Bastl, M. (2001). S.H.A.R.P. – Skinheadi proti rasovým předsudkům. Středoevropské politické studie, 3(3). Získáno z https://journals.muni.cz/cepsr/article/view/3868/5410
ÈÍSLO 2, ROÈNÍK II

Středoevropské politické studie – Central European Political Studies Review

ČÍSLO 3, ROČNÍK III., LÉTO 2001, ISSN 1212-7817 - PART 3, VOLUME III., SUMMER 2001, ISSN 1212-7817

 

 

S.H.A.R.P.

Skinheadi proti rasovým předsudkům

 

Martin Bastl

 

 

 

Skinheadské hnutí je ve své podstatě spíše kulturním fenoménem, než-li politickým, a  tomu odpovídá, že se studiemi tohoto hnutí a různých jeho odnoží zabývají převážně sociologové. Nelze však pominout, že přes deklarovanou apolitičnost některých směrů o hnutí, které má politické aspekty. Jedním z nejzajímavějších a nejvýraznějších proudů je hnutí S.H.A.R.P. (Skinheads Against Racial Prejudice), které  reaguje na nástup ultrapravicově orientovaných skinheadů a odkazuje na tradice skinheadského hnutí. Toto hnutí se objevilo v České republice poměrně záhy, ale od počátku 90. let bylo reprezentováno spíše jednotlivci, či menšími skupinkami. Zejména v první polovině 90. let se čeští SHARPové pohybovali v okruhu tzv. anarcho-autonomní scény a často spolupracovali s jednotlivci, kteří se sebeidentifikovali jako RASH, Redskins či punkové, geneze jednotlivců i skupin vedla k dynamickému toku členů tohoto hnutí mezi jednotlivými ideovými a ideologickými platformami. Jasnější strukturu hnutí SHARP v ČR začalo získávat až v průběhu druhé poloviny 90. let. Zásadní roli při krystalizaci struktury hrálo čitelné identifikování historie skinheadského hnutí a vymezení k ní.

 

Historie hnutí.

 

Původ skinheadů je obvykle hledán ve spojení subkultury mods a subkultury rude boys. Mods vznikli v první polovině 60. let v Anglii a jednalo se o subkulturu bílé mládeže, která ve svých preferencích vyzdvihla dobré oblékání a soulovou hudbu. Postupně ovšem forma oblékání přebírala některé dělnické rysy a mezi preferované hudební proudy se přiřadila hudba jamajských přistěhovalců, reggae a ska. Reggae a ska byly také jedním ze styčných bodů mods a rude boys. Rude boys byla subkultura přistěhovalců, která se promítala v uličních organizacích gangového typu. Subkultura utvořená na základě tohoto spojení byla nazývána boot boys podle těžkých dělnických bot (Dr. Martens), které její příslušníci nosili. Charakteristickým znakem nově formované subkultury bylo intenzivní násilí provázející zejména fotbalové zápasy a boje o teritoria jednotlivých gangů. Šlo o subkulturu dělnické mládeže, což bylo zdůrazněno i v uznávaných hodnotách: working class (hrdost na dělnický původ), pohrdání vzděláním, kult tvrdosti a síly, vlastenectví, lokální patriotismus a teritorialismus. S postupným krácením vlasů, které bylo zčásti záležitostí módy, zčásti praktickou záležitostí související s životním stylem boot boys, se objevilo pro tyto skupiny mládeže označení "skinheads".

 

Skinheadské hnutí během 70. let postupně sláblo. Projevily se v něm i pravicové tendence, které postupně přerůstaly v xenofobní nálady zaměřené proti přistěhovalcům. Tento vývoj souvisel i se vzrůstající nezaměstnaností ve Velké Británii. V části skinheadského hnutí se ujal argument, který je užíván dodnes, zaměřený proti imigrantům, kteří "berou práci" rodilým Britům. Na konci 70. let došlo k prvnímu čitelnému rozdělení skinheadskému hnutí. Část skinheadů se orientovala na druhou vlnu punku. Punk, který se objevil v 70. let a ztělesňoval další proud společenské a generační revolty, zaznamenal velký nárůst popularity, ale v přímé souvislosti s jeho popularizací došlo i ke komercionalizaci této subkultury. "Skuteční" punkové pak s částí skinheadů uvedli v život druhou vlnu punku, streetpunk a Oi!

