Mareš, M. (2002). Evropská politika moravistických organizací. Středoevropské politické studie, 4(4). Získáno z https://journals.muni.cz/cepsr/article/view/3920/5359
ÈÍSLO 2, ROÈNÍK II

Středoevropské politické studie – Central European Political Studies Review

ČÍSLO 4 ROČNÍK IV, PODZIM 2002, ISSN 1212-7817 - PART 4, VOLUME IV, AUTUMN 2002, ISSN 1212-7817

 

 

Evropská politika moravistických organizací

 

Tento článek byl zpracován v rámci výzkumného záměru MSM 1423000001 „Minority, etnika a marginalizované skupiny v České republice“

 

Miroslav Mareš

 

 

Abstrakt

Moravist organizations focus on European integration more intensively. Currently their attitude is mostly positive. They  hope that in Europe of Regions Moravian Movement will revive. Split of Moravian parties makes their admission to the European Free Alliance – Democratic Party of Peoples  Europe more complicated. Not to weaken its position in the European Parliament the EFA – DPPE needs to find relevant partners in the candidate countries of the EU.

Key words

Moravist organisations, European Integration, Europe of Regions, European Free Alliance – Democratic Party of Peoples Europe

 

 

 

Úvod

 

Etnoregionalistické strany (Strmiska 2002) a další obdobně orientované organizace se na evropském kontinentu musí vyrovnávat s problematikou probíhajícího supranacionálního integračního procesu. Specifickým způsobem ovlivnila tato skutečnost i politiku moravistických seskupení - byť především v období, kdy jejich vliv politice České republiky již neměl takovou intenzitu jako na počátku devadesátých let. V posledních letech sílí zapojování moravistů do evropských regionalistických stranicko-politických struktur. 

 

Regionalistické organizace a evropská integrace.

 

Zatímco některé z (etno)regionalistických formací se na západě i na východě kontinentu k evropskému sjednocování postavily ostře negativně s ohledem na skutečnost, že z jejich náhledu  likviduje identitu malých národů „bez státu“ a dalších regionálních a etnických skupin (zvláště když je integrace sjednávaná centrálními institucemi národních států), jiné proces evropské integrace vítají – zvláště pak koncepci Evropy regionů.  Podle politologa Petra Lynche jsou důvody podpory určitému směřování integračního procesu následující:

1)                Integrace na evropské úrovni není viděna jako ohrožení politické a ekonomické decentralizace, ale jako něco, co jí naopak napomáhá. Regionalismus i Evropská unie požadují rozdělení mocí mezi různé úrovně administrativy s klíčovou rolí pro regionální nebo lokální instituce.

2)                Evropská integrace není považována za něco, co poškozuje práva jazykových a kulturních menšin. Vnímána je spíše jako ztělesnění politického a kulturního pluralismu než prizmatem monokulturní evropské společnosti.

3)                K podpoře evropské integrace vedou strategické důvody. Některé regionální strany vidí regionální decentralizaci a evropskou integraci jako vývoj, který odebere moc centrálnímu státu „zdola“ i  „shora“, další strany spatřují v evropské integraci vnější účinný podpůrný systém pro národní a regionální autonomii, který nahradí náklady secese a autonomie (Lynch 1997: 191).

Pro etnickoregionální strany se stalo rovněž výhodné zúčastňovat se voleb do Evropského parlamentu. Ty jsou často charakteristické protestním hlasováním voličů vůči „velkým“ vládním stranám, což může zpravidla „malým“ opozičním etnickoregionálním subjektům zvýšit zisky oproti volbám na státní úrovni.

