Rojčík, O. (2003). Volební akce Solidarita: Pokus o sjednocení polské pravice. Středoevropské politické studie, 5(1). Získáno z https://journals.muni.cz/cepsr/article/view/3936/5334
Závìr

Středoevropské politické studie – Central European Political Studies Review

ČÍSLO 1, ROČNÍK V, JARO 2003, ISSN 1212-7817 - PART 1, VOLUME V, SPRING 2003, ISSN 1212-7817

 

 

 

Volební akce Solidarita

Pokus o sjednocení polské pravice

 

Ondřej Rojčík

 

Abstract:

Foundation and a short-lived existence of the Election Action Solidarity (AWS) in Polish party system was a pragmatic reaction on the electoral defeat of anticommunist parties in 1993. Up to 40 parties forming AWS were trying to overcome ideological and personal conflicts of previous years, nevertheless AWS`s election victory in 1997 was followed by a defeat and disappearing from “Sejm” in 2001. There are four main causes of this situation identified in this article: 1 Imperfect “federality” of internal structure of AWS. 2. Doubled leadership: leader of the party and Prime Minister are different persons. 3. Sense of underestimation of importance of AWS`s particular parties (so-called power pillars in this case) led to an unsatisfied power ambitions. 4. Political programs or ideological diversification of AWS.  

Key words:

Election Action Solidarity, Polish party system

 

 

 

1. Úvod

Volební akce solidarita (AWS) byla politická strana (ve smyslu minimální definice), která v polském stranicko-politickém systému  působila v letech 1997-2001. Tento subjekt na krátkou dobu vzbudil naděje na možnost sjednocení antikomunistické části stranického spektra. Přes měnící se kvalitu interakcí polského stranického systému, jež přecházel od atomizovaného systému až (možná) k systému umírněného multipartismu, existoval ve vzájemném působení jeden základní rozpor, který rozlišoval strany antikomunistické a postkomunistické, a tak pravicové a levicové.[1] Antikomunistické strany někdy bývají synonymně označovány jako strany postsolidaritní, toto označení však v daných souvislostech považuji za chybné, neboť coby pravicové/postsolidaritní jsou označovány i strany, které ze solidaritního tábora nevycházejí (jako třeba Konfederace nezávislého Polska – KPN), či existují strany, které s postkomunisty spolupracují (Unie práce – UP), nebo pro ně otázka vztahu k minulosti není prioritní a tento rozpor nevyhrocují (Unie svobody – UW). Následující text se tedy bude zabývat AWS jako stranou, jejíž hlavní jednotící ideou byl antikomunismus a odpor k vládě Svazu demokratické levice (SLD) v letech 1993-1997. V tomto článku bude popsána geneze (včetně v jejím rámci zvláštního postavení odborového svazu), programové vymezení a organizační struktura AWS a na závěr bude učiněn pokus vysvětlit, proč idea AWS  neuspěla.   

 

     2. Konsolidace pravice po roce 1993 – vznik AWS     Výsledek voleb do Sejmu v roce 1993 byl pro strany politického středu a pravice zdrcující. Nijak významně oproti minulým volbám neklesl počet obdržených hlasů, nicméně vzhledem k tomu, že byla zavedena vstupní klauzule  a pravice zůstala velmi fragmentovaná, do Sejmu se dostaly pouze tři antikomunistické strany. UD, KPN a Nestranický blok na podporu reforem (BBWR) získaly dohromady 112 mandátů ze 460. Důvodem roztříštěnosti pravé části politického spektra byly ponejvíce personální spory a ideové rozdíly, kdy se například jen stěží dala předpokládat spolupráce katolických stran se stranami laickými. Volební šok byl ale výrazným podnětem k prvním pokusům o sjednocení.

Tabulka 1: Výsledky voleb do Sejmu 1993:

 

Politické uskupení

% hlasů

mandáty

% mandátů

SLD

20,4

171

37,2

PSL

15,4

132

28,7

UD

10,6

74

16,1

UP

7,3

41

8,9

KPN

5,8

22

4,8

BBWR

5,4

16

3,5

MN*

0,6

4

0,8

ostatní

34,5

-

-

celkem

100

460

100

*Strana MN reprezentuje národnostní menšinu, tudíž se na ní nevztahuje volební klausule.

 

