Mareš, M. (2000). Nacionálně-socialistické hnutí Evropy v České republice. Středoevropské politické studie, 2(2). Získáno z https://journals.muni.cz/cepsr/article/view/3820/5461
Nacionálnì-socialistické hnutí Evropy v Èeské republice

Nacionálně-socialistické hnutí Evropy v České republice

 

Příspěvek k problematice výzkumu českého militantního pravicového extremismu

 

Miroslav Mareš

 

Český pravicový extremismus se stal relativně častým tématem akademického zájmu i mediální pozornosti. Jeho politologický výzkum je mnohdy založen na popisu a charakteristice jednotlivých organizací (Mazel 1998, Mareš 1999), což však nemusí být vždy dostačující pro optimální pochopení významu a podstaty fungování pravicově extremistické scény. Toto konstatování platí i pro různě strukturované seznamy extremistických organizací, které vypracovávají bezpečnostní složky nebo nevládní či antifašistické ultralevicové skupiny, zabývající se monitorováním pravicově extremistické scény.

Krajní pravice je sice charakteristická existencí mnoha organizací, ty však procházejí bouřlivým vývojem, provázeným neustálým vznikem, zánikem, odštěpováním, přejmenováváním či změnou právních forem jednotlivých subjektů. Díky roztříštěnosti pravicově extremistické scény může potom “soupis” všech organizací vzbudit dojem “obrovského rozsahu” této části politického spektra, protože z něj nemusí být zřejmé, že pod řadou názvů se skrývají pouze skupiny několika jednotlivců, které dokonce již určitou dobu nemusí vyvíjet žádnou činnost. Problémy s odhadem významu jednotlivých organizací jsou patrné především při zkoumání militantní ultrapravicové scény.  

K uvedenému “stavu poznání” přispívá i problém základního sběru dat a podkladových materiálů pro politologický výzkum militantního pravicového extremismu. Nepatří-li ten, kdo se pokouší popsat stávající  pravicově extremistické organizace, k bývalým či dokonce současným členům ultrapravicového hnutí anebo nemá-li důvěryhodný a dostatečně informovaný zdroj z tohoto prostředí, musí vycházet ze stávajících informací poskytovaných bezpečnostními složkami anebo spoléhat na údaje získané od nevládních organizací (HOST, DSLP), které se zabývají sledováním krajní pravice, což činí i antifašistické ultralevicové organizace. Informace z těchto zdrojů však mohou být nepřesné anebo dokonce z různých důvodů (např. pro zvýšení dojmu o “větším nebzepečí” ultrapravice) nadsazené. S prvkem “nadsazování významu”   je se však možné setkat i v původních ultrapravicových materiálech (skinheadských časopisech – tzv. zinech, letácích, internetových stránkách apod.), protože snahou aktivistů některých organizací je vzbudit dojem jejich “mimořádné důležitosti”. Jsou-li některé z nepřesností a omylů mediálně prezentovány, přispívá to k dalšímu “zamlžení” skutečnosti. Často se může stát, že reálně významná i společensky nebezpečná organizace  zůstane odborníky (i “odborníky”) i médii díky silnému zakonspirování takřka nepostřehnuta (což platí např. pro současnou českou pobočku ANTI-ANTIFA, konstituovanou po pražských prvomájových událostech v roce 1999), zatímco jiná organizace díky “přehnané” prezentaci v pravicově-extremistických materiálech, k nimž se mají jistou šanci se dostat i “zájemci” mimo ultrapravicové hnutí,  získá “neoprávněný věhlas”. V současnosti vznikají problémy s “fiktivními” organizacemi i díky internetu, protože mnohdy není možné rozeznat, zda se za konkrétní interenetovou extremistickou stránkou ukrývá reálně silná organizace nebo pouze jednotlivec.

