Časopis pro právní vědu a praxi

Profesor Dobroslav Krejčí

2026-10-22T15:47:23+02:00

Dnešní náš oslavenec Dobroslav Krejčí „byl z posledních mužů, kteří kdysi se zanícením pro konkrétní práci obrozovali a budovali národ“ (Václav Chytil), nebo jinak řečeno, byl „vlastencem starého, dobrého ražení“ (František Weyr). Tyto charakteristiky mnohému dnešnímu čtenáři už možná znějí poněkud ošuntěle, neboť slova „národ“ a „vlastenec“ zprofanovalo plané vlastenčení, takže ztratila mnoho ze svého dřívějšího lesku. Ovšem v době, kdy je jejich autoři formulovali, představovala stále ještě vysokou hodnotu. O tom, co nás na jubilantovi dnes asi spíše zajímá, více vypovídá jeho až vzorově úhledný podpis. Najdeme jej například pod jeho fotografií v textu, napsaném F. Weyrem v roce 1937 jako posmrtná vzpomínka na jeho nadřízeného ze statistického úřadu a později staršího kolegu na fakultě.

Co nezavazuje, není neměnné

2026-04-30T10:12:29+02:00

Podle § 159a OSŘ je pro procesní strany, orgány veřejné moci a popřípadě jiné osoby závazný toliko výrok pravomocného rozsudku, přičemž jen v rozsahu závaznosti výroku nemůže být věc, o které již bylo jednou pravomocně rozhodnuto, projednávána znovu. Jde o jiné vyjádření pravidla platícího též v Německu a v Rakousku, podle něhož se účinky materiální právní moci vztahují výlučně na rozhodnutí o přímém – tj. bezprostředním – předmětu sporu, nikoliv na předběžné otázky (skutkové či právní), které si soud musel pro rozhodnutí o bezprostředním předmětu sporu posoudit. Na tom se dominantně shoduje česká, německá i rakouská procesněprávní nauka. Judikatura českého Nejvyššího soudu to však – i přes kritiku – příliš nereflektuje. V předkládaném článku jsou proto kritizována rozhodnutí Nejvyššího soudu zakládající tzv. „teorii identity skutku“, hlavní část je ovšem tentokrát poprvé věnována judikatuře, která na tuto „teorii“ navazuje a která v rozporu se zákonem a jeho smyslem rozšiřuje účinek závaznosti i na posouzení předběžných otázek. Za tímto účelem je v textu primárně pracováno s německou a rakouskou literaturou a judikaturou, ve kterých se o výše nastíněných tématech pojednává podstatně důkladněji než u nás. V důsledku toho je předkládaný článek snad doposud nejkomplexnějším pojednáním o závaznosti a nezměnitelnosti v kontextu recentní judikatury Nejvyššího soudu.

(Ne)úplnost a (ne)závaznost rozpočtu v režimu dispozitivní úpravy ceny díla

2026-01-28T15:36:05+01:00

Článek se zabývá otázkou, jaký je výchozí režim rozpočtu dle dispozitivní úpravy smlouvy o dílo v § 2620 a násl. občanského zákoníku. Pokud si strany cenu určí rozpočtem, aniž by upřesnily, zda má mít povahu pevné ceny rozepsané do položek, nebo zda se má výsledná cena měnit v závislosti na skutečném množství vynaložených položek stanovených v rozpočtu, dispozitivní úprava nenabízí jasné řešení. Zákon v této souvislosti používá pojmy úplnost a závaznost rozpočtu, které mají vyjadřovat, za jakých podmínek se výsledná cena může od původního rozpočtu odchylovat. Některá ustanovení však působí, jako by směřovala ke vzájemně se vylučujícím důsledkům. Jiná jako by naopak různými slovy vyjadřovala v zásadě totéž. Logický systém v zákoně na první pohled zřejmý není. Dosavadní literatura se s touto otázkou přesvědčivě nevypořádává. Článek se pokouší vyložit právní úpravu metodologicky korektním způsobem se zohledněním historického kontextu i zahraničních souvislostí.

Osobnostní práva a generovaný text napodobující písemný projev osobní povahy

2026-05-19T10:28:54+02:00

Tento článek se zabývá otázkami spojenými s využitím projevů osobní povahy pro účely vývoje AI systému, který dokáže tvořit výstupy zaměnitelné s originálními projevy osobní povahy konkrétního člověka, žijícího či zemřelého. V takových případech je pro vývoj systému AI potřeba vytvořit tréninkový dataset, obsahující mimo jiné i projevy osobní povahy daného člověka. Článek se zejména zaměřuje na právní úpravu osobnostních práv, proto analyzuje situaci hlavně vzhledem k písemným projevům osobní povahy, u kterých je možné snadněji vyloučit z analýzy například ochranu osobních údajů. Článek předkládá podmínky, za jakých je možné využít projevy osobní povahy k vývoji takových AI systémů, ale také jakou ochranu nabízí český právní řád a částečně i evropský právní řád v případech, kdy by takto umělý výstup ze systému AI mohl poškodit osobnostní práva domnělého původce výstupů. Článek poukazuje na slabá místa v právní úpravě jak na národní, tak evropské úrovni, kde ochrana pro domnělého původce chybí a přináší návrhy na zvýšení míry ochrany v těchto problematických oblastech. Zároveň díky možnosti analogické aplikace závěrů z tohoto článku i do kontextu palčivých problémů v oblasti deepfakes nabízí článek výzkumný základ, který je možné dále rozvíjet ve složitějších kontextech.