Zdroj: Kubát 2000: 75

     2.1. Sekretariát centropravicových uskupení      První iniciativou, která se roztříštěnost pravice pokoušela napravit, se stal Sekretariát centropravicových uskupení (SUC), který vznikl 14. října 1993. Z počátku se k němu hlásily strany jako Dohoda středu (PC), Polská lidová strana-lidová dohoda (PSL-PL), Křesťansko-demokratická strana práce (ChDSP), Regionální dohoda Hnutí pro republiku (PR RdR), Hnutí Třetí republiky (RTR), Strana věrnosti republice (SWR). Všechny tyto strany se v rámci SUC snažily o vyjadřování společných stanovisek k politickému a hospodářskému dění, což vyvrcholilo sestavením společného hospodářského programu. O těsnější vztahy s SUC se snažil i Nezávislý samosprávný odborový svaz „Solidarita“ (NSZZ „S“), ale rozdílné názory těchto uskupení na kandidaturu Lecha Wałęsy v prezidentských volbách je zase vzdálily (Paszkiewicz 2000: 176-177).     2.2. Dohoda 11. listopadu     Další mimoparlamentní koalicí  byla Dohoda 11. listopadu, která vznikla 8. února 1994. Jejími zakládajícími členy se staly: Strana křesťanských demokratů (PChD), Konzervativní strana (PK), Lidově křesťanská strana (SLCh), Unie reálné politiky (UPR) a Národně demokratická strana (SND). Hospodářský program, který Dohoda vytvořila měl liberální charakter orientující se na svobodný trh, což ji odlišovalo od SUC i od Spolku pro Polsko (PdP). O sblížení s Dohodou se snažil NSZZ „S“, ale programové rozdíly byly příliš znatelné. Členové Dohody se postupně rozešli do jiných integračních uskupení, z počátku především do Konventu sv. Kateřiny. (Paszkiewicz 2000: 173-174)     2.3. Spolek pro Polsko     V pořadí třetím vážnějším pokusem o sjednocení polské pravice bylo vytvoření konfederace pěti stran Spolek pro Polsko (PdP), jenž byl založen 9. května 1994. Jeho účastníci byli PC, Křesťansko-národní sjednocení (ZChN), Konzervativní koalice (KK), Hnutí pro republiku (RdR) a PSL PL. Spolek byl iniciátorem spolupráce s výše zmíněnou Dohodou. Obě uskupení podepsala v lednu 1995 úmluvu o spolupráci, která předvídala nutnost spolupráce s NSZZ „S“. K vážnému oslabení PdP došlo v souvislosti s prezidentskými volbami, když část stran podporovala kandidaturu Lecha Wałęsy a část byla proti. Na podzim roku 1995 pak PdP pozvolně ukončil činnost. (Paszkiewicz 2000: 174-176)     2.4. Konvent sv. Kateřiny     Nejdůležitějším předchůdcem AWS byl vzhledem k účasti NSZZ „S“ Konvent sv. Kateřiny. Tento blok pravicových politických stran vznikl v listopadu 1994 na půdě kostela sv. Kateřiny pod patronátem varšavského biskupa. Jeho nejdůležitějšími  členy byli NSZZ „S“, ZChN, Polské sjednocení (ZP), KPN, Křesťansko-demokratická strana práce (ChDSP), PSL PL a další. Cílem dohody těchto stran měla být politická spolupráce, především podpora společného kandidáta v prezidentských volbách. Účastníci konventu se však právě na tomto hlavním cíli nedokázali shodnout, a tak místo jednoho společného kandidáta bylo kandidátů několik. Neschopnost splnit svůj hlavní politický cíl, byla také důvodem rozpuštění Konventu ještě před volbami. (Paszkiewicz 2000: 170-171)    3. Působení NSZZ „S“ v polském politickém systému po roce 1989     Má-li se tento text pokoušet o vysledování geneze AWS, je třeba si především všímat strany, kolem  které se pozdější volební akce utvořila. Přestože označení politická strana v textu užívám poměrně volně (především se pak nedržím definice strany jakožto právního subjektu), je použití tohoto termínu u NSZZ „S“ nejdiskutovatelnější, a to především z toho důvodu, že sám tento subjekt měl během svého vývoje v 90. letech značné potíže s vlastním vymezením. Pro NSZZ „S“ je příznačné deklarovat svou apolitičnost a zároveň s tím usilovat o získání co největšího vlivu na směřování společnosti (Knyżewski 1998: 154). Všechny vlády, které v letech 1989-1993 vznikly, se v NSZZ „S“ snažily nalézt spojence pro realizaci politických a hospodářských reforem. Hospodářské reformy však také přinášely určité oběti, které společnost musela platit, což byl hlavní důvod, proč se NSZZ „S“ definitivně nerozhodl mezi polohou uskupení výslovně podporující tu kterou vládu a mezi polohou odborové organizace, která bude hodnověrně hájit zájmy svých členů.     Politické strany v obou částech politického spektra[2] se k odborovým svazům obracejí především z toho důvodu, že tyto mají vesměs kvalitní organizační strukturu, zasahující do všech regionů, což je bezesporu důležitá podmínka existence stabilní politické strany. Na druhou stranu odborové svazy vnáší do politiky pokusy o prosazení korporativního modelu rozhodování a vůbec mají v oblibě mimoparlamentní politické metody. (Knyżewski 1998: 160)     V letech 1991-1993 měl NSZZ „S“ v Sejmu svou přímou reprezentaci nevstupující do vlád, přičemž se tyto snažily o získání jeho podpory v rámci legislativní koalice. Tato podpora nebyla pouze nutností z hlediska parlamentních počtů, ale podpora odborů byla důležitou součástí vládní (antikomunistické) legitimace.     V době, kdy se k vládě dostala koalice SLD a Polské lidové strany (PSL) NSZZ „S“ přijal roli mimoparlamentní opozice, což především znamenalo organizování stávek, protestů a vypracování tzv. „občanského projektu ústavy“. Od podzimu 1993 se začal vyslovovat předseda NSZZ „S“ Marian Krzaklewski o nutnosti vybudovat kolem Solidarity široký antikomunistický tábor, který by byl schopen vytvořit politickou alternativu k vládě SLD-PSL. Krzaklewski se snažil oslovovat všechny v té době významné pravicové síly, jako byl SUC, PdP, či Dohoda 11. listopadu, ale nikde v podstatě nepochodil. Fiaskem rovněž skončila snaha o vytvoření bloku pravicových stran, které by našly společného kandidáta na prezidenta, tj. Konvent sv. Kateřiny. Jednotlivá uskupení dělil především rozdílný pohled na roli odborů ve společnosti a ekonomice. Další záležitostí byly prezidentské volby, kdy každá významnější strana podporovala jiného kandidáta: NSZZ „S“ Lecha Wałęsu, PC L. Kaczyńského, ROP J. Olszewského a ZChN H. Gronkiewitz-Waltzovou. Ani samotný NSZZ „S“ nebyl zcela jednotný, neboť skupina kolem Z. Wrzodaka podporovala J. Olszewského.      Důvodů, proč se NSZZ „S“ nakonec přece jen stal středem významné koalice centropravicových stran, je několik. Kromě étosu bojovníků za svobodu tvořícího základ ideologie většiny tehdejších polských pravicových stran, to byly i důvody o něco aktuálnější a objektivnější. Neúspěch, kterým byl propad  ve volbách do Sejmu v roce 1993 nijak vážně nenarušil organizační strukturu odborů, které se především jako jediné pravicové politické uskupení mohlo chlubit rozsáhlou členskou základnou. Kromě této kvality mohlo NSZZ „S“ nabídnout i skutečnost, že na rozdíl od všech ostatních antikomunistických stran (s výjimkou BBWR a KPN) nevypadl zcela z parlamentního dění, když v Senátních volbách v roce 1993 obsadil s 9 získanými mandáty třetí místo za SLD a PSL.