Časopis pro právní vědu a praxi

Jubilea a milníky

Jaroslav Benák — St, 23 říj 2024 00:00:00 +0200

Na stránkách Časopisu pro právní vědu a praxi se poprvé objevuje nová rubrika Osobnosti brněnské právnické fakulty. Jejím cílem je připomenout známé i méně známé osobnosti spojené s fakultou a jejich dílo. Ambicí těchto textů není dublovat historické publikace či encyklopedická hesla věnovaná daným osobnostem. Kratšími čtivými texty chceme k zájmu o minulost fakulty přitáhnout i ty čtenáře, kteří by po specializované publikaci nejspíš nesáhli.

Bohuslav Ečer

Pavel Salák — St, 23 říj 2024 00:00:00 +0200

Valná většina osobností, která je spojena s Právnickou fakultou MU, spojila svůj život s fakultou již v meziválečném období. Poněkud v jejich stínu se nachází osobnost, která na naši fakultu přišla až po 2. světové válce. Přesto šlo o osobnost, jejíž dosah byl vpravdě mezinárodní – Bohuslav Ečer.

Trvání věcné příslušnosti (v řízení o insolvenční odpůrčí žalobě)

Ivan Tvrdík — St, 23 říj 2024 00:00:00 +0200

Autor v článku kriticky útočí na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu, podle které se může věcně příslušný soud, jehož příslušnost byla bezpochyby dána v okamžiku zahájení řízení, stát v jeho průběhu věcně nepříslušným v důsledku pouhopouhé změny právního posouzení věci. Na příkladech německé, švýcarské a rakouské právní nauky, úpravy a praxe ukazuje, že zásada trvání příslušnosti, která u nás platí na základě druhé věty § 11 odst. 1 občanského soudního řádu, naopak takovému postupu zabraňuje. Pro určení věcné (a místní) příslušnosti jsou totiž až do skončení řízení rozhodné pouze ty okolnosti, které zde byly v době jeho zahájení. Je-li soud na základě hodnoty nebo právní povahy předmětu sporu věcně příslušný k projednání a rozhodnutí určité věci na začátku řízení, nemůže se jeho příslušnost změnit jen z důvodu změny právního posouzení věci soudem po provedeném dokazování. Příslušnost soudu se odvíjí výlučně jen od žalobního návrhu a žalobních skutkových tvrzení, příp. hmotněprávního posouzení žalobních tvrzení (nikoli od zjištěného skutkového stavu). Odpověď na otázku, který soud je (věcně) příslušný k projednání a rozhodnutí věci, totiž musí být patrná již od počátku řízení a nemůže se zásadně v jeho průběhu měnit. Tomu brání hlavně princip procesní ekonomie, argumenty s ním spojené a procesní vymezení předmětu sporu, jednodušeji řečeno: zásada trvání příslušnosti.

Projekt konsekvencializace a hodnotová východiska lidských práv

Martin Hapla — St, 23 říj 2024 00:00:00 +0200

Článek zkoumá axiologická východiska lidských práv a argumentuje ve prospěch tezí, že jím musí být jedna hodnota a že seriózním kandidátem na její pozici může být nejen autonomie, ale i potěšení. Přiklání se tedy k myšlence monistického základu lidských práv a usiluje o rehabilitaci hédonistického přístupu v této oblasti. Východiskem mu je projekt konsekvencializace, který se velmi diskutuje v současné filozofii. Článek jej nejprve přibližuje čtenáři, aby následně ukázal, že je možné jej aplikovat i na teorie lidských práv. Úspěch tohoto projektu přitom vede k rozostření hranice mezi jejich deontologickým a konsekvencialistickým ospravedlněním a podtrhuje význam jejich hodnotové báze. Otázce, jaká konkrétní hodnota zakládá tato práva, přitom nelze uniknout s pomocí Rawlsovy ideje překrývajícího se konsenzu. Na základě různých hodnotových východisek se sice můžeme shodnout na velmi obecných formulacích v lidskoprávních katalozích, nikoliv však již na jejich aplikacích v konkrétních případech. Ty vyžadují přinejmenším implicitní příklon k nějakému konkrétnímu axiologickému přístupu. Ideu monistického základu lidských práv dále podporuje i to, že se pravidelně dostávají do vzájemných kolizí, které jsme schopni úspěšně řešit, což předpokládá, že jejich významné aspekty dokážeme uchopit prostřednictvím jedné škály. Pokud odmítneme jejich pluralistické východisko, bývá jako tradiční kandidát na pozici jejich hodnotového základu vnímána autonomie. Článek ji ve své poslední části konfrontuje s hodnotou potěšení a ukazuje, že i ona má v této oblasti svou relevanci.

