Mareš, M. (2001). Přistěhovalectví a krajní pravice v ČR. Středoevropské politické studie, 3(3). Získáno z https://journals.muni.cz/cepsr/article/view/3866/5408
ÈÍSLO 2, ROÈNÍK II

Středoevropské politické studie – Central European Political Studies Review

ČÍSLO 3, ROČNÍK III, LÉTO 2001, ISSN 1212-7817 - PART 3 , VOLUME III, SUMMER 2001, ISSN 1212-7817

 

 

Přistěhovalectví a KrajnÍ PRAVICE v ČR

 

Miroslav Mareš

 

 

Přistěhovalectví se stává stále významnějším problémem současné Evropy. Přítomnost zvyšujícího se množství lidí z odlišných kultur, kteří se po legálním či ilegálním příchodu do evropské země ocitnou zpravidla v nelehké sociální situaci, vyvolává konflikty s nemalou částí původní majoritní populace. Tyto konflikty jsou spojeny i s nárůstem nacionalismu, xenofobie, rasismu a vlivu krajní pravice. Začíná se dokonce hovořit o fenoménu anti-imigrantských či protipřistěhovaleckých stran, a to vzhledem k dominantní roli tematiky odporu vůči přistěhovalcům v politické agendě soudobých ultrapravicových subjektů (Strmiska 2001). Průvodním jevem přistěhovalectví je i rasisticky motivované násilí.

Doposud je imigraci a jejímu vlivu na krajní pravici věnována pozornost především v kontextu výzkumu této části politického spektra v západní Evropě. Přestože však v postkomunistických zemích (včetně České republiky) souvisel v devadesátých letech vliv ultrapravice především s nárůstem nacionalismu po zhroucení totalitních režimů (Ramet, Griffin 1999) a odporem části veřejnosti vůči „novým“ politickým a ekonomickým elitám, hrály i zde xenofobní a protipřistěhovalecké afekty ve vývoji pravicového extremismu a radikalismu důležitou roli. Podobně jako v západoevropských zemích i v ČR většinou (ne však výhradně) nenávist směřuje vůči cizincům a přistěhovalcům s odlišnou barvou pleti[1] (nikoliv proti těm z „vlastního kulturně-etnického okruhu“). Výjimku kvůli specifickým historickým důvodům představují sudetští Němci. Jejich snahy o návrat do pohraničí velká část české nacionalistické ultrapravice ostře napadá. I dělníci ze zemí bývalého Sovětského svazu jí nejsou vítáni. Prioritním cílem rasistického násilí i pravicově-extremistické propagandy ale byla a zůstává rómská menšina (Mareš 1999). Lze však předpokládat, že v České republice bude význam „imigrantského tématu“ narůstat se zvyšujícím se počtem cizinců a imigrantů.

 

 

Konstituování „novodobého[2]“ českého pravicového extremismu a pracovníci a studenti z rozvojových zemí

 

Na přelomu osmdesátých a devadesátých let při vytváření českého pravicového extremismu sehrál určitou roli odpor vůči cizincům, kteří v Československu dlouhodobě pracovali nebo studovali na základě dohod komunistických vlád (tedy vůči studentům a pracovníkům z rozvojových zemí „černé Afriky“, z arabských zemí, z Kuby, z Vietnamu apod.). O tom, že již za komunismu existovaly rasistické názory v „běžné populaci“ svědčí mj. i protestní píseň proti tomuto jevu od hudebníka Michaela Kocába s názvem „Já rasisty neměl nikdy rád“ z roku 1988, v níž kritizuje mládež i tehdejší střední vrstvy mj. za negativní vztah k Vietnamcům pracujícím v československých podnicích (Kocáb 1988).