[3]      Krach Konventu sv. Kateřiny a prohra L. Wałęsy v boji o prezidentský úřad byly důležitými impulsy pro pravicové strany, které pochopily, že pokud i nadále tato část politického spektra zůstane ve své současné podobě roztříštěnosti, tak ani ve volbách v roce 1997 nebudou mít proti postkomunistickým uskupením šanci. Nejvytrvaleji se tuto roztříštěnost snažil překonat právě předseda NSZZ „S“ Marian Krzaklewski, který na základě zmiňovaných důvodů pokládal svou organizaci za nejvhodnějšího prostředníka a vůdce integračního procesu polské pravice. Jediným vážnějším konkurentem mohlo být svého času populární Hnutí na obnovu Polska (ROP) založené neúspěšným prezidentským kandidátem J. Olszewským. Několikero pokusů o vzájemné sblížení však vždy skončilo krachem.      Krzaklewského iniciativa nakonec vedla 8. června 1996 k podpisu deklarace o vzniku Volební akce Solidarita, ke které se z počátku hlásilo 37 uskupení. Mezi ta nejdůležitější kromě odborů patří: PC, ZChN, BBWR-SW, KK, PChD, Lidová dohoda (PL), PSL „Mikołajczykowské“, ChDSP, Strana reálné politiky (SPR), RdR a KPN. (Dudek 1997: 383)     Záhy po podpisu deklarace bylo přijato rozhodnutí o tom, že do struktury AWS nebude přijata UW, která tak spolu s ROP zůstala jediným vážnějším konkurentem AWS v pravé části politického spektra. Co se UW týče, byl odsunut i návrh na vytvoření společné kandidátní listiny pro volby do Senátu, což naopak nebylo odmítnuto v případě ROP. (Dudek 1997: 384, 387)     Poslední významnou událostí pro formování AWS před volbami v roce 1997 byl parlamentní projekt nové ústavy. AWS a ROP vystupovali velmi ostře proti tomuto návrhu a dali popud k jejímu stvrzení v referendu. Přestože toto referendum vyhráli zastánci nové ústavy (53:46), znamenala ostrá předvolební konfrontace s vládním táborem zintenzivnění integrace a mobilizace AWS. (Majcherek 1999: 192)     4. Programové vymezení     První dokument, který se alespoň částečně zabýval budoucím programem Akce, byla Charta AWS. Hned první oddíl této Charty se týkal programového vymezení. Prohlašovalo se v něm, že AWS je koalicí politických stran, spolků, odborů, fondů a jiných mimovládních organizací, jejichž cílem je společná práce pro dobro Polska a jeho obyvatel; vytvoření programu pro Polsko; účast v nejbližších parlamentních volbách, po jejich vítězství sestavení vládní koalice a vlády; vytvoření společného poslaneckého klubu; účast ve volbách do místních samospráv.     Co se týče přímo programového vymezení, tak se Charta omezovala na určení základních společných hodnot a systémových zásad, kolem nichž panovala shoda. Těmito hodnotami a zásadami byly: nadřazenost přirozeného práva nad právem stanoveným; respektování tradic národních a křesťanských; ochrana pracovních a odborových práv zahrnutých v mezinárodních úmluvách; rodinná politika; decentralizace vlády v rámci místní samosprávy.     Tyto hodnoty a zásady se staly základem programu AWS, jenž byl vypracován v květnu 1997. V něm je popisován národ jako „rodina rodin“; základem jednoty společnosti je přirozené právo, jež zahrnuje právo na život každé lidské bytosti, právo na svobodu a vlastnictví; otázka reformy společnosti, zahrnuje decentralizaci a silnou místní samosprávu řídící záležitosti hospodářské a zaměstnanosti. Úkolem ekonomické strategie programu bylo zvyšování hospodářského růstu a konkurenceschopnosti země na mezinárodním trhu při zachování rovnováhy mezi ekonomickým, společenským a ekologickým rozvojem. Za základ hospodářství bylo označeno soukromé vlastnictví a tržní mechanismy, přičemž role státu jako vlastníka a regulátora měla být značně omezena. Program rovněž navrhoval reprivatizaci, což odráželo nesouhlas AWS s formou privatizace jakou měla v letech 1993-1997. Dále bylo navrhováno snížení daňového zatížení, zmenšení role státu v redistribuci důchodů, zjednodušení daňového systému a jeho svázání s prorodinnou politikou. Předpokládala se restrukturalizace hlavních odvětví průmyslu, z nichž pouze blíže neurčená strategická část měla zůstat v rukou státu. Přeměnou mělo projít i polské zemědělství, jehož základem  budou rodinná hospodářství státem chráněná před „nečestnou zahraniční konkurencí“.      Hlavní cíle sociální politiky byly: boj proti nezaměstnanosti, reforma sociálního a zdravotního zabezpečení, reforma školského systému navýšením jeho financování, vytvoření podmínek pro rozvoj bytové politiky.     V kapitole věnované zahraniční politice se dozvíme, že AWS stála o plnoprávné členství v NATO a o přistoupení k Evropské unii „vyrůstající z tradic křesťanské civilizace“, jenž je ekonomickým svazkem národních států v souladu s vlastními tradicemi, tedy „Evropou vlastí“ (Paszkiewicz 2000:164). Posledně zmíněný pojem byl AWS připomínán poměrně často, přesto v průběhu jejího působení nedošlo k žádnému upřesnění tohoto pojmu například v podobě vztahu ke konkrétním dokumentům EU. Co se týče členství v NATO, byla AWS zastáncem plnoprávného členství, kterým by bylo dosaženo zajištění bezpečnosti státu.(Dančák 2001: 80-81)     5. Organizační struktura     Organizační struktura AWS byla přizpůsobena jejímu charakteru koalice až 40-ti politických stran, které si v jejím rámci uchovávaly svou samostatnost. Přijímání jakýchkoliv rozhodnutí by v tak velkém počtu aktérů mohlo být dosti komplikované, proto byl pro hlasování schválen model, jenž je přirovnáván k hlasování v akciových společnostech (Dančák 1997: 5).     Nejvyšším orgánem Akce byla Zemská rada (Rada Krajowa), která kontrolovala fungování AWS. Hlavní slovo v Zemské radě měla vždy odborová Solidarita a RS AWS, nicméně po boji o rovnoměrnost hlasů, která by více zohledňovala ostatní členy Akce, byl stav v červenci 1999 takovýto: NSZZ „Solidarita“ a Sociální hnutí (RS) AWS – 48(25+23)% hlasů, Konzervativně-lidová strana (SKL), ZChN, Dohoda polských křesťanských demokratů (PPChD) všichni 16% hlasů, Sdružení Katolických rodin (SRK) 2%, Zemská liga a Solidární ve volbách po 1%. Ostatní organizace byly v podstatě zbaveny vlivu. Rada rozhodovala většinou alespoň 55% hlasů zúčastněných, o otázkách programu a o personálních otázkách rozhodovala 75% zúčastněných.       Předsedou Rady byl Předseda (Przewodnicący) AWS, který byl tímto tělesem volen při souhlasu 75% zúčastněných hlasujících. Výkonné pravomoci měl Koordinační výbor (Zespół Koordynacyjny). Členové Rady dále volili Prezidium (Prezydium) AWS, které mělo za úkol řídit běžné záležitosti a reprezentovat AWS vůči vládě a jiným politickým orgánům. Regionální strukturu tvořilo 16 Reginálních oddílů AWS, které se shodovaly s tehdejšími vojvodstvími, jejich práci řídila Regionální rada AWS. Jednotlivými částmi programu AWS se zabývaly k tomu vytvořené Programové výbory (Zespóły Programove), např.: ústavní a právní, ekonomický, pro záležitosti rodiny, národní bezpečnosti, zahraniční politiky, sociální politiky.

