Šedo, J. (2002). Parlamentní volby v Maďarsku 2002. Středoevropské politické studie, 4(4). Získáno z https://journals.muni.cz/cepsr/article/view/3922/5361
Středoevropské politické studie – Central European Political Studies Review

Středoevropské politické studie – Central European Political Studies Review

ČÍSLO 4, ROČNÍK IV., PODZIM 2002, ISSN 1212-7817 - PART 4, VOLUME IV., AUTUMN 2002, ISSN 1212-7817

 

 

Parlamentní Volby v maďarsku 2002

 

 

Jakub Šedo

 

 

Abstract

In April 2002, parliamentary elections in Hungary were held, the fourth after the breakdown of communist autocracy. Although the highest number of mandates won the coalition of so far governmental right parties Alliance of Young Democrats – Hungarian Civic Party (Fidesz – MPP) and Hungarian Democratic Forum (MDF), the majority in the parliament was gained by Hungarian Socialist Party (MSZP) together with Alliance of Free Democrats (SZDSZ), what enabled creation of left-centrist governmental coalition of the same parties as from 1994 to 1998. Neither agrarian – conservative Independent Party of Smallholders, Agrarian Workers and Citizens (FKGP), which was in the parliament from 1990 and participated on government from 1990 to 1991 and from 1998 to 2002, nor extreme-right Hungarian Justice and Life Party (MIÉP), which had 14 MPs from 1998, did not defend their mandates.

Key words

Elections 2002 in Hungary, Electoral System of Hungary

 

 

 

Úvod

 

 

V dubnu 2002 se konaly parlamentní volby v Maďarsku, čtvrté od pádu komunistické diktatury (7. 4. první a 21. 4 druhé kolo). Jejich průběh byl pravděpodobně nejdramatičtějším v historii postkomunistického Maďarska a přinesly nejtěsnější výsledek. Zároveň došlo ke značné proměně v maďarském systému politických stran, kdy parlamentní křesla získaly pouze čtyři politické strany, z toho jedna jen díky kandidatuře v rámci koalice. Vzhledem k nevelkému zastoupení malých stran se Maďarsko nebývale přiblížilo formátu dvoustranické soutěže. Výrazná koncentrace stranické soutěže je patrná jak z počtu parlamentních subjektů (v letech 1990 – 1998 mělo vždy parlamentní zastoupení šest politických stran), tak pokud se ji pokusíme vyjádřit statisticky pomocí efektivního počtu stran, který dosáhl v roce 2002 hodnoty 2,50 (strany kandidující v koalici jsou počítány každá zvlášť), zatímco doposud klesl pod 3 pouze nevýrazně po volbách v roce 1994, kdy je ale jeho hodnota značně ovlivněna tím, že nejsilnější strana získala přes 50% mandátů.

Cílem našeho článku je popsat průběh a výsledky parlamentních voleb v roce 2002 v Maďarsku, zmínit základní trendy změn ve vývoji systému politických stran Maďarska a pokusit se najít vysvětlení, proč se projevila právě po těchto volbách zmiňovaná značná koncentrace maďarského systému politických stran.

 

Tabulka 1: Počet stran zastoupených v maďarském parlamentu:

 

Volby

Počet stran zastoupených v parlamentu

Efektivní počet stran

1990

6 + 8 nezávislých poslanců

3,75

1994

6

2,90

1998

6 + 1 nezávislý poslanec

3,45

2002

4

2,50

Při výpočtu efektivního potu stran jsou nezávislí poslanci počítáni jako 1 subjekt. Strany kandidující v roce 2002 jako koalice jsou počítány zvlášť.

 

Zdroj: Vlastní výpočet na základě Benda 1998: 62, 73 a Benda 1999: 120.

 

Volební systém Maďarska

 

Maďarsko užívá při parlamentních volbách neobvykle komplikovanou variantu smíšeného volebního systému, označovanou jako supersmíšený volební systém (Klíma 1998: 223 – 224), resp. jako supersmíšený volební systém typu navrstvení – korekce (superposition – correction) (Massicotte – Blais 1999: 357 – 359). Mezi nevelkým počtem supersmíšených volebních systémů (ve světě se užívají různé jiné varianty těchto volebních systémů pouze v Kamerunu, Čadu a Ekvádoru) je Maďarsko jedinou zemí, kde se propojují právě navrstvení (volič zpravidla disponuje dvěma hlasy, poměrná a většinová složka volebního systému se navzájem mechanicky neovlivňují) a korekce (poměrná složka slouží k vyrovnávání disproporcionality, která vznikla většinovým hlasováním).