 

Paralelně probíhal od druhé poloviny 70. let relativně rychlý politický vývoj skinheadského hnutí. První se skinheadským hnutím navázala kontakty britská nacionalistická organizace British National Front, kterou zaujala možnost využít skinheadskou subkulturu pro konkrétní politickou činnost, na platformě krajní pravice. Dalším impulsem k rozvoji krajně pravicového proudu ve skinheadském hnutí byla činnost Iana Stuarta Donaldsona a jeho skupiny Skrewdriver. Ian Stuart se zpočátku nevymykal průměru skinheadské scény a   určující charakteristikou jeho rané tvorby byla tematika protestu  a násilí, postupně však přešel na krajně pravicové pozice a začátkem 80. let se podílel na založení dodnes působící mezinárodní neonacistické skinheadské organizace Blood and Honour. Tím byly položeny základy krajně pravicovému proudu v skinheadském hnutí, který se rychle rozrůstal. Nedlouho poté, v polovině 80. let, vznikly rychle po sobě další dva proudy uvnitř skinheadské subkultury: Redskins (levicově orientovaní skinheadi) a S.H.A.R.P. A nakonec v 90. letech se objevily i další, menší proudy: R.A.S.H. (New York, 1993  - Red and Anarchist Skinheads), či A.R.A. (Anti-Racist Action). Nejsilnější (a to jak ve světovém měřítku, tak v českých podmínkách) je po krajně pravicovém proudu skinheadů bezpochyby proud SHARP.

 

Vývoj českého proudu SHARP

 

SHARP se sami identifikují jako apolitičtí skinheadi navazující na tradice původního skinheadského hnutí, je však nutné říct, že v mnoha zemích se k SHARP hlásí i  značně levicově profilovaní skinheadi. V České republice se apolitičtí skinheadi objevili již ve druhé polovině 80. let. Počátkem 90. let ovšem došlo v souvislosti s nárůstem nacionálních tendencí ke změnám i ve skinheadském hnutí a razantně nastoupil jednak rasistický proud skinheadů White Power, druhdy specifický český fenomén kališnictví, který byl kdesi na pomezi tradičních a nacionálně orientovaných skinheadů. SHARPové byli po dlouhou dobu spíše zřídka se vyskytujícím jevem. Nutno zároveň dodat, že se většinou jednalo o jedince a skupiny společensky značně viditelné, nicméně málo produktivní – ve smyslu neexistence perspektivy zahrnující něco více než-li násilí, alkohol, fotbal a samozřejmě hudbu.

 

