Časopis pro právní vědu a praxi

Přezkum rozhodnutí o ne/připuštění změny žaloby?

Petr Lavický — 2026-07-30

Podle § 202 odst. 1 písm. d) OSŘ je odvolání objektivně nepřípustné proti usnesení, jímž byla nebo nebyla připuštěna změna návrhu. Judikatura Ústavního a Nejvyššího soudu přesto připouští, aby k přezkumu rozhodnutí soudu prvního stupně o ne/připuštění změny návrhu (především žaloby) došlo ze strany odvolacího soudu k odvolání a námitce žalobce proti rozhodnutí, jímž bylo řízení před soudem prvního stupně skončeno (tj. především k odvolání proti rozsudku). Tato judikaturou vytvořená obdoba tzv. odloženého rekursu však nemá naprosto žádnou oporu v zákoně, který s usnesením o změně žaloby spojuje účinky formální právní moci a vázanosti, a nadto působí značné problémy ve vztahu k promlčení nebo posuzování překážky litispendence. Článek proto kritizuje spornou judikaturu obou soudů a nabízí možná řešení de lege ferenda. Jde přitom o téma, kterým se v rámci české nauky dosud nikdo skutečně nezabýval. I proto se v textu článku často odkazuje zejména na německou a rakouskou, ale i slovenskou zákonnou úpravu, literaturu a soudní praxi, s nimiž je komparováno. Na tomto základě se uzavírá, že asi nejschůdnější variantou je okamžitý rekurs (odvolání) jen proti usnesení o nepřípustnosti změny žaloby. Naopak usnesení o její přípustnosti by mělo být vždy nenapadnutelné.

Nepřijatelnost pod datovou lupou: musíme ji opravit?

Šimon Chvojka — 2026-07-30

Článek zkoumá nepřijatelnost kasační stížnosti u Nejvyššího správního soudu (§ 104a s. ř. s.), a to prostřednictvím doktrinálního rozboru a rozsáhlé empirické analýzy vycházející z přibližně 70 000 řízení vedených mezi lety 2003 až 2024. Na jejich základě popisuje i) rozsah a proměny agendy spadající pod nepřijatelnost, ii) soudem a stěžovateli (ne)používané důvody přijatelnosti, a iii) výsledek řízení a délku rozhodnutí v nepřijatelnostní agendě. Předložená analýza odhaluje nejednotný metodologický přístup kasačního soudu k některým aspektům nepřijatelnosti, problematičnost a nelogičnost nepřijatelnosti vztažené pouze na část kasační agendy, rezignaci stěžovatelů na odůvodňování přijatelnosti a široké využívání „čtvrtého důvodu“ přijatelnosti v podobě zásadního pochybení krajského soudu. Text tak poskytuje aktuální empirické ukotvení debaty o funkci a hranicích nepřijatelnosti a navrhuje aspekty, ve kterých by mělo dojít ke sjednocení, a to jak standardu posuzování přijatelnosti, tak i ve vedení řízení.

Rozsudek ve věci Žaves: Analýza a kritická reflexe

Ondřej Lipka — 2026-07-30

Článek si klade za cíl podat komplexní pohled na různé aspekty rozsudku rozšířeného senátu NSS ve věci Žaves. V první, teoretické části je rozsudek ve věci Žaves zasazen do širšího kontextu systematiky soudní ochrany v ČR a historického vývoje judikatury k zásahovým žalobám. Následně je vysvětlena systematika samotného rozsudku se zvláštním ohledem na místa, která jsou v určitých aspektech problematická. Dále je pozornost věnována způsobu, kterým rozšířený senát NSS užívá lidskoprávní diskurz ke změně dosavadních judikaturních východisek. V druhé části článku jsou prezentovány závěry empirického výzkumu judikatury krajských soudů v řízení o žalobách proti nezákonnému zásahu spočívajícímu v nezahájení ex officio řízení. Empirická část je uvozena statistickým přehledem rozhodnutí o žalobách dle rozsudku ve věci Žaves a statistikou důvodů odkazů na rozsudek ve věci Žaves v řízeních o jiných žalobách. Těžiště empirické části spočívá ve zkoumání, jak krajské soudy jednotlivé, často poměrně problematicky formulované pasáže rozsudku ve věci Žaves uvádí v život. V závěru jsou shrnuty poznatky a nastíněn další možný vývoj judikatury v řešené oblasti.