Největší část z 386 mandátů jednokomorového parlamentu je rozdělována ve 176 jednomandátových obvodech pomocí většinového systému. V prvním kole potřebuje kandidát ke zvolení získat absolutní většinu hlasů při alespoň 50% účast voličů. Pokud žádný z kandidátů nedosáhne takového zisku, koná se druhé kolo, do kterého se kvalifikují první tři kandidáti z prvního kola a navíc každý další kandidát, který získal alespoň 15% hlasů, pokud bylo první kolo platné.[1] Ve druhém kole postačuje ke zvolení relativní většina hlasů při alespoň 25% účasti.[2]

Dalších 152 mandátů je rozdělováno poměrným způsobem ve dvaceti obvodech (hlavní město a 19 regionálních obvodů) mezi regionální kandidátky. Mandáty jsou přidělovány stranám, které získaly alespoň 5% hlasů, podle Hagenbach – Bischoffova systému volebního čísla s menší úpravou, která usnadňuje rozdělení mandátů již na regionální úrovni. Každá strana získá totiž tolik mandátů, kolikrát dosáhla volebního čísla, ale pokud navíc po přidělení odpovídajícího počtu mandátů činí zbytek hlasů alespoň 2/3 volebního čísla, přidělí se jí ze všech jejích zbytkových hlasů tolik, aby dosáhla ještě jednoho mandátu.[3]

58 mandátů určených zákonem a navíc všechny mandáty, které se nepovedlo přidělit, jsou rozděleny stranám, které získaly alespoň 5% hlasů, mandáty jsou přidělovány celostátní kandidátce strany (celostátní kandidátku podává strana, která postavila regionální kandidátku alespoň v sedmi obvodech). K přidělení těchto mandátů jsou využity zbytkové hlasy z obou složek hlasování a distribuovány jsou pomocí d´Hondtova volebního dělitele.[4]

 

První kolo voleb

 

Maďarských voleb v roce 2002 se celkem zúčastnilo alespoň jedním kandidátem 23 politických subjektů. Dva z nich, Svaz svobodných demokratů – Maďarská občanská strana (Fiatal Demokrátak Szövetsége – Magyar Polgári Párt – Fidesz-MPP) a Maďarské demokratické fórum (Magyar Demokrata Fórum – MDF), kandidovaly jako koalice (v textu je užívána zkratka Fidesz – MDF, běžná ve všech pramenech). Maďarská socialistická strana (Magyar Szocialista párt – MSZP) postavila v šesti obvodech společného kandidáta s jinou stranou, z toho ve dvou obvodech to byl společný kandidát se Svazem svobodných demokratů (Szabad Demokraták Szövetsége – SZDSZ) a ve čtyřech s jinak zcela marginální Maďarskou sociálně demokratickou stranou (Magyarországi Szociáldemokrata Párt – MSZDP). V ostatních případech postupovaly strany samostatně. V jednomandátových obvodech se utkalo celkem 1244 kandidátů (1204 za jednotlivé kandidující strany a 40 nezávislých), přičemž plný počet kandidátů, tj. 176, postavily pouze Fidesz – MDF a Strana maďarské spravedlnosti a života (Magyar Igazság és Élet Partja – MIÉP). SZDSZ a MSZP měly nevelkou část kandidátů (2, resp. 6) společných s jinými stranami. Řada stran postavila jen velmi malé množství kandidátů (pět pouze jednoho, dvě jenom dva). Ve všech dvaceti regionálních volebních obvodech postavily své kandidátky pouze koalice Fidesz – MDF a 6 dalších politických stran, MSZP, SZDSZ, MIÉP, Strana středu (Centrumpárt – Centrum), Nezávislá malorolnická a zemědělská strana (Független, Kisgazda-, Földmunkás-, és Polgári Párt – FKGP) a Dělnická strana (Munkáspárt – MP), čtyři strany kandidovaly pouze v jednom regionálním obvodě, jedna ve čtyřech a jedna v sedmi. Celostátních kandidátek bylo osm, vedle sedmi jmenovaných ještě kandidátka Nové levice (Új Baloldal Párt – UB), strany, která kandidovala v 7 volebních krajích a postavila také 25 individuálních kandidátů.[5] Bráno z čistě technického hlediska, pouze strany s plným počtem regionálních kandidátek a s celostátní kandidátkou měly teoretickou naději na výraznější volební úspěch, než náhodné obsazení křesla v jednomandátovém obvodu (v letech 1990 – 1998 k obsazení křesla marginální politickou stranou nedošlo, zastoupení získávaly pouze strany s celostátní působností a výjimečně nezávislí kandidáti). Také pouze strany se skutečně celostátní působností byly sledovány ve výzkumech veřejného mínění.

Měsíc před volbami předpokládaly výzkumy tří ze čtyř agentur vítězství koalice Fidesz – MDF, přičemž Tárki a Magyar Gallup Intézet uváděly výrazný rozdíl mezi očekávaným vítězem a MSZP (10, resp. 8% hlasů). Pouze výzkum Sonda Ipsos dával nevelký náskok MSZP (1,4%). Všechny agentury se shodovaly, že 5% hranici, i když jen velmi těsně, překročí ještě SZDSZ. Žádná další strana tuto hranici v průzkumech veřejného mínění nedosáhla, ze sledovaných subjektů se k ní blížily u některých agentur MIÉP nebo Centrum.[6]

První kolo voleb přineslo vítězství opozice, i když ještě první povolební průzkumy naznačovaly úspěch Fidesz – MDF.[7] Po prvním kole se rozhodlo o obsazení 185 křesel, ze kterých těsnou většinu, 93, získala MSZP (69 v regionálních obvodech a 24 vítězů v jednomandátových obvodech). Úspěch opozice zvýraznil SZDSZ, který jako jediný z menších samostatně kandidujících subjektů překročil 5% hranici a i když obsadil pouhých 5 křesel (4 v regionálních obvodech a 1 individuální – jednalo se o společného kandidáta s MSZP ve volebním obvodu Szombathely v regionálním obvodu Vas), zajistil si tím podíl na přidělování mandátů za zbytkové hlasy pro celonárodní kandidátky. Pro opozici byl úspěch SZDSZ o to významnější, že v případě velmi těsného rozdílu mezi MSZP a Fidesz – MDF, který se do jisté míry dal na základě výsledků prvního kola předpokládat, by poslanci za SZDSZ mohli převážit jazýček na vahách ve prospěch MSZP. Fidesz – MDF získal v 1. kole voleb 87 mandátů (67 v poměrném hlasování, 20 v jednomandátových okrscích).