Vznikající česká skinheadská subkultura si od poloviny osmdesátých let hledala po vzoru svých západoevropských „kolegů“ rasové nepřátele, které mimo Rómů nacházela právě mezi výše uvedenými komunitami. Již zřejmě první česká skinheadská skupina Oi! Band Hubert Macháně zpívala text „Práskni negra do hlavy“. Vůdčí skupina počáteční fáze skinheadského hnutí Orlík, která vznikla koncem roku 1988, se stala  známou mj. díky jedné z jejích prvních písní „Bílá liga“, v níž se zpívá „Nic proti černejm panterům, když se sem chtěj podívat, jenže není možný tady žít a taky pracovat…morálku maj jinou a vychování taky, jak my nikdy nebudou, nevěř na zázraky, až uslyší křivý slovo tak tě nožem pobodaj, tak proč nám sem zabijáky posílaj“ (Orlík 1989). Na hudbu hitu popové dvojice Kotvald-Hložek „Holky z naší školky“ zpěvák skupiny Landa vyjmenoval několik jmen svých známých a poté konstatoval, že tito lidé se v Orlíku (pražská vinárna) „s negry rubou“ a že „negr musí druhej den jít na RTG“ (Orlík 1989). Jedna z prvních polistopadových skinheadských skupin MY-LAI ironizovala svým názvem i v úvodních sekvencích první demokazety vietnamské prodejce (MY-LAI 1991).

V předlistopadovém období a ještě zhruba do poloviny roku 1990 zastávala rasistické a vůči „nebílým“ cizincům nenávistné motivy část osob z punkové subkultury. Poté došlo k „vyjasnění rolí“ a tedy i k znepřátelení skinů a punkerů. Punkové skupiny jako např. Šanov či Hrdinové nové fronty zpívaly ve druhé polovině osmdesátých let texty s rasistickými motivy (teplický Šanov např. „vožerem se na terase, vyrazíme na černý“). Po změně režimu dochází na mnoha místech k násilných střetům punkerů a skinheadů s Vietnamci, kteří se dokonce snažili vytvářet vlastní skupiny na svoji ochranu. Např. 3. 4. 1990 napadla a zranila skupina 4 skinů ve věku 15-16 let v Praze řetězy, baseballovými holemi a ocelovými tyčemi občana Vietnamu, 11. 4. téhož roku došlo v Praze mezi ulicemi Hořejší nábřeží a Vltavská k vzájemnému napadání asi 70 osob – přívrženců hnutí punk a vietnamských občanů. O tři dny později se v podvečerních hodinách u stanice metra Fučíkova shromáždila skupina asi 40 vietnamských občanů ozbrojená mačetami, železnými tyčemi a dalšími podomácku shromážděnými zbraněmi. Situaci musely uklidňovat hlídky VB (Hnutí občanské solidarity a tolerance, 1994: 4).

Rasistické předsudky a odpor vůči zahraničním dělníkům z rozvojových socialisticky orientovaných zemí však nenacházely odraz pouze v pouličním násilí. Již v prvním programu Sdružení pro republiku – Republikánské strany Československa (SPR-RSČ), přijetém na jejím ustavujícím sjezdu 24. února 1990, bylo uvedeno: „Požadujeme přehodnocení únosnosti dovozu nekvalifikovaných pracovních sil z rozvojových zemí a úhradu dluhů, které tyto země mají vůči naší republice v tvrdé měně a ne lajdáckou prací svých občanů (SPR-RSČ 1990b: 15). Na tomtéž sjezdu prohlásil předseda Miroslav Sládek: „Jestliže v budoucnu podnikatel usoudí, že je pro něho výhodné dovážet pracovní síly z ciziny, bude to pouze jeho záležitost. Nelze však v současné době hradit platy zahraničních dělníků ze státních prostředků ve formě jakési internacionální pomoci (samozřejmě hrazené z našich daní). Už vůbec nelze hovořit o tom, aby tyto mzdy byly hrazeny v dolarech, jak zněl nedávný požadavek Vietnamu. Jestliže zde nejsou spokojeni, mohou jít.“ (SPR-RSČ 1990a: 9). Na počátku devadesátých let však ještě nehrály proticizinecké a protipřistěhovalecké výpady takovou odezvu jako v současnosti, kdy existuje možnost, že se přistěhovalectví stane závažným vnitropolitickým tématem.