Od metody k principům – jak aplikace zákazu zneužití práva správními soudy může pomoci s používáním analogie ve veřejném právu

Marek Zima — 2026-07-30

Článek argumentuje, že aplikace zákazu zneužití práva ve správním soudnictví představuje v řadě případů teleologickou redukci: soudy vytvářejí nepsanou výjimku z jazykově příliš široké normy s odkazem na účel a principy právního řádu. Autor upozorňuje na napětí mezi širokým přijetím tohoto přístupu a rezervovaností vůči analogii v neprospěch adresáta veřejné správy – navzdory tomu, že judikatura v určitých případech fakticky analogii používá. Článek proto navrhuje odklon od apriorního zákazu analogie v neprospěch a doporučuje vážící test založený na poměření zásad právní jistoty, výhrady zákona a enumerativnosti veřejnoprávních pretenzí s konkurenčními důvody (např. eurokonformita, ochrana třetích osob). Cílem je metodologická konzistence a transparentní odůvodnění soudních rozhodnutí v případech dotváření práva.

České soudy a prvních 20 let justičního dialogu ve věcech mezinárodního práva soukromého a procesního

Filip Vlček — 2026-07-30

Článek si klade za cíl zpracovat ucelenou kvantitativní a kvalitativní analýzu všech předběžných otázek týkajících se mezinárodního práva soukromého a procesního položených českými soudy během let 2004 až 2024. Během zkoumaného období české soudy takových otázek položily celkem šestnáct, což z mezinárodního práva soukromého činí druhý nejčastější předmět předběžných otázek hned po daňovém právu. Tato studie je rozdělena na dvě hlavní části: kvantitativní a kvalitativní. Cílem kvantitativní části je zejména zodpovědět otázku, zda jsou čeští soudci a soudkyně zabývající se agendou mezinárodního práva soukromého aktivnější ve srovnání se svými kolegy z ostatních právních oblastí, jakož i se svými zahraničními protějšky. Zkoumána bude v tomto ohledu rovněž aktivita jednotlivých stupňů v rámci soudní soustavy. Konečně bude nastíněno, jak s těmito předběžnými otázkami zachází Soudní dvůr: jaký podíl předběžných otázek je hodnocen jako „neobsahující žádnou novou právní otázku“ a v kolika případech Soudní dvůr rozhodl pouze usnesením z důvodu zřejmosti odpovědi na takovou otázku. Tyto údaje totiž mohou napovědět, zda odpovědi Soudního dvora na české předběžné otázky měly precedenční potenciál. V kvalitativní části se studie zaměří na samotný obsah předběžných otázek a navazujících odpovědí Soudního dvora.

Když zákon mlčel: § 7 OZO pohledem právní vědy a Nejvyššího soudu Československé republiky v první polovině 20. století