Některé z problémů výše uvedeného rázu lze demonstrovat i na příkladu výzkumu činnosti pobočky tzv. Nacionálně-socialistického hnutí Evropy (nazývaného i Národně-socialistické hnutí Evropy) (NSHE) v České republice. Např. Michal Mazel o NSHE mj. uvádí následující informace: “Česká součást celoevropsky působící neonacistické organizace…vzhledem k silné konspiraci nelze jednoznačně potvrdit silný důraz na vůdcovský princip, lze však jej předpokládat. N.S.H.E vydávalo časopis Árijský boj a distribuovalo neonacistickou a fašistickou literaturu a další propagační materiály. Pořádalo a pořádá takřka všechny neonacisticky zaměřené akce ve východních Čechách s významnou zahraniční účastí. Udržuje kontakty také s dalšími neonacistickými skupinami, především s W.A.R, B.H.S., a určité kontakty udržuje i s Vlasteneckou frontou. Samo toto hnutí je však internacionální a má celoevropský charakter…spolupráce se slovenskými neonacisty existuje a vyplývá i z výrazné úlohy, jakou v evropském centru N.S.H.E. hraje slovenský neonacista Roland Meszaros. České N.S.H.E. udržuje dále úzké kontakty s polskými a německými neonacisty a hlásí se více k původnímu hitlerovskému nacismu, nelze je však považovat za ortodoxní neonacisty (přijmeme-li ovšem představu že v našich podmínkách má vůbec rozlišování na ortodoxní a reformní neonacisty nějaký význam). Odhadovaný počet členů je 200, jejich věkový průměr se pohybuje mezi 25 až 30 lety. V našich podmínkách se jedná především o regionální východočeskou záležitost, organizovanou Tomášem Kutkem z Hronova (Mazel 1998: 251-253).”  Mazlovy informace o NSHE (prezentoval je již ve svých dřívějších pracích a expertízách) byly přejaty i do studie Institutu pro kriminologii a sociální prvenci “Extremismus mládeže v České republice” z roku 1996 (IKSP 1996: 32).

V materiálu Dokumentačního střediska pro lidská práva “Česká ultrapravicová scéna po roce 1989” z roku 1996 se o NSHE píše: “Další mezinárodní organizací, která u nás působí, je Národně socialistické hnutí Evropy. V současné době má pobočky kromě Hronova také v Trutnově, Teplicích nad Metují a v Praze, dle některých údajů v Náhodě a v severních Čechách…Ideologií skupiny je nacionální socialismus, rasismus a antisemitismus. Je známo, že jeho členové prodělávají paramilitární výcvik a udržují kontakty s obdobnými organizacemi v západní a střední Evropě, především ve Spolkové republice Německo a na Slovensku…NSHE vydávala časopis Árijský boj. Na vydavatele Tomáše Kútka bylo podáno trestní oznámení. Policie nezahájila trestní stíhání, protože se prý nedá dokázat, že Kútek je skutečný distributor a vydavatel tohoto časopisu.” (DSPLP 1996: 5-6).  Ve starším materiálu Hnutí občanské solidarity a tolerance (HOST) “Rasistická a fašistická hnutí v České republice” z roku 1994 bylo uvedeno že na podzim 1992 bylo v Hronově v přípravě založení odnože mezinárodní organizace NSHE pod názvem Národně socialistické sdružení Čech a Moravy (NSS-ČM), o samotném NSHE zde bylo napsáno, že “propaguje myšlenky národního socialismu (čerpá z NSDAP – Hitler)” (HOST 1994). Program NSHE přetiskl jako “varování před nebezpečím” i anarchistický časopis A-Kontra v čísle 5-7/1995, informace o tomto hnutí se objevily i v “běžném” tisku.

Z uvedených údajů by mělo vyplývat, že přinejmenším v polovině 90. let působila ve východních Čechách dobře organizovaná pobočka celoevropské militantní neonacistické organizace. Avšak důkladný rozbor původních pravicově extremistických materiálů z let 1993-1995 i informace získané z rozhovorů s některými tehdejšími skinheady předchozí konstatování nepotvrzují.