Militantní skinheads započali již na počátku devadesátých let propagandu proti možným důsledkům „budoucího“ přistěhovalectví. V „konsistentně zpracované“ příručce z roku 1992 pro české skiny nazvané „Skinheads“, inspirované patrně některým z materiálů dovezených z Německa (které v tu dobu procházelo vlnou ultrapravicového násilí proti cizincům), se v kapitole XI „Auslander“ uvádí (citováno i s pravopisnými chybami): „Cizinci. musíme dělat rozdíl mezi těmi co jsem přijeli jako turisti a mezi těmi co jsou zde natrvalo. Ti, kdož tu studují mají studovat a nic jiného. Ti, kdož sem přišli pracovat ať vypadnou. Nyní to není tak znatelné, ale až se sem začnou stahovat Turci, Arabové, Indové, Izraelci tak nám to sklapne Už nyní sotva zakopneme o práci a co bude po tom?“ (Skinheads 1992: 10). V tomto materiálu je dále kritizováno, že Václavské náměstí nejprve okupovali „veksláci“, poté „cikánští pasáci“  a poté Arabové (Skinheads 1992: 10). Na přelomu osmdesátých a devadesátých let tedy některé skupiny cizinců a přistěhovalců sehrály nikoliv nevýznamnou roli při vytváření „obrazů nepřátel“ českého pravicového extremismu a radikalismu.

 

Soudobí přistěhovalci a krajní pravice

 

V devadesátých letech se Česká republika stala cílovou i tranzitní zemí mnoha politicky i ekonomicky motivovaných imigrantů a na jejím území začalo pobývat velké množství cizinců.  Na tento trend reagovala i krajní pravice, která při vytváření programatiky v daném rámci využívala i materiálů západoevropských a amerických nacionalistických organizací. Vztah současné české ultrapravice k přistěhovalectví  je veskrze negativní. Požadována je jeho restrikce či spíše úplné zastavení. Stále častěji začíná být hrozba přílivu uprchlíků a imigrantů spojována s dalším „velkým“ tématem krajní pravice – a sice odporem ke vstupu do EU.

Republikáni Miroslava Sládka (RMS)[3] mají ve svém „Národním programu republikánů“ jako šestý bod uvedeno: „Zpřísníme dohled nad udělováním českého občanství a okamžitě zastavíme příliv imigrantů“ (Republikáni Miroslava Sládka 2001: 3). Píše se zde, že „narůstajícím počtem imigrantů na našem území se automaticky zvyšuje kriminalita a nezaměstnanost. K žádnému obohacování společnosti z jejich strany nedošlo a ani nedojde. Místo toho si vychutnáváme pravý opak – multietnický guláš. Z východu přichází levná pracovní síla, z protější strany zase podivná společnost intelektuálů a manažerů, kteří jdou přímo za postem nejvyšším…Kdo může věřit, že naše země zůstane sama sebou, když dnes už je otevřeným rájem pro různá etnika a naše děti jsou již pomalu vychovávány za zvuků primitivních černošských a cikánských zpěvů?“ (Republikáni Miroslava Sládka 2001: 3).

