Bican, V. (2002). Křesťanskodemokratické hnutí. Středoevropské politické studie, 4(4). Získáno z https://journals.muni.cz/cepsr/article/view/3926/5365
ČÍSLO 2, ROČNÍK II

Středoevropské politické studie – Central European Political Studies Review

ČÍSLO 4, ROČNÍK IV., PODZIM 2002, ISSN 1212-7817 - PART 4, VOLUME IV., AUTUMN 2002, ISSN 1212-7817

 

 

KŘesťanskodemokratické hnutí

 

Vítězslav Bican

 

 

Abstract

This article deals with the pre-election period in Slovakia and the position of one of the major right-wing parties, The Christian-democratic Movement (KDH). The author tries to describe   the development of the party, their position in the party system and conditions, which determined how successful the party was in the national election.

The task of this article is to show how the KDH proceed in the pre-election period and in the election campaign. In the election the KDH gained 8.25% votes.

Key words

The Christian-democratic Movement, Slovakia, election, election campaign

 

 

 

 

Zářijové volby do Národní rady Slovenské republiky byly již třetími v historii samostatného Slovenska. Na rozdíl od předchozích neměly tyto volby jednoznačné ústřední téma, jakým bylo před čtyřmi lety ukončení vlády HZDS. Přesto i tyto měly dát jasný signál. Tím mělo být znamení, že slovenská politická scéna je po vládní krizi z před dvou let již zkonsolidovaná a smýšlení Slováků je stále více proevropsky a demokraticky orientované. Celá Evropa přitom očekávala, vzhledem k blížícím se summitům NATO a Evropské unie, zda se Slovákům podaří vytvořit takovou vládu, která by dala jasně najevo vůli s těmito organizacemi spolupracovat. Křesťanskodemokratické hnutí, jehož programovou analýzu nabízí tento příspěvek, se k této vůli v programu hlásí.

 

Účast v koalicích

 

Volební období 1998-2002 bylo pro Křesťanskodemokratické hnutí (KDH) přelomovým. Slovenští křesťanští demokraté zasedli do vlády s několika dalšími stranami jako součást široké vládní koalice. Toto výchozí postavení přirozeně představovalo významný, ba determinující prvek pro následující vývoj situace strany. Na druhou stranu je nutné uznat, že stejně podstatný (ne-li podstatnější) vliv měl i vývoj celé slovenské stranicko-politické scény, na níž došlo k vládní krizi a rozpadu vládní koalice. Tyto procesy významně ovlivnily to, jakým způsobem a v jakém postavení jednotlivé politické strany, včetně KDH, vstupovaly do volebního roku.

Po volbách v roce 1998 se slovenští křesťanští demokraté aktivně účastnili vlády jako součást jedné ze stran vládní koalice. Povolební situace, tedy vláda nesourodé koalice, skládající se ze stran s dosti nehomogenním ideologickým zaměřením, byla do značné míry schizofrenní. Navíc sám nejsilnější prvek vládního seskupení, Slovenská demokratická koalice (SDK), se skládal z různých subjektů (včetně Křesťanskodemokratického hnutí). Logicky tak KDH prodělávalo stejné bolesti a stresy jako širší politické platformy, jichž se účastnilo.

Např. po vládní krizi roku 2000, kdy došlo k rozpadu SDK, na což předseda slovenské vlády Mikuláš Dzurinda reagoval založením vlastní strany, Slovenské demokratické a křesťanské unie (SDKÚ), přišlo KDH o mnoho členů i voličů. Navíc rozpad SDK zanechal některé těžko zahladitelné stopy v osobních vztazích jeho bývalých představitelů. Přesto se KDH zdařila relativně rychlá konsolidace; na podzim již jako samostatná strana vystupovalo jako součást nově složené slovenské vládní koalice (Kopeček 2001: 30 – 31). Kromě Demokratické unie, jež se stala součástí SDKÚ, byla KDH jedinou stranou bývalé SDK, která si udržela politickou relevanci, a jejíž volební preference se nepohybovaly pod pětiprocentní hranicí. Hnutí ovšem od tohoto momentu vystupovalo jako jeden z kritických členů vládní koalice (spolu se Stranou maďarské koalice), jakkoli jeho cílem bylo udržení vlády až do podzimních voleb 2002.

