Časopis pro právní vědu a praxi

Michail Arturovič Zimmermann

Ladislav Vojáček — 2025-12-16

Cesty brněnských profesorů – ty měřené na kilometry i ty seskládané z životních peripetií – byly někdy dlouhé a komplikované. Nejeden z nich skončil v doživotní emigraci v cizině, další se v posledních letech svého života uchýlili do emigrace vnitřní. Některé z nich směřovaly k ministerským křeslům, jednou dokonce do čela vlády, jiné (ale někdy i tytéž) je srazily do vězení či koncentráku a k profesím, v nichž nemohli uplatnit své excelentní vzdělání. Krátká životní cesta Michaila Arturoviče Zimmermanna byla specifická v tom, že směřovala opačným směrem než cesty většiny ostatních emigrantů: začala v dálné cizině a po mnoha peripetiích skončila v Československu, byla poměrně krátká a ve své rozhodující fázi jej dovedla od beznaděje válečného zajatce až k pozici respektovaného profesora v demokratickém Československu, který ovšem i přesto zemřel, aniž by se stal československým občanem. Na brněnské fakultě působil jen krátce, přesto se rychle zařadil k jejím oporám.

Rozsah přezkumu v cizineckých věcech – balancování na hraně možností?

Alžbeta Králová — 2025-12-16

Rozsah přezkumu v cizineckých věcech prochází především v důsledku vývoje unijního práva zásadní proměnou. Požadavky na úplný a ex nunc přezkum vycházející z lidskoprávní ochrany – zejména principu non-refoulement a specifik přezkumu zásahů do osobní svobody – jsou dále upřesňovány judikaturou Soudního dvora EU. Narážejí však na obecná východiska rozsahu přezkumu v českém správním soudnictví, a to hlavně z hlediska vázanosti žalobními body a okamžiku, ke kterému je přezkum prováděn. Jejich praktické dopady přitom zatím nevyvolaly širší diskusi. Zdání hladké adaptace ale klame. Rozšiřování rozsahu soudního přezkumu je v českém kontextu zatíženo významnými limity. Článek proto nabízí ucelenou analýzu probíhajících změn, mapuje reakci soudů i zákonodárce (včetně poslední novely zákona o azylu č. 314/2025 Sb.) a pojmenovává kritická místa spolu s návrhy řešení. Odpovídá na otázku, zda jsou české soudy schopny dostát rostoucím požadavkům na rozsah přezkumu v cizineckých věcech. Uzavírá, že s ohledem na zákonné i organizační podmínky se pohybují na hraně svých možností a bez zásadnějších změn, jak v rámci soudnictví samotného, tak v systému právní pomoci, zůstane požadavek na úplnost přezkumu spíše iluzorní.

From Protected to Protracted: a Study of Temporary Protection Mechanisms’ “Permanent Temporariness” in European and Latin American Practices

Luísa Chaloub — 2025-12-16

This paper examines the implications of the unintended consequences of temporary protection mechanisms in mass influx situations within the European Union and Latin American contexts. It argues that the misuse of those mechanisms disrupts the delicate balance between integration and return in what scholars term “refugee time”: integration over time within the host community (“time as attachment”) and the potential return to the home country once conditions improve (“time as a deadline”). The excessive reliance on temporary mechanisms, which often become prolonged or even indefinite, can leave refugees in a situation of “permanent temporariness”, unable to fully integrate or safely return. Drawing from socio-legal analysis, this paper reviews key theoretical contributions to establish a conceptual foundation for the study of refugees’ times and their delicate balance. It then compares the temporary protection policies in the European Union for Ukrainian refugees with those in Latin America for Venezuelans, exploring the distinct regional approaches and evaluating the effectiveness and limitations of each in supporting displaced populations. Finally, the paper proposes policy recommendations to address the unintended consequences of temporary protection. It advocates for aligning these practices more closely with the international refugee protection framework to reduce the precariousness of life in exile and foster durable, sustainable solutions for displaced individuals.

Article 22 EUMR and Call-in Powers as Tools of Jurisdictional Creep in Merger Control

Igor Kučera — 2025-12-16

This paper analyses the evolving use of Art. 22 EU Merger Regulation (EUMR) and national call-in powers as mechanisms for capturing below-threshold killer acquisitions. In September 2024, the Court of Justice (Court) delivered its ruling in Illumina/Grail, rejecting the expansionist interpretation of Art. 22 EUMR by the European Commission (EC), which extended its jurisdiction by allowing Member States to refer transactions that did not meet any national thresholds. Despite this clear judicial guidance, the EC appears to interpret the judgment less restrictively, accepting referrals based on national competition authorities’ call-in powers. The paper argues that the EC effectively sidesteps the Court’s judgment and undermines legal certainty. Whether this approach is in line with the ruling of the Court remains to be seen; the General Court will provide an answer in Nvidia/Run:ai.
For the time being, it is necessary to assess whether call-in powers are an appropriate tool. The paper holds that while they may address the regulatory gap, they are largely non-selective, fragmentary, unpredictable and disproportionate. However, this fragmentation presents a regulatory opportunity: the call-in model may be designed in a way that upholds the underlying principles of merger control. The paper concludes with policy recommendations, advocating for a selective, transparent and objective approach that preserves legal certainty – supported by soft law and the use of comfort letters.