Jako smysluplné se jevilo i vytvoření transnacionální federace etnickoregionálních stran. Stala se jí Evropská svobodná aliance (ESA), které se začala vytvářet na bázi regionalistických stran v Evropském parlamentu v roce 1981. Ke statutu politické strany na evropské úrovni (tehdejší článek 138a Smlouvy o ES) se však strana přihlásila až v roce 1993, přičemž v roce 1995 doplnila název na Evropská svobodná aliance – Demokratická strana národů Evropy (ESA-DSNE). ESA zůstává označením pro parlamentní frakci. Po volbách do Evropského parlamentu v roce 1999 vytvořila společnou frakci se Zelenými. Dva poslanci byli zvoleni za belgickou stranu Volksunie, dva za Scottish National Party, dva za Plaid Cymru a po jednom za Eusko Alkartasuna, Partido Nacionalista Vasco, Partido Andalucista a Bloque Nacionalista Galego. ESA-DSNE má své zástupce i ve Výboru regionů. Problémem ESA – DSNE je, že nesdružuje všechny významné (etno)regionalistické strany v Evropě. Různé regionální strany vyhraněnější ideologické orientace se raději zapojují do  činnosti jiných evropských stran (např. Südtiroler Volkspartei má statut pozorovatele v Evropské lidové straně). ESA-DSNE odmítá spolupracovat s etnickoregionálními stranami, které inklinují k pravicovému extremismu. Ty se začleňují do ultrapravicových evropských formací (např.Vlaams Blok působil v Euronat, v roce 2002 se zapojil do jednání o vytvoření evropské strany kolem bývalého předsedy Freiheitliche Partei Österreichs a korutanského hejtmana Jörga Haidera). Zcela samostatnou kapitolou potom tvoří transnacionální spolupráce mezi etnickými teroristy z různých regionů.

 

Evropská integrace v programatice moravistických subjektů

 

V období bezprostředně po pádu komunismu, kdy moravistické hnutí zaznamenalo svůj doposud největší vzestup, se v programech objevovaly pouze velmi obecné formulace (Mareš 2001c) a zahraniční a evropská politika nebyla příliš zohledňována. První z významnějších moravských subjektů – Moravské občanské hnutí (MOH) - např. v roce 1990 ve svém programu chtělo pouze usilovat o obnovení zastupitelství cizích zemí na Moravě (Moravské občanské hnutí 1990). Postupně se však začala evropská politika precizovat. Roli přitom sehrála i politická, historická či religiózní orientace jednotlivých subjektů. Např. křesťansky zaměřené osvětové sdružení Jednota moravská se přihlásilo k základům evropské kultury (křesťanství, antickým tradicím, římskému právu a národním kulturním tradicím) a mezinárodní postavení Moravy chápalo ve smyslu duchovního trojúhelníku Ŕím – Byzanc – Morava (Jednota moravská 1991: 106).

Nejúspěšnější moravistický subjekt Hnutí za samosprávnou demokracii – Společnost pro Moravu a Slezsko (HSD-SMS) se s ohledem na důraz kladený na samosprávu (jeho část upozaďovala národnostní princip moravanství) věnovalo hlavně samosprávným tendencím v zemích Evropských společenství. V programu zpracovaném v roce 1990 prvním předsedou Boleslavem Bártou bylo uvedeno, že HSD-SMS chce: „Podporovat procesy nadstátního sjednocování států započaté v západní Evropě, které jsou nerozlučně spojovány s podněcováním a posilováním všestranného rozvoje zemí (s vlastní identitou), z nichž se tyto státy skládají. Opírat se o prohlášení Unie pro integraci evropských zemí, podle něhož s rozvojem integrativních tendencí v Evropě je nutno jako druhý pól jednoho a téhož problému rozvíjet maximální samosprávu jednotlivých zemí v rámci státu (Hnutí za samosprávnou demokracii – Společnost pro Moravu a Slezsko 1990: 8). V roce 1992 HSD-SMS chtělo dosáhnout pro Moravu a Slezsko stejné mezinárodní postavení jako měly Čechy a Slovensko, obnovit a zřídit konzuláty cizích států a nadstátních společenství, mít vlastní zahraniční vztahy, dále podporovat unie tzv. Euroregionů v příhraničních oblastech různých států (Podyjí, Slezsko apod.) a zapojit Československo do fungujících evropských struktur. Hnutí rovněž požadovalo aktivní účast Moravy a Slezska na tvorbě a rozvoji přirozeného středoevropského uskupení (Čechy, Morava, Slezsko, Slovensko, Zakarpatská Rus, Bavorsko, Slovinsko, Chorvatsko aj.) (Hnutí za samosprávnou demokracii – Společnost pro Moravu a Slezsko 1992). Jeden ze subjektů, který vznikl na bázi původního HSD-SMS, a sice Hnutí samosprávné Moravy a Slezska – Moravské národní sjednocení (HSMS-MNSj), si jako jeden z programových cílů stanovil, že bude vycházet z Evropské charty místní samosprávy (Hnutí samosprávné Moravy a Slezska – Moravské národní sjednocení 1996: 2). Stejný požadavek ve volebním programu v roce 1996 měla i Českomoravská unie středu, která přijetí ČR do EU podmiňovala výhodností takového zapojení pro ČR (Českomoravská unie středu 1996: 11).