Rozdíl hlasů mezi oběma hlavními protivníky, MSZP a Fidesz – MDF, byl v prvním kole v hlasování minimální. MSZP zvítězila v 8 regionálních obvodech a také v součtu hlasů ze všech regionů (získala 42,1% hlasů), Fidesz – MDF zvítězil v 12 regionálních obvodech a získal 41,1% hlasů. V převážné většině regionálních obvodů nebyl výraznější rozdíl v ziscích mezi oběma formacemi, v poměrném hlasování měly v 9 obvodech stejný počet mandátů a v ostatních s výjimkou obvodů Budapešť (MSZP získala 13 a Fidesz – MDF 9 mandátů), Borsod – Abaúj – Zemplén (6 mandátů MSZP, 4 mandáty Fidesz – MDF) a Vas (3 mandáty pro Fidesz – MDF a 1 pro MSZP) byl rozdíl pouze jediného mandátu. SZDSZ se ziskem 5,57% (hranici 5% překročil o 32 247 hlasů)[8] se v převážné většině volebních obvodů umístil na 3. místě, pouze ve dvou obvodech byl 5. a ve třech 4. Nejvýraznější úspěch zaznamenal v Budapešti, kde získal 9,56% hlasů, v absolutních číslech se jednalo skoro o 1/3 všech hlasů pro SZDSZ.[9]

Všechny ostatní strany zůstaly pod hranicí 5%. Nejvíce se k ní přiblížila MIÉP (4,37%), které chybělo 35 511 hlasů ke vstupu do parlamentu. Centrum, jediná nová strana s reálnější nadějí na obsazení křesla v parlamentu, skončilo na 5. místě s 3,9% hlasů, propad proti volbám v roce 1998 zaznamenala MP (2,16% proti 3,95% v roce 1998, strana ztratila 58 169 hlasů), zcela katastrofálně dopadly volby pro doposud parlamentní FKGP, která získala 0,75% hlasů (jednalo se o pouhých 42 338 hlasů, v roce 1998 přitom FKGP v regionálních obvodech získala 597 820). Zisk ostatních šesti stran, které postavily stranické kandidátky alespoň v jednom obvodu, nepřesáhl hranici 0,1%.[10]

 

Tabulka 2: Výsledky hlasování v regionálních obvodech:

 

Obvod

MSZP

SZDSZ

Fidesz – MDF

 

Mandáty

Hlasy

Mandáty

Hlasy

Mandáty

Hlasy

Budapest

13

482 323

3

104 474

9

354 181

Baranya

3

107 584

0

11 693

3

88 856

Bács-Kiskun

3

98 827

0

12 154

4

138 356

Békés

3

88 795

0

9 122

3

85 712

Borsod-Abaúj-Zemplén

6

186 183

0

13 678

4

147 055

Csongrád

3

91 164

0

10 087

3

97 143

Fejér

3

98 050

0

11 145

3

100 835

Győr-Moson-Sopron

2

92 538

0

10 459

3

130 618

Hajdú-Bihar

3

110 581

0

10 505

4

133 453

Heves

3

85 483

0

8 893

2

66 394

Jász-Nagykun-Szolnok

3

100 256

0

9 580

2

82 467

Komárom-Esztergom

3

86 711

0

8 867

2

63 889

Nógrád

2

52 106

0

4 658

2

46 870

Pest

6

239 008

1

39 468

6

243 567

Somogy

2

74 494

0

6 581

2

78 954

Szambolcs-Szatmár-Bereg

4

122 292

0

7 822

4

129 086

Tolna

2

55 162

0

6 794

2

59 410

Vas

1

50 919

0

8 503

3

84 090

Veszprém

2

78 417

0

11 117

3

101 902

Zala

2

61 104

0

7 484

3

82 925

 

Zdroj: vlastní výpočet na základě A terülezi választókerületek eredményei (http://www.valasztas.hu/parval2002/so02/ered_ind.htm).

