Dolování stříbra v Zubří u Rožnova pod Radhoštěm ve světle legend, historických pramenů a nových geologických výzkumů

Abstract

Several historical sources mention silver mining in Zubří village near Rožnov pod Radhoštěm town in the first half of the 16th century. Critical analysis of these sources, new field observations, stratigraphic and mineralogical evaluation of the rocks were carried out to decide whether mining or prospecting for silver can have a real basis. Historical sources from the 18th and 19th centuries are likely to draw uncritically on popular folk tales and reports of fraudulent prospectors. This is evidenced by contradictions in the location of supposed mining, references to fictitious persons and unrealistic descriptions of mine workings. New field observations in Zubří brought improved knowledge of local geology. Clays and claystones from occasional excavations, soundings and outcrops were stratigraphically classified based on foraminiferal micropaleontology. The study area is built of Hauterivian to Paleocene strata of the Silesian Unit of the Carpathian Flysch Belt. At the site marked on the historical map as a former silver mine, no minerals containing Ag and Pb were found. Framboidal pyrite and traces of sphalerite of diagenetic origin were detected using SEM and microprobe method in the sandy limestone intercalation within the Lhoty Formation. The silt from the colluvial clay in the lower part of the site contained dominantly garnets close to almandine, minerals from the TiO2 group and Fe-oxides. Chemical analysis of colluvial clay showed heavy-metal (Ag, Cu, Mo, Zn, Pb) concentrations close to background values. These negative results are consistent with the sceptical conclusions from the analysis of historical sources. The only historical mine observed in the studied area is revealed by an old heap above the road to Staré Zubří. It is undoubtedly related to the mining of pelosiderite. The pelosiderite is abundant in places in the claystones of the Hradiště Formation on Stříbrník and in the Olšovec stream. This source was probably exploited in the first half of the 18th century for the local iron hammer.

Úvod

Ojedinělý výskyt klastického zlata v akcesorickém množství a výskyt sulfidů, které mohou obsahovat určitou příměs zlata a stříbra, jsou ve flyšovém pásmu Západních Karpat známy na několika místech (např. Pavlica 1970; Hranáč 1996; Uhlíř et al. 2011; Janíčková, Dolníček 2015). S těmito výskyty bez praktického významu ovšem kontrastuje množství lidových pověstí a historických zpráv ze 17. a 18. století o těžbě drahých kovů. Jedním takovým případem je údajná těžba stříbra v Zubří u Rožnova pod Radhoštěm a pod vrchem Hradisko.

S dolováním stříbra je spojena známá romantická pověst o zániku Starého Zubří v 16. století (Schwoy 1794; Wolny 1835; Kramoliš 1909; Baletka 1967). Stříbrný důl v Zubří je dokonce zanesen v historické mapě velkostatku z roku 1810. V první polovině 18. století se v Zubří navíc těžil pelosiderit pro místní hamr, zřízený Karlem Jindřichem ze Žerotína (Baletka, Koláček 2010).

Územím probíhá pruh slezské jednotky, tvořený převážně jílovci hradišťského souvrství, které mají zvýšený obsah stříbra (Menčík et al. 1983) a obsahují vulkanity těšínitové asociace, které mohou obsahovat sulfidické zrudnění (Pavlica 1970). S ohledem na informaci Wolneho (1835) o těžbě stříbronosného galenitu v Zubří to vyvolalo otázku, zda pověst přece jen nemá reálný základ.

Objasnění této otázky byla věnována pozornost během revize těžeben někdejšího rožnovského panství v rámci etnologického projektu „Stopy lidského umu“ řešeného v letech 2020–2022. Východiskem pro řešení ložiskové problematiky a geneze zrudnění bylo podrobné geologické mapování zájmové oblasti, které výrazně upřesnilo geologickou stavbu území oproti existujícím geologickým mapám (Baldík 2015). Nezbytnou součástí bylo biostratigrafické vyhodnocení vzorků dovolující rozlišení makroskopicky zaměnitelných tmavých jílovců spodnokřídových souvrství. V rámci uvedeného projektu byly prostudovány veškeré dochované archivní i literární prameny týkající se daného území.

Materiál a metodika

Terénní pozorování se soustředila zejména na výchozy v potoce Olšovec a haldičky po jámách pro nové sloupy elektrického vedení v polích na Stříbrníku z r. 2021. Nově sestavená mapa zájmového území se opírá o 25 nových dokumentačních bodů (d. b.), 9 bodů z databáze geologického mapování České geologické služby (ČGS) (obr. 1, tab. 1) a přihlíží k existujícím geologickým mapám (Baldík, ed. 2015). Pozice dokumentačních bodů byla zaměřena pomocí GPS, byly odebrány vzorky pro biostratigrafické i mineralogické vyhodnocení.