I Moravská národní strana (MNS), která vznikla na nacionalistickém principu, ve stanovách uváděla, že bude „napomáhat celoevropským integračním procesům, které budou respektovat historické země a národy jako základní jednotky budoucí sjednocené Evropy“ (Moravská národní strana 1992). Před komunálními volbami v roce 1994 slíbila, že bude usilovat o vstup Moravské země do Sdružení evropských regionů (Moravská národní strana 1994). V čtrnáctideníku Moravská demokracie, který byl blízký MNS, se však v roce 1996 objevil i článek (nešlo tedy o oficiální stanovisko strany) Radomíra Malého (aktivisty působícího v blízkosti několika krajně pravicových seskupení), v němž se uvádělo: „Je na místě obava, že vstupem do EU směřujeme zpět ke komunismu. Na Západě pozorujeme proces…postupné likvidace střední vrstvy, zvýhodnění těch nejbohatších a stále zřetelnější zelená finančním podvodům, které jsou u nás nejčastější příčinou bohatství. Jestliže Západ dosud nedosahuje v tomto „našich kalibrů“, je omylem se domnívat, že my se přizpůsobíme Západu, naopak – ač to zní paradoxně – on se přizpůsobí nám. Přesněji řečeno nikoli nám, nýbrž těm mafiím, které ještě před pádem komunismu na Východě i na Západě se navzájem sblížily a připravily divadélko zániku totality ve východní Evropě. Teorie konvergence Západu a Východu, o níž snili šedesátých letech reformní komunisté, tak dostala konkrétní – a to strašidelnou podobu. Zabránit ji může pouze náš kategorický odpor.“(Moravská demokracie 1996: 2). V roce 

Kritické prvky vůči vstupu ČR do EU se objevily i v dokumentu „Charta Moravorum“, který byl zpracován lidmi z Moravského a slezského informačního centra MSIC) zřejmě v roce 1996. Byla zde prezentována obava, že česko-moravský spor by nemusel být s ohledem na jednostrannou informovanost řešen v EU objektivně. Konstatovalo se zde, že v EU by Morava, v duchu současných tendencí v západní Evropě, měla stát na úrovni dalších historicky definovaných zemí.  Před EU měla být rovněž odhalena „rizikovost Čechů jako partnera a jejich omezený smysl pro rovnocenné partnerství, tušené v Evropě zatím jen prostřednictvím nevhodného chování V. Klause (Charta Moravorum 1996: 6). Současně však existovala snaha využívat evropské instituce k adresování stížností na diskriminaci Moravy. Další obavy autorů Charty Moravorum se týkaly případného rozpadu EU a následného vývoje vedoucího k tomu, že Morava bude „v rámci tzv. ČR začleněna též do  německého území jako jedna ze spolkových zemí nebo jako forma nějakého protektorátu“ (Charta Moravorum 1996: 6).