 

Předvolební koalice

 

V otázce předvolebních koalic zaujalo Křesťanskodemokratické hnutí zásadový postoj formulovaný opakovaně v oficiálních stranických prohlášeních. Zůstává přirozeně otázkou, do jaké míry byl tento principiální postoj a nechuť KDH k vytvoření předvolební spolupráce veden skutečně principiálními důvody a do jaké míry pak nemožností najít vhodného (ideově, personálně) partnera. Po mnoha problémech, které KDH přinesla jeho účast ve vládní koalici i jeho působení jako součásti Slovenské demokratické koalice, byla hnutím zvolena strategie samostatného postupu ve volbách. Bylo rozhodnuto, že hnutí ve volebním roce 2002 žádné předvolební koalice vytvářet nebude. Rozhodnutí bylo schváleno na usnesení Rady KDH dne 22. 9. 2001: ”Křesťanskodemokratické hnutí bude kandidovat ve volbách do Národní rady Slovenské republiky v roce 2002 samostatně.”[1] Důvody lze shrnout do následujících bodů: jednak konstatování, že pouze strana, která věří ve vlastní síly, je schopná ovlivňovat a zároveň stabilizovat politickou situaci na Slovensku, jednak postřeh, že ve dvanáctileté historii Slovenska nevedlo vytváření předvolebních koalic nikdy k očekávanému nárůstu hlasů. Následovala konstatace, že po parlamentních volbách je v zájmu Slovenska, aby pravicové politické strany získaly co největší počet hlasů.[2] Tímto způsobem se KDH postavilo k otázce možných předvolebních koalic. Tento krok přitom otevřel Křesťanskodemokratickému hnutí cestu k rozmanitým variantám povolebního uspořádání.

 

       Statistika hlasování v parlamentu

 

Pomocí analýzy statistik hlasování v Národní radě Slovenské republiky lze ozřejmit, jakým způsobem se Křesťanskodemokratické hnutí chovalo při hlasováních na půdě slovenského parlamentu a jaké skryté a neformální koalice a spolupráce v minulém volebním období vytvářelo. Jde především o míru souladu se stranickými prohlášeními a identifikaci spolupráce se stranami, s nimiž oficiální vztahy nebyly proklamovány. Ze záznamů jednotlivých hlasování lze, přestože na Slovensku chybí precizně zpracovaná analýza jednotlivých hlasování a vzájemné korelace jednotlivých stranických klubů při hlasování, odvodit několik postřehů. V období osmnácti měsíců před volbami je přitom nutno především se soustředit na klíčová hlasování, zejména týkající se vyslovení nedůvěry vládě nebo některým jejím členům.

V těchto hlasováních byla prověřována pevnost vládní koalice; a KDH se ve všech případech rozhodlo vládu ”podržet”. Mezi 47. schůzí Národní rady (30. 3. 2001) a 54.schůzí (11. 4. 2002) došlo k takovýmto hlasováním celkem pětkrát. Nejprve bylo 30. 3. 2001 hlasováno o vyslovení nedůvěry místopředsedovi vlády Pavolu Csákymu, poté dvakrát (24. 5. 2001 a 13. 3. 2002) o vyslovení nedůvěry místopředsedovi vlády Ivanu Milošovi a 22. 3. 2002 pak o vyslovení nedůvěry celé vládě. K poslednímu hlasování tohoto typu pak došlo 11. 4. 2002 při vyslovení nedůvěry ministrovi vnitra Ivanu Šimkovi.[3]

Ve všech těchto hlasováních se Křesťanskodemokratické hnutí postavilo na stranu vlády (jejích členů). Návrhy na vyslovení nedůvěry a drtivá většina hlasů pro vyslovení nedůvěry přitom vždy pocházely ze strany poslanců Hnutí za demokratické Slovensko (HZDS) a Slovenské národní strany (SNS), popřípadě Pravé Slovenské národní strany (PSNS). Ostatní nevládní strany se jednolitě stavěly na stranu vlády. KDH, které v mnoha jiných hlasováních vládu v jejích návrzích nepodpořilo, tak v těchto případech nenarušilo často dosti křehkou vládní koherenci, a to s výhledem na zářijové volby. Lze tedy shrnout, že KDH se jako většina křesťansko-demokratických stran koncentrovala na využití svého postavení ve středu politického spektra a spolupráci se subjekty napravo i nalevo od něj strategií kritiky vůči vládě při paralelním neohrožení její existence.