Vzorky jílovců na mikropaleontologické vyhodnocení byly vysušeny, namočeny do roztoku sody a plaveny na sítu 0,063 mm v laboratoři ČGS v Brně. Mikrofauna byla ručně separována pod binokulárním mikroskopem. Dokladové vzorky hornin, rezidua a fosilní materiál jsou součástí hmotné dokumentace ČGS v Brně.

Vzorky pelokarbonátu a těžké frakce sedimentu ze Stříbrníku byly sledovány pomocí elektronové mikroskopie a energiově-disperzní mikroanalýzy. Byl použit přístroj FEI Quanta 650 FEG (Thermo Fisher Scientific), vybavený EDS mikroanalyzátorem EDAX Octane Elect plus. U vzorku pelokarbonátu byla sledována jak přirozená lomná plocha, tak i leštěný řez. Koncentrát těžké frakce byl nalepen na uhlíkovou pásku. Vzorky byly pro pozorování pokoveny vrstvou 25 nm kovového Cr.

Těsně pod soutokem větví rokle na Stříbrníku byl v potůčku odebrán edelmanovým vrtákem vzorek deluviofluviálního (splachového) prachovitopísčitého jílu o objemu cca 5 l. Po dekantaci byl rýžovací miskou zhotoven šlich pro studium těžkých minerálů. V laboratořích ČGS v Praze byly ve vzorku deluviofluviálního jílu stanoveny obsahy vybraných těžkých kovů (Ag, Cu, Mo, Pb, Zn) metodou plamenové atomové absorpční spektrometrie (FAAS).

Výsledky

Stratigrafické poměry a geologická stavba

Údolím potoka Olšovec směrem ke kostelu v Zubří probíhá tektonická zóna tvořená spodnokřídovými souvrstvími slezské jednotky sousedící k jihu i k severu s mladšími souvrstvími této jednotky o stratigrafickém rozsahu turon až paleocén (obr. 1).

Nejstarší vrstvy patří hradišťskému souvrství a vyskytují se v potoce Olšovec a v oblasti Stříbrníku. Jsou to černošedé, často vápnité jílovce s polohami a konkrecemi tmavošedého hnědožlutě navětralého pelosideritu. V zářezu Olšovce byly pozorovány i tmavošedé vápnité destičkovitě rozpadavé jílovce s četnými vložkami šedých, tmavě skvrnitých slínovců. Veřovické souvrství nebylo s jistotou rozpoznáno a má patrně nevelkou mocnost. Lhotecké souvrství vystupuje v potoce Olšovec a v závěru rokle v oblasti Stříbrníku. Jsou to zpravidla černé nevápnité jílovce, místy destičkovité a tvrdé. Obsahují ojediněle pelosiderit. Jílovce lhoteckého souvrství se nacházejí rovněž na haldě starého důlního díla pod pahorkem Skalka (obr. 2).

Mazácké souvrství reprezentují rudohnědé a světlešedé nevápnité jílovce. Vyskytují se na levém břehu Olšovského potoka a na úpatí Olšovského vrchu. Godulské souvrství charakterizuje drobně až středně rytmický flyš, ve kterém se střídají šedé a zelenošedé jemnozrnné drobové pískovce s šedými nevápnitými prachovitými jílovci. Pískovce a prachovce převažují nad jílovci.

Istebňanské souvrství reprezentují charakteristické středné až hrubozrnné, místy valounové pískovce. Jsou arkózové, nevápnité a žlutošedě navětrávají. Pískovce tvoří v Zubří některé elevace, např. Skalku s. od silnice do Starého Zubří. Rožnovské souvrství je zastoupeno převážně jílovci a jejich žlutošedými a světle šedými jílovitoprachovitými eluvii. Vyskytují se j. od Stříbrníku mezi Zubřím a Olšovským potokem a projevují se plochým reliéfem. V rožnovském souvrství se lokálně vyskytují tělesa pískovců – ciežkowické pískovce (kopec Hůrka v Zubří).

Kvartérní sedimenty jsou zastoupeny především svahovými sedimenty a holocenními fluviálními sedimenty niv Hodorfského, Starozuberského potoka a Olšovce. Ojediněle byly pozorovány sprašové hlíny – např. v jižní větvi rokle na Stříbrníku (d. b. 109).