V rozhovoru pro slovenský zin Súmrak Bohov z roku 1993 košický N. S. skinhead Roland Meszaros, vydavatel zinů Skinhead-fanzine a později i Generácia 88, uvedl, že NSHE vzniklo v roce 1992, že v něm pracuje mnoho lidí z Evropy a z celého Slovenska, přičemž mají kontakty na hnutí, strany a fronty z celé Evropy, ale i ze zámoří (např. do Čech, Polska, Norska, Finska, Švédska, USA, Kanady, Austrálie, JAR). Ohledně dotazu na pobočky NSHE však odpověděl: “NSHE je zatím jen v pokročilém stádiu vývoje, ne všechno jde tak, jak bychom chtěli, případně očekáváme. Chybí nám finance, schopní lidé atd. Momentálně fungují jen tři pobočky v Čechách, Polsku a Srbsku. Každý stát má jednu hlavní základnu, pod kterou pracují okresní základny s okresními veliteli. Našim cílem je vytvořit pobočky po celé árijské Evropě” (Súmrak Bohov 1993: 7-8). Mezsaros dále uvedl, že v hnutí pracuje mnoho lidí, ať již jde o skinheads, národní socialisty anebo o obyčejný národ Slovenska a národ evropský, dále prohlásil, že NSHE přijímá členy již od 14 let (“protože při dostatečné výchově a dobrém nasměrování se z nich stane elita NSHE”), za cíle do budoucna si vytkl “zůstat v ilegalitě, zorganizovat a založit pobočky po celé árijské Evropě a až přijde čas a budeme dostatečně silní, tak udeřit” (Súmrak Bohov 1993: 9-10). V rozhovoru pro brněnský zine Fénix no. 6 (navazoval na Nový řád) rovněž z roku 1993 Mezsaros hovořil mj. o sobě a uvedl: “Mám 19 roků a jsem vyučen v oboru mechanik-opravář kolejových vozidel pro železnici. Momentálně jsem nezaměstnaný. Co se týká mých hobby, tak je to v první řadě práce na mém zine a N.S.H.E. Chtěl jsem studovat archeologii (konkrétně směr paleontologie), schopnosti jsem sice měl, ale ve zkurveným komunistickým systému nešlo ani tak o schopnosti, jako o to, kdo má víc peněz…Jsem nacionální socialista. Je to ideální zřízení, i když bylo, je a bude zkreslované našimi nepřítely a tato doba mu velmi nepřeje. Je třeba národu ukázat pravou tvář N.S. a nedovolit našim nepřítelům, aby na něho vrhali špatné světlo. Národní socialismus je jediné zřízení, které zbaví svět špíny a svinstva a je zárukou pro lepší zítřek, pro spravedlivé bílé lidi.” (Fénix 1993: 7-8). Na otázku po plánech s N.S.H.E Mezsaros odpověděl: “V první řadě najít nějaké sponzory, protože bez finančních prostředků je činnost hnutí úplně nemožná. A potom rozběhnout činnost N.S.H.E naplno! Není třeba o činech psát, je třeba konat!” (Fénix 1993: 9). Pro zin Národ no 2 Mezsaros v roce 1994 prohlásil, že “N.S.H.E. funguje a fungovat bude. Je to o něco lepší než před rokem, ale nic podrobně psát nebudu. Nového chystáme mnoho, ale také nic konkrétně nebudu vzpomínat. Kdo má zájem o bližší informace, má možnost se je dozvědět, ale pouze jako člen. Už jsme se několikrát spálili a nechceme, aby se to opakovalo” (Národ 1994: 5). Mezsaros se vyjádřil i ke svým problémům s policií: “…bylo to kvůli balíkům z ciziny, které na celnici otevřeli, kvůli proclení , a až uviděli obsah tak na mě poštvali kriminálku (prohlídky, výslechy….atd.). Vyhodili mě z práce, ve výstupních papírech mám napsané takové věci, že ji hledám velmi těžko” (Národ 1994: 5).  Na otázku po stavu hnutí na Slovensku odpověděl: “Ještě před pár měsíci jsem si myslel, že je to O. K! Ale poslední dobou zjišťuji, že je to čím dál horší. Jeden druhému závidí jak ten jeden vysere větší hovno, než druhý. Navzájem se udávají a o pomlouvání vůbec nemluvím. Kvůli fotbalu jsou schopni se mezi sebou pozabíjet anebo si propít v hospodě mozek až na IQ 100. Ale i tak je tady ještě stále “elita z elity”, která zachraňuje co se dá!!! Jsou to N.S.H.E., S.N.F., lidi okolo zinů a kapel a též nezávislí jedinci, kteří vědí o co v tomto boji jde. Vydržte i přesto zvítězíme” (Národ 1994: 5-6).