 

Styl předvolební kampaně

 

Po vládní koaliční krizi v roce 2000 prodělala strategie strany několik proměn. Ty byly způsobeny dvěma skutečnostmi. Zaprvé vznikem Slovenské křesťanské a demokratické unie, která povstala na troskách Demokratické unie a přitáhla k sobě představitele a členy těch stran Slovenské demokratické koalice, kteří se rozhodli nevrátit se po jejím rozpadu do svých původních stran. A za druhé změnou ve vedení strany, kdy se novým předsedou stal Pavol Hrušovský (blíže viz podkapitola ”volební lídři”).

Vznik druhé strany s proklamativně křesťansko-demokratickým zaměřením na slovenské politické scéně si od KDH vyžádal změnu způsobu politického boje. Nutným se stalo vymezení vůči SDKÚ, které se orientuje na obdobné elektorátní zázemí. Osobní a názorové neshody (které též přispěly k rozpadu SDK) a rozhodnutí KDH o samostatné kandidatuře ve volbách přitom prakticky znemožnily navázání oficiální předvolební spolupráce. Tato snaha po vymezení se vůči SDKÚ vyvolala v KDH také potřebu razantnějšího přihlášení se k národnímu rozměru slovenské politiky, o což se zasloužila především konzervativní skupina politiků kolem bývalého předsedy hnutí Jána Čarnogurského. Naproti tomu vedení strany včetně předsedy Pavola Hrušovského se ve volební kampani snažilo dát najevo především nezávislost a dobré kontakty se zahraničními politickými představiteli. O tom svědčily např. cesta několika zástupců KDH do Spojených států amerických (včetně setkání s prezidentem Georgem Bushem ml.), či schůzka P. Hrušovského s italským ministrem pro evropské záležitosti Rocco Buttiglionem. Proklamace o nutnosti zachování ducha křesťanské kultury na evropském kontinentu a zachování prověřených tradic a hodnot i ve stále více sen integrující Evropě byly vnímány jako významný příspěvek do předvolební kampaně.

Za zaznamenání také stojí původní rozhodnutí KDH nepropagovat svoje kandidáty pomocí tradičních tištěných a elektronických médií. Jednou z hlavních tezí volební kampaně bylo, že strana si nehodlá svoje kandidáty ”kupovat” pomocí billboardů.[4] Styl kampaně měl být skromný a šetrný. Nakonec se ovšem v předvolebním období na plakátovacích plochách billboardy a tištěné reklamy hnutí objevily, byť v menším množství; i tak zpronevěření se propagované skromné kampani hnutí na důvěryhodnosti nepřidalo.

Obsahově byla kampaň založena na zdůrazňování tradičních křesťansko-demokratických hodnot. Jeden z billboardů nesl jako ústřední téma tvář předsedy hnutí Hrušovského s nápisem My prinášame STABILITU. Na druhém grafický motiv doprovázel s nápis KDH – Istota stability Slovenska a motto hnutí Jistota, naděje, budoucnost. Důraz na základní křesťansko-demokratické politické zásady, tedy jistotu a stabilitu, byl doplněn poukazem na evropské rozměry politiky hnutí a jeho snahu o rychlou integraci do evropských struktur a členství v Severoatlantické alianci. Celou předvolební kampaň pak zarámovalo heslo strany Aby sa Slovensko stalo dobrým miestom pre život, dáme rodinám istotu a odvahu víťaziť. Zdůraznění rodiny a jistoty jako hlavních bodů, na které Křesťanskodemokratické hnutí klade důraz, představovalo tradiční a pro příslušnou část voličského spektra nadále funkční programovou prioritu. Za zajímavý je přitom možno označit konec hesla, kde se mluví o odvaze vítězit. Interpretačně není jednoznačné, co je tímto spojením myšleno: jedná se o motiv převážení evangelického způsobu života křesťana na úkor způsobu katolického, nebo má jít o prosté zapůsobení na voliče, naznačení, že se KDH nebojí vítězství ve volbách a je připraveno na odpovědnost spojenou s vládnutím?