Biostratigrafie na základě foraminifer

Zařazení výchozů a odkryvů do souvrství bylo ověřeno na základě charakteristických společenstev foraminifer a jejich biostratigrafického vyhodnocení. Všech dvacet mikropaleontologických vzorků obsahovalo mikrofaunu (tab. 2).

Jílovce hradišťského souvrství charakterizuje společenstvo aglutinovaných foraminifer s Rhizammina sp., Trochammina vocontiana M., Hipocreppina depressa (V.), Pseudonodosinella troyeri (T.), Ammobaculites reophacoides B. a vzácněji nodosariidy (Astacolus, Lenticulina, Pseudonodosaria). Biostratigraficky je lze zařadit do intervalu hauteriv–apt.

Litologicky těžko odlišitelné lhotecké souvrství se vyznačuje přítomností vůdčích druhů Plectorecurvoides alternans N. a Bulbobaculites problematicus (N.) dokládajících cenoman. V pestrých jílovcích mazáckého souvrství byla zjištěna společenstva aglutinovaných foraminifer dvou stratigrafických úrovní. Společenstvo s Bulbobaculites problematicus (N.), Karrerulina stanislavi (N.) a Uvigerinammina sp. lze zařadit do turonu–coniacu. Společenstvo s Uvigerinammina jankoi M. a Caudammina gigantea (G.) indikuje interval santon–campan.

Jediný vzorek z godulského souvrství (šedý prachovitý jílovec, d. b. MB044) obsahoval společenstvo s hojnými úlomky Saccorhiza sp. l a vůdčími druhy Caudammina gigantea (G.) a Hormosina velascoensis (C.), které dokládají stáří campan–maastricht.

Jíly a jílovce rožnovského souvrství charakterizují druhy Bathysiphon robusta (G.), Saccammina placenta (G.), Karrerulina conversa (G.), K. coniformis (G.) a Praesphaerammina gerochi (H.). Posledně jmenovaný druh ukazuje na paleocenní stáří.

Minoritní příměs charakteristických foraminifer rožnovského souvrství ve společenstvech hradišťského typu byla vyhodnocena jako kontaminace sedimentů hradišťského souvrství splachy z nedalekých výchozů rožnovského souvrství výše ve svahu (d. b. MB040, MB061, MB062).

Výsledky mineralogických a geochemických analýz

Zvláštní pozornost byla věnována lokalitě označené v historické mapě z počátku 19. století jako bývalý stříbrný důl (obr. 3). V tomto místě byly v závěru rokle pozorovány výchozy tmavošedého jílovce lhoteckého souvrství s ojedinělou 10cm polohou tmavošedého jemnozrnného písčitého vápence s rozptýleným pyritem a hnědou zvětrávací kůrou. Mikroanalýza vzorku prokázala, že karbonátová složka je dominantně kalcitová. Mg-Ca siderit se vyskytl jako lokální příměs. Hornina obsahuje hojný pyrit, častěji ve formě framboidů a polyframboidů (obr. 4a, b) než homogenních krystalů a zrn (obr. 4c). Zcela výjimečně byl v jednom místě nalezen shluk nepravidelných zrn sfaleritu o velikosti do cca 2 μm (obr. 4d). Lokálně byl ve vzorku pozorován agregát apatitu. Ojediněle se vyskytly krystalky plagioklasu v karbonátové základní hmotě. V otevřené puklině byl pozorován drůzový kalcit a lokálně pyrit (obr. 4c).

Ze vzorku deluviofluviálního písčitého jílu, odebraného pod soutokem větví rokle na Stříbrníku, byly šlichováním získány jen těžké minerály, obvyklé pro klastické sedimenty beskydského flyše. Nebyl zjištěn žádný minerál, obsahující Pb, Zn nebo Cu. Hojně je zastoupen granát (nejčastěji blízký almandinu – obr. 4f), minerály ze skupiny TiO2 (rutil převažuje nad anatasem), Fe-oxidy, minoritně i zirkon, Al2SiO5 (skupina sillimanit-andalusit-kyanit), Cr bohatý spinelid a nejistý turmalín blízký dravitu. Granáty ve šlichu jsou velmi variabilně povrchově korodované. Byly pozorovány jak opracovaná a téměř nekorodovaná zrna, tak korodovaná zrna s bradavkovitým povrchem i lokální dírkovou korozí a také typicky facetované krystaly, někdy i v kombinaci s bradavkovým povrchem nebo s plošnou korozí facet. Obdobně korodovaná zrna granátů jsou známa například z pískovců bašského vývoje slezské jednotky. Tentýž vzorek byl analyzován z hlediska koncentrací vybraných těžkých kovů. Zajímavé z hlediska cíle výzkumu jsou mírně zvýšené koncentrace Ag a Pb (viz tab. 3).

