Řeč snu v lacanovské psychoanalýze
Roč.16,č.2(2022)
Psychoanalýza (tematické číslo)
Chceme-li v analýze vidět, poslouchejme sen jako způsob řeči, jako poetický akt. Naslouchejme řeči snu, oné »Jiné scény«, na níž subjekt vystupuje jako Já v různých časech a současně jako někdo jiný, sobě odcizený spolu s Čímsi temným, nepoznaným. Sen, protiklad zapomění, pudu smrti, je funkcí aléthéia, touhy Erotu. Analytický prostor je místem, kde logos, řeč umožní fragmenty snových obrazů, hlasů komponovat v děj, ve smysluplný metaforický časo-prostorový celek, jímž subjekt tvoří svůj příběh. Nechme je zaznít v tom, jak je subjekt svou mluvou formuluje. Analytická událost je dotekem subjektu se sebou samým, tak, jak do slov přepisuje mozaiku svého suterénního světa, jeho děr, trhlin, sporů a temných vášní v novou fikci, v jejímž světle se prožívá jako v jinak nastaveném zrcadle. Analýza je procházení snem o sobě, je sněním sebe jinak.
sen; jiná scéna; funkce aléthéia; řeč; zrcadlo subjektu
Copyright (c) 2023 Iva Andrejsová