Avšak v zinu Národní boj 4-5 z roku 1995 (vycházejícím v Bzenci) bylo v článku o skinheadském  hnutí na Slovensku NSHE podrobeno ostré kritice, když zde bylo uvedeno: “NSHE jako chorý výplod Rolanda Meszarose (bývalý anarchista) kromě sepsání svých stanov nedokázal uskutečnit nic. Snad může už jen nemile překvapit. V současnosti se odklonil o 180o opět k anarchismu a samozřejmě přerušil všechny kontakty.” (Národní boj 1995: 29). Na Slovensku začali od roku 1995 dominovat Slovakia Hammerskins a Blood&Honour Division Slovakia. O NSHE se neobjevily nové informace.

Lze tedy konstatovat, že NSHE nebylo “celoevropskou” organizací, ale vzniklo v roce 1992 z iniciativy tehdy osmnáctiletého skina Rolanda Meszarose (a počet jeho členů nepřesáhl patrně více než několik desítek, pokud vůbec, i když do něj byli přijímání i čtrnáctiletí “kinderskins”). Mezsaros napsal jeho “Direktívy”, dále základní informace o tomto hnutí (přeložené i do angličtiny) a “Podmienky  vstupu do Národno-socialistického hnutia Európy”. Ty spolu s několika letáky intenzivně rozesílal vydavatelům zinů na Slovensku, v České republice i v některých dalších zemích, kteří je několikrát otiskli, popř. informovali o zinu NSHE “Radikál”. Především letáky NSHE (které však vznikly “přepracováním” letáků “západní provenience”) byly díky “atraktivním obrázkům” relativně populární a dodnes se i v ČR nacházejí “v soukromých archívech” některých přívrženců ultrapravice – oblíbený byl např. leták se zobrazením muže a ženy ve vojenských uniformách a v baretech s hákovými kříži, kteří stojí se samopaly před velikou svastikou, pod níž je nápis “Pridaj sa k nám”, další leták zobrazoval dva muže rozbíjející injekční stříkačku s židovskou hvězdou a symbolem dolaru, což bylo doprovázeno nápisem “NSHE-PROTI DROGAM!”, na jiném byl nakreslen hrad “Evropa” hájený bílými rytíři proti černochům atp. Rovněž se v řadě zinů objevil kontakt na “NSHE/EUROPE CENTER” přímo na adresu “Roland Mezsaros, Jaltská 1, 04022 Kosice, Republic of Slovakia, EUROPE.” Symbolem NSHE byla orlice držící v pařátech keltský kříž, příležitostně však byly používány i další symboly.