     6. Ideové a mocenské pilíře AWS     Volební akce „Solidarita“ vznikla jako koalice stran různých idejí, hodnot, programů a zájmů s tím, že se nevylučovala její přeměna v kompaktní politickou stranu. Velkým zastáncem myšlenky jedné politické strany byl především Jarosław Kaczyński předseda PC, jenž jako první vyhlásil odhodlání rozpustit vlastní stranu v zájmu procesu sjednocení pravice. Kaczyński tak učinil už při vzniku Konventu sv. Kateřiny v listopadu 1994. Později, v rámci AWS, svůj úmysl zopakoval a obhajoval jej obavou, aby k rozpadu Akce nedošlo hned po volbách. Vývoj však šel poněkud méně revolučním směrem. Jednotlivé strany Akce se spíše spojovaly podle své ideologické orientace ve spolky, které jim lépe umožňovaly prosadit své zájmy proti dominujícím odborářům ze Solidarity. Odpůrci sjednocení vnášejí další argumenty proti této myšlence a říkají, že voliči se snadněji ztotožní s některou ze stran tvořících AWS, která má vlastní výrazný program, než s programovým „gulášem“ jednotné AWS (Rzeczpospolita 21.12.1998).         V únoru 1997 vznikla Dohoda pravice, základna pro dohodu stran hlásících se k národně-nezávislému proudu. Mezi tyto strany patřily: KPN, BBWR  „Solidární ve volbách“,  Národně  demokratická strana a další. Již předtím, v lednu 1997 vznikla Konzervativně-lidová strana (SKL), kterou založili bývalí poslanci UW křesťansko-demokratické orientace. Postupně se k této straně přidávaly další, čímž vznikl základ jednoho z hlavních pilířů AWS, totiž konzervativně-liberálního. V září 1999 díky sloučení části PC, PChD a RdR vznikla Dohoda polských křesťanských demokratů (PPChD) a s ní tedy i křesťansko-demokratický pilíř. Třetím pilířem byl křesťansko-národní, jenž tradičně zaštiťovalo ZChN.     6.1. Odborový pilíř      Nejsilnější byl odborový pilíř, v jehož rámci však došlo k určité přeměně, když z části NSZZ „S“ odešli někteří činitelé a 8. prosince 1997 založili Sociální hnutí (RS) AWS. Důvodem jeho vzniku byla především snaha odborářů o to, aby při organizování eventuelních stávek či demonstrací nemuseli protestovat proti vládě řízené vlastní formací, a aby jim tak bylo zcela umožněno působení v politice bez nějaké vnitřní rozporuplnosti (s čímž, jak bylo uvedeno výše, měli dříve těžkosti). Alternativou uvedeného byla pouze jasná přeměna NSZZ „S“ na politickou stranu, s čímž většina členů nesouhlasila. Nová strana byla budována od spodu, což znamená, že nejdříve byly vytvořeny regionální struktury, které měly straně zajistit všeobecnost a masovost. Dalším cílem tvůrců RS AWS byla snaha vstřebat zbylé proudy v rámci AWS tím, že se ostatní strany budou postupně rozpouštět a jejich členové budou přecházet do nově vzniklé organizace. Přestože několik organizací tak skutečně učinilo[4], vedl tento krok spíše k tomu, že se jednotlivé strany snažily upevnit svou pozici v rámci svého ideově-mocenského pilíře. (Paszkiewicz 2000: 99)     Založení této strany mělo podle jejich tvůrců také vést ke sblížení dvou křídel AWS, totiž konzervativně-liberálního a národně-křesťanského, kdy by RS AWS bylo jakýmsi přirozeným středem mezi nimi. Hnutí samo se představovalo jako křesťansko-demokratická strana, ovšem mnozí kritici mu v tomto směru vytýkali nedostatečně zřejmou ideovou a programovou identitu. RS AWS bylo povětšinou vnímáno spíše jako „prodloužená ruka“ odborů a její členy spojovala více podobnost životopisů než ideová spřízněnost. Síla Hnutí spočívá především v jeho kádrech. Zakladatelem se stal Marian Krzaklewski, tvůrce celé AWS. Další členové se nacházeli v pozici premiéra, vicepremiéra, ministrů, maršálků Sejmu i Senátu, více než 100 ze 201 poslanců a 37 z 51 senátorů. Mimo to také přes 3,5 tisíce radních.     V Zemské radě AWS má hnutí 23% hlasů, které získal z části připadající NSZZ „S“, tento podíl se měl postupně zvyšovat, k čemuž ale v krátké historii AWS nedošlo.     6.2. Křesťansko-národní pilíř       Křesťansko-národní (občas také katolicko-národní) pilíř se vyprofiloval kolem Křesťansko-národního sjednocení (ZChN), což je strana, která vznikla 28. října 1989. ZChN se účastnilo voleb v roce 1991 v rámci předvolební koalice Volební katolické akce (WAK) jenž získala 50 mandátů a byla i důležitou součástí vlád Olszewského a Suchocké. Voleb v roce 1993 se ZChN účastnilo v rámci další předvolební koalice, a to Katolického volebního výboru „Vlast“ (KKW „O“), který však s 6,4% nezískal potřebnou podporu pro vstup do Sejmu.[5]      V roce 1996 bylo ZChN jedním ze zakládajících členů AWS. Z počátku se jeho působení dalo charakterizovat slovy katolický fundamentalismus a národní šovinismus. Hlavní zásadou politiky ZChN bylo zajistit co největší  vliv  pro katolickou církev ve všech sférách veřejného života, především pak ve vzdělávacím systému a kultuře. Prioritou zahraniční politiky měl být vstup země do NATO, zaručující bezpečnost a nezávislost Polska. ZChN bylo i pro evropskou integraci, ale výlučně ve formě „Evropa vlastí“, která neomezuje národní suverenitu a identitu (Paszkiewicz 2000: 152). Co se týče postoje k ekonomickým otázkám, bylo ZChN o něco pružnější, když se odvolávalo na potřeby sociálního bezpečí a stability pro obyčejné lidi. Po vstupu do AWS nabralo ZChN protržní a prokapitalistický směr (Kubát 2000: 120).     ZChN zastávalo rozhodné stanovisko proti rychlému sjednocování AWS a podporovalo spíše myšlenku federace stran. Nesouhlasilo, aby eventuelní jednotná strana měla křesťansko-demokratickou orientaci, což bylo často navrhováno. Podle ZChN by to bylo násilné, protože polská společnost se vyznačuje silným katolicko-národním cítěním. Navíc by se v jednotné straně zastřel odborový svaz, který svou silou a autoritou přitahuje mnoho voličů.     6.3. Konzervativně-liberální pilíř     Konzervativně-liberální (též umírněně konzervativní) pilíř reprezentuje v AWS Konzervativně-lidová strana (SKL), která byla založena 12. ledna 1997. Její vznik je výsledkem spojení Konzervativní strany (PK), Lidově-křesťanské strany (SLCh) a skupiny křesťansko-demokraticko-konzervativních poslanců z UW. Později se přidávaly další skupiny. SKL je politickou stranou, usilující o sjednocení konzervativců, liberálů a lidovců v konzervativní straně současné pravice, poblíž centra  politické scény (Paszkiewicz 2000: 120). V čele hierarchie hodnot, jež SKL zastává, stojí rodina, víra a stát, což znamená respektování křesťanské etiky ve veřejném životě, patriotismus a ochranu rodinných hodnot. Tyto hodnoty pak SKL chce zastávat i v otázce vstupu do evropských struktur, který je pro Polsko jednou z hlavních priorit. Vstup do NATO a EU vnímá SKL jako záruku civilizačního a hospodářského postupu, vnější bezpečnosti a možnost podílet se na vytváření budoucí podoby Evropy. V ekonomických otázkách se strana identifikuje s tržní ekonomikou, která se opírá o soukromé vlastnictví, silnou měnu a nízké daně (Paszkiewicz 2000: 121-122).     SKL, stejně jako ZChN vystupovala proti násilnému sjednocování, když zdůrazňovala svou ideovou odlišnost, která přitahovala voliče, jež jsou pro ekonomickou racionalitu a odmítají jakékoliv politické krajnosti. Pro SKL byla přijatelná myšlenka federace stran.     6.4. Křesťansko-demokratický pilíř     Křesťansko-demokratický proud představuje v rámci AWS Dohoda polských křesťanských demokratů (PPChD), která byla založena 26. září 1999. Jedná se o nejmladší pilíř, jehož vliv byl původně dosti omezený, protože se o křesťansko-demokratickou orientaci opíralo několik malých, samostatných stran. Základem PPChD bylo spojení Dohody středu (PC), Strany křesťanských demokratů (PChD) a Hnutí pro republiku (RdR).[6] PPChD se charakterizovala jako celonárodní strana, která se chce řídit křesťanskými hodnotami, i když se nepovažuje za stranu jednoho vyznání. Křesťanské hodnoty mají být respektovány v rámci rodinného života, pracovních vztahů, společenských vztahů i v politice. Za důležité poslání považuje PPChD ochranu soukromého vlastnictví. Důraz je rovněž kladen na posílení místní samosprávy, do jejíž kompetencí má připadnout i řešení problémů sociální pomoci a nezaměstnanosti. V zahraniční politice křesťanští demokraté podporují vstup Polska do NATO i Evropské unie, ale to ne „bez uvážení a za každých podmínek“. PPChD vyjadřovala své obavy před „bruselským socialismem“, přičemž se identifikovala s těmi evropskými silami, které jsou věrné ideám Schumana a Adenauera.   