Další, praktické body programu se pak týkaly ekonomického stavu Slovenska, dále aktuální sociální politiky, situace rodiny a mladých lidí a v neposlední řadě též oblasti bezpečnosti. Jmenovat lze:

  •                rovnou daň,
  •                program Istota rodinám,
  •                program Budúcnosť pre mladých,
  •                program Bezpečnejšie Slovensko na ochranu života, zdravia a majetku občanov a
  •                program Štíhla vláda na odbúranie byrokracie.[5]

 

 

Programové dokumenty k volbám

 

Politické strany, které se chystají k volbám, zpracovávají své dlouhodobé politické programy a formulují je pro situaci předvolebního boje o voliče. Formy těchto programů a strategie, pomocí nichž jsou programy předváděny voličům, se ovšem do značné míry liší. Často se též stává, že strana nemá jediný stranický program a vychází z různých programových dokumentů. Stejně tak se mohou lišit volební a předvolební programy, a to co do struktury, obsahu i způsobu propagace. Slovenské Křesťanskodemokratické hnutí v současnosti nedisponuje souhrnným stranickým politickým programem. Jeho úlohu hraje dokument 700 dní, který se stručnou formou zabývá základními programovými tezemi KDH. Úlohu volebních programů pak před volbami 2002 hrálo několik dokumentů. Prvním z nich byl již zmíněný program 700 dní. Druhým byl dokument, který se týkal především sociálních věcí a byl nazván Ano pre rodinu. Tento text rozpracovával zejména rodinnou a sociální politiku KDH. V oblasti ekonomiky a finančních záležitostí, z hlediska kampaně KDH pohříchu poněkud opomíjených témat, měl program Křesťanskodemokratického hnutí zastupovat především dokument Veľký tresk s podtitulem Štrnásť opatrení KDH na zníženie nezamestnanosti a naštartovanie hospodárstva. Tento program předkládá 14 návrhů na opatření, jež by se měla provést ve finanční a ekonomické sféře.

Mezi dokumenty, s nimiž KDH vstupovala do předvolební kampaně, je nutné zařadit ještě jeden, jakkoli nikoli programový, ale přesto velice důležitý příspěvek pro politickou kampaň na Slovensku. Jednalo se o dokument Tolerančná zmluva. Tento stranický text byl věnován návrhům na řešení povolebního politického uspořádání na Slovensku. Jeho první část přinášela analýzu existujícího stavu a pojmenování tří hlavních slovenských politických bloků (politologicky je snad možné je nazvat ”póly”): (1) HZDS a jeho spojenci, (2) středopravý blok, tedy KDH, SDKÚ a jejich spojenci, a (3) pragmaticko-levicový blok, tvořený subjekty SMER, SDĽ a dalšími stranami.[6] Dále se dokument zabýval možnými konstelacemi po volbách. Nikoli nezajímavou pasáž přitom představovala kalkulace s vytvořením menšinové vlády jednoho z těchto bloků, tolerované stranou z nějakého jiného politického bloku jako jednou z možností řešení volebních výsledků. Text se také věnoval případnému rozložení politických sil po vytvoření takové vlády. Jakkoli je namístě ještě jednou zdůraznit, že dokument Tolerančná zmluva vybočoval z rámce obvyklých předvolebních propagací, lze konstatovat, že Křesťanskodemokratické hnutí vstupovalo do předvolebního období poměrně dostatečně programově vybaveno. Přinejmenším v míře odpovídající jeho ambicím na sehrání úlohy jednoho z tvůrčích činitelů slovenské politiky v povolebním období.