Správní žaloby nejvyššího státního zástupce – ohlédnutí po více než dvaceti letech

Břetislav Martínek — St, 23 říj 2024 00:00:00 +0200

Příspěvek se zabývá aplikační praxí nejvyššího státního zástupce v oblasti jeho zvláštní žalobní legitimace podle § 66 odst. 2 soudního řádu správního a související judikaturou správních soudů. Analýza představuje celkový pohled na jednotlivé případy a jejich ucelený přehled. Mimo jiné následně ukazuje, že s výjimkou oblasti práva stavebního a životního prostředí dochází k výrazným rozdílům jak v počtech, tak i v oblastech podaných žalob k ochraně veřejného zájmu v jednotlivých letech. Z výsledků výzkumu vyplývá, že převážná většina těchto žalob směřuje k zrušení potenciálně nezákonných rozhodnutí v oblastech dopravních přestupků, nostrifikace zahraničních titulů a oblasti licencí fotovoltaických elektráren – jedná se tedy o velice úzké výseče správního práva, ve kterých nejvyšší státní zástupce ingeroval s cílem zrušení nezákonných rozhodnutí vydaných ve větším množství obdobných případů. Posuzování samotné důvodnosti těchto žalob prošlo za dobu existence daného ustanovení soudního řádu správního výrazným vývojem způsobeným nikoliv snad změnou zákonné úpravy, ale judikaturou správních soudů a následně Ústavního soudu. Tyto závěry autor příspěvku podrobuje kritice. Připravovaná novela soudního řádu správního však počítá s variantou změny uvedeného ustanovení, která by odkazované nekoncepční dopady této judikatury pravděpodobně překonala a napříště umožnila soudům širší přezkum aktivní žalobní legitimace nejvyššího státního zástupce.

Má DMA regulatorní a/nebo soutěžní „DNA“?

Josef Bejček — St, 23 říj 2024 00:00:00 +0200

Součástí tzv. digitálního balíčku Evropské komise je i nařízení o digitálních trzích (DMA), jež se v plném rozsahu prosazuje od března 2024. Jde o průlomovou předběžnou regulaci chování provozovatelů velkých digitálních platforem, založenou na automatických (per-se) kasuistických zákazech určitých praktik v závislosti na rozhodnutí Komise o statusu provozovatelů jakožto tzv. strážců vstupu (gatekeepers). Tato dopředná regulatorní metoda se pokládá za včasnější a účinnější pro funkčnost a férovost digitálních trhů v porovnání s dříve uplatňovanou následnou kontrolou chování velkých provozovatelů platforem, založenou na vymáhání zákazu zneužití dominantního postavení na trhu. Převládl názor, že soutěžně právní ochrana je na platformách ovládnutých již dnes digitálními obry pozdní a nedostatečná. Jasná a přesná pravidla obsažená v DMA přitom jsou založena na reflexi dřívější evropské kasuistiky zákazu zneužití dominance ve smyslu soutěžního práva. DMA sice přinese zvýšení transparentnosti a právní jistoty, ale vytvoří přirozeně i prostor pro obcházení taxativně stanovených jednotlivých per-se zákazů a příkazů, na rozdíl od obecných standardů chování podle soutěžního práva. Článek informuje o hlavních principech úpravy a komentuje některé právně politické tenze s ní spojené. Rozebírá kontroverzní možnost souběhu dvojího postihu podle DMA a podle práva soutěžního a kriticky hodnotí přísný zákaz tzv. sebezvýhodňování strážců vstupu podle DMA. Vyslovuje obavy ze zmrazovacího efektu plošné úpravy, jež kromě eliminace nekalých praktik velkých provozovtelů digitálních platforem může podvázat jejich inovační dynamiku, a tím i konkurenční trhy. Zdůvodňuje se nutnost uvážlivého přístup k této delikátní regulaci a pokorné sebereflexe. Regulatorní tlak Komise by měl být zdrženlivý a postupný při hledání optimání regulatorní polohy.

Trestnoprávna zodpovednosť manažéra kybernetickej bezpečnosti v českom a slovenskom právnom poriadku

Jozef Čentéš, Michal Rampášek — St, 23 říj 2024 00:00:00 +0200

V článku autori venujú pozornosť manažérovi kybernetickej bezpečnosť (ďalej „CISO“ alebo „MKB“), zodpovednému za kybernetickú bezpečnosť v organizácii z hľadiska slovenského a českého právneho poriadku. V úvode článku sú charakterizované úlohy a zodpovednosť MKB pri riešení kybernetického bezpečnostného incidentu a vzťahu k štatutárnemu zástupcovi. V nasledujúcej časti článku sú analyzované vybrané prípady z USA, v ktorých bola voči manažérom právnických osôb (CISO, CEO) vyvodzovaná zodpovednosť pri riešení incidentu. V závere je analyzovaná trestnoprávna zodpovednosť MKB z pohľadu slovenského a českého právneho poriadku.