Diskuze

Rozbor historických pramenů

Pověst o dolování stříbra v Zubří významným způsobem ovlivnila historické prameny, které se o těžbě stříbra v Zubří zmiňují. Nejstarší verzi pověsti zapsal farář z Pavlovic u Přerova – Jan Jiří Středovský – v rukopisné zprávě o drahých kovech a rudách z roku 1709 (viz publikovaný přepis – Středovský 2002). Doslova píše toto: „Za Rožnovem. Ptej se kdež jest štolina, nakládal na ni pan Jaroslav, a když jsou se dokopali pramenův drahých, dozvěděl se pan, kázal tovaryšům se skrýti před panem tým, potom se zavalila, ta šachta 4 loty zhluby byla a pramen takový byl nalezen veliký jako dvě komory cínového samého dobrého stříbra a z tej šachty nějaký Kocman brával a v ní dělal.“

Text je obtížně srozumitelný a zčásti chybný, ať už v originále nebo v opisu. Např. lot je míra hmotnosti – správně má jít patrně o loket. Zpráva obsahuje některé informace, které se opakují v dalších verzích pověsti: kutání financoval pan Jaroslav, tj. Jaroslav Šelmberk z Kosti a na Rožnově, který spolu s bratrem Janem drželi rožnovské panství v letech 1531 a 1535 (viz Králová 2008). Dále se zde píše o zavalení šachty a ukrytí tovaryšů (sabotáž?).

Středovský tvrdí, že podkladem pro jeho zprávu byl rukopis, který měl sepsat Jan Záborský z Uherské Skalice (původem z Kutné Hory) na základě soupisu nějakého kněze Václava. Jan Záborský i kněz Václav jsou však nepochybně fiktivní postavy (Štěpán 1986). Zpráva Středovského tím značně ztrácí na věrohodnosti.

Zmínku o existenci stříbrného dolu v Zubří za dob Jaroslava Šelmberka obsahuje historicko-geografický spis o Přerovském kraji Schwoye (1794). Zmíněno je dále opuštění Starého Zubří z důvodu poddolování a pokus o znovuotevření dolů v 18. století. Dnes nejznámější romantickou verzi pověsti první publikoval Wolny (1835) a vylíčil ji následovně: „Kroniky města Meziříčí uvádějí, že kolem roku 1532 majitel panství Jaroslav Šelmberk na Kosti pod rožnovským hradním vrchem (u Ribkova mlýna) doloval stříbro, ale s horníky a ostatními dělníky (většinou ze Zubří) zacházel krutě. Hormistr se prý proto s pomocí venkovanů z okolí pomstil zničením strojů a zatopením hlavní štoly zvané Za rohem. Prchl pak spolu s horníky, ale i obyvateli Zubří, které pak zůstalo pusté po 100 let.“

Historický výzkum nicméně prokázal, že k vylidnění Zubří v 16. století nedošlo a existence dnešního „Starého Zubří“ v. od Zubří může mít i jiné vysvětlení (Baletka 1967). Městské kroniky, na které se Wolny odvolává, vedle každoročních záznamů o událostech ve městě patrně obsahovaly i lidové pověsti, které posloužily k zaplnění neznámých úseků historie města popsaných zpětně. Na jiném místě Wolny (1835) ještě uvádí, že v roce 1532 byl u vesnice Zubří intenzivně dolován stříbronosný galenit, ale po dolování nezůstaly žádné stopy. Dále Wolny popisuje pokus o obnovu stříbrného dolu pod Hradiskem (rožnovským hradním vrchem): „V roce 1740 byla hlavní štola znovu otevřena, ale shledána plná vody. Po 14 dnech zmáhání byla voda vyčerpána a v přímé linii bylo objeveno několik čtyřhranných šachet vyztužených dřevem mladých jedlí a směrem k Hradisku velký otvor, za nímž následovala komora zaklenutá kamennými kvádry a držená pohromadě železnými sponami; a navíc se prý ukázal salamandr (!). Hraběnka Ludovika Karolina ze Žerotína získala oprávnění k dolování, ale vydobyta jen špatná stříbrná ruda; pro silný přítok vody byl znovuotevřený důl opuštěn.“

Celé líčení udivuje podrobnostmi, ale ty právě vzbuzují nedůvěru. Jednak chybí ve starších pramenech (Středovský, Schwoy), jednak neodpovídají současným znalostem o středověkém hornictví.

