, grémiem, shromážděním místní sekce, předsedou místní sekce, výkonným výborem místní sekce a kontrolní komisí. Nejvyšším orgánem je Národní kongres, v jehož kompetenci je volit předsedu, členy předsednictva či potvrzovat vznik místních sekcí. Předsednictvo je výkonným orgánem sdružení, má pět členů. Místní sekce má nejméně tři členy, předseda místní sekce zastupuje sekci na grémiu. V současné době existuje patnáct místních sekcí.

 

Aktivity KME

KME se soustřeďuje na pořádání besed, konferencí, seminářů a jiných akcí zaměřených na zvýšení informovanosti zejména mladších věkových kategorií obyvatel České republiky o Evropské unii. Lze konstatovat, že Klub je v tomto směru poměrně činný, s relativně úzkými vazbami na politický okruh. V prosinci roku 2004 byl čestným členem Klubu jmenován Edvard Outrata dosavadní předseda Evropského hnutí. Podpora Klubu je vyjadřována také z úst ostatních eurofederalistických aktivistů, např. Daniela Kroupy.

Aktivity organizace se nesoustřeďují pouze na otázky spojené s Evropskou unií, nýbrž také na otázky aktuálně-politického charakteru. Četnost pořádání besed a seminářů je relativně vysoká, což činí uvedenou organizací viditelnou a čitelnou. Klub vydává řadu informačních materiálů týkajících se jednotlivých zvolených témat. Jeho aktivity, zaměřené zejména na věkovou hranici kolem dvaceti let věku, jsou v relaci s ostatními evropskými spolky viditelné.

Vzhledem ke struktuře a náplni KME lze předpokládat, že ovlivnění je spíše nepřímé prostřednictvím osob spojených jakýmikoli vazbami s Klubem. Lze se domnívat, že primárních smyslem existence Klubu je zvýšení informovanosti o Evropské unii prostřednictvím finančních prostředků získaných především z Evropské unie a vlastní „politická“ realizace. 

 

Závěr

Působení skupin a organizací obhajujících myšlenku evropského federalismu lze najít ve všech členských zemích Evropské unie stejně jako v řadě zemí, které o členství teprve usilují.

Za organizace nominálně obhajující evropský federalismus lze v České republice považovat Evropské hnutí a Unii evropských federalistů, včetně mládežnické sekce Klubu mladých Evropanů. Ačkoli se zdá, že mateřské organizace obou těchto spolků jsou na poli zvyšování informovanosti o Evropské unii velmi činné, nelze totéž říci o českých sekcí obou uskupení. Organizacím se dosud nepodařilo vydobýt si v České republice řádné jméno a tak podíl těch, kteří jsou informováni o existenci uvedených seskupení je spíše nízký. Obě organizace jsou personálně významně spjaty, stejně tak sféry jejich zájmu se spíše překrývají. Obě uskupení sdružují jak kolektivní tak individuální členy, mezi nimiž nechybí řada vlivných politiků. Žádná z organizací se explicitně nestaví do role zájmové či nátlakové skupiny, ačkoli použití metod charakteristických pro zmiňovaný druh organizací je zřejmý.

 

Použité zdroje a literatura:

Bleich, E. (2002): Integrating Ideas Into Policy-Making Analysis. Frames and Race Polycies in Britain and France. Comparative Political Studies, Vol.33, No.9.

Bache, I., Marshall, A. (2004): Europeanization and Domestic Change: A Governance Approach to Institutional Adaptation in Britain. Queen´s Papers on Europeanization, No5.

Bayes, J.H. (1982): Ideologies and Interest-Group Politics. California, Novato.

Boerzel, T.A., Risse, T.(2000): Who is Afraid of a European Federation? How to Constitutionalise a Multi-Level Governance System. Harvard Jean Monnet Working Paper, No.7.

Burgess, M. (1991): Federalism and European Union. London, Routledge.

Fiala, P., Schubert, K.(2000): Moderní analýza politiky. Brno, Barrister and Principal.

Heineman, R.A. (1996): Political Science. An introduction. New York, The McGraw-Hill, pp. 102-119.

Hesse, J.J, Wright, V. (eds., 1996): Federalizing Europe? Oxford, Oxford University Press.

Lylová, H. (2002): Zprostředkování zájmů v politickém systému Itálie, Brno (diplomová práce).

Painter, J. (2003): European Citizenship and the Regions. Queen´s Papers on Europeanization, No7.

Parsons, W. (1995): Public policy. An introduction to the theory and practice of policy analysis. Cheltenham and Northampton, Edward Elgar Publishing Ltd. 

Sidjanski, D. (2000): The Federal Future of Europe. Michigan, University of Michigan.

Sidjanski, D. (2002): The Quest for a New European Federalism. European Essay No.22, The Federal Trust for Education and Research.

Sopóci, J. (2000): Záujmové skupiny v politike. Sociológia, č. 5, s.407-434.

 

Internetové stránky (platné k 27.11.04)

European Movement in the Czech Republic (http://).

Il federalismo europeo e uno slogan (http://).

Ivo Kaplán (www.kaplan-uef.cz).

Klub mladých Evropanů (www.evropane.org).

Union of European Federalists  (http://).

Young European Federalists (http://www.jef-europe.net).

 

 

 


[1]Poznámky:

 Lze vysledovat patrné názorové rozdíly týkající se původu těchto základů. Zatímco mnozí mají za to, že evropskou identitu lze budovat na stejné bázi jako byla budována identita národní, jiní upozorňují, že hledat paralelu mezi budování Evropské unie a národními státy není možné. Jestliže národní státy se vytvářely postupně, od menších jednotek směrem k větším, prostřednictvím nástrojů posilujících soudržnost obyvatel daného prostoru (vzdělávací systém, byrokracie apod.), kdy velký důraz byl kladen na společný jazyk a společné náboženství, pak tyto faktory nelze hledat u organizace typu Evropské unie (srov. např. Painter 2003).

[2] Viz .

[3] Viz http://www.europeanmovement.org/objectives.cfm.

[4] Zakládajícím členem Hnutí byl Miroslav Jirásek, který se ze zdravotních důvodů vzdal oficiálního postu předsedy a delegoval Ing. Bednáře. Od roku 1994 byl předsedou Rudolf Battěk, který byl v roce 1999 vystřídán Danielem Kroupou. Od března 2000 do března 2002 byla předsedkyní Zuzana Roithová.

[5] Viz .

[6] Člen KDU-ČSL.



Copyright (c) 2004 Hana Vykoupilová

Creative Commons License
Tato práce je licencována pod licencí Creative Commons Attribution 4.0 International License.