Psychoterapie

Využití přístupu zaměřeného na řešení v párové psychoterapii

Leoš Zatloukal — 2024-04-05

Párová psychoterapie představuje svébytnou a rozvíjející se oblast psychoterapie. V tomto textu je pozornost věnována jednomu z přístupů k psychoterapeutické práci s páry, a to přístupu zaměřenému na řešení. Cílem textu je představit přístup zaměřený na řešení a možnosti jeho praktické aplikace v kontextu párové psychoterapie. V první části textu jsou představeny principy zvoleného přístupu a základní metody, které lze využít v rámci párové psychoterapie. Jádrem textu jsou dvě oblasti, které jsou zvlášť významné pro práci s páry s využitím přístupu zaměřeného na řešení a které zároveň představují určitou výzvu pro psychoterapeuty využívající přístup zaměřený na řešení v párové psychoterapii. První z uvedených oblastí je způsob, jak v terapeutickém sezení propojovat perspektivy partnerů tak, aby mohly být slyšeny, akceptovány a dále užitečně rozvíjeny v konverzaci. Druhou oblastí, jíž se v tomto textu věnuje detailnější pozornost, je dojednávání preferované budoucnosti (tedy představy žádoucí změny) s partnery. Jsou zde popsány možnosti, jak rozvíjet společnou představu žádoucí změny s partnery i jak pracovat v situacích, kdy jsou představy partnerů ohledně preferované budoucnosti různé, či dokonce protikladné. Text je doplněn příklady z praxe autora i ilustrativními příklady.

Cizí jazyk jako cesta k porozumění

Dominika Čechová — 2024-04-05

Práce s cizojazyčnými páry v psychoterapii je specifický proces, který vyžaduje vysokou míru citlivosti a porozumění kulturním a jazykovým rozdílům. Významným faktorem v této práci je komunikace v třetím jazyce, která může být klíčovým nástrojem pro navození porozumění mezi partnery. Fakt, že každý z páru (a často i terapeut) pochází z jiné kultury a mluví jiným jazykem, amplifikuje individuální, genderové, rodinné, kulturní a jiné jinakosti v páru, které mohou být v jednojazyčných terapiích zprvu přehlíženy. Práce s cizojazyčnými páry odkrývá „slepou skvrnu” terapeutického zorného pole a může se stát inspirací i pro odborníky, kteří vedou terapie jednojazyčné.

Analytická párová psychoterapie – teoretická východiska a praxe

Jolana Bucková — 2024-04-05

Analytická párová psychoterapie vychází teoreticky z konceptů stínu, komplexů a archetypových polarit jakou součástí individuačního vývoje. V praktické práci s párem využívá imaginativní a projektivní techniky. Při párovém sezení je možné analyzovat sny, imaginovat, pracovat v pískovišti nebo s obrazovým materiálem. Lze použít originální kresebné projektivní techniky, například „Snový strom“ a „Strom-dům-oheň-voda-postava“, obdobně lze v terapii využít karty DIXIT. Terapeut nechá partnery vzájemně interpretovat své obrazy. Snadno tak může oslovit témata nebo kvality, které jsou společné, ve kterých se partneři polárně doplňují a která jsou zdrojem konfliktu. Obrazy vznikají během sezení a nejsou tak zatíženy minulými párovými konflikty. Rozhovor nad kresbami je možné udržet v duchu vzájemného porozumění. Zprostředkujeme tak klientům náhled na vlastní i partnerovu jedinečnost a jinakost, což je podmínkou pro její přijetí a hledání konstruktivních cest při dalším budování vztahu nebo k dobrému ukončení vztahu neperspektivního.

Párová terapie a deprese

Aleš Neusar — 2024-04-05

Článek se zabývá párovou terapií u deprese. První část textu se věnuje vlivu vztahů na depresi. Silně problémové partnerské vztahy mohou být kauzálním faktorem pro vznik deprese a také pro její chronifikaci. Druhá část popisuje kontext, kdy může být párová terapie u deprese výhodná, či dokonce výhodnější než individuální psychoterapie. Jde zejména o situace, kdy je deprese propojena s negativní vztahovou dynamikou a vzájemnou interakcí mezi partnery, což je poměrně častý jev. Párová terapie může být nicméně užitečná i v dobrých partnerstvích. Zmíněny jsou také možná rizika či kontraindikace párové terapie u deprese (např. když se nepodaří prolomit diskurz, že jde „pouze o depresi“). Třetí část se věnuje samotné párové terapii deprese primárně z pohledu narativní psychoterapie. V celém textu autor cituje nejen díla jiných autorů, ale také své zkušenosti s páry, kde se vyskytla deprese, a také zkušenosti jiných odborníků, se kterými vedl rozhovory.