Vlastenecká fronta (VF) měla již ve svém prvním programu z roku 1993 uveden bod: „Česká republika musí zůstat zemí Čechů a Moravanů. Zastavení přijímání zahraničních uprchlíků“ (Vlastenecká fronta 1993). Postupně se prezentovala i letákovými akcemi ovlivněnými Le Penem, mj. s protipřistěhovaleckými motivy (např. se zobrazením muže pravděpodobně arabského původu s plným vakem „na zádech“ a nápisem STOP IMIGRACI! ZAČÁTEK REPATRIACE“). V interním časopise pražské MO VF „Hlas národní mládeže“ č. 10 z roku 1999 byl uveřejněn článek „Bojkotujme přistěhovalce“, v němž jsou obsaženy mj. pokyny nepouštět ve veřejné dopravě staré ani těhotné přistěhovalky sednout, rovněž nehovořit s „cizáky“, pokud se s nimi žije v jednom domě, nepomáhat „přivandrovalci“, pokud se s nimi „vlastenec“ dostane do pracovního kolektivu, a dále vést děti k tomu, aby se nebavili s dětmi přistěhovalců ve škole a nechtěli s nimi sedět v lavici apod.“ (Vlastenecká fronta 1999: 20-21).

Hnutí národního sjednocení (HNS) v roce 2000 připravilo materiál „Ne Evropa národ, ale Evropa národů“. V něm je mj. prezentována myšlenka, že masové přistěhovalectví do zemí EU je součástí širšího plánu „malé skupiny osob považujících se za vyvolené, soustředící ve svých rukou naprostou většinu finančních zdrojů a ovládající prostředky k masové likvidaci lidského vědomí“. Tato skupina chce podle HNS vytvořit snadno ovládatelnou „multirasu“, a proto jsou do EU zvány milióny uprchlíků za účelem zvýšení porodnosti ve „vymírající Evropě“, které současně mají zajistit zánik tradičních národů (Hnutí národního sjednocení 2000: 10) Ve svých „Základních idejích“ má HNS k problematice přistěhovalectví uvedeno: „Národní výchova je nám dostatečnou zárukou, že nedojde ke změně obrazu našeho národa. Tuto snahu podpoříme i zastavením přijímání uprchlíků ze zemí Afriky a Asie, kteří nám jsou naprosto cizí a jejich zvyklosti pro nás nevyhovující. Nejsme povinni se ve své zemi někomu přizpůsobovat,  někoho tolerovat nebo se nějak omezovat. Tato zem je naše a to si musí každý uvědomit (HNS 1996: 22).

Národní obec vlastenecká (NOV) využívá protipřistěhovaleckých momentů i ve získávání nových členů. Např. na letáku této organizace, který je rozdáván na demonstracích, jsou potencionálnímu zájemci kladeny otázky: „Ani tobě se nelíbí ulice plné zdrogované mládeže, dealerů drog, prostitutek nebo cizokrajných mafií? Vadí Ti podpora ekonomických uprchlíků místo výstavby bytů pro české rodiny? Vadí Ti upřednostňování cizinců na úkor českých lidí? Jsi znechucen současnou vládní politikou, která způsobuje totální devastaci naší země? Není Ti lhostejný osud  národa? Předej se k nám!“

Národně sociální blok (NSB)[4] do svého „Akčního prohlášení“ zařadil pasáž: „Jsme pro zpřísnění podmínek pro udělení azylu v ČR a pro rychlé vyhoštění těch, kteří tyto podmínky porušují či těch, kteří se dopouštějí trestné činnosti“  (Národně sociální blok 2001: 2). Národní aliance v jednom ze svých letáků uváděla: „Chceme být pevnou hrází před přívalem cizorodých hord z Asie a Afriky. Nehodláme akceptovat rasové minority, kteří žijí z krve a potu původního obyvatelstva, parazitují na poctivé práci našich lidí a sami tento národ ničím pozitivním neobohacují“ (Národní aliance 1999a). Odpor „proti vzrůstajícímu přílivu ilegálních přistěhovalců, rostoucí kriminalitě a snahám  o zvýhodňování některých etnik na úkor původního obyvatelstva“ byl např. i jedním z důvodů protestního pochodu, který pořádala NA 17. 4. 1999 v Rakovníku (Národní aliance 1999b). V programu NA stálo: „Jak již bylo dříve zmíněno, na trestné činnosti se nemalou měrou podílejí různí přivandrovalci maskovaní jako „političtí“ uprchlíci (jedinou motivací pro probyt na našem území však bývají takřka výhradně důvody ekonomické). Požadujeme proto podstatné zpřísnění kritérií týkajících se všech žadatelů o azyl a následné vyhoštění všech, kteří tyto podmínky nesplňují nebo se na našem území zdržují bez řádného povolení k pobytu či se dokonce podílejí na páchání trestné činnosti. K tomuto vyhoštění by mělo v ideálním případě docházet na jejich vlastní náklady (Národní aliance 2000).