Tento aspekt souvisí s panslavistickou orientací velké části moravistů, která se projevuje mj. odporem vůči velmocenským ambicím Německa a k sudetoněmeckým požadavkům (na tomto tématu se často profilovala Strana moravského venkova, která spolupracovala i se Slovanskou unií vedenou kontroverzním spisovatelem Alexejem Pludkem). Dobré vztahy s moravistickými organizacemi udržoval i ruský konzulát v Brně. Vznikl dokonce i Moravský slovanský výbor, jehož pozice v Mezinárodním slovanském výboru je však sporná. Hlavní roli zde má Slovanský výbor ČR, napojený na české komunistické struktury. Vystoupení Josefa Pecla za Moravany na Všeslovanském kongresu v Praze v roce 1998 (Mareš 1999: 34) bylo některými členy Slovanského výboru ČR přijato se značnými rozpaky. Slovanskou rétoriku využívá i Moravská osvobozenecká (případně zemská) armáda (Mareš 2002), která hrozila v několika dopisech teroristickými útoky v případě neosamostatnění Moravy (dokonce varovala, že znemožní konání referenda o vstupu ČR do EU), hodlala však přenést řešení moravské otázky na evropskou úroveň (dopisy jsou adresovány i Komisi EU) (Moravská zemská armáda 2000).

Evropskou problematikou se snaží oslovit voliče současné moravistické stranickopolitické formace, přičemž hodlají na evropské úrovni řešit i „moravskou otázku“. Moravská demokratická strana (MDS) v programu z roku 1999 stanovuje začlenění ČR do EU za prioritu, požaduje vyjednání podmínek vstupu ČR do EU, které by odpovídalo národním zájmům, zasazuje se za profilování evropské identity v zahraniční politice a obraně a rovněž uvádí: „V zastoupení ČR při komisi Evropské unie by od počátku měl být zástupce, který by měl možnost kontrolovat vyřizování otázek týkajících se Moravy a Slezska“(Moravská demokratická strana 1999). Idea Země moravskoslezské jako samosprávného subjektu byla ze strany MDS propagována před krajskými volbami v roce 2000 (Moravský hlas 2000: 9). V nich kandidovala spolu s Hnutím samosprávné Moravy a Slezska (HSMS) v rámci Moravské koalice (MK), která ve výzvě k volbám přes odmítnutí stávajícího krajského uspořádání uvedla: „Kraje  budou významným činitelem regionálního rozvoje, partnerem evropských orgánů a institucí, příjemci zahraničních investic a prostředků strukturálních fondů Evropské unie“ (Moravská koalice 2000).

 

 

Moravistické organizace a Evropská svobodná aliance – Demokratická strana národů Evropy

 

Průnik evropské tematiky do programových a mediálních výstupů moravistických subjektů je provázán i s jejich snahou o začleňování do evropských transnacionálních (etno)regionalistických struktur, zvláště pak do ESA - DSNE. Avšak ještě v polovině devadesátých let MNS udržovala styky s Vlámským blokem, který je kvůli ultrapravicové orientaci ze strany ESA-DSNE odmítán. V listu Moravská politika byl dokonce v roce 1995 výsledek Vlámského bloku v belgických volbách oceněn jako potvrzení rostoucího zájmu evropských národů „na ochraně vlastní identity a suverenity při integračních procesech, jako protipólu snah o panevropské „zglajchšaltování“ evropských národních komunit ze strany nadnárodních byrokratických struktur zahnízděných v aparátech celoevropských úřadů“ (Moravská politika 1995: 2). Postupně však byly navázány i kontakty s řadou členských stran ESA – DSNE a v roce 2000 se začala intenzivně projevovat snaha o vstup do této stranické federace. Členem ESA-DSNE se může stát politická strana, která je strukturovaná, je politicky aktivní na území jejího národa, má zvolené členy v evropských a/nebo státních a/nebo národních a/nebo regionálních a/nebo komunálních shromážděních a vydává publikace (přinejmenším vnitřní informační bulletin). Ucházející se strana zasílá žádost na sekretariát, který ji postoupí předsednictvu. Po jeho rozhodnutí je postoupena generálnímu shromáždění, které může kandidátské straně bezprostředně udělit statut  pozorovatele. Po roce strana může nabýt statut  plnoprávného člena. Rozhoduje o tom generální shromáždění většinou členů v tajném hlasování. Národ či region mohou být ve straně reprezentovány pouze jednou politickou stranou. Avšak jiná strana politicky aktivní ve stejném geografickém prostoru se může stát členem se souhlasem stávajícího člena federace, ale poté je vytvořena jednotná delegace (pokud generální shromáždění nerozhodne dvoutřetinovou většinou všech členů jinak) (Mareš 2001a).