Lukáš Maliňák — 2026-07-30

Článek se věnuje právní vědě a § 7 OZO v první polovině 20. století s následným zaměřením na judikaturu Nejvyššího soudu. Ustanovení § 7 upravovalo (a v ABGB stále upravuje) výplň mezer v zákoně, tedy situaci, kdy právní případ nelze rozhodnout subsumpcí pod zákonné normy. Dle § 7 se v takové chvíli primárně užije ustanovení na základě analogie. V případě, že ani na základě analogie nebude možné právní případ rozhodnout, má soudce rozhodnout „volně“ dle přirozených zásad právních. Dobová právní věda se neshodovala jak na teoretickoprávní úrovni, co značí pojem přirozených zásad právních, tak na koncepční úrovni, zdali je ustanovení potřebné či v jaké podobě. Oproti tomu Nejvyšší soud si byl relativně jistý odkazem pojmu na přirozené právo, stejně tak koncepcí ustanovení, ve kterém spatřoval příležitost k „spravedlivějšímu“ rozhodování. Samotná judikatura tak nebyla příliš vydatná, o to zajímavější pak jednotlivá rozhodnutí byla. Článek nastíní genezi ustanovení a jeho výklad právní vědou v první polovině 20. století (kromě období Druhé republiky a Protektorátu) a zaměří se následně na soudní rozhodnutí, která překročila (?) úmysl zákonodárce a Nejvyšší soud § 7 aplikoval spíše jako ekvitní obecné pravidlo než jako koncepci k vyplnění mezery v zákoně.

Sufficiently Serious Breach and Legitimate Expectations in European Union Non-Contractual Liability: Doctrinal Clarification and Case-Mapping

Jitka Matějková — 2026-07-30

This article examines the threshold of a sufficiently serious breach within the European Union’s noncontractual liability, focusing exclusively on public authorities – European Union institutions (Articles 268 and 340 of the Treaty on the Functioning of the European Union) and Member States under the Francovich/Brasserie–Factortame line of case-law. It clarifies the relationship between a sufficiently serious breach and the principle of legitimate expectations (as an expression of legal certainty) and distinguishes this principle from the Charter right to good administration (Article 41), which primarily binds European Union bodies. The analysis is guided by two questions: (1) how the Court of Justice has defined and refined SSB across leading judgments; and (2) which criteria it applies when determining whether the threshold is met. Methodologically, the study offers a structured, caseanchored framework that consolidates and systematises the Court’s factors into a five-step test: clarity and precision of the rule; scope of administrative or policy discretion; excusability and complexity; persistence in the face of settled case-law or binding judgments; and systemic or institutional contribution. A mapped set of judgments, supported by short case studies, demonstrates how the test operates across domains and highlights points of alignment and divergence between Union and State liability (including the Bergaderm convergence and the stricter standard for judicial breaches in Köbler). The findings confirm that annulment is not, by itself, sufficient to establish liability; rather, the sufficiently serious breach turns on a context-sensitive assessment of discretion and institutional conduct. By integrating dispersed jurisprudence into an operational test and clarifying the interface with annulment actions, the article enhances predictability for courts and claimants and provides practical guidance for pleading and adjudication in European Union damages actions.

Profesor Karel Engliš

Ladislav Vojáček — 2026-07-30

Na jméno Karla Engliše narazí každý, kdo se při vstupu na půdu naší fakulty trochu rozhlíží kolem sebe. Jen těžko totiž přehlédne, že je nese velká univerzitní aula. A nese je oprávněně, protože K. Engliš zanechal na Masarykově univerzitě hlubokou stopu. Ta za ním ovšem zůstala i na poli filozoficky podložené národohospodářské vědy a v neposlední řadě praktické – nejen, ale především hospodářské – politiky.

Zemřel Karel Schelle – jeden ze zakladatelů Časopisu pro právní vědu a praxi

Jaromír Tauchen — 2026-07-30

Dne 16. května 2026 zemřel ve věku 74 let doc. JUDr. Karel Schelle, CSc., právní historik, vysokoškolský pedagog a dlouholetý akademický pracovník Právnické fakulty Masarykovy univerzity. S jeho jménem je spojena řada odborných i organizačních aktivit, které významně ovlivnily podobu české právní historie i právní vědy po roce 1989. K nejvýznamnějším z nich patří také vznik Časopisu pro právní vědu a praxi.

Začátek dobrý, všechno dobré

Jaroslav Benák — 2026-07-30

Na burger se chodí do restaurace především kvůli masu. Bylo by však překvapující, kdyby bylo servírováno pouze ono maso bez housky. Podobně překvapující je, objeví-li se odborný článek, který má pouze stať bez úvodu či závěru. Naše redakční rada se však s tímto fenoménem potýká nezvykle často.