7. AWS jako vládní formace v letech 1997-2001

Volby, které se konaly 21. září 1997 AWS vyhrála. Ze stran, které tvořily nový Sejm, byla jediným přijatelným vládním partnerem UW, a to jak ideologicky (solidaritní minulost), tak z pohledu logiky minimální vítězné koalice, kdy obě strany disponovaly většinou 261 (56,7%) poslanců. Po třech týdnech jednání se AWS a UW shodly na tom, že premiérem jejich společné vlády bude Jerzy Buzek. 11. listopadu 1997 proběhlo hlasování o důvěře vládě, která měla 22 členů, z nichž 16 bylo zástupců AWS. Unie svobody získala sice pouze 6 ministerských křesel, nicméně to byla vesměs ministerstva zásadního významu: ministerstvo zahraničních věcí, financí, národní obrany, spravedlnosti, dopravy a kultury.

Tabulka 2: Výsledky voleb do Sejmu 1997:

Politické uskupení

% hlasů

mandáty

% mandátů

AWS

33,8

201

43,7

SLD

27,1

164

35,7

UW

13,4

60

13,0

PSL

7,3

27

5,9

ROP

5,6

6

1,3

MN

0,4

2

0,4

ostatní

12,1

-

-

celkem

100

460

100

 

Zdroj: Kubát 2000: 90

 

Nová vláda se hned od počátku musela vyrovnat s tím, že v čele státu stál levicový prezident Kwaśniewski, jenž disponoval právem suspensivního veta, které mohl Sejm překonat pouze 3/5 většinou. Pokud tohoto práva prezident skutečně využil, nebyl Sejm převážně schopen potřebnou 3/5 většinu získat. Ve skutečnosti se to za čtyři roky povedlo jen jedinkrát, zato však ve velmi příznačném případě zákona o Institutu národní paměti – Komisi pro stíhání zločinů proti polskému národu, což byl stěžejní příklad antikomunistické sebeidentifikace AWS. Méně úspěšná byla vládní koalice v případě tzv. protipotratového zákona a při prosazování vlastní verze reformy regionální samosprávy. Hned na počátku vládního období dokázala koalice rovněž prosadit dlouho odkládanou ratifikaci konkordátu s Vatikánem, jinak ale byla pro parlamentní fungování koalice AWS-UW příznačná nejednotnost a nedisciplinovanost.