Krátce před volbami pak Křesťanskodemokratické hnutí zveřejnilo také konkrétní volební program. Ten vycházel z výše uvedených dokumentů a shrnoval základní programové teze ve formě přístupné širokému okruhu voličů.[7] V několika oddílech se tento dokument zabýval jednotlivými politikami a postupem hnutí v daných oblastech. První oblast představoval ”Politický systém”, kde se text věnoval základním charakteristikám demokratického politického systému a návrhům zákonů, které hodlalo KDH prosazovat v prvním roce nového volebního období. Následovaly další části:

  •                ”Regionální a komunální politika”,
  •                ”Zahraniční politika a evropská integrace”,
  •                ”Armáda, bezpečnost a justice”,
  •                ”Ekonomika” s rovnou daní a vyrovnaným státním rozpočetem jako ústředními body,
  •                ”Zemědělství a rozvoj venkova”, oblast v porovnáni s jinými stranami zpracována velmi podrobně,
  •                ”Životní prostředí”,
  •                ”Sociální politika” s důrazem na rodinu,
  •                ”Doprava a spoje”,
  •                ”Zdravotnictví”,
  •                ”Výchova vzdělání a věda” a
  •                ”Kultura”.

 

Program tedy rámcově kopíroval předpokládanou skladbu většiny ministerských resortů a specifikoval zásady i praktické kroky, které by v těchto oblastech KDH prosazovala. Nelze přitom nezaznamenat privilegované pozice pasáží o armádě a obecně bezpečnosti nebo o regionální a komunální politice oproti částem věnovaným kupříkladu sociální politice (jakkoli se vždy jednalo pro KDH o jednu z nejvíce preferovaných oblastí).

 

Volební lídři

 

Křesťanskodemokratické hnutí vstupovalo do předvolebního období s novou osobností ve funkci předsedy strany. Díky svému rozhodnutí vstupovat do voleb samostatně nemělo s určováním stranického a volebního lídra problémy. Stal se jím předseda strany Pavol Hrušovský, zvolený do čela strany na říjnovém sněmu v roce 2000 v Trenčíně. Hrušovský převzal tuto úlohu po dlouholetém předsedovi Jánu Čarnogurském. Spolu s novými místopředsedy Jánem Figeľem, Júliusem Brockou, Pavolem Minárikem, Vladimírem Palkem a Danielem Lipšicem vytvořili nové vedení strany.

Kolem J. Čarnogurského se nicméně záhy vytvořila skupina politiků, kteří se více stavěli za tradicionalistický postup křesťansko-demokratické politiky. Naopak nové Hrušovského vedení vykazovalo jednoznačnou náklonnost k moderní, umírněné a rozvážné politice. A tak určitým problémem byla možná předvolební prezentace KDH na veřejnosti jako do jisté míry jako vnitřně rozpolceného, ba dokonce ideologicky nekoherentního subjektu. Naštěstí pro hnutí se podařilo personální spory zažehnat, takže veškeré diskuse na stranické půdě byly vedeny pouze v rovině programové a obsahové, nikoli osobní.

 

Předvolební preference

 

Jakkoli voličské preference politických stran nebývají vždy přesvědčivým nástrojem pro odhad postavení strany, představují nesporně určitý přínos. Porovnávání voličských preferencí může naznačit, jakým směrem se ubírá oblíbenost a síla dané strany. V tomto textu budou v potaz brány voličské preference za posledních šestnáct měsíců před volbami, tedy od května 2001. Ve sledovaném období prošly voličské preference KDH zajímavým a ne zcela jednoduše interpretovatelným vývojem. V létě 2001 absolvovaly mírné výkyvy mezi 6,8% (červen) a 5,1% (červenec). Na podzim se potom ustálily na hodnotách okolo šesti procent, aby v prosinci vystoupaly na 6,9%. Na začátku volebního roku 2002 tento trend v narůstání voličské podpory hnutí pokračoval, a to s ještě větší intenzitou: v lednu se voličská obliba dostala nad osm procent (8,8%) a nad touto hranicí zůstala i v únoru (8,1%). V tento moment se mohlo zdát, že jde o trvalý nárůst obliby hnutí. O to více překvapivý byl výsledek březnových preferencí. Došlo totiž k poměrně dramatickému propadu až k hranici vstupní klauzule do Národní rady, když se potenciál voličských hlasů dostal na pouze 5,1 %. Dubnové preference tak měly odhalit, zda se jednalo pouze o ojedinělý výkyv, nebo o signál dlouhodobějšího trendu ztráty voličské podpory.