Problémem se při vyjednávání o vstupu stala roztříštěnost moravismu, která se projevuje především existencí MDS a HSMS. Jako reprezentant moravského národa se snaží vystupovat i občanské sdružení Svaz Moravanů (SM), jehož první sněm se uskutečnil 15. 9. 2001 v Kroměříži (ustavující shromáždění se konalo již v červnu 2001 v Brně). Předsedou byl zvolen bývalý předseda HSMS Pavel Dohnal, zakládající listinu podepsali  i zástupci Moravského národního kongresu, Společnosti pro Moravu a Slezsko, Moravského spolku, Moravského a slezského informačního centra a Moravského slovanského výboru. Základním cílem SM, který Moravany označuje za jeden z nejstarších národů Evropy, je vytváření takových podmínek pro rozvoj Moravanů, které jim umožní rovnoprávné postavení v Evropě. Usiluje i o účast v radách pro národy, popř. národnostní menšiny zřízených orgány a institucemi EU (Zpravodaj Svazu Moravanů 2001: 1). SM se iniciativně zhostil i jednání s ESA-DSNE.

Ta již předtím kontaktovala některé moravistické subjekty. Pavel Dohnal se v září 2001 zúčastnil kongresu stran Evropského parlamentu v Bruselu, přičemž jednal i s poslanci z parlamentní frakce ESA/Zelených. Následně se 9. 10. 2001 setkal s představiteli MDS a HSMS, přičemž bylo dohodnuto složení moravské delegace, která se 8. 11. 2001 zúčastnila valné hromady ESA. SM zde obdržel statut pozorovatele (není politickou stranou) a otevřel kancelář v Evropském parlamentu v rámci administrativy ESA.

ESA – DSNE se dokonce rozhodla uspořádat v Brně ve dnech 27. – 28. 6. 2002 generální shromáždění a konferenci „EFA – Moravia 2002“, přičemž se jednalo o první jednání nejvyššího orgánu evropské strany v České republice (paradoxně však jinak nadšeně proevropská česká média tuto skutečnost takřka nezaznamenala). ESA – DSNE se totiž snaží najít si před východním rozšířením v budoucích členských zemích relevantní partnery, aby nebyla oslabena její pozice v Evropském parlamentu (poslední rozšíření o Rakousko, Finsko a Švédsko jí nepřineslo žádného vlivného člena). Situace však pro ní není jednoduchá, protože (etno)regionalistická stranická rodina není v kandidátských státech příliš silná. Některé skutečně relevantní etnické či regionalistické subjekty (jako např. Maďarská koalice na Slovensku) se navíc orientují na světonázorové evropské strany. ESA-DSNE a její členské strany proto mají zájem o rozvoj moravské identity (doufají v opakování úspěchů z počátku devadesátých let). Např. 25. 6. 2002 podpořily tiskovým prohlášením moravskou národní identitu ve spojení s kritikou českých státních orgánů při sčítání lidu v roce 2001 Plaid Cymru a ESA v EP (Plaid Cymru – The Party of Wales, The European Free Alliance in the European Parliament 2002)