Jednostranné změny předmětu díla

Patrik Sysel — 2025-12-16

Článek se zabývá možností jednostranných změn předmětu díla v českém právu. Občanský zákoník v § 2614 výslovně zmiňuje pouze možnost dohody o změně předmětu díla. V zahraniční literatuře i judikatuře je však za určitých okolností dovozována i možnost jednostranných změn. Česká literatura se doposud věnovala pouze jednostranným změnám závazků obecně. Možností jednostranných změn předmětu díla se nezabývala. Na úvod článku je představen problém rozporu mezi funkční a deskriptivní specifikací předmětu díla, který má za následek absolutní neplatnost smlouvy pro počáteční nemožnost plnění či zánik závazku pro následnou nemožnost plnění. Problém nastává v případech, kdy strany rozpor odhalí až v průběhu provádění díla. Článek zkoumá, zda v těchto problematických situacích může některá ze smluvních stran předmět díla jednostranně změnit.

Chráněné obydlí v oddlužení: smysl, účel a jeho další směřování

Radek Tesař — 2025-12-16

Článek se zabývá institutem chráněného obydlí v řízení o oddlužení, který byl do českého insolvenčního práva zakotven v roce 2019. Článek stručně popisuje, jak tento institut funguje a za jakých podmínek se může oddlužovaný ochrany svých bytových potřeb v řízení domáhat. Důraz je zejména kladen na celkovou pozici institutu v rámci systému insolvenčního práva a právní úpravy oddlužení. Článek se ovšem neomezuje pouze na prázdnou deskripci právní úpravy, ale přináší zhodnocení současné právní doktríny v otázkách účelu insolvenčního řízení a oddlužení. Zohledňuje i fakt, že v minulém roce byla přijata transpoziční novela, která se sice institutu chráněného obydlí přímo nedotknula, avšak implicitně jeho pozici změnila. Autor formuluje i vlastní úvahy de lege ferenda, které se v této souvislosti nabízí. Úvahy autor opírá o komparativní část článku, v níž jsou analyzovány zahraniční právní úpravy, které pracují s obdobným institutem nebo výslovně odkazují na ochranu bytových potřeb dlužníka.

Zmaření důkazu zdravotnickou dokumentací v medicínskoprávních sporech

Kateřina Hájková — 2025-12-16

Článek zkoumá otázky (1) co to je zmaření důkazu ve formě zdravotnické dokumentace v civilním řízení a (2) jaké právní následky by z toho měly plynout. Vychází z ustálené judikatury týkající se maření důkazů zdravotnickou dokumentací ve sporech mezi lékaři a pacienty o náhradu újmy na zdraví: byla-li zdravotnická dokumentace zničena, má dojít k obrácení důkazního břemene ohledně rozhodných skutečností. Článek kriticky poukazuje na absenci obecného pravidla upravujícího následky maření důkazů a na nesystematičnost dosavadního soudního přístupu. Dále analyzuje německou a rakouskou právní úpravu a doktrínu, jakož i DCFR. Na tomto základě článek navrhuje alternativní způsob, jak mohou soudy reagovat na maření důkazů ve formě zdravotnické dokumentace.

Distanční přestupky s přeshraničním prvkem

Anna Chamráthová Richterová — 2025-12-16

Článek se zabývá problematikou přestupků, jejichž skutková podstata je páchána ze zahraničí, avšak jejich následek nastává na území České republiky. Soustředí se na tři klíčové fáze správního trestání těchto tzv. distančních přestupků s přeshraničním prvkem – jejich vyhledávání, stíhání a vymáhání uložených sankcí. Článek analyzuje právní rámec územní působnosti zákona o odpovědnosti za přestupky a poukazuje na praktické i teoretické problémy, které vznikají při přeshraničním uplatňování českého správního práva. Na základě zkušeností z praxe Ústavu pro státní kontrolu veterinárních biopreparátů a léčiv popisuje konkrétní obtíže při identifikaci pachatelů, doručování písemností, překladech dokumentů a mezinárodní spolupráci. Článek dále zasazuje problematiku distančních přestupků s přeshraničním prvkem do kontextu kyberkriminality a normativní i exekutivní extrateritoriality norem, přičemž upozorňuje na absenci efektivního systému mezinárodní správní pomoci. Závěrem navrhuje možné cesty ke zlepšení právní úpravy i organizační praxe tak, aby bylo možné účinněji postihovat přestupky s přeshraničním prvkem a zajistit skutečný výkon uložených sankcí. Cílem článku je přispět k odborné debatě o možnostech správního trestání v digitálně propojeném a globalizovaném prostředí.

O krok. A bude to stačit, myslíš?

Jaroslav Benák — 2025-12-16

Loňské číslo časopisu jsem uzavíral úvahou, zda nás sežerou stroje, již jsem zakončil právě citátem z Pelíšků. Nástroje umělé inteligence se mezitím zlepšily. Právnická fakulta prozatím reagovala pravidlem, že v kvalifikačních pracích je třeba v úvodu popsat, jak byly tyto nástroje využity. Toto pravidlo jsme převzali i do našich pokynů pro autory.
Od recenzentek a recenzentů očekáváme, že nadále budou recenze psát bez pomoci AI. Přesněji řečeno, nevadí, nechají-li vlastní text recenze zkontrolovat AI, která v něm opraví překlepy a navrhne stylistické úpravy. Při hodnocení rukopisu je však třeba zachovat osobní vklad a především nikam nenahrávat obdržený (a z povahy věci dosud nepublikovaný) rukopis.