 

Rovněž v jednomandátových obvodech se projevila značná koncentrace maďarského politického systému. 44 z 45 mandátů přidělených již v prvním kole hlasování získala MSZP nebo Fidesz – MDF. 1 mandát získal kandidát SZDSZ, který ale měl podporu MSZP. Ve 130 z 131 obvodů, ve kterých se mělo konat druhé kolo, se na prvních dvou místech umístili kandidáti Fidesz – MDF (58x 1., 72x 2.) nebo MSZP (75x 1., 56x 2.). V jediném obvodě, Tatabánya v župě Komárom-Esztergom, se na 2. místě umístil nezávislý kandidát a kandidát Fidesz – MDF byl v prvním kole až třetí. Převahu nejsilnějších stran také dokumentuje minimum třetích kandidátů, kteří překročili 15% hranici (pouhých 15, z toho 1 z Fidesz – MDF, 10 ze SZDSZ a 4 za Centrum). Pouze v jediném obvodě, Jászapáti v župě Jász-Nagykun-Szolnok, se do 2. kola kvalifikovali 4 kandidáti, což ale nebylo způsobeno pravidelnějším rozložením voličské podpory, ale tím, že se na třetím místě se shodným ziskem 1114 hlasů (5,16%) umístili kandidáti SZDSZ a FKGP.[11] SZDSZ potvrdil svou jasnou pozici třetí strany maďarské politické scény také v jednomandátových obvodech, ve kterých právo na účast v druhém kole získalo celkem 78 jeho kandidátů, zatímco všechny ostatní menší strany získaly pro druhé kolo právo účasti jen v 53 obvodech. Z nich získaly nejvíce, 18, Centrum a MIÉP, v 8 obvodech se na třetím místě umístili kandidáti MP, v 6 nezávislí kandidáti a pouze ve 4 FKGP. Neúspěch v této části hlasování ještě výrazněji podtrhl tvrdost volební porážky doposud vládní strany, ani jeden z jejích kandidátů nepřekročil 15% hranici, a to vč. předsedy strany Jószefa Torgyána, který ve svém volebním obvodě získal pouhých 7,95% hlasů (v roce 1998 získal ve stejném obvodě v prvním kole 35,98% hlasů, v absolutních číslech ztratil skoro tři čtvrtiny hlasů).

 

Tabulka 3: Výsledky prvního kola v jednomandátových obvodech:

 

Strana

Přímé mandáty

Právo na kandidaturu v 2. kole

 

 

Z 1. místa

Z 2. místa

Z 3. místa

MSZP

24

75

56

0

Fidesz – MDF

20

58

72

1

SZDSZ

1

0

0

78

MIÉP

0

0

0

18

Centrum

0

0

0

18

Munkáspárt

0

0

0

8

FKGP

0

0

0

4

Nezávislí

0

0

1

6

 

Zdroj: vlastní výpočet na základě Végleges adatok az egyéni választókerületi(OEVK) eredményekről (http://www.valasztas.hu/parval2002/so02/v02din2/oevker.htm).

 

Situace mezi prvním a druhým kolem voleb

 

Po prvním kole se volební soutěž zcela zúžila na střet dvou bloků, na jedné straně koalice doposud vládních Fidesz – MDF, na druhé straně spolupracujících opozičních MSZP a SZDSZ. Opoziční blok měl mírný náskok (98 mandátů proti 87 mandátům) a určitou psychologickou výhodu, protože MSZP získala v prvním kole nejvíce hlasů a v jednomandátových obvodech nejvíce prvních míst, kromě toho mohly obě strany počítat se solidním podílem na 70 mandátech za zbytkové hlasy. Strategie Fidesz – MDF se v období mezi prvním a druhým kolem zaměřila na jediné možné, zmobilizování co nejširšího okruhu voličů sympatizujících spíše s pravicí než s levicí, a na obsazení co největšího počtu ze zbývajících 131 mandátů v jednomandátových obvodech. Prostředkem k mobilizaci bylo další vyostření volební kampaně (již před prvním kolem měla kampaň Fidesz – MDF výrazné demagogické a nacionalistické prvky)[12] a pořádání masových shromáždění v Budapešti, kde se 14. dubna sešlo na půl milionu lidí, a dalších městech. Na nich se vedle představitelů Fidesz – MDF objevili také politici dalších pravicových stran (sledována a komentována byla především účast Isztvána Csurky, předsedy MIÉP, který vyzval své stoupence k podpoře kandidátů Fidesz – MDF v druhém kole), včetně představitelů stran reprezentujících maďarské menšiny v zahraničí. Pobouření na slovenské politické scéně vyvolala účast a výroky Miklóse Duraye, výkonného místopředsedy Strany maďarské koalice, na shromáždění v Budapešti, které se konalo 14. dubna a na kterém mj. použil termín ”Félvidék” (maďarské označení pro ”Horní zemi”, tj. Slovensko).[13] Naproti tomu rétorika MSZP byla nadále umírněnější, její předseda Peter Medgyessy se snažil spíše působit uklidňujícím dojmem a opakoval, že chce být premiérem 10 milionů Maďarů, ne dvou oddělených skupin.[14]

Běžnou součástí období mezi oběma koly voleb v Maďarsku je rovněž odstupování kandidátů, obvykle těch, kteří se umístili na 3. místě, ve prospěch silnějších názorově blízkých kandidátů. Zajímavě zde působilo spojenectví MSZP a SZDSZ, MSZP stáhla své kandidáty v šesti obvodech, ve kterých kandidát SZDSZ překročil 15% hranici, výměnou za to získala odstoupení všech kandidátů SZDSZ s výjimkou jediného (ve volební obvodu Mezőkovácsháza v župě Békés). MSZP mohla počítat také minimálně s částí voličů MP, která stáhla všechny své kandidáty,[15] Fidesz – MDF zase s podporou voličů FKGP, která stáhla tři ze čtyř svých kandidátů. Nejméně ochoty k stahování svých kandidátů pro druhé kolo projevilo Centrum, jehož kandidáti šli do druhého kola voleb ze třetího místa ve čtyřech obvodech. Naopak z volební soutěže odstoupili všichni nezávislí kandidáti včetně Jánose Bencsika, který v prvním kole obsadil 2. místo ve volebním obvodě Tatabánya. K utkání tří kandidátů tak došlo pouze v sedmi obvodech a Tři kandidáti se nakonec střetli pouze v sedmi obvodech a jen v šesti se v druhém kole nestřetli kandidáti Fidesz – MDF a MSZP.