Čtyřiadvacetibodové “Direktívy”  N.S.H.E byly zjevně inspirované programem NSDAP. Uvedeny byly heslem “Chudoba je dnes výsledkem cti člověka, a ne jeho neschopnosti.” Obsahovaly mj. body: “1. Vlastní národ musí  být upřednostňovaný nadevše a ve všem. Ani jeden příslušník našeho národa nesmí být pod úrovní životního minima po šesti měsících po nástupu naší vlády. 2. Zabránit ovládání a ovlivňování naši ekonomiky a hospodářství světovou hegemonií semitského kapitalismu a národního kapitalismu s ním sympatizujícího. 3. Konkurenci v podnikání podporovat, ale neumožnit podnikatelům získat nekontrolovanou moc nad státní ideologií, morálkou, zneužitím moci a před vymknutím se službě národu. 4. Zamezit jakémukoliv vlivu levicovým a jiným destrukčním ideologiím. 5. Zamezit jakémukoliv vlivu zdomácněným či hostujícím neárijským cizincům, národním zrádcům, zbabělcům a zaprodancům v našem státě…10. Zavést radikální opatření proti zavlékání cizích a pohlavních chorob. Zastavit degenerování Árijské rasy křížením s jinou rasou. Zavést komplexní program  s osvětou při cílevědomém výběru partnera. 17. Radikální opatření proti kriminalitě. Vykonávat amnestii jen pro některé politické vězně, ne pro recidivisty a pro nebezpečné kriminální skupiny. 18. Zákaz zasahování kultury do politické či jiné scény a zákaz propagace kultury neárijských ras…24. Vztah vlády k národu je vyšší formou vztahu rodičů k vlastním dětem. Vláda, strážce ideologie a nositel moci, posvátně chrání čest, důstojnost, morálku a hodnoty národa, na které nesmí národ nikdy doplácet, ať to stojí cokoliv…!…Sláva vítězství (Sieg Heil)…! Dne 29/07/1992 “Všechno musí být v pořádku!” (Gardista 1993: 6-7). Základní informace o NSHE uváděly: “NSHE není oficiálním hnutím. Veřejná politická scéna není dnes cílem tohoto hnutí. Jakýkoliv veřejný rozruch této podstaty je zbytečným rozruch a zároveň záminkou pro nepřátele vytvářet falešný obraz národního socialismu, jakož i záminkou různých sankcí proti němu. Aktuálním posláním N.S.H.E. je dnes posunout tento vývojový proces z nejzranitelnějšího začátečního stádia do stádia stability, síly a expanze…Když za 40 let nedokázali bolševici nic jiné, než zničit, proč nedát možnost národním socialistům…N.S.H.E….chce sjednocovat a kooperovat se všemi ultrapravicovými proudy v Evropě, a především utvořit silné celoevropské vědomí národního socialismu jako silného jednotného Árijského ducha, ze kterého budou vznikat nové politické plody po celé Evropě, spása lidstva.” (Gardista 1993: 8). 

Ohledně pobočky NSHE v České republice a vydávání “jejího” zinu Árijský boj je nutné konstatovat, že Árijský boj se nikdy neoznačil za periodikum NSHE. Pouze v prvním čísle z roku 1993 bylo uvedeno následující oznámení: “Rádi bychom Vám oznámili, že přez náš zin je možné se dostat do N.S.H.E.,  a náš zin má povoleno zřídit pobočku v Čechách. Takže pravověrní hlaste se!!!” (Árijský boj 1993a: 3). Poté byly otištěné čtyřiadvacetibodové direktivy NSHE, za nimiž byl dovětek: “Chyby v textu mohou být způsobeny překladem ze slovenštiny a redakce se všem předem omlouvá. Děkujeme za povolení zřídit pobočku u nás! (Árijský boj 1993a: 5). Ve druhém čísle Árijského boje byly přetištěny základní informace o NSHE, doplněné o výzvu: “Jak jsme Vás už informovali v prvním čísle našeho zine, můžete se přes nás dostat do tohoto hnutí, které sdružuje nejširší Árijské masy. Takže, hlaste se.!” (Árijský boj 1993b: 3). Třetí číslo Árijského boje obsahovalo podmínky vstupu do NSHE a přísahu (Árijský boj 1993c). Ve čtvrtém čísle tohoto zinu již nebylo o NSHE nic, vyjma tradičního “pozdravu” Rolandovi (SKINHEAD FANZINE – nikoli NSHE - sic!) mezi řadou jiných jmen pod úvodníkem zinu (Árijský boj 1994: 1). Od třetího čísla začal být Árijský boj jednoznačně orientován na podporu Bohemia Hammerskins, kteří vznikli v roce 1993 a mezi jejichž osmi zakladateli a prvními Aktivisty byl pravděpodobně i Tomáš K. (tehdy pětadvacetiletý), vydavatel Árijského boje a organizátor několika skinheadských koncertů  ve východních Čechách (jeden z P.O. BOXů BHS – P.O. BOX 49 Hronov I. 549 31 - byl totožný s P.O. BOXem Árijského boje). Árijský boj měl i vlastní zásilkovou službu. Spojitost Árijského boje s NSHE však rozhodně nebyla taková, aby mohl být označen za jeho “oficiální” tiskovinu (i první číslo vyšlo s podtitulem National Socialist Skinheads).