Jak vykládat ústavu? Metodologie výkladu ústavního práva

2026-03-19T14:24:55+01:00

V článku přináším systematický pohled na metody ústavněprávní interpretace v českém kontextu. Navazuji na dosavadní českou doktrínu zaměřenou primárně na výklad zákonů a ptám se, jak se tyto úvahy mění či nemění, je-li objektem interpretace nikoliv zákon, ale ústava. Dosavadní českou doktrínu, vycházející zejména z německo-rakouské literatury, propojuji s dalšími zahraničními debatami a následně také s českým ústavním kontextem a judikaturou Ústavního soudu. Na základě této analýzy tvrdím, že se metody výkladu ústavního práva jako takové neliší od výkladu jiného psaného práva (zákonů, popř. podzákonných předpisů). Liší se, zaprvé, co do převládajícího významu jednotlivých výkladových metod; a zadruhé, co do zvláštností v rámci jednotlivých metod, které plynou ze specifického objektu interpretace. Tato specifika ústavněprávní interpretace zasazuji do českého ústavního kontextu, včetně judikatury Ústavního soudu, a pokouším se je systematizovat. Článek uzavírám načrtnutím základního metodologického postupu při výkladu českého ústavního práva. Systematický přístup k výkladu ústavního práva je podle mě klíčový ve světle významných právních výzev, kterým ústavní právo čelí a bude čelit. Klimažaloba, účinné vyšetřování, narušení soukromí nástroji umělé inteligence – jen těžko můžeme zhodnotit, zda soudy při řešení těchto výzev plní svou roli, nebo jsou již aktivistické, nemáme-li jasno v tom, jak ústavní právo vykládat a co z něj vlastně plyne.

Anonymita nebo peníze: jak české dezinformační weby (ne)dodržují zákony

2026-06-12T14:57:05+02:00

Článek se zabývá finančními příjmy českých dezinformačních webů a otázkou, zda tyto weby dodržují relevantní právní regulaci. Téma vychází z existujícího výzkumu, který identifikuje finanční příjem generovaný prostřednictvím online obsahu jako důležitý faktor motivující řadu aktérů k vytváření a šíření dezinformací. Tento článek navazuje na výzkum finanční motivace dezinformátorů v českém prostředí, na jehož základě identifikuje tři relevantní zdroje finančních příjmů dezinformačních webů: online reklamu, neoznačenou reklamu a příspěvky čtenářstva, na které se zaměřuje provedená právní a obsahová analýza. Právní analýza identifikuje relevantní českou a evropskou regulaci, která na tyto zdroje finančních příjmů dopadá. Konkrétně se jedná o zákon o regulaci reklamy, nařízení o digitálních službách (DSA) a právní předpisy upravující živnostenské podnikání. Obsahová analýza přináší poznatky o tom, v jaké míře vybrané zdroje finančních příjmů dezinformační weby využívají a zda je využívají v souladu se zákonem.

Soudci mezi zdrženlivostí a lidskostí: Ex parte komunikace v teorii a praxi

2026-05-29T11:10:08+02:00

Článek se zabývá ex parte komunikací soudců, tj. jejich komunikací pouze s jednou stranou řízení bez účasti protistrany. Autoři vymezují pojem ex parte komunikace, vysvětlují její problematičnost z hlediska principů spravedlivého procesu a na základě české právní úpravy, etických kodexů i zahraničních příkladů určují hranice mezi přípustnou a nepřípustnou komunikací. Součástí textu jsou také praktická doporučení pro soudce a výsledky dotazníkového šetření mezi prvostupňovými civilními soudci a soudkyněmi. Ty ukazují, že v praxi není ex parte komunikace považována za zcela vyloučenou, justice k ní však přistupuje velmi zdrženlivě.

Neúplné, ex parte, nezávazné, neanonymní

2026-10-22T15:52:50+02:00

Několik slov poskládaných z názvů článků tohoto čísla je možno číst jako charakteristiku odborných textů. Úkolem advokáta je ve sporu hájit zájem klienta. Úkolem soudu potom je věc posoudit a rozhodnout podle práva. Obě profese jsou spojeny s odpovědností a zároveň své nositele limitují v tom, co o věci mohou říci veřejnosti. Naproti tomu akademik, který následně o soudním rozhodnutí či obecněji o právu píše, žádnou povinnou mlčenlivost ani profesní odpovědnost nemá. To ovšem neznamená, že by měl snazší život.