 

Tabulka 4: Obvody, představující výjimku z klasického schématu pro střet v druhém kole (utkání MSZP proti Fidesz – MDF, jejichž kandidáti postoupili z 1. a 2. místa po prvním kole)

 

 

Župa

Obvod

Strany

Příčina

Budapest

Volební obvod 7

SZDSZ x Fidesz - MDF

Kandidát MSZP odstoupil ze 2. místa

Volební obvod 18

SZDSZ x Fidesz - MDF

Kandidát MSZP odstoupil ze 2. místa

Volební obvod 25

MSZP x Fidesz – MDF x Centrum

Kandidát Centra neodstoupil ze 3. místa

Volební obvod 32

MSZP x Fidesz – MDF x MIÉP

Kandidát MIÉP neodstoupil ze 3. místa

Bács-Kiskun

Kalocsa

SZDSZ x Fidesz - MDF

Kandidát MSZP odstoupil ze 2. místa

Békés

Mezökovácsháza

MSZP x SZDSZ x Fidesz - MDF

Kandidát SZDSZ neodstoupil ze 3. místa

Csongrád

Szeged

MSZP x Fidesz – MDF x Centrum

Kandidát Centra neodstoupil ze 3. místa

Makó

MSZP x Fidesz – MDF x FKGP

Kandidát FKGP neodstoupil ze 3. místa

Hajdú-Bihár

Balmazújváros

SZDSZ x Fidesz - MDF

Kandidát MSZP odstoupil ze 2. místa

Komárom-Esztergom

Tatabánya

MSZP x Fidesz - MDF

Nezávislý kandidát odstoupil ze 2. místa

Pest

Szigetszentmiklós

SZDSZ x Fidesz – MDF

Kandidát MSZP odstoupil z 1. místa ve prospěch kandidáta SZDSZ

Szabolcs-Szatmár-Bereg

Nyíregyháza

MSZP x Fidez – MDF x Centrum

Kandidát Centra neodstoupil ze 3. místa

Nagykálló

MSZP x Fidez – MDF x Centrum

Kandidát Centra neodstoupil ze 3. místa

Tolna

Szekszárd

SZDSZ x Fidesz – MDF

Kandidát MSZP odstoupil z 1. místa

 

Zdroj: vlastní výpočet na základě Végleges adatok az egyéni választókerületi(OEVK) eredményekről (http://www.valasztas.hu/parval2002/so02/v02din2/oevker.htm).

 

Druhé kolo voleb

 

Intenzivní mobilizace voličů v období mezi prvním a druhým kolem voleb se projevila vyšší voličskou účastí v obvodech, kde se konalo druhé kolo (o 3%),[16] a přinesla Fidesz – MDF částečný úspěch. Kandidáti pravicové koalice zvítězili v 75 obvodech, z toho 22 mandátů získali kandidáti, kteří postoupili do druhého kola z 2. místa. MSZP uspěla v 54 volebních obvodech, přičemž v 53 z nich po prvním kole vedla. Zbylé dva mandáty připadly kandidátům SZDSZ, kteří šli do druhého kole z třetího místa a v jejichž prospěch odstoupil po prvním kole kandidát MSZP. Úspěchu dosáhl SZDSZ v 7. volebním obvodu v Budapešti a v obvodu Szigetszentmiklós. Třetí kandidáti v druhém kole zcela propadli a obvykle zaznamenali značný propad proti prvnímu kolu. N rozdíl od poměrné složky hlasování ve většinové tedy se solidním náskokem zvítězil Fidesz – MDF, po sečtení s prvním kolem obsadil 95, MSZP 78 a SZDSZ 3 mandáty. Získaný náskok ale pravici nestačil, při rozdělování mandátů za zbytkové hlasy získala nejvíce MSZP (31), Fidesz - MDF obsadil pouze 26 křesel, solidní zisk, 13 mandátů, zaznamenal SZDSZ.[17]

Konečné oficiální výsledky znamenaly matematicky vítězství koalici Fidesz – MDF, která získala 188 mandátů, ze kterých 164 připadlo Fidesz – MPP a 24 MDF, především díky úspěchům v jednomandátových obvodech. Reálným vítězem voleb se ale stala MSZP, která obsadila 178 křesel, a mohla spolu se SZDSZ, který získal 20 mandátů, sestavit vládu.