V kontextu výše uvedených informací se existence české pobočky NSHE jeví jako sporná a neprokázaná, údaj o počtu 200 členů s průměrným věkem 25-30 let je nesmysl (v materiálech BIS se dokonce objevil i údaj o průměrném věku 30 let!). Kolem roku 1993 se mohla kolem zinu Árijský boj vytvořit v Hronově skupina několika nacionálně socialistických skinů, které dočasně “oslovil” program zaslaný Rolandem Meszarosem ze Slovenska, avšak vytvoření “organizované” pobočky není pravděpodobné. Sám Tomáš K. patřil k významným regionálním vůdcům nazi-skinheadského hnutí. I poté, co se v polovině devadesátých let po trestním stíhání (byť zastaveném) “stáhl” z vnějších aktivit  (mj. i z “rodinných důvodu”) však zůstává vzorem pro “nastupující generace” skinů v regionu. Jeho označování za “vůdce” české pobočky NSHE je ale zřejmě nesprávné. Sám Tomáš K.  v “dobovém” rozhovoru pro zin Nová Evropa nedal Árijský boj nijak do souvislosti s NSHE, přihlásil se jednoznačně k Bohemia Hammerskins a jediná další organizace, které vyjádřil podporu, byla tehdy nově založená Vlastenecká fronta (Nová Evropa 1993: 14-16).

Přes zpochybnění existence NSHE v České republice (nebo alespoň jejího doposud udávaného rozsahu a vedoucích osobností) je však nutné uvést, že v České republice existoval v polovině devadesátých let podobně nazvaný subjekt (nemající nic společného s NSHE), který nebývá v přehledech ultrapravicových organizací zmiňován takřka vůbec, a sice Národně socialistické hnutí Čech (NSHČ), k němuž byl kontakt přes P.O.BOX 109 České Budějovice 370 04. NSHČ se označilo za ilegální politické hnutí, jehož cílem je “pozvednout a očistit idey národního socialismu a vštěpit je do srdcí českého lidu. Bojovat proti všem nepřátelům, kteří svými výstupy ohrožují vzestup Národního socialismu či existenci N.S.H.Č. Způsob boje se dozví každý adept na člena N.S.H.Č. Členem N.S.H.Č se může stát každý člověk árijského původu po vypršení 18-ti let svého života. Pro mladší tu máme možnost se stát členem MLÁDEŽE N.S.H.Č., ve které jsou stejné požadavky až na věk – zde je hranice od 15-let” (The N.S.H.Č. News: 1994?). Tato organizace však nezískala takřka žádný vliv, pravděpodobně ji tvořilo pouze kolem pěti jihočeských aktivistů.

Skutečné události spojené s “činností” NSHE v ČR i na Slovensku je s několikaletým časovým odstupem obtížné zcela přesně rekonstruovat. Z odborného hlediska je nutné konstatovat, že vzhledem k nedostatku takřka jakýchkoliv “výsledků” činnosti N.S.H.E to není ani potřebné a celý “problém” se nachází “pod rozlišovací” schopností politologie. Přesto lze za možné vysvětlení “přehnaných” informací o NSHE označit relativně velký výskyt jeho propagačních materiálů (ve slovenštině i v angličtině) v českých pravicově extremistických strukturách, což mohlo v určité době signalizovat “masovost” této organizace. Podstatnější zkušeností z výzkumu N.S.H.E by však mělo být vědomí toho, že k deklarovaným cílům a výpovědím o “vlastní důležitosti” některých pravicově extremistických organizací (v nemenší míře to však platí i pro ultralevici) je nutné mít jistý odstup, stejně jako k aktuálním informacím o vývoji militantní ultrapravicové scény, neboť jejich verifikace a zasazení do celkového kontextu vývoje extremistického proudu trvá určitou dobu.