Když 6. června 2000 odešla UW z vlády, začal tím proces přeskupování a rozpadu i v samotné AWS. Klesající volební preference vládni strany se nejvýrazněji projevily v prezidentských volbách, kdy kandidát AWS Marian Krzaklewski zcela propadl (15,6% hlasů) a dosavadní prezident Kwaśniewski obhájil svůj mandát již v prvním kole (53,9%).

Po prezidentských volbách se otevřela otázka federalizace AWS, či alespoň výrazných personálních změn, především pak odchod předsedy odborů Krzaklewského. Různá míra neuspokojenosti těchto požadavků pak vedla k zakládání rozličných skupin uvnitř i vně AWS. Na začátku ledna 2001 se Maciej Płaźyński (zastávající významné funkce v AWS a také populární maršálek Sejmu) stal spoluzakladatelem Občanské platformy (PO). Spolu s ním novou politickou formaci založil relativně úspěšný prezidentský kandidát Andrzej Olechowski (získal 17,3% hlasů) a Donal Tusk z UW, který v prosinci prohrál boj o předsednictví UW s Bronislawem Geremkem. V březnu 2001 z AWS vystoupila SKL, která se přidala k PO, ne však jako celek. Její členové museli projít primárkami, tak jako ostatní kandidáti PO. Odchod SKL byl impulsem k vytvoření další skupiny, která se nazývala Dohoda pravice (PP). PP byla tvořena ZChN a těmi členy SKL, kteří nebyli spokojeni s odchodem strany z AWS. 9. května z AWS vystoupil NSZZ „S“, který tak ukončil svou „misi“ v polské politice, což mu napříště stejně zakazovala ústava (Rzeczpospolita 16.5.2001). RS AWS, PPChD, ZChN a ROP[7] se poté rozhodli pro vytvoření společné kandidátky, kterou nazvali Volební akce Solidarita pravice (AWSP). Další skupinou bylo Právo a spravedlnost (PiS), kterýžto název souzněl s titulem funkce jejího předáka Janusze Kaczyńského. Ten v Buzkově vládě zastával post ministra spravedlnosti. Po nenaplnění personálních požadavků PiS šla tato do voleb samostatně. Svůj původ v AWS má další později významný subjekt, jímž je Liga polských rodin. Už v průběhu roku 1998 byl z AWS vyloučen Jan Łopuszański, který se stal zakladatelem Polské dohody (PP), do níž vstoupili další členové AWS (převážně ze ZChN), kteří ze strany odešli. PP spolu s Ligou rodin, Katolicko-národním hnutím a dalšími formacemi založilo v květnu 2001 Ligu polských rodin, stranu se silně katolicko-národním charakterem.

Voleb, které se konaly 23. září 2001 se tak zúčastnily čtyři formace mající svůj původ v AWS: Právo a spravedlnost (PiS), Občanská platforma (PO), Liga polských rodin (LPR) a konečně též Volební akce Solidarita pravice (AWSP). Tristní výsledek AWSP (výsledky voleb viz např. Kopeček 2001, či Kubát 2001) vedl nakonec k jejímu rozpadu. Zaznamenáníhodnou aktivitu poté vynaložily pouze SKL a PPChD, které se na počátku roku 2002 spojily v jednu stranu pod názvem SKL – Hnutí nového Polska (RNP) pod předsednictvím Artura Balazse. 

 

 

 Tabulka 3: Výsledky voleb do Sejmu 2001:

 

Politické uskupení

% hlasů

mandáty

% mandátů

SLD

41

216

47

PO

12,7

65

14,1

Samoobrona

10,2

53

11,5

PiS

9,5

44

9,6

PSL

9

42

9,1

LPR

7,9

38

8,3

MN

0,4

2

0,4

AWSP

5,6

-

-

UW

3,1

-

-

ostatní

0,6

-

-

celkem

100

460

100

 

Zdroj: Kopeček 2001

8. Závěr

Stranický systém, v němž AWS po roce 1997 fungovala se zdál být zcela přehledný a mohl směřovat k vytvoření systému umírněného multipartismu. Podoba Sejmu v té době odpovídala v podstatě všem hlavním charakteristikám zmíněného typu. Bipolarita, která vznikla ze základního sporu polské politiky, tedy postkomunisté vs. antikomunisté konečně nabyla i přehledného vyjádření v podobě stranického systému, v němž byl zastoupen antikomunistický blok jednou významnou formací. Běh událostí od počátku roku 2001 a především pak výsledek voleb ve stejném roce však tento vývoj nepotvrdily. Antikomunistický pól se rozpadl a jeho bývalí politici jsou v dnešním Sejmu zastoupeni ve třech stranách (PO, PiS, LPR).

Volební propad, kterého AWS „dosáhla“ byl zcela mimořádný. S výjimkou formací typu „fórum“ ze začátku 90. let, podobně hluboký pád v posledních padesáti letech zaznamenal pouze španělský Svaz demokratického středu (UCD). Ten v roce 1979 ve volbách získal 35% hlasů, ale v roce 1982 už jenom 6% (Kopeček 2001:413). Nejčastěji zmiňovaným odůvodněním takového propadu byly tvrdé dopady reforem, které AWS během svého volebního období prováděla. Tato příčina by možná vysvětlovala volební prohru, ne však naprosté zmizení AWS z parlamentního života (respektive dolní komory).  Za hlavní příčiny tak hlubokého propadu lze podle mého názoru považovat následující:

  1.             Nedokonalá „federálnost“ vnitřní struktury s jasnou převahou odborového pilíře. Projekt zrovnoprávnění všech pilířů a jejich rovný podíl na moci nebyl nikdy dotažen do konce a NSZZ „S“ spolu s RS AWS vždy zůstali dominantní. To se projevilo například už při koaličních jednáních s UW, které vedly výhradně odboráři. Rovněž v krizových, či zásadních okamžicích, jako byla například jednání o reformě místní samosprávy nebyli zástupci ostatních stran AWS k jednání připuštěni.
  2.             Pocit nedoceněnosti významu u jednotlivých pilířů a z toho plynoucí neuspokojenost jejich mocenských ambicí. Tento bod souvisí s bodem předcházejícím a týkal se hlavně stran SKL a PPChD, které především volaly po větším podílu na rozhodování o směřování AWS.
  3.             Dvojí předsednictví: tj. situace, kdy personálně nesplývá post předsedy strany s postem předsedy vlády. Výsledkem byl stav, kdy si předseda vlády svou autoritou nebyl schopen zajistit podporu ani ve vlastní straně, která pak v Sejmu hlasovala proti návrhům jeho vlády. 
  4.             Programová a ideová rozrůzněnost až protikladnost jednotlivých pilířů. Jedním z důvodů, proč nikdy nedošlo k překonání programových a ideových rozdílů, bylo i to, že jednotlivé pilíře uvnitř AWS (zejména ZChN) zdůrazňovaly předpoklad, že volič spíše podpoří výrazný program jednotlivých pilířů v rámci federace, než programový „guláš“ jednotné AWS. Některé trendy polského stranického systému však naznačují, že volič s větší ochotou podporuje jednotnost, než roztříštěnost. Je sice pravdou, že situace v levé části stranického spektra je z různých důvodů poněkud jiná (jednodušší), než na pravici (co se týče různorodosti ideových proudů), nicméně je nepřehlédnutelným faktem, že SLD od prvních svobodných voleb v roce 1991 až do těch posledních v roce 2001 pokaždé dokázal získat nové voliče a svou pozici (co se obdržených hlasů týče) neustále posilovat.[8] Tento trend odrážel i fakt, že se SLD na rozdíl od AWS přeměnil v jednotnou stranu a integroval rozličná levicová uskupení. Proti tvrzení ZChN o tom, že volič raději podpoří výrazný program jednotlivých stran AWS svědčí i ten fakt, že většina stoupenců AWS nedokázala jednotlivé pilíře ani jmenovat, natož je rozlišit. Jak ukázal výzkum, který provedlo Centrum výzkumu veřejného mínění (OBOP), tři čtvrtiny Poláků prohlašovaly, že nezná strany, které tvoří AWS. Z potenciálních voličů AWS svou znalost jednotlivých formací deklarovalo pouze 32%, z nichž nezanedbatelná část mezi tato uskupení řadila i UW, ROP nebo KPN, které AWS netvoří. Zarážející je rovněž to, že největší uskupení AWS, tedy RS AWS uvedla pouhá 4% dotázaných. (Rzeczpospolita 1.3.1999)

Formace, která ve svém počátečním období čítala až 40 uskupení, vznikla především jako pragmatická reakce antikomunistických sil na volební katastrofu z roku 1993, kdy více než třicet procent hlasů, které antikomunistickým formacím připadly, nebylo proměněno v jediný mandát. Z hlediska těchto sil, přes jejich značnou různorodost, bylo nutno podobné situaci v budoucnu zabránit. Cynický pohled na věc by mohl zdůrazňovat pouhou snahu antikomunistů o získání parlamentních křesel za každou cenu.[9] Tedy především za cenu vzniku heterogenního uskupení, které ani v budoucnu, přes sliby jeho čelních představitelů, nebude mít šanci na sjednocení. Z pohledu „prostého občana“ je ale třeba říci, že stav kdy třicet procent voličů není v Sejmu reprezentováno byl neúnosný a zastupování i nesourodou formací bylo lepší než žádné.

Odůvodnění vzniku AWS bylo pro voliče pochopitelné, ocenil je 34% hlasů. Co však již bylo méně pochopitelné byl způsob, jakým vítězná strana v Sejmu fungovala. Pro veřejnost je (i v mladé polské demokracii) zcela srozumitelný politický konflikt na úrovni vláda vs. opozice, s menší shovívavostí už se však pohlíží na otevřené spory uvnitř vládní formace.

Ideových proudů v pravé části polského stranického spektra vždy existovalo velké množství. Pokus o jejich sjednocení v rámci AWS skončil neúspěchem. O tom, zdali je vůbec možné, aby v rámci jedné strany působili politici s liberálně-konzervativní i katolicko-národní ideovou orientací nás přesvědčí teprve budoucnost. Dosud se zdá, že ze stran, které se nově dostaly do Sejmu, žádná k podobným integračním krokům nemá dostatečný potenciál a snad ani nechová takové ambice.       

 

 

 


[1]Poznámky

 

1. Rozdělení politických stran na pravicové a levicové se v Polsku uskutečňuje na základě jiných kritérií, než je „evropský standard“. Přečteme-li si v programu nějaké politické strany že je pro umírněný státní intervencionismus a rozvoj hospodářství za pomocí státních investičních programů, že daná strana je proti reformě místní samosprávy, neboť zájmy společnosti jsou důležitější než zájmy regionů, či dokonce zastává spojení vlastnických práv s místem práce, asi bychom stěží takovou stranu považovali za pravicovou. V případě Konfederace nezávislého Polska tomu tak přesto bylo. Klasický třídní (socio-ekonomický) rozpor (cleavage), který dělí stranické spektrum na pravici a levici, je v Polsku odsunut poněkud do pozadí. Tím hlavním rozporem je totiž jejich vztah k minulosti. Tento vztah dělí stranické spektrum na strany antikomunistické (pravicové) a postkomunistické (levicové). Druhým závažným cleavage které přiřazuje strany k levici či pravici, je jejich pohled na postavení církve ve společnosti, kdy strany se vřelým vztahem ke katolické církvi jsou přiřazovány k pravici (Poté co AWS, respektive AWSP zmizela ze Sejmu se zdá, že toto cleavage nabírá na důležitosti). Třídní (socio-ekonomické) cleavage, při rozlišování levice a pravice není v Polsku akcentováno v takové míře jak jsme tomu obecně zvyklí.

[2]2. Svaz demokratické levice (SLD) zase spolupracoval s Celopolskou dohodou odborových svazů (OPZZ).

3. Celkově ve volbách do Senátu získal 15,4% hlasů.

[3]4. Zajímavou se jeví část programu, která mluví o potřebě sblížení voličů a poslanců skrze nový volební zákon, jenž by zaručoval, aby alespoň 2/3 poslanců byly voleny v jednomandátových okrscích. Pikantnost tohoto prohlášení vyplyne na povrch při jeho  srovnání s volební reformou, která nakonec byla pro volby v roce 2001 prosazena.

[4]5. Mezi nimi: RdR, PSL-PL, Sdružení polských rodin, Nové Polsko.

[5]6. Pro koalice platila volební klausule ve výši 8%.

[6]7. Zajímavé je, že ještě samostatné PC a PChD řadí M. Kubát do odborového proudu. Důvodem, zejména v případě PC, bude deklarovaná spjatost s NSZZ „S“ především v otázce ochrany křesťanských hodnot a také podpora L. Walesy v prezidentských volbách v roce 1990.

