Psychoterapie

Teoretické základy psychoanalýzy: Cesta k porozumeniu lidské mysli (A. Plháková)

Dušan Fábik — 2026-10-30

Nefarmakologická intervence v rámci léčby schizofrenie

Anežka Pondělíková — 2026-10-30

Východiska: Schizofrenie je heterogenní onemocnění, jehož léčba by měla zahrnovat komplexní a individuální přístup po stránce farmakologické a širokého spektra nefarmakologických intervencí. Nefarmakologická část léčby, ač je mnohdy přehlížena, významně urychluje zotavení, přispívá k lepšímu globálnímu fungování a zvyšuje adherenci pacientů k léčbě. Cíle: Cílem studie bylo zjistit, jaká je zkušenost pacientů s nefarmakologickými formami intervencí. Dalším záměrem bylo zmapovat zkušenosti s jednotlivými léčebnými postupy z pohledu pacientů a nahlédnout do okolností, které ovlivňovaly jejich cestu k současnému stavu. Metody: Zkušenosti byly zjišťovány pomocí polostrukturovaných rozhovorů s osobami, kterým byla diagnostikována schizofrenie a dlouhodobě využívají služeb nefarmakologických intervencí (N=4). K vyhodnocování rozhovorů byla použita tematická analýza. Výsledky: Bylo popsáno šest témat: Negativní faktory ovlivňující léčbu; Důležitost komplexní léčby; Specifika psychoterapie; Důsledky nedostatečné psychoedukace; Podpora ze strany blízkých; Vlastní práce na sobě. Pozitivní zkušenosti s nefarmakologickými intervencemi výrazně převažují nad těmi negativními. Nejčastěji se v odpovědích objevovala důležitost těchto intervencí pro celkový průběh léčby, současný stav a jejich význam v kontextu léčby komplexní (včetně farmakoterapie). Závěr: Výsledky výzkumného šetření poukazují na důležitost nefarmakologických intervencí, a to zejména v kontextu komplexní léčby schizofrenie.

Psychoterapie starší populace: od předsudků k naději

Gabriella Šlemarová — 2026-10-30

Stárnutí populace představuje jednu z hlavních výzev současné společnosti, mimo jiné i z hlediska péče o duševní zdraví. V této souvislosti nabývá na významu odborná a komplexní péče o seniory, včetně zajištění přístupu k relevantním službám v oblasti duševního zdraví. Předkládaný teoretický článek se zabývá specifiky psychoterapií ve vyšším věku s oporou o poznatky z gerontologie a mezinárodního výzkumu. Reflektuje demografické trendy, historický vývoj stereotypních představ souvisejících s deficitním modelem stárnutí a jejich možný vliv na dostupnost a využívání psychoterapeutické péče. Pozornost je věnována také v literatuře často uváděným oblastem duševního zdraví seniorů, jako jsou afektivní a úzkostné poruchy, poruchy spánku či chronická bolest, přičemž je akcentována účinnost nefarmakologických intervencí. Článek dále představuje dva teoretické koncepty, které reflektují specifické výzvy, zralost, vliv kohortových rozdílů a sociálního kontextu u starších klientů. Text se věnuje také českému kontextu a otevírá otázku možné cesty ke zlepšení dostupnosti psychoterapie – například skrze provázání psychoterapie s primární zdravotní péčí. Závěrem článek poukazuje na potřebu dalšího výzkumu v této oblasti, který by umožnil lépe přizpůsobit psychoterapeutické intervence specifickým potřebám seniorů a tím zlepšit jejich celkovou kvalitu života. Cílem textu je poskytnout teoretické ukotvení a podnět k hlubší reflexi potenciálu psychoterapie ve vyšším věku.

Rámec tří tužeb pro psychoterapii: emoční kompetence, sounáležitost a důstojnost

Tomáš Andrášik — 2026-10-30

Tento konceptualizující a prakticky zaměřený článek představuje transteoretický rámec tří tužeb, které často stojí za rozhodnutím vyhledat psychoterapii a zároveň utvářejí kvalitu lidského života: touhu po kompetenci ve vlastním emočním procesu, touhu být dobře zakotven ve vztahovém světě a touhu po důstojnosti. Mnoho klientů vyhledává psychoterapii kvůli obtížím v jedné nebo více těchto vzájemně propojených oblastí, které představují základní lidské potřeby a jsou srozumitelné napříč terapeutickými směry. Článek každou z tužeb popisuje, ukotvuje ji v relevantní literatuře a ukazuje, jak na ně lze odpovídat v rámci terapeutického vztahu. Následně navrhuje model jejich vzájemné interakce, který může sloužit jako pomůcka pro orientaci v každodenní klinické práci, přičemž pocit důstojnosti funguje jako orientační bod terapeuta. Rámec není univerzálně platnou teorií; je nabízen jako jeden z možných pohledů, opřený o dlouholetou klinickou praxi, na to, jak porozumět duševnímu zdraví a zkompetentňovat klienty.

Nečitelnost, autenticita a hranice sebeodhalení v terapeutických výcvicích

Pavla Doležalová — 2026-10-30