Dubnový odhad dal větší pravděpodobnost možnosti první, když se obliba hnutí vrátila na 7,7%. To bylo potvrzeno i odhadem z května, který Křesťanskodemokratickému hnutí přisoudil 7,1% voličské podpory. Preference KDH se následně ustálily a poklesy nebo růsty mezi jednotlivými měsíčními výzkumy se pohybovaly do jednoho procenta. Podle výzkumu voličských preferencí v červnu dosáhlo hnutí úrovně 6,9%. V červenci pak došlo opět k nárůstu na 7,8%, ovšem v srpnu k opětovnému poklesu na 7,0%. V posledním průzkumu, který Statistický úřad Slovenské republiky konal 17 dní před volbami do Národní rady si Křesťanskodemokratické hnutí udrželo svůj standard podpory a získalo 7,2% voličských preferencí. Je namístě dodat, že se uvedené výchylky nepřesahující jedno procento pohybují v pásmu statistické chyby, přičemž po přepočtu na poslanecké mandáty by měly vliv představující ztrátu, popřípadě zisk jediného poslaneckého křesla (14 křesel v červnu, 15 v červenci a opět 14 v srpnu).[8]

Z těchto empirických údajů je možné vyvodit několik spíše hypotetických závěrů. Zatímco během roku 2001 byly volební preference KDH více méně stabilní, v období blížícím se podzimním parlamentním volbám 2002 se začaly dostavovat výkyvy. Ty přitom byly znatelné v obou směrech, aniž by přitom stranicko-politická scéna na Slovensku nebo situace strany samotné procházely nějakými zásadními změnami, či dokonce hlubokými otřesy. Vyhlídky slovenských křesťanských demokratů na uspokojivý volební výsledek tak byly v jistém smyslu vázány na vyvarování se již zmíněných kolísání, hrozících přijít v ten nejnevhodnější okamžik a navíc zdánlivě bez příčiny. Jistá stabilita získaná v průběhu léta 2002 tak dávala možnosti na volební zisk okolo 7,5 % hlasů.

 

Výchozí postavení pro volby

 

Z uvedených údajů ohledně předvolebních preferencí KDH bylo možné odvodit jeho výchozí postavení bezprostředně před volebním kláním. Samostatná kandidátka KDH přirozeně limitovala zisk ”rozhodujícího” podílu na voličských hlasech. Na druhé straně autonomie hnutí vytvořila příznivou situaci z hlediska možností povolebních vyjednávání. Slovenská stranická scéna byla v 90. letech poměrně rozdělená a roztříštěná a do Národní rady se pravidelně dostávalo větší množství stran. Proto bylo možno očekávat vznik různorodých a v jistém smyslu bohatých variant povolebních partnerství. Hnutí mělo šanci stát stranou, která bude rozhodovat o možnosti, nebo nemožnosti vytvoření určité vládní koalice, mohlo dokonce kalkulovat s rolí ”jazýčku na vahách” slovenské povolební politické scény. Pro KDH se jako klíčový moment jevil způsob vypořádání se s nutností oslovit středopravého voliče, na nějž se orientovala i Slovenská křesťanská a demokratická unie. Obdobně náročnou výzvu pak představovala vytrvalá a silná ofenzíva pragmaticko-populistického SMERu Roberta Fica. Na druhou stranu voličský zisk mohla přinést náhlá ztráta podpory Hnutí za demokratické Slovensko, která se výrazněji projevila v srpnu, dva měsíce před volbami. Za dobrý výsledek hnutí bylo ve stranických kuloárech považováno překročení hranice 9% voličských hlasů. Strategicky ovšem za ještě podstatnější bylo vnímáno zaujetí pozice takticky nejdůležitějšího článku systému.