[7]8. ROP ještě před volbami AWSP opustil a přidal se k Lize polských rodin.

[8]9. 1991: 12%; 1993: 20,4%; 1997: 27,1%; 2001: 41%.

[9]10. Polská žurnalistika tento způsob nazírání obsáhla ve zkratce TKM: teď, kurva, my! (Kaczorowski 2000: 35)

 

 

Seznam užitých zkratek:

 

AWS - Akcja Wyborcza Solidarność - Volební akce Solidarita

AWSP - Akcja Wyborcza Solidarność Prawicy - Volební akce Solidarita pravice

BBWR - Bezpartyjny Blok Wspierania Reform - Nestranický blok na podporu reforem

ChDSP - Chrześcijańsko-Demokratyczne Stronnictwo Pracy - Křesťansko-demokratická strana práce

KK - Koalicja Konserwatywna - Konzervativní koalice

KKW „O“ - Katolicki Komitet Wyborczy „Ojczyzna“ - Katolický volební výbor „Vlast“

KPN - Konfederacja Polski Niepodległej - Konfederace nezávislého Polska

LPR - Liga Polskich Rodzin - Liga polských rodin

MN - Mniejszość Niemiecka - Německá menšina

NSZZ „S“ - Niezaleźny Samorządny Związek Zawodowy „Solidarność“ - Nezávislý odborový svaz „Solidarita“

OPZZ - Ogólnopolskie Porozumienie Związków Zawodowych - Celopolská dohoda odborových svazù

PC - Porozumienie Centrum - Dohoda středu

PdP - Przymierze dla Polski - Spolek pro Polsko

PiS - Prawo i Sprawiedliwość - Právo a spravedlnost

PO - Platforma Obywatelska - Občanská platforma

PP - Porozumienie Prawicy - Dohoda pravice

PPChDPorozumienie Polskich Chrześcijańskich Demokratów - Dohoda polských křesťanských demokratů

PChDPartia Chrześcijańskich Demokratów - Strana křesťanských demokratů

PR RdR - Porozumienie Regionalne Ruchu dla Rzeczypospolitej - Regionální dohoda Hnutí pro republiku

PSL - Polskie Stronnictwo Ludowe - Polská lidová strana

PSL-PL - Polskie Stronnictwo Ludowe-Porozumienie Ludowe - Polská lidová strana - Lidová dohoda

ROP - Ruch Odbudowy Polski - Hnutí na obnovu Polska

RTR - Ruch Trzeciej Rzeczypospolitej - Hnutí Třetí republiky

S - Samoobrona - Sebeobrana/Domobrana

SKL - Stronnictwo Ludowo-Konserwatywne - Konzervativnì-lidová strana

SLCh - Stronnictwo Ludowo Chrześcijańskie - Lidově křesťanská strana

SLD - Sojusz Lewicy Demokratycznej - Spojenectví demokratické levice

SND - Stronnictwo Narodowo-Demokratyczne - Národně demokratická strana

SRK - Stowarzyszenie Rodzin Katolickich - Sdružení katolických rodin

SUC - Sekretariat Ugrupowań Centroprawicowych - Sekretariát centropravicových uskupení

SWR - Stronnictwo Wierności Rzeczypospolitej - Strana věrnosti republice

UChS - Unia Chrześcijańsko-Społeczna - Křesťansko-sociální unie

UD -Unia Demokratyczna - Demokratická unie

UP - Unia Pracy - Unie práce

UPR - Unia Polityki Realnej - Unie reálné politiky

UW - Unia Wolności - Unie svobody

WAK - Wybocza Akcja Katolicka - Volební katolická akce

ZChN - Zjednoczenie Chrześcijańsko-Narodowe - Křesťansko-národní sjednocení

 

 

Seznam literatury:

 

Akcja Wyborcza Solidarność (http://www.aws.org.pl). 30.5.2000.

Bankowicz, M. (2000): Vývoj politického systému v Polsku v letech 1989-1999, Politologická revue, č. 1, s. 25-40.

Dančák, B. (1997a): Návrat Polska k pravici, Politologický časopis, roč. IV, s. 260-269.

Dančák, B. (1997b): Vítězové a poražení polských parlamentních voleb, Proglas, roč. VIII, č. 8, s. 4-8.

Dančák, B. (2000): Polská republika, in: Dančák, B. – Mareš, M. (eds., 2000): Zahraniční politika politických stran v České republice, Maďarsku, Polsku a na Slovensku, Brno, MPU, s. 63-85.

Dostal, R. (1999): Komparace formování systému politických stran Česka a Polska (1989-1998), Politologický časopis, roč. VI, č. 3, s. 282-292.

Dudek, A. (1997): Pierwsze Lata III Rzeczypospolitej  1989-1995, Kraków, GEO.

Gazeta Wyborcza (http://www.gazeta.pl). 12.2.2003.  

Kaczorkowski, A. (2000): Reformátoři to mají těžké, Listy, roč. XXX, č. 2, s. 25-28.

Knyżewski, K. (1998): Partie i System Partyjny w Polsce w Okresie Transformacji Ustrojowej, Warszawa, Scholar.

Kopeček, L. (2001): Polské parlamentní volby 2001 a proměna stranického systému, Politologický časopis, roč. VIII, č. 4, s. 410-424.

Kubát, M. (2000): Politika v Polsku po roce 1989, Praha, Karolinum.

Kubát, M. (2001): Parlamentní volby 2001 v Polsku, Politologická revue, roč. X, č. 2, s. 123-146.

Majcherek, J. A. (1999): Pierwsza Dekada III Rzeczypospolitej 1989-1999, Warszawa, Presspublica.

Paszkiewicz, K. (ed., 2000): Partie i koalicje polityczne III Rzeczypospolitej, Wrocław, Wydawnictwo Uniwersytetu Wrocławskiego.

Polityka (http://www.polityka.pl). 12.2.2003.

Respekt (http://www.respekt.cz). 12.2.2003.

Rzeczpospolita (http://www.rzeczpospolita.pl). 12.2.2003.

Sobolewska-Myślik, K. (1999): Partie i Systemy Partyjne Europy Środkowej Po 1989 Roku, Kraków, Ksiegarnia Akademicka.

 

 

 

 

 



Copyright (c) 2003 Ondřej Rojčík

Creative Commons License
Tato práce je licencována pod licencí Creative Commons Attribution 4.0 International License.