Proud SHARP se v České republice utvářel postupně a centry, která určovala směr vývoje, se stávaly skupinky soustřeďující se kolem SHARP časopisů různé provenience. Vlivné a významné byly zejména časopisy Bulldog, Messenger a Riot News. Na ose Riot News a Bulldog se profilovala podoba českých SHARP. Vydavatelé těchto dvou časopisů disponovali poměrně rozsáhlou sítí kontaktů na světovou skinheadskou scénu. Riot News se blížily linii levicových SHARP a Bulldog pak skinheadskému apolitickému tradicionalismu. Když vydávání Riot News skončilo, získala neotřesitelný vliv skupina Bulldog Boot Boys Prague Crew (BBB Crew), v čele s Vladimírem Červeným, vydavatelem časopisu Bulldog, která české SHARPy nasměrovala do značné míry tradicionalisticky. SHARP zastávající linii BBB Crew se razantně a násilně vymezili nejen proti White Power skinheadům, ale i proti anarchistům, rudým skinheadům a RASH. Pro ukázku je možné ocitovat prohlášení, které vyšlo už v prvním čísle poměrně vlivného skinheadského zinu Messenger: ”My Skinheads z Prahy, kteří jsme v S.HA.R.P., jsme 100% apolitičtí a REDSKINS jsou pro nás stejným nepřítelem jako WHITE POWER BONEHEADS!!! Jsme povinni chránit skinheadský kult, protože je to náš život, naše hrdost, boty, kšandy, pivo, děvčata... Je to náš život na ulici, která nikdy nebude patřit nacistům ani komunistům. My chráníme naše teritoria a jsme všichni lokální patrioti. Násilí patří k našemu životu. Nemáme rádi hippies, komunisty, fašisty.... Být skinhead, to je hrdost! Posloucháme hudbu, která je nám určena: Ska, Reggae, 2 tone, Soul, punk rock, Oi a někteří i Hard Core. Máme rádi pivo, box a dobrou zábavu a fotbal. Všichni jsme 100% antirasisté!!!”[i] Autorem tohoto prohlášení z poloviny 90. let je právě Vladimír Červený, který se počátkem 21. století rozhodující měrou podílí na formování ideového profilu českých SHARPů. Jeho deklarovaným záměrem a postojem skinheadů, které reprezentuje, je vytlačit mimo skinheadské hnutí politiku. Jde tedy o linii, která se liší od linie charakteristické pro celý proud SHARP – a tedy vytlačit mimo skinheadské hnutí rasistické a fašisující elementy, a která ji přesahuje. Na druhou stranu je třeba si uvědomit, že ani čeští SHARP nejsou zcela apolitičtí, pro apolitické tradiční, či Oi! Skinheady, tento problém přítomnosti politiky ve skinheadském hnutí není tak akutní, aby byl řešen. Podle konkrétních zemí se tento tento přístup rozvíjí do podoby kooperace se všemi (příkladem budiž Německo, kde dochází i situacím, že apolitičtí skinheadi jezdí na koncerty pořádané Antifou a zároveň udržují přátelské kontakty s celou škálou fašistujících skinheadů a skinheadských skupin), anebo naopak zužuje na distancování se od širokého skinheadského hnutí. Reakce na prohlášení BBB Crew zněla: ”V prvním případě bych netvrdil, že scéna je celkově antirasistická, ale spíše nerasistická. Pod pojmem antirasistický si představuju S.H.A.R.O. skinheada, ale nerasistický je např. Oi skin. Oi skinheady moc SHARPové ani fašisti nezajímají, řekl bych, že jsou mimo dění. Potom bych redskiny rozhodně nepovažoval  úplně za svoje nepřátele, spíše za lidi se zvrhlým názorem. Používal bych spíše výraz komunista než redskin.”[ii]

 

Vzhledem k tomu, že postoj reprezentovaný BBB Crew koncem 20. století a počátkem 21. století v ČR převládl, je otázkou, zda politická linie založené na fomální distanci od politiky a jejího vykázání do sféry soukromého života nesouvisejícího s atributy skinheadství, je vůbec politicky relevantní. V podkapitole zaměřené na podobu hnutí českých SHARPů se pokusím na tuto odpověď odpovědět.

 

Podoba hnutí SHARP v ČR

 