Na rukopisné hospodářské mapě z archivu Velkostatku Valašské Meziřící – Rožnov (Zemský archiv Opava, inv. č. 687) z let 1810–1816 je v závěru rokle na polní trati Stříbrník v. od kostela v Zubří označeno místo „ehmahlige Silbergrube“ (bývalý stříbrný důl). Tato nadějná informace však ztrácí na věrohodnosti, když na téže mapě najdeme v místě pseudokrasové jeskyně Cyrilka na hřbetu Radhoště označení „Goldgrube“, které odkazuje jednoznačně na zcela nereálné pověsti o pokladech na Radhošti.

Kramoliš (1907) ve své Vlastivědě moravské situuje stříbrné doly na úpatí Hradiska v Šachetném (potok Šachetný). Dále tvrdí, že v Zubří byla roku 1766 kopána olověná ruda. Svoje informace čerpal patrně z Wolneho (1835) ale prokazatelně i z beletrie, takže je nelze brát vážně.

Je pozoruhodné, jak jednotlivé verze pověsti uvádějí různá místa, kde se důl měl nacházet. Schwoy (1794) důl situuje do Starého Zubří. Podle Wolneho (1834) byl důl na úpatí Hradiska naproti Ribkovu mlýnu. Mlýn stál v místech dnešního sídliště Jižní město v Rožnově (Cebe 2017). Wolny (1834) na jiném místě píše, že stříbro bylo dolováno u Zubří. Bývalý Ribkův mlýn byl však od dnešního Zubří vzdálen přibližně 3 km. Další lokalizaci dolu ukazuje výše zmíněná mapa z počátku 19. století a to v polní trati Stříbrník. Původ toponyma „Stříbrník“ a vztah k pověstem o těžbě stříbra není zcela jasný. Každopádně v mapě stabilního katastru z r. 1833 je stejné místo označeno jako „Na Starym Zubrzy“. Kramoliš (1907) tvrdí, že stříbro se dolovalo v Šachetném i na Stříbrníku.

Kritický rozbor pověsti a zpráv o dolování drahých kovů na Vsetínsku přinášejí Štěpán (1986), Piperek (1999) a Janál (2002). Zdá se, že pověsti o dolování na Rožnovsku a jinde na Valašsku jsou fikce, které mohou být reminiscencí na skutečné poddanské nepokoje v zuberských hamrech v polovině 18. století a snad i banskobystrického hornického povstání z roku 1526, kterých se chopila ústní lidová tradice. Uvedení autoři popisují módnost prospekce drahých kovů v průběhu 17. a 18. století a uvádějí řadu prospektorů známých z historických pramenů. Hledání drahých kovů mělo značnou podporu u jezuitů (viz J. J. Středovský). Prospektorská činnost řady tehdejších nadšenců se však pohybovala na pomezí amatérismu a podvodu a často skončili neslavně v chudobě nebo ve vězení.

První skutečně vědecké geologické pojednání o Rožnovsku výskyt stříbrné rudy nepotvrdilo (Zahálka 1929), stejně jako systematický ložiskový průzkum na rudy v období po druhé světové válce.

Oproti pochybným pověstem o těžbě stříbra je těžba železné rudy u Zubří historicky nezpochybnitelným faktem. Wolny (1835) zmiňuje, že v Zubří byla železná ruda před 90 lety (tj. kolem r. 1745). To je v souladu se záznamy o provozu hamru v Zubří, který byl v režii majitele panství Karla Jindřicha ze Žerotína provozován mezi lety 1712 a 1755 (Baletka, Koláček 2010).

Zhodnocení nových geologických, mineralogických a geochemických výsledků

Nové detailní geologické mapování prokázalo, že oblast mezi Hodorfským a Starozuberským potokem není tvořena istebňanským souvrstvím jak naznačuje nedávno publikovaná geologická mapa (Baldík, ed. 2015), ale zasahuje sem pruh spodnokřídových sedimentů z údolí Olšovce. Pomocí biostratigrafie se podařilo zařadit jednotlivé dokumentační body k souvrstvím a ty následně dovolily interpretovat stavbu v daném území jako antiklinální strukturu spodní křídy obklopenou mladšími souvrstvími v rámci slezské jednotky. V prostoru Stříbrníku bohužel nebyla zjištěna žádná tělesa vulkanitů těšínitové asociace hornin, ačkoli výskyt pikritu u ústí Olšovce je jen stovky metrů odsud (Zahálka 1927).