Kromě moravistických subjektů se brněnského jednání účastnili z postkomunistického prostoru zástupci Ligy Transilvania – Banat a Ruchu Autonomii Ślaska (RAŚ). Je zajímavé, že z RAS jednaly SM, MDS a HSMS již v srpnu a září 2001, přičemž byl předběžně dohodnut společný postup při vstupu do ESA – DSNE, dále pak sjednocení Horního Slezska po vstupu ČR a Polska do EU a vytvoření  společné politické reprezentace Horního Slezska a Moravy na evropském fóru, nezávislé na Praze a Varšavě (Ruch Autonomii Ślaska 2001). Moravisté se snažili delegátům ESA-DSNE v rámci „Rozpravy o Moravanech a Moravě“ 28. 6. 2002 prezentovat problematiku moravanství ze svého pohledu. Rozprava byla rozdělena do částí „Vymezení Moravy a Moravanů“,“Státoprávní postavení, moravská samospráva“  a „Reálie dneška, duchovní činnost a kultura na Moravě“ (Svaz Moravanů 2002). Na závěr  byla podepsána předsedy MDS Ivanem Dřímalem a HSMS Pavlem Hálou „Moravská dohoda“, v níž se předpokládá vznik Moravské koalice (vytvořené těmito dvěma subjekty) jako plnoprávného člena ESA – DSNE a její kandidatura v krajských volbách a ve volbách do Evropského parlamentu (Moravská dohoda 2002).

Členem – pozorovatelem mládežnické organizace EFA – Youth se stalo již v prosinci 2001 na konferenci v Bilbau sdružení Mladí Moravané (MM) (v právní formě občanského sdružení však bylo v ČR zaregistrováno až v roce 2002). MM, vedení mladým aktivistou Jiřím Novotným, jsou blízcí hlavně MDS (Novotný je členem Zemské rady MDS). Spolupracují i s Moravian Heritage Society v USA. Novotný mj. tvrdí, že „v dlouhodobém horizontu se jeví nejschůdnějším způsobem zajištění primárního zájmu moravského národa – tedy jeho přežití – samostatné etablování ve federalizované Evropské unii, bez svrchovanosti české Prahy. V realistické podobě by se tato idea měla odrazit i v profilování Moravské demokratické strany v nejbližší budoucnosti.“ (Podlepotřebník MoDS 2002: 4-5) 

 

Závěr

 

V situaci, kdy pozice moravistických subjektů v české politice není relevantní, projevují o ně zájem evropské (etno)regionalistické struktury, resp. ESA - DSNE. Spolupráce, která by za určitých okolností mohla být pro obě strany výhodná (ESA-DSNE získá partnera po rozšíření EU, moravisté novou platformu pro své působení), přivedla moravistické organizace nejenom k intenzivnějšímu zájmu o reálie evropské integrace, ale i k hledání východiska ze situace neúnosné roztříštěnosti moravismu. Rovněž jsou opouštěny některé problematické kontakty s domácí i evropskou ultrapravicí, charakteristické pro první polovinu devadesátých let (Mareš 2001b). Je však více než sporné, zda lze v brzké době očekávat volební efekt těchto procesů ve smyslu opětovného získání alespoň části elektorátu z parlamentních anebo komunálních voleb v letech 1990-1994.

 

     Prameny:

 

ČESKOMORAVSKÁ UNIE STŘEDU (1996): Volební program 1996.

Hnutí samosprávné Moravy a Slezska – Moravské národní sjednocení (1996): Stanovy.

HNUTÍ ZA SAMOSPRÁVNOU DEMOKRACII – SPOLEČNOST PRO MORAVU A SLEZSKO (1990): Program.

HNUTÍ ZA SAMOSPRÁVNOU DEMOKRACII – SPOLEČNOST PRO MORAVU A SLEZSKO (1992): Volební program.

Charta Moravorum, 1996.

