Časopis pro právní vědu a praxi

Podle druhého recenzenta ne

2024-04-24T08:35:39+02:00

Do nového ročníku náš časopis vstupuje mimo jiné s mírně upraveným formulářem pro recenze. Při této příležitosti chci zprostředkovat nahlédnutí do blackboxu, kterým recenzní řízení někdy je. Každý časopis má svou misi. Slouží určitému publiku, jemuž chce přinášet kvalitní texty věnované tématům a zpracované přístupy, které očekává. Redakce, recenzenti i redakční rada obdržené rukopisy posuzují v zastoupení tohoto publika. To, že některé rukopisy zaslané do redakce nakonec v časopise nevyjdou, nutně nemusí znamenat, že jsou špatné, a rozhodně to není míněno jako odsudek akademických či dokonce obecně lidských kvalit autorů.

Abrakadabra, iudicium duplex! Aneb o náhradě nákladů řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví

2024-02-01T16:00:08+01:00

Ústavní soud se ve stanovisku Pl. ÚS-st. 59/23 zabýval rozhodováním o náhradě nákladů řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví. Dospěl k závěru, že zásada úspěchu ve věci se uplatní jenom v případě zamítnutí žaloby. Jinak se má procesní úspěch účastníků považovat za stejný a náhrada nákladů řízení nemá být přiznána žádnému z nich, a to podle § 142 odst. 2 OSŘ. Výjimečné přiznání náhrady nákladů řízení by mohlo být odůvodněno konkrétními okolnostmi věci; pak by mohla být náhrada nákladů řízení přiznána podle § 142 odst. 3 OSŘ. Ze stanoviska rovněž vyplývá, že tento závěr má platit také pro řízení o oddělení ze spoluvlastnictví a pro řízení o vypořádání společného jmění manželů.
Učiněné závěry a argumenty k nim vedoucí – z nichž ten stěžejní a mnohokrát ve stanovisku opakovaný poukazuje na to, že řízení má povahu iudicii duplicis – jsou hrubě nesprávné až matoucí a spočívají na nepochopení některých pojmů či institutů procesního práva, popř. na vztahu práva procesního a hmotného. Nepokládáme za zbytečné na tyto nedostatky poukázat, přestože Ústavní soud již své mínění vyslovil. Doufáme, že Ústavní soud v zájmu přesvědčivosti svých nálezů buď uzná opodstatněnost naší argumentace a svůj názor změní, nebo námi předkládané argumenty korektně vyvrátí.

Promlčení práva kapitálové obchodní společnosti na splacení vkladu

2024-02-07T12:49:09+01:00

Jednou z hlavních povinností společníků kapitálových obchodních společností je povinnost poskytnout vklad do základního kapitálu společnosti. Této povinnosti odpovídá právo společnosti na splacení vkladu. Jelikož je právo na splacení vkladu právem majetkové povahy, jehož promlčitelnost zákon nevylučuje a pro něž nestanoví zvláštní promlčecí lhůtu, mělo by v souladu s § 611 OZ podléhat promlčení v obecné promlčecí lhůtě dle § 619 a 629 OZ. V tomto textu zkoumám, zdali přesto nelze nalézt teleologické argumenty, které by nasvědčovaly závěru, že by se právo na splacení vkladu nemělo promlčovat. Dovozuji, že se promlčitelnost práva na splacení vkladu může dostávat do konfliktu s ochranou věřitelů společnosti, avšak toliko je-li společnost v úpadku. K zajištění efektivní ochrany věřitelů společnosti proto není zapotřebí promlčitelnost práva zcela vyloučit, ale pouze omezit právo společníka namítat promlčení vkladové povinnosti v případě, že je společnost v úpadku a právo na splacení vkladu vůči společníku uplatňuje insolvenční správce, postupující s přiměřenou rychlostí. V těchto situacích je nutné pokládat vznesení námitky promlčení společníkem za zneužití práva.