Nejvýznamnější SHARP skupinou v Praze dnes zůstává Bulldog Boot Boys. Na BBB Crew jsou navázány další místní organizace SHARPů, např. brněnský Rabiát gang, Lords of Streets z Hradce Králové, Fist BOi!s  z Mělníka, plzenští Pilsen bOi!s. Proud spojený s BBB crew ovšem nemá náhled na problematiku menšin zdaleka vyhraněný. Oficiálně zastávanou linií je antifašismus. Ten je chápán jako boj proti White Power skinheadům, kteří podle SHARP "ukradli" skinheadskou kulturu. Stejně tak je tato linie ovšem namířena proti levicovým skinheadům. V ČR je faktická situace určovaná nevyhraněností hnutí, stejně jako někteří SHARPové spolupracují, či sympatizují s radikální levicí (což souvisí s prvkem working class ve skinheadské kultuře), existuje i jiná, možná stejně početná, skupina napak udržuje kontakty s White Power skinheady (což souvisí se stejným životním stylem, ale i patriotismem a "ochranou teritoria", tedy prvky, které jsou ve skinheadské kultuře zakotveny stejně silně jako důraz a hrdost na dělnický původ této subkultury). Dominantní, strukturovaná skupina v hnutí zasává linii BBB. Orientace tedy v konkrétním případě menšin národnostních, či rasových, není primárně anti-rasistická, ale antifašistická, tradicionalistická. Objevuje se zde moment přechodu od kultury k politice. Poměrně často je při vymezení se k otázce menšin poukazováno na původní, kulturní kořeny hnutí skinheads. Jako argumenty se objevují například tvrzení, že lidé, kteří poslouchají ”černou” hudbu (soul, reggae) nemohou být rasisté. Hudba je obecně tmelícím prvkem skinheadské subkultury a u hnutí SHARP to není jinak. Jedním z často zmiňovaných hesel je proto i: “Mějte rádi hudbu, nenáviďte fašismus!” Mezi nejvýznamnější hudební skupiny na našem teritoriu patří Protest (Praha, spojená s BBB), Operace Artaban (Brno, Rabiát gang), nicméně existuje i celá řada dalších. Hudba stejně jako tiskoviny SHARP skinheadské provinience jednak zdůrazňuje antirasismus a antifašismus, druhdy se věnuje prvkům obvyklým ve skinheadské kultuře, od fotbalu až po pouliční násilí. Nejzajímavější texty má bezesporu skupina Protest, která se ve svých písních nevyhýbá ani ekologické tematice (Modrá planeta).

 

Rasismus však není jediným tématem ve vztahu k menšinám, se kterými se u SHARP můžeme setkat. V časopise Sunrise se objevil i zajímavý rozhovor se zástupcem GSG, britskou Gay Skinheads Group. Oproti v některých médiích tradované představě, že gay skineadi jsou navázáni na fašisující proud, se v tomto rozhovoru objevilo tvrzení, že gay skinheadé, kteří se ve skinheadském hnutí objevují od 80. let, jsou z větší části SHARPové bojující proti rasismu a za uznání rovnoprávnosti homosexuality s heterosexualitou. Faktem zůstává, že čeští skinheadé se k otázce např. sexuálních menšin nijak nevymezují. Kult síly, který je společný pro všechny proudy skinheadského hnutí, velmi často přerůstá v machismus, ale SHARP skinheadé obvykle nejdou tak daleko, aby upřesňovali heterosexuální  obsah tohoto kultu.

 

Hnutí SHARP v ČR je postiženo syndromem fluktuace, kdy lidé, kteří jsou uvnitř tohoto hnutí orientováni více politicky pravidelně přecházejí k přímo politicky profilovaným organizacím, v případě těchto SHARPů jsou to obvykle organizace anarchistické orientace, a přestávají uvnitř hnutí SHARP vyvíjet činnost. Antirasismus a antifašismus je potom limitován kulturou skinheadského hnutí. Odráží se v hudbě, jednak hudebních proudech (tedy faktu, že SHARP skinheadi se orientují na tradiční streetpunk, Oi, ska a reggae a odkazují na černošský původ některých těchto hudebních proudů), jednak percepci hudby jako dělítka mezi nacionálně orientovanými skinheady a White Power skinheady a SHARP skinheady (RAR – Rock Against Racism u antifašisticky orientovaných skinheadů a RAC – Rock Against Communism a White Power hudba u nazi-skinheadů, často metalového charakteru), a vposled v textech písní konkrétních SHARP skinheadských hudebních skupin. Objevuje se v produkci tiskovin, kdy ziny a časopisy SHARP skinheadské scény jsou vždy výslovně označnovány jako anti-fašistické a anti-rasistické, byť problematika fašismu, či rasismu v nich nebývá nijak analyzována a omezuje se na vysvětlení rozdílů mezi SHARP skinheady a boneheady – White Power skinheady, či množství kreseb a obrázků s antifašistickou a antinacistickou tematikou. Praktickým výstupem je pak opět se skinheadskou kulturou související pouličním násilí, střety s neonacisticky profilovanými skinheady.