 

Tabulka 5: Konečné výsledky voleb:

 

Strana

Celkem

Individuální kandidátky

Regionální kandidátky

Celostátní kandidátka

Mandátů

Hlasy

Mandáty

Hlasy

Mandáty

Hlasy

Mandáty

1. kolo

2. kolo

 

Fidesz – MDF

188

2 217 755

2 196 540

95

2 306 763

67

1 013 491

26

MSZP

178

2 277 737

2 011 845

78

2 361 997

69

1 211 078

31

SZDSZ

19

380 982

126 966

2

313 084

4

529 486

13

SZDSZ – MSZP*

1

27 892

13 101

1

0

0

0

0

* Společní kandidáti stran

 

Zdroj: Melyik pártok vezetnek a választáson ? (http://www.valasztas.hu/parval2002/so02/elem_ind.htm).

 

Fidesz – MDF se ještě pokoušel výsledek voleb zvrátit, napadl způsob přidělení mandátů za zbytkové hlasy i průběh voleb v několika obvodech,[18] ke změnám v celkových výsledcích už ovšem nedošlo.

Hlasování v druhém kole voleb zvýraznilo regionální rozdíly v podpoře pravice a levého středu. Pravice zcela prohrála volby v Budapešti, bez mandátu pro individuálního kandidáta zůstal Fidesz – MDF v župách Heves a Komárom-Esztergom. MSZP naopak nezaznamenalo úspěchy v regionech s převahou venkovského osídlení, ve dvou župách (Bács-Kiskun a Hajdú-Bihár) nezískali kandidáti levého středu žádný individuální mandát, župách Győr-Moson-Sopron a Vas získali jeden mandát v prvním kole a zcela bez mandátu zůstali v druhém kole. V řadě žup získala levice individuální mandáty pouze v městském centru župy. Pouze v šesti župách získala dnešní vládní koalice většinu mandátů (s výjimkou župy Baranya leží všechny na severu a severovýchodě země), ve 13 zvítězil Fidesz – MDF, přičemž výraznějších vítězství dosahoval na západě a východě Maďarska. Nerozhodný byl výsledek voleb v župě Nógrád, kde oba bloky obsadily po čtyřech mandátech.

 

Tabulka 6: Rozložení mandátů pro jednotlivé strany podle regionů:

 

Region

MSZP

SZDSZ

Fidesz - MDF

Budapest

40

4

13

Baranya

7

0

6

Bács-Kiskun

3

0

14

Békés

6

0

7

Borsod-Abaúj-Zemplén

15

0

8

Csongrád

5

0

8

Fejér

6

0

7

Győr-Moson-Sopron

3

0

9

Hajdú-Bihar

3

0

13

Heves

9

0

2

Jász-Nagykun-Szolnok

9

0

4

Komárom-Esztergom

8

0

2

Nógrád

4

0

4

Pest

10

2

17

Somogy

3

0

7

Szambolcs-Szatmár-Bereg

6

0

12

Tolna

3

0

6

Vas

1

1

7

Veszprém

3

0

9

Zala

3

0

7

Celostátní kandidátka

31

13

26

 

Příčiny změn v systému politických stran

 

V rámci systémů politických stran dochází k různým posunům a změnám, pro která jsou hledána vysvětlení. Rok 2002 takovou změnu v Maďarsku přinesl, např. Benda (2002: 3) v rámci své periodizace vývoje maďarského systému politických stran jej označuje za počátek nové etapy (na rozdíl od roku 1998).

Jednou z možností vysvětlení změn v systémech politických stran bývá zkoumání projevů volebního systému. Maďarský volební systém není popisován žádnou zobecňující teorií věnovanou vlivům volebních systémů na systémy politických stran (a naopak). Jeho jednotlivé složky mají různý efekt. Jednomandátové obvody s využitím spíše silné varianty dvoukolového hlasování by měly umožňovat malé zastoupení třetích stran (Sartori 2001: 81), podporu koncentraci stranické soutěže, i když ne až tak výraznou, by měla poskytovat i proporcionální složka volebního systému. Jednak je zavedena 5% volební klausule, navíc se mandáty přidělují v relativně malých volebních obvodech, průměrně vychází na volební obvod 7,6 mandátu, pokud bychom z výpočtu vyřadili jasně vyčnívající Budapešť (28 mandátů), tak by to bylo dokonce pouze 6,5 mandátu na obvod. Proti koncentraci stranické soutěže částečně působí třetí složka rozdělování mandátů, ve které získal v roce 2002 SZDSZ 18,5% ze 70 přidělovaných mandátů. Přes de facto protichůdné působení třetí složky hlasování můžeme konstatovat, že maďarský volební systém zvýhodňuje strany se ziskem více než 20% hlasů a s výjimkou MDF v roce 1998 (tehdy se ale jednalo o úspěch individuálních kandidátů strany majících širší podporu) znevýhodnil strany se ziskem méně než 20% hlasů (srov. Benda 1998: 62, 73 a Benda 1999: 120). Maďarský volební systém tedy může mít podíl na koncentraci stranické soutěže, protože klade překážky menším stranám, které buď riskují ztrátu parlamentních křesel – v roce 2002 např. postihla MIÉP a i SZDSZ jen těsně překročil 5% hranici (díky tomu obsadil 17 z 20 svých křesel), nebo jsou přinuceny ke spolupráci se silnějším subjektem. MDF se před volbami v roce 2002 pokoušelo získat pozice pro samostatnou kandidaturu, ale nakonec muselo uzavřít dohodu o koaliční spolupráci s Fidesz – MPP (Benda 2002: 10). Proti působení, resp. dominantnímu působení, volebního systému ovšem mluví výsledky předchozích voleb. V nich docházelo k přelévání voličské podpory, ale ta byla vždy rozložena tak, že zastoupení nakonec získalo 6 politických stran. Volební systém tedy bezpochyby na koncentraci systému politických stran působil, ale změnu, která se udála v roce 2002, nelze vysvětlit pouze jeho působením, protože není možné najít jen na základě vysvětlení působení volebního systému důvody, proč se tak stalo právě při čtvrtých volbách.