I militantní skinheadská a neonacistická scéna (s NA i NSB úzce propojená) je velmi ostře naladěna proti přistěhovalcům. Např. v „Kodexu hnutí skinheads“, uveřejněném v časopisu „Hlas Čechů“, se uvádí: „V každém zinu, letáku apd. čtete výzvy typu „našimi nepřáteli jsou barevní, židé, komunisté atd…Naším cílem je boj proti této špíně nejenom proto, že je největším viníkem kriminality v naší zemi, ale také protože jsou největším nebezpečím pro budoucnost našeho národa a rasy…Vietnamci a arabové se u nás zachytili díky nedokonalosti našich zákonů. Přišli ze zemí vzdálených několik tisíc kilometrů a vracet je zpátky je nemožné. Nejen že se živí kriminalitou a okrádají náš stát na daňových podvodech, ale ještě u nás šíří svoji kulturu a náboženství. Připomeňme si snahy o postavení muslimských mešit či „hudbu“ na MTV, ale i naše hitparády s negroidy a homosexuály v čele…Co dobrého nám může přinést smíchání s cikány, asiaty nebi negry? Jedině pokles naší životní úrovně, života, kultury, změnu víry a především budeme bez identity, bez svého národa, jazyka i bez své země. Proto musíme my příslušníci bílé rasy bojovat bez ohledu na  naši vzájemnou národnost proti vlně, která se valí na náš svět a je třeba ji společnými silami zastavit a zničit“ (Hlas Čechů 1996: 7-8).

Na české internetové stránce ultrapravicových skinheads „Power of purge“[5] je dokonce obsažena výzva aby bylo využito sporů mezi různými menšinovými komunitami. Zmiňována je situace ve Varnsdorfu, kde došlo k násilným a ozbrojeným střetům mezi rómskými a kosovoalbánskými mafiemi. Na tomto základě se uvádí: „Musíme je ještě více podnítit proti sobě, ať se likvidují mezi  sebou“ (Power of Purge 1999).

Nenávist k přistěhovalcům je prezentována i v některých skinheadských písních, které jsou hlavními prostředky šíření ideologických aspektů v této subkultuře (Rataj 2001: 11). Za všechny je možné zmínit např. text „Za rasu a národ“ plzeňské skupiny Conflict 88[6]: „Vlastní národ nade vše, v zemi zavést pevný řád, vyhnat židovský cizáky a azylantskej smrad…My jsme elita národa, víme co je pro vlast dobré, bít se budem do roztrhání, za lidi bílé “ (Conflict 88 1996).

Z nenávistných rasisticky podbarvených postojů k přistěhovalcům vyplývá i násilná činnost vůči nim. Při realizaci násilí, které zpravidla vyplývá z náhodného setkání s člověkem ohodnoceném úročníky na základě barvy pleti za „nepřítele rasy a národa“ není většinou ze strany militantních ultrapravičáků rozlišováno, zda jde uprchlíka, azylanta či o dlouhodobě nebo krátkodobě pobývajícího cizince. Prioritní roli hrají národnostní a rasistické předsudky a nenávist. Výsledky násilných útoků jsou mnohdy tragické – známým případem se stala vražda súdánského studenta v Praze v roce 1998, po které následovaly doposud největší protirasistické demonstrace v ČR.