JEDNOTA MORAVSKÁ (1991): Stanovy Jednoty Moravské. In Za Moravu. Historická identita Moravy, Brno: Jednota moravská, s. 106-110.

Moravská demokracie (1996), roč. 1, č. 2.

Moravská dohoda (2002)

Moravská politika (1995), roč. 2, č. 8.

MORAVSKÁ DEMOKRATICKÁ STRANA (1999): Politický program. Program pro třetí tisíciletí. Dostupné na http://www.mujweb.cz/mods.cz/www.mods/

MORAVSKÁ KOALICE (2000): Výzva. Přijďte 12. 11. 2000 k volbám.

MORAVSKÁ NÁRODNÍ STRANA (1992): Stanovy.

MORAVSKÁ NÁRODNÍ STRANA (1994): Zásady volebního programu MNS.

MORAVSKÁ ZEMSKÁ ARMÁDA (2000): Sdělení.

MORAVSKÉ OBČANSKÉ HNUTÍ (1990): Programové cíle pro volby 1990 „Demokracie pro všechny“.

Moravský hlas (2000), roč. VI, č. 2.

Plaid Cymru – The Party of Wales, The European Free Alliance in the European Parliament (2002): Press Release, Brussels 25 June, 2002: Representation of national minorities in the 2001 Czech Census.

Podlepotřebník MoDs (2002), roč. 1, č. 1.

RUCH AUTONOMII ŚLASKA (2001): Oswidczenie: Slask i Morawy na wspólnej drodze ku Europie regionów. Dostupné z http://www.raslaska.org.

SVAZ MORAVANŮ (2002):  Sborník zkrácených referátů z rozpravy „O Moravanech a o Moravě“ na konferenci EP-EFA „Moravia 2002“.  Brno: Svaz Moravanů.

Zpravodaj Svazu Moravanů (2001), roč. 1, č. 12, s. 1.

 

Použitá literatura

LYNCH, P. (1997): Co-operation between Regionalist Parties at the Level of European Union. European Free Alliance. In De Winter, L., Türsan, H. (ed.): Regionalist Parties in Western Europe. Routlege, London and New York, pp. 190-203.

MAREŠ, M. (1999): Slovanství a politický extremismus v České republice. Středoevropské politické studie, roč. 1, č. 1 (tištěná verze), s. 19-36.

MAREŠ, M. (2001a): Evropská svobodná aliance – demokratická strana národů Evropy. In FIALA, P., MAREŠ, M. (eds.): Evropské politické strany. Brno: Masarykova univerzita v Brně, s. 100-112.

MAREŠ, M. (2001b): Moravismus a extremismus. Středoevropské politické studie, roč. IV, č. 4, podzim 2001, dostupné z http://www.iips.cz/cisla/komentare/moravismus401.html.

MAREŠ, M (2001c): Programy moravských regionálních stran. In MALÍŘ, J., VLČEK, R. (Eds.): Morava a české národní vědomí od středověku po dnešek. Sborník příspěvků z konference Češi nebo Moravané? K vývoji národního vědomí na Moravě, konané dne 28. 2. 2001 v Brně. Brno: Matice Moravská, 2001, s. 195-200.

MAREŠ, M. (2002): Ethnic Extremism in the Czech Republic. Předneseno na 7. konferenci Central European Political Science Association, Plzeň, 5. 10. 2002.

STRMISKA, M. (2000): Rise an Fall of Moravian Regional Parties. Středoevropské politické studie, roč. II, č. 4. Dostupné z http://www.iips.cz/cisla/texty/clanky/moravian400.html 

STRMISKA, M. (2002): A Study on Conceptualistaion of (Ethno)Regional Parties. Středoevropské politické studie, roč. IV, č. 2-3. Dostupné z http://www.iips.cz/cisla/texty/clanky/ethno2302.html 

 




Copyright (c) 2002 Miroslav Mareš

Creative Commons License
Tato práce je licencována pod licencí Creative Commons Attribution 4.0 International License.