Proměna současného státu

Po určité období byl stát institucí natolik „přirozenou“ a samozřejmou, že – jak říká Hans Kelsen – mohl působit „normativní silou fakticity“: byl bez větších pochybností považován za základní jednotku sociální organizace, za nezviklatelný rámec normativní regulace i adekvátní měřítko sdílené lidské totožnosti. Stát byl zpravidla dokonce – ať už výslovně nebo implicitně – identifikován se společností jako takovou. Dnes se ovšem stále častěji hovoří o globální společnosti, propojeném nadnárodním trhu a fluktuujícím kapitálu, o informační společnosti bez teritoriálních hranic nebo znovuobjevení náboženství. V daném kontextu se množí úvahy o poněkud vyčerpané roli státu, jež se má projevovat i neschopností státu účinně regulovat nově se etablující vztahy v rovině právní a obecněji – autorsky upravovat sociální realitu, z níž právní vztahy rostou. Záměrem tohoto textu je postavení a dosah současného státu prozkoumat, případně pak zmapovat či alespoň nastínit jeho nynější proměnu. Vytčené zadání nejlépe předznamená stručný pohled do minulosti, ke kořenům utváření novodobého státu.