 

Závěr

 

Přistěhovalectví se stalo jedním z  témat, na němž se hojně profiluje krajní pravice v České republice. Odpor proti přistěhovalectví přitom nelze sám o sobě označit za atribut extremismu, pokud v něm nejsou současně obsaženy rasistické a antidemokratické prvky. I demokratické strany (především pravicové), které zdůrazňují národní hodnoty, se vyslovují proti nekonotrolovanému přílivu imigrantů. České azylové a cizinecké zákonodárství je relativně přísné. Je dokonce kritizováno za přílišnou tvrdost některými lidmi, kteří sami sebe chápou jako ochránce lidských práv. Pravicoví extremisté a radikálové se však snaží vzbudit dojem, že proti přistěhovalcům jsou „správně“ schopni postupovat pouze oni, a  tím chránit svůj národ (za jehož elitu, prozatím veřejností nedoceněnou, se považují). Velká část občanů v ČR na uprchlíky a azylanty nahlíží negativně. Pokud je chápe ve spojení s činností organizovaného zločinu, subjektivně jej staví vysoko na stupnici bezpečnostních rizik[7] (STEM 2001). Těchto postojů se snaží pravicoví extremisté a radikálové využít. Z hlediska volebních zisků však na tomto tématu krajní pravice v ČR nezískává obdobnou voličskou podporu, kterou stejná část politického spektra měla a/nebo má v některých západoevropských zemích.

 

 


     Použité prameny a literatura

Materiály z pravicově extremistického prostředí:

Conflict 88 (1996): Braň se! MC, Vydala Blood&Honour Division Bohemia.

Hlas Čechů č. 2 (asi 1996).

Hnutí národního sjednocení (1996): Základní ideje hnutí národního sjednocení, HNS, b.m..

Hnutí národního sjednocení (2000): Ne Evropa národ, ale Evropa národů. Informační materiál.

MY-LAI (1991) (demonahrávka na MC)

Národně sociální blok (2001): Akční prohlášení, dostupné z <http://www.nsb.cz/prohlaseni.asp>

Národní aliance (1999a): Všem kteří zůstali nepokořeni… (propagační leták).

Národní aliance (1999b): Národní aliance pořádá protestní pochod (informační leták).

Národní aliance (2000): Základní body programu, dostupné z <http://www.volny.cz/narod/www/program.htm>

Národní obec vlastenecká (2000): Národní obec vlastenecká (propagační leták).

Orlík (1989) (demonahrávka na MC).

Power of purge (2000), dostupné z <http://www.geocities.com/SunsetStrip/Towers/2162/one.htm

Republikáni Miroslava Sládka (2001): Národní program republikánů, verze on-line <http/www.republikani.cz>.

SPR-RSČ (1990a):. Hlavní referát přednesený předsedou Sdružení pro republiku – Republikánské strany Československa. In Materiály z ustavujícího sjezdu, Praha: SPR-RSČ, s. 2-10.

SPR-RSČ (1990b): Úkoly současné a perspektivní (Programový dokument). In Materiály z ustavujícího sjezdu, Praha: SPR-RSČ, s. 11-16.

„Skinheads“ (1992), T.S. Private Soft, b.m.

Vlastenecká fronta (1993): Program, b.m.

Vlastenecká fronta (1999): Hlas národní mládeže č. 10, str. 20-21.

Materiály mimo pravicově extremistické prostředí:

Hnutí občanské solidarity a tolerance (1994): Rasistická a fašistická hnutí v České republice, informační materiál, b.m..

Kocáb, M. (1988): Já rasisty nikdy neměl rád. LP Kocáb, M.: Povídali že mu hráli. Praha: Panton.