Jiným možným vysvětlením bývá sledovat systém politických stran samotných a ve štěpení ve společnosti. Maďarská společnost a stranický systém jsou rozštěpeny do dvou výrazných bloků (pólů), levicového (či levostředového), socialisticky-liberálního, opírajícího se spíše o města, a pravicového, křesťansky-národního, opírajícího se spíše o venkov a zdůrazňujícího tradiční hodnoty. Od voleb v roce 1994 pak lze na maďarské politické scéně jednoznačně identifikovat, která z relevantních politických stran patří ke kterému pólu. Toto štěpení se od roku 1998 rozhodně nezmenšilo, naopak ze ztrát pravice ve městech a z bouřlivého průběhu volební kampaně lze usuzovat, že se prohloubilo (Chmel 2002: 10). K přeformování politické scény došlo prakticky pouze na pravici, na levém středu nadále působí silná socialistická a malá liberální strana. Na pravici ztratila parlamentní zastoupení krajní pravice a ještě katastrofálněji postihl výsledek voleb v roce 2002 FKGP. Strana se v období let 1998 – 2002 rozštěpila (Benda 2002: 14 – 15), část členstva i určité prvky z programu FKGP převzal Fidesz – MPP. Výrazné vyzdvihování národního motivu v předvolební kampani Fideszu zase znamenalo přebírání hlavního tématu MIÉP. Proto můžeme jako další důvody výrazné koncentrace stranické soutěže identifikovat strategii Fidesz – MPP, který se jednoznačně orientoval na upevnění dominantního postavení na pravici vč. přebírání témat ostatních pravicových stran, a vnitřní vývoj ve FKGP (rozpad poslanecké frakce, vznik několika odštěpených formací provázený výpady proti osobě stranického předsedy). Fidesz – MPP se stal jednoznačným představitelem maďarské pravice a spojil ve svém programu všechny prvky vlastní tomuto politickému táboru, nabídl pravicovému voliči charismatického premiéra podporovaného médii. Všechny tyto faktory se následně podepsaly na změnách v systému politických stran.

 

Závěr

 

Navzdory očekávání řady prognostiků se nepovedlo stranám dosavadní vládní koalice, Fideszu – MPP a MDF, získat v parlamentních volbách v roce 2002 nadpoloviční většinu mandátů. Volební koalice Fidesz – MDF ztratila především v prvním kole voleb. Její vítězství v druhém kole voleb sice nakonec stačilo k získání největšího parlamentního zastoupení, ale skutečným vítězem voleb se stala opoziční MSZP, která spolu se SZDSZ získala těsnou parlamentní většinu. Fidesz – MDF částečně získal a zároveň i ztratil kvůli své volební strategii. Mohutná mobilizace voličské podpory již před prvním kolem, která byla posléze ještě vystupňována před druhým kolem, sice zajistila příliv hlasů, zároveň na ni ale část voličů reagovala negativně a volila klidněji působící levici. Orientace Fideszu – MPP na typického venkovského pravicového voliče sice přinesla drtivé vítězství na venkově a do značné míry sjednocení pravicových sil, ale odcizila Fideszu voličskou základnu v městech. Ztráty z Budapešti (kde žije 1/5 voličů) a středních měst se pomocí dominance na venkově pravici nepovedlo překonat. Domýšleno až do nejmenších detailů, úspěšná integrace maďarské pravice provázená částečným ”vykradením” voličské banky MIÉP svým způsobem rovněž přinesla prospěch také pro levý střed, pokud by MIÉP získala ještě 35 511 hlasů navíc, velmi pravděpodobně by nastala patová situace znemožňující vytvoření vládní koalice prosystémových stran.

Značnou koncentraci maďarského systému politických stran není možné přisoudit pouze volebnímu systému znevýhodňujícímu menší politické strany. Významnou měrou se na tom podílelo rozštěpení maďarské společnosti na křesťansko – národní, spíše venkovskou, pravici a socialisticko – liberální, městskou, levici. Společným působením několika faktorů (vnitřní spory v některých stranách, integrační úsilí Fideszu – MPP, částečně i působení volebního systému) došlo k ”ovládnutí” pravicového pólu Fideszem – MPP, což se navenek projevilo jako posílení koncentrace systému politických stran.

Nová vládní koalice přesto nebude mít snadnou úlohu. Předchozí pravicová vláda dosáhla řady úspěchů, především v ekonomické oblasti, které bude moci v následujících letech připomínat. Kromě toho bude stát vláda před nutností pokusit se alespoň trochu zmírnit značnou polarizaci maďarské společnosti, která má hluboké kořeny a která se v průběhu volební kampaně ještě prohloubila.