 

 

Prameny a literatura:

 

Pravicově extremistické materiály:

 

 

Árijský boj č. 1 (1993a).

 

Árijský boj č. 1 (1993b).

 

Árijský boj č. 3 (1993c).

 

Árijský boj č. 4 (1994).

 

Fénix no. 6 (1993).

 

Gardista No 1 (1993).

 

Národ no. 2 (1994).

 

Národní boj 4-5 (1995).

 

Nová Evropa č. 1 (1993).

 

Súmrak Bohov no. 1 (1993).

 

The N.S.H.Č. News no. 1 (1994?).

 

Odborná literatura:

 

Butterwege, Ch. (1996): Rechtsextremismus, Rassismus und Gewalt. Erklärungsmodelle in der Diskussion. Primus Verlag, Darmstadt.

 

Dokumentační středisko pro lidská práva: Česká ultrapravicová scéna po roce 1989. Příloha Výběru z Informačního servisu (přehled informací Dokumentačního střediska pro lidská práva), 13/14/1996, str. 1-7.

 

Gregorovič, M. (1995): Kapitoly o českém fašismu. Fašismus jako měřítko politické dezorientace. Praha, Nakladatelství Lidové noviny.

 

Hnutí občanské solidarity a tolerance (1994): Rasistická a fašistická hnutí v České republice (materiál HOST).

 

Chmelík, J. (1997):. Extremismus. Ministerstvo vnitra ČR, Praha.

 

Institut pro kriminologii a sociální prevenci Praha (1996): Extremismus mládeže v České republice. IKSP, Praha.

 

Institut pro kriminologii a sociální prevenci Praha (1999): Kriminologické a právní aspekty extremismu. IKSP, Praha.

 

Kratochvíl, J. (1997): Extremismus. In Nožina, M. (ed.): Mezinárodní organizovaný zločin v ČR. Praha: Ústav mezinárodních vztahů: 135-146.

 

Mareš, M.: Současné trendy ve vývoji pravicového extremismu v České republice. Analýzy a studie 2/2000, str. 2-9.

 

Mazel, M. (1998): Oponenti systému. In Fiala, P. (ed.): Politický extremismus a radikalismus v České republice. Masarykova univerzita, Brno, s. 117-277.

 

Ministerstvo vnitra České republiky - odbor řízení a organizace (1998): Zpráva o postupu státních orgánů při postihu trestných činů motivovaných rasismem a xenofobií nebo páchaných příznivci extremistických skupin a o aktivitách extremistických uskupení na území České republiky v roce 1998, verze on-line (http://www.mvcr.cz/extremis/1997)

 

Ministerstvo vnitra České republiky - odbor řízení a organizace (1999): Zpráva o postupu státních orgánů při postihu trestných činů motivovaných rasismem a xenofobií nebo páchaných příznivci extremistických skupin a o aktivitách extremistických uskupení na území České republiky v roce 1998, verze on-line (http://www.mvcr.cz/extremis/1998).

 

Nakonečný M. (1999): K psychologii a perspektivám českého fašismu. In Pasák, T.: Český fašismus a kolaborace 1939-1945. Práh, Praha 1999: 393-420.

 

Falter, J., Jaschke, H. G., Winkler, J. 1996. Rechtsextremismus. Ergebnisse und Perspektiven der Forschung. Politische Vierteljahresschrift. Sonderheft 27/1996. Westdeutscher Verlag. Opladen.

 

Ramet, S. 1999. The Radical Right in central and Eastern Europe since 1989. Unversity Park Pennsylvania.: The Pennsylvania State. University Press

 

 

 

 



Copyright (c) 2000 Miroslav Mareš

Creative Commons License
Tato práce je licencována pod licencí Creative Commons Attribution 4.0 International License.