STEM (2001). Informace z výzkumu Trendy 4/2001: Největším nebezpečím pro naši zemi jsou organizovaný zločin a terorismus, dostupné z  < http://www.stem.cz/scripts/vismo/tiskove_informace/dokumenty2.asp?u=600001&id_org=600001&id=6357>

Odborná literatura:

Mareš, M. (2000): Pravicový extremismus a romská menšina v České republice. In Dančák, B., Fiala, P.: Národnostní politika v postkomunistických zemích. Brno: Masarykova univerzita, Mezinárodní politologický ústav, s. 94-124.

Mazel, M. (1998): Oponenti systému. In Fiala, P. (ed.): Politický extremismus a radikalismus v České republice. Brno: Masarykova univerzita, str. 117-277.

Ramet, S. P., Griffin, R. (1999): The Radical Right in Central and Eastern Europe since 1989. University Park Pensylvania: The Pensylvania State University Press.

Rataj, J. (2001): Je pořád hezká ta naše písnička česká? Ze skinheadské politické voničky. Listy č. 1, roč. XXI, str. 11-16.

Strmiska, M. (2001): Protipřistěhovalecké xenofóbní strany v evropském kontextu. Klasifkace k charakteristice xenofóbních  stranicko-politických formací. Středoevropské politické studie, č. 3, ročník III., léto 2001, dostupné z <http://www.iips.cz>.

 

 


[1] V této souvislosti hovoří někteří odborníci např. o pojmu nepřátelství k cizincům jako o nepřípustném „eufemismu“, který zakrývá rasistickou podstatu takovýchto postojů. Nejedná se podle nich o nepřátelství k cizincům obecně (např. proti bílým americkým studentům výpady nejsou), ale o rasisticky podbarvenou nenávist. Buterwegge,

[2] Polistopadový pravicový extremismus v ČR lze s určitým zjednodušením považovat za diskontinuitní fenomén ve vztahu k prvorepublikovému a protektorátnímu (alespoň pokud se týká personálních a organizačních aspektů), programově-ideové atributy krajní pravice před rokem 1945 byly pravicovými extremisty v devadesátých letech absorbovány  postupně (avšak již od roku 1990), často i díky vycházejícím historickým pracím o tomto fenoménu.

[3] Tato strana vznikla ze členů Sdružení pro republiku – Republikánské strany Československa, kteří v souvislosti s finančními potížemi SPR-RSČ v roce 2000 nejprve  zaregistrovali novou stranu Nezávislá republikánská mládež. Ta byla poté přejmenována na Republikány Miroslava Sládka a v roce 2001 do ní začal přesun původních členů SPR-RSČ.

[4] 3. března 2001 se do Vlastenecké republikánské strany (VRS) integrovaly občanské sdružení Národní aliance (NA) (NA byla v březnu 2000 rozpuštěna ministrem vnitra, avšak odvolala se k Nejvyššímu soudu ČR, a proto její rozpuštění není doposud ukončeno), neregistrovaná militantní organizace Národní odpor (NO) a členové některých dalších organizací. Bylo rozhodnuto o změně názvu z VRS na Národně sociální blok (NSB), avšak ministerstvo vnitra to zamítlo s poukazem na podobnost názvu s organizací nizozemských nacistů. V době psaní tohoto textu se však zástupci VRS odvolali proti rozhodnutí ministerstva vnitra a změna názvu tak není vyřešena. Sami zástupci této organizace se však nyní označují NSB,a proto je i zde používán tento název.

[5] Nese název „Toto je stránka všech, kdo věří v konečné vítězství naší věčné rasy“ a podtitul Oi na Roi!, což je název úvodní písně alba skupiny Bráník z roku 1998“.

[6] Číslici 88 v názvu je nutné vnímat následovně: 8 znamená osmé písmeno v abecedě, tj. „H“. HH je potom zkratkou pro nacistický pozdrav Heil Hitler!

 

[7] 

 



Copyright (c) 2001 Miroslav Mareš

Creative Commons License
Tato práce je licencována pod licencí Creative Commons Attribution 4.0 International License.