Kauzální nejistota v medicínskoprávních sporech

2023-12-21T13:25:33+01:00

Tento článek se zabývá notoricky známým problémem medicínskoprávních sporů, který pramení z obtížného prokazování příčinné souvislosti mezi postupem lékaře non lege artis a újmou na zdraví pacienta. Existují případy, kdy je kauzalita zřejmá, a tedy jednoduše prokazatelná. Obvykle však jsou kauzální průběhy v poměrech lidského těla natolik složité, a limity lidského poznání jsou natolik nízké, že zpětně nelze příčinné souvislosti mezi různými ději, intervencemi nebo opomenutími s jistotou objasnit. Vzhledem k tomu, že žalujícími jsou v daných sporech o náhradu újmy pacienti, a neexistuje zvláštní pravidlo dělení důkazního břemene, prokazuje příčinnou souvislost dle základního pravidla pacient-žalobce, a často mu hrozí neúspěch ve sporu pro neunesení důkazního břemene ohledně kauzality. Tento článek rozebírá hmotněprávní i procesněprávní způsoby, jak se s problémem kauzální nejistoty vypořádat. Autorka se zde soustředí na doktrínu ztráty šance, dokazování prima facie, snížení míry důkazu a obrácení důkazního břemene ohledně příčinné souvislosti.

Zajištění nezletilých cizinců a zvláštní standardy Evropské úmluvy o lidských právech: jejich výklad a použití v českém právu

2023-11-01T17:17:14+01:00

V roce 2022 bylo v českých detenčních zařízeních pro migranty zadrženo téměř 300 dětí. Předchozí výzkumy ukázaly, že detence migrantů může představovat porušení různých systémů ochrany základních práv a svobod. První otázka si kladla za cíl zjistit, jaké jsou aktuální standardy ESLP ohledně ohledně zajištění nezletilých cizinců, druhá pak zjišťovala, jak je tento standard zohledněn v zákoně o pobytu cizinců. Nakonec článek posuzoval výklad těchto podmínek vnitrostátními soudy prizmatem zásady efektivní ochrany lidských práv obsažené v EÚLP. Zajištění dětí je z hlediska práva na svobodu krajní možností, kterou umožňuje kombinace velmi výjimečných faktorů. Ze zákazu mučení je pak možné odvodit konkrétní podmínky ve vztahu k detenčnímu zařízení: organizačně-režimová opatření, materiálně-technický stav zařízení a věk dítěte přímo ovlivní možnou délku detence, přičemž klíčovým faktorem je plynutí času. Za největší problém současné právní úpravy považuje autor skutečnost, že zákon o pobytu cizinců se vůbec nezabývá konceptem zranitelnosti. Normativní analýza dvou vybraných případů Ústavního soudu a Nejvyššího správního soudu nastínila nesrovnalosti s judikaturou ESLP. Ústavní soud zejména podcenil význam organizačních a režimových opatření a přítomnost prvků vězeňského typu, zatímco Nejvyšší správní soud nesprávně reflektoval potřebu alternativ k detenci a vnímání detence jako krajní možnosti.

Anonymní dárcovství gamet ve světle rozsudku ve věci Gauvin-Fournis a Silliau proti Francii

2023-11-24T17:22:43+01:00

Článek se zabývá kritickou analýzou dlouho očekávaného rozsudku Evropského soudu pro lidská práva ve věci Gauvin-Fournis a Silliau proti Francii, ve kterém byla poprvé řešena problematika anonymního dárcovství gamet jako příčina vzniku kolize mezi právem znát svůj původ a ochranou jiných lidských práv nebo veřejných zájmů. V této souvislosti je vysvětleno, že dané právo je sice výslovně zakotveno v Úmluvě o právech dítěte, ale k jeho faktické ochraně zásadně dochází až ve vazbě na výklad čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Na podkladě judikatury Evropského soudu pro lidská práva v příbuzných tématech je poté zdůvodněno, že právo znát svůj původ je integrální součástí práva na identitu a práva na soukromý život, což míru volného uvážení státu značně omezuje. Tyto poznatky jsou následně využity jako východiska podrobného rozboru dotčeného rozsudku a v něm použité argumentace.

Právní praxe meziválečného Československa u kupní smlouvy v obchodním právu

2023-10-30T15:47:27+01:00

Text se zaměřuje na aplikační praxi u kupní smlouvy v obchodním právu meziválečného Československa. Poukazuje na fakt, že i přes značnou shodu mezi rakouským AHGB (1862) a uherským zákonným článkem XXXVII/1875 v prakticky celém meziválečném období přetrvával v právní praxi dualismus. Komentáře k zákonům prozrazují, že u každého ze zákonů byla reflektována prakticky jen judikatura z oblasti jeho platnosti, zatímco judikáty k druhému zákonu byly ignorovány.