Vytvoření podpůrného prostoru pro terapii pro polyamorní klienty

Jan Vojtko — 2024-04-05

Online párová psychoterapie

Petra Prest — 2024-04-05

Lesk a bída psychoterapie zakleté ve zdravotnictví

Petr Sakař — 2024-04-05

Ohlédnutí za Janem Vymětalem

Jan Holeyšovský — 2024-04-05

Kompas v labyrintu partnerského nevědomí: Recenze knihy "Nevědomé fantazie ve vztazích. Psychoanalytický pohled na partnerství" (S. Titl)

Alena Plháková — 2024-04-05

Autorka recenze stručně shrnuje obsah jednotlivých kapitol knihy. Za největší teoretický přínos považuje Titlův popis šesti řádů fantazií z hlediska jejich vztahu k nevědomí. Kladně hodnotí také originalitu úvah autora, který se nevyhýbá kritice a analýze některých aktuálních společenských a psychologických fenoménů. Knihu lze doporučit především párovým a rodinným terapeutům, studentům psychologie a zájemcům o psychoanalýzu i partnerské vztahy.

Editorial

Petr Doležal — 2024-04-05

Párová terapie v roce 2020: Současný stav a nový vývoj

Jay Lebow — 2024-04-05

Tento článek přináší kritickou analýzu a syntézu současného stavu a nového vývoje v současné párové terapii. Jejím hlavním tématem je vývoj párové terapie do podoby významné intervenční modality a uceleného souboru postupů. Přehled začíná úvahami o silných empirických základech této oblasti odvozených z výzkumu párové terapie a základních vztahových věd. Párová terapie zahrnuje široce uznávanou metodu redukce vztahových potíží a zvyšování kvality vztahu. Kromě toho, jako samostatná intervence ve spojení s jinými formami léčby, získaly párové intervence značnou empirickou podporu pro svou účinnost při řešení širokého spektra specifických vztahových dysfunkcí i individuálních emočních a fyzických zdravotních problémů. Vyzdvihujeme slučování metod prostřednictvím společných faktorů, sdílených strategií a pozoruhodně podobných uspořádání napříč přístupy. Náš přehled také poukazuje na klíčové rozdíly mezi přístupy, na důležitost rozpoznání příslušných silných stránek a omezení spojených s těmito rozdíly a na využití rozdílů mezi modely při výběru a přizpůsobení intervencí pro daný pár. V závěru diskuse se zabýváme nejnovějšími trendy v této oblasti, včetně vlivu telehealth a souvisejících digitálních technologií, rozšíření specifických léčebných postupů pro konkrétní problémy a různé skupiny obyvatel, propojení párové terapie se vztahovou výchovou a přetrvávajících výzev i nových příležitostí, které se zabývají širší systémovou a globální dynamikou.

Odvaha v psychoterapii

Michal Kryl — 2024-04-05

Nacházíme se v přelomové epoše. Demokratický svět prochází těžkou řadou zkoušek své odolnosti s nemalým rizikem kapitulace celého systému liberální demokracie. V tomto kontextu se stav naší společnosti rozdělené na tábory nevraživé k sobě navzájem (jak zaznívá ve slovech profesora Praška v Úvodu k naší konferenci) ukazuje nejen v nelichotivém světle, ale vyvolává i mrazení stran dalšího vývoje. Prof. T. Halík nabádá v jednom svém článku demokratickou civilizaci (tedy naši zemi nevyjímaje), ke statečnosti a morální síle, a v případě potřeby i k ochotě ke krajní sebeoběti. O to směšněji v kontrastu s tím působí zbabělé a nemužné chování některých našich politických figur a figurek v nekonečném seriálu jejich trapných kauz, morálních pochybení i trestných činů. Ano, naše doba skutečně potřebuje nadějnou vizi, odolnost a houževnatost, podporu spolupráce, propojenosti a humanistické orientace. Avšak nelze si je představit bez sepětí s jedním klíčovým projevem, a totiž s odvahou. Právě ta totiž, stejně jako ve světě národů a celých populací, je významným prvkem procesu změn odehrávajícího se jak mezi aktéry mezinárodního konfliktu, tak i v procesu zvaném psychoterapie. Čím jiným než s odvahou k sebeodhalení a odkrytí svého příběhu přichází náš pacient, který se musel často dlouze odhodlávat k telefonátu, či e-mailu na naši adresu, překonat stigma našich oborů. Musí už v úvodu terapie prokázat odvahu k důvěře v neznámého člověka, s možností vzniku stejně tak unikátního bezpečného vztahu, jako k zopakování zklamání a posílení nedůvěry. Náš pacient se neobejde bez odvahy k novému náhledu na svůj způsob života a vztahů, na svou podstatu, při zřejmých rizicích jako je vnitřní otřes v dosavadní jistoty s pocity chaosu a prázdnoty. Společnou základnou je pak odvaha k překonávání negativních emocí, zejména strachu a úzkosti ve všech variantách nácviku behaviorálních expozic a kognitivních postupů. Stejně tak nelze bez odvahy otevírat těžká a ohrožující témata v tzv. hlubinných formách terapie. A což teprve odvaha ke změnám v životě, v nové způsoby zacházení se vztahy, jejich postupné přelaďování s nepříjemným strachem v zádech – z rizika jejich ztráty. Odvahy je však zapotřebí i na naší straně – na straně terapeutů. K prodlévání s pacientem v jeho těžkých chvílích, v odvaze otevírat s ním témata, jež nás osobně zasahují, v odvaze ptát se na tématiku smrti a konečnosti života…V odvaze nepracovat s pacienty v období vlastní hluboké osobní krize, v odvaze najít si supervizora, v odvaze vstoupit do vlastní psychoterapie, nazrál-li k tomu čas.