Hydrotermální žíly spojené s intruzemi a vulkanity těšínitové asociace hornin jsou ve spodní křídě slezské jednotky pro výskyt polymetalického zrudnění a drahých kovů nejnadějnější. Pavlica (1970) uvádí zrudnění s pyritem, arsenopyritem, galenitem a sfaleritem vázaným na karbonátové žíly na lokalitě Stříbrník v Ostravici (další Stříbrník!). Nověji se tam podařilo ověřit jen pyrit, markazit a ojediněle sfalerit (Janíčková, Dolníček 2015).

Nový mineralogický výzkumu zjistil pyrit a velmi vzácný sfalerit diagenetického původu. Galenit nebyl zjištěn vůbec, i když ve flyši Beskyd již zaznamenán byl jako ojedinělé zrno v kalcitové žilce v pískovci mazáckého souvrství (Polách 2008). Mikročástice sfaleritu a také chalkopyritu jsou pomocí SEM/EDS velmi vzácně, ale pravidelně nacházeny v sedimentech z různých souvrství slezské jednotky. Poněkud častější jsou nacházeny v tmavě zbarvených jílovcích veřovického a lhoteckého souvrství a také v pestrých jílovcích mazáckého souvrství (Boorová et al. 2015). Tyto mikročástice jsou rozptýleny bez jakékoli vazby na vrstevnatost. Hydrotermální nebo tektonické projevy nebyly na studovaných vzorcích pozorovány ani v náznacích, takže mikročástice sfaleritu a chalkopyritu vznikají během diageneze pelitů spolu s pyritem v anaerobních podmínkách. Jak Zn, tak Cu jsou biogenní prvky a jsou proto nutně obsaženy v organické hmotě.

Těžká minerální frakce z deluviofluviálního sedimentu neobsahovala žádný minerál obsahující Pb nebo Ag, ale jen běžné těžké minerály s převahou granátu. Protože se dalo předpokládat, že sulfidy mohly být rozloženy zvětráváním, bylo provedeno stanovení vybraných těžkých kovů ze stejného vzorku, které by prokázalo případnou Pb-Ag aureolu. Koncentrace Ag a Pb jsou lehce zvýšené, zatímco Cu, Mo a Zn spíše nižší, celkově však neukazují výraznější rozdíly od průměrných hodnot pelitů spodnokřídových souvrství slezské jednotky (tab. 3).

Závěry

Z rozboru archivních a literárních pramenů z 18. a 19. století vyplývá, že těžba stříbra v Zubří je fikcí založenou na nekritickém přijetí lidových pověstí a zpráv podvodných prospektorů. Svědčí o tom rozpory v lokalizaci údajné těžby, odkazování se na fiktivní osoby a nereálné popisy důlních děl. Nové výzkumy v prostoru Stříbrníku v Zubří pomohly zpřesnit představy o lokální geologické stavbě. Území je tvořeno sedimenty slezské jednotky o stratigrafickém rozsahu hauteriv až paleocén. Na lokalitě označené v historické mapě jako bývalý stříbrný důl a v jejím širším okolí nebyly zjištěny minerály obsahující Ag a Pb v hornině ani v těžké minerální frakci z kvartérních sedimentů. Pouze v písčitém vápenci z lhoteckého souvrství byl zjištěn pyrit a stopy sfaleritu diagenetického původu. Obecně řečeno: neexistence důkazu Pb-Ag zrudnění nelze považovat za důkaz neexistence tohoto zrudnění. Dá se jen konstatovat, že mineralizace pozorována nebyla. S ohledem i na skeptické závěry z rozboru historických pramenů je však téměř jisté, že stříbro se v dané lokalitě netěžilo. Jediné staré důlní dílo bylo zaznamenáno nad silnicí do Starého Zubří. To má však nepochybně souvislost s těžbou pelosideritu v hradišťském souvrství v 18. století pro místní hamr.

Poděkování

Autoři děkují anonymnímu recenzentovi a Andrei Dovicové za připomínky k rukopisu. Výzkum byl proveden v rámci projektu „Stopy lidského umu“ řešeného Etnologickým ústavem AVČR a Katedrou evropské etnologie FF MU v Brně. V rámci Dlouhodobé koncepce rozvoje výzkumné organizace ČGS spadá do oblasti 1.1 Geologické mapování a regionální geologický výzkum.