 

Diskutované a předpokládané povolební koalice

 

Situace Křesťanskodemokratického hnutí tak nabízela pro povolební možnosti spolupráce více variant. Po vzniku několika nových, programově a ideologicky nedostatečně vyprofilovaných stranických subjektů (například seskupení ANO nebo SMĚR) vznikla na Slovensku poněkud nepřehledná situace. Za pravděpodobné se považovalo, že se Hnutí za demokratické Slovensko nepodaří získat koaličního partnera, a to i kdyby se mu podařilo zvítězit ve volbách. Na zbývajících stranách by potom bylo dohodnout se nějakým způsobem na vládě bez HZDS. Ovšem případná široká koalice stran hrozila opakováním nestabilní a ve výsledku neúčinné situace po volbách 1998. Proto se nadále kalkulovalo i s některými menšinovými variantami, víceméně v intencích rozborů Tolerančnej zmluvy.

Křesťanskodemokratické hnutí představuje subjekt s velkým koaličním potenciálem. Nabídky k možné spolupráci po volbách tudíž přicházely ze všech stran politického spektra, včetně HZDS. Předvolební reakcí křesťanských demokratů ovšem bylo její striktní odmítnutí a upřednostnění spolupráce s programově blízkými stranami v rámci tzv. středopravého bloku: KDH, SDKÚ, DS a dalšími menšími stranami. Problémem ovšem zůstávalo dosažení takového počtu mandátů v Národní radě, který by stačil na vytvoření parlamentní většiny. Podle posledního průzkumu před volbami by tyto strany dosáhly pouze 16,4 % hlasů, přičemž Demokratická strana by se do Národní rady vůbec neprobojovala. Hnutí se ovšem primárně nebránilo ani možné spolupráci některou z názorově méně blízkých stran. Jednalo se o subjekty jako Strana maďarské koalice (SMK), Aliance nového občana (ANO) nebo SMER. Hlavním tématem voleb totiž podle KDH mělo být vytvoření skutečně akceschopné vlády bez Mečiarova HZDS. A to i za cenu, že by tato vláda měla být menšinová, pouze s podporou některé (nebo některých) z opozičních stran.

 

Závěr

 

Cílem tohoto textu byl popis situace slovenského Křesťanskodemokratického hnutí v období před volbami 2002, zachycení některých hlavních dispozic, se kterými hnutí vstupovalo do volebního roku, pojetí kampaně a proměny jeho aktivit na slovenském stranicko-politickém poli. Odhady volebního výsledku hnutí vycházely čistě ze stylu a způsobu volební kampaně a z preferencí, které KDH v průzkumech veřejného mínění získávalo. Následující odstavec tudíž představuje pouhý epilog celého textu, bez jakýchkoli komentářů a analýz. V parlamentních volbách, které se na Slovensku konaly ve dnech 20. a 21. září 2002, získalo Křesťanskodemokratické hnutí 8,25% odevzdaných voličských hlasů, tedy v absolutních číslech 237.202 hlasů. Hnutí se tak stalo pátou nejsilnější stranou v Národní radě Slovenské republiky, kam se přes pětiprocentní klauzuli dostalo celkem sedm politických stran.

 

 

 

Poznámky

 


[1]1. Text usnesení viz http://www.kdh.sk/news.htm.

[2]2. Ibidem.

[3]3. Údaje viz server Národní rady Slovenské republiky (http://www.nrsr.sk/indexsch.asp).

[4]4. Citováno z projevu P. Hrušovského Chceme byť víťazom volieb, viz http://www.kdh.sk/noviny/index.htm.

[5]5. Převzato ze serveru http://www.zoznam.sk.

[6]6. Viz http://www.kdh.sk/tolerancna_zmluva.htm.

[7]7. Program viz http://www.kdh.sk/vprogram/htm.

[8]8. Údaje viz server Statistického úřadu Slovenské republiky (http://www.statistics.sk).

 

 

Použité prameny a literatura

 

Kopeček, L., Slovensko v předvolebním roce, Mezinárodní politika, č. 11, 2001, s. 30 – 33.

P. Hrušovský, Chceme byť víťazom volieb, dostupné z http://www.kdh.sk/noviny/index.htm.

 

Použité internetové zdroje

 

http://www.kdh.sk.

http://www.nrsr.sk.

http://www.statistics.sk.

http://www.zoznam.sk.

 

 



Copyright (c) 2002 Vítězslav Bican

Creative Commons License
Tato práce je licencována pod licencí Creative Commons Attribution 4.0 International License.