 

Tyto střety pak zasahují i specifickou kulturu fotbalových hooliganů. Většina hooliganů v ČR je orientována na nacistický proud v skinheadském hnutí (Sparta Praha, Boby Brno etc.), výjimkou jsou hooligani Bohemians  Praha, kteří jsou často SHARPové, nebo v současnosti např. Viktorka Plzeň (zde došlo k zajímavému přechodu hooliganů k SHARP hnutí, které se odrazilo i ve vzniku hudební skupiny Pilsen Oiquelle). V souvislosti s tradičním násilím fotbalových hooliganů se tedy nyní projevuje i jistý slabý politický moment. Začátkem léta 2001 probíhají pouliční boje např. mezi brněnskými SHARPy a neonacisticky orientovanými skinheady organizovanými v hooliganské skupině Jonny Kentus gang. Vzhledem k tomu, že podle některých indicií[iii] naziskinheadi-hooligani z JKG disponují kontakty na policii a zároveň navštěvují demonstrace Hnutí za národní sjednocení (HNS), Vlastenecké fronty (VF) a Národní obce vlastenecké (NOV), lze již bezesporu hovořit o politické rovině těchto konfliktů. Tato rovina však není žádným způsobem na rovině SHARP hnutí uchopena a zpracována.

 

Z jistého pohledu může být typickým příkladem tříbení postojů na skinheadské scéně situace, která nastala v létě 2000, kdy vydavatel Riot News fyzicky napadl vydavatele Bulldogu. Podle vyjádření zúčastněných šlo nejspíše o vyprovokované střetnutí, nicméně spodní linií tohoto konfliktu byl údajný tolerantní přístup Bulldogu k nacistickým myšlenkám ve skinheadském hnutí. Značná část současných českých SHARPů následkem tohoto incidentu zaujala nepřátelský postoj k organizaci Antifašistická akce (AFA), v rámci které působí část bývalých českých SHARPů (ex-Sunrise, ex-Riot News etc.). Vzhledem k situaci z jara a počátku léta 2001, kdy se zvýšila intenzita pouličních bojů mezi SHARPy a White Power skinheady a zároveň se paralelně silně vyostřilo napětí mezi anarchistickým hnutím a neonacisty, není precizní odhad budoucího (politického) vývoje hnutí SHARP v ČR možný. Obecně lze řict, že hnutí SHARP kolísá mezi levicovou orientací a apolitičností klonící se k tradicionalismu. České skinheadské hnutí I jeho SHARP skinehadský proud před sebou má ovšem jistě přinejmenším několikaletou perspektivu vývoje, během které se zcela stabilizuje a a zaujme jasné a čitelné pozice. Z politologického hlediska v současností hnutí SHARP v ČR není relevantní.

 

 

 


     Použité prameny a literatura

Messenger (antirasistický Oi, Ska Reggae zine), č.1, č. 2.

Sunrise (antirasistický skinhead fanzin) roč. 1994.

Bulldog, č.21-22/2001.

Pilsen bOi!s informátor č.1, č.4.

Bedo (orgán brněnské scény) č.1,3,5,10.

Riot news č.4/1999.

Svrab zine (anti nazi production), č. 6.

Štyngec (Rabiát gang), č.4/2001.

Mareš, R.: Skinheads: subkultura zničená ideologií, Nová přítomnost č.4/97, s.2-6.

http://jany69.hyperlink.cz (ověřeno k 26.6.2001).

http://molotov.czechcore.cz (ověřeno k 26.6.2001).

http://www.streetpunk.cz (ověřeno k 26.6.2001).

 


[i] Messenger č. 1, str. 15.

[ii] Messenger č. 1, str. 19.

[iii] Např. na internetových stránkách těchto hooligans (www.hooligans.cz) se objevily odkazy na průběh výslechů SHARPů, vzápětí poté, co výslechy proběhly.



Copyright (c) 2001 Martin Bastl

Creative Commons License
Tato práce je licencována pod licencí Creative Commons Attribution 4.0 International License.