 

 

Poznámky


[1]1. Pokud by první kolo voleb bylo neplatné, mohli by se druhého účastnit všichni kandidáti. Viz. např. Végleges adatok BÁCS-KISKUN megye 03 .számú egyéni választókerületi eredményéről (TISZAKÉCSKE) (http://www.valasztas.hu/v98din2/ejk0303.htm)

[2]2. Választókerületek és szavazókörök (http://www.valasztas.hu/ve02/ve/start1_ind.htm).

[3]3. viz např. Végles adatok Budapest főváros területi válásztókerület mandátumairól (http://www.valasztas.hu/so02/ered_ind.htm).

[4]4. Az országos kompenzációs mandátumok (http://www.valasztas.hu/parval2002/so02/ered_ind.htm).

[5]5. Legtöbb jelöltet, listák állító pártok  (http://www.valasztas.hu/ve02/ve/start2_ind.htm).

[6]6. Közvélemény-kutatási eredmények, Magyar Gallup Intézet (http://www.valasztas.mti.hu/poll.asp?pollid=1); Közvélemény-kutatási eredmények, Medián http://www.valasztas.mti.hu/poll.asp?pollid=2); Közvélemény-kutatási eredmények, Szonda Ipsos http://www.valasztas.mti.hu/poll.asp?pollid=3); Közvélemény-kutatási eredmények, Tárki http://www.valasztas.mti.hu/poll.asp?pollid=4).

[7]7. Žídková, M.: První kolo maďarských voleb: Orbánova pravice jasně zvítězila, Lidové noviny, 8.4.2002, s. 1.

Fidesz sa chystal, ale oslavovali socialisti (http://www.sme.sk/clanok.asp?vyd=20020409&cl=508560).

[8]8. Önálló területi listát állító pártok értékelése (http://www.valasztas.hu/parval2002/so02/ered_ind.htm).

[9]9. Srov. Végelges adatok BUDAPEST főváros területi választókerületi eredményéről (http://www.valasztas.hu/parval2002/so02/ered_ind.htm) a Önálló területi listát állító pártok értékelése (http://www.valasztas.hu/parval2002/so02/ered_ind.htm). Vyšší zisk v Budapešti neměla jenom SZDSZ, ale také MIÉP a Centrum.

[10]10. Önálló területi listát állító pártok értékelése (http://www.valasztas.hu/parval2002/so02/ered_ind.htm).

[11]11. Végleges adatok az egyéni választókerületi(OEVK) eredményekről (http://www.valasztas.hu/parval2002/so02/v02din2/oevker.htm).

[12]12. Viz např. Chmel, R.: Maďarsko znova ľavicové, s. 10 – 11, nebo Klíčové postavy Maďarských voleb, Lidové noviny, 8.4.2002, s. 7.

[13]13. Dršata, P.: Orbán zvolal voličov, zaplnil Budapešť (http://www.sme.sk/clanok.asp?vyd=20020415&cl=514376).

[14]14. Překvapení v Maďarsku, Orbán prohrává volby, MF Dnes, 9. 4. 2002, s. 1.

[15]15. Socialisté již jednají o podpoře s liberály, MF Dnes, 9. 4. 2002, s. 7.

[16]16. Viz A választási forduló országosan összesített adatai (http://www.valasztas.hu/parval2002/so02/ered_ind.htm).

[17]17. Melyik pártok vezetnek a választáson ? (http://www.valasztas.hu/parval2002/so02/elem_ind.htm).

[18]18. Maďaři stále neznají výsledky voleb, MF Dnes, 30.4.2002, s. 8.

 

 

Použité prameny a literatura

 

Benda, L. (1998): Maďarská republika, In: Dančák, B. (ed.): Integrační pokusy ve středoevropském prostoru I., Brno, Masarykova univerzita, s. 58 – 89.

Benda, L. (1999): Maďarská republika, In: Dančák, B. (ed.): Integrační pokusy ve středoevropském prostoru II., Brno, Masarykova univerzita, s. 103 – 130.

Benda, L. (2002): Maďarsko, rukopis.

Chmel, R. (2002): Maďarsko znova ľavicové? Mezinárodní politika, roč. XXVI, č. 6, s. 9 – 11.

Klíma, M. (1998): Smíšený volební systém, In: Politologický časopis, roč. V., č. 3, s. 213 – 230.

Massicotte, L. – Blais, A. (1999): Mixed electoral systems: a conceptual a and empirical survey, Electoral Studies, Vol. XVIII., No 3, pp. 341 – 366.

Sartori, G. (2001): Srovnávací ústavní inženýrství, Praha, Sociologické nakladatelství.

Elections in Hungary (http://www.electionworld.org/hungary.htm). 10.8.2002.

Országggyülési Képviselék Választása (http://www.valasztas.hu/parval2002/index.htm). 5.7.2002.

Választás 2002, Országgyülési választások (http://www.valasztas.mti.hu). 28.4.2002.

Választás 1998 (http://www.valasztas.hu/ujweb.index.htm).

Sme on-line, archív (http://www.sme.sk/archiv.asp).

Lidové noviny, 8.4.2002.

MF Dnes, 9.4.2002.

 



Copyright (c) 2002 Jakub Šedo

Creative Commons License
Tato práce je licencována pod licencí Creative Commons Attribution 4.0 International License.