Rušení právních předpisů jako (staro)nový prvek ve správním soudnictví

Abstrakt

Předmětný příspěvek poukazuje na článek 87 Ústavy upravující možnost zákonem přenést pravomoc rušit jiné právní předpisy nebo jejich jednotlivá ustanovení pro rozpor se zákonem z Ústavního soudu na Nejvyšší správní soud. Změna kompetence může na jednu stranu dovršit předpoklad plně fungujícího samostatného správního soudnictví s podstatou a funkcí komplexní kontroly veřejné správy, ale na straně druhé naráží na problematiku nastavení způsobu přezkumu zákonnosti a ústavnosti u obou soudních institucí. Cílem je polemizovat s důsledky, které by tato změna přinesla. Příspěvek se zaměřuje na střet kompetencí mezi soudy při přezkumu zákonnosti u Nejvyššího správního soudu a při přezkumu ústavnosti u Ústavního soudu v rámci rušení totožného právního předpisu.

Bibliografická citace

PLACHÝ, Jiří. Rušení právních předpisů jako (staro)nový prvek ve správním soudnictví. Časopis pro právní vědu a praxi. [Online]. 2017, č. 2, s. 299-309. [cit. 2017-11-20]. Dostupné z: https://journals.muni.cz/cpvp/article/view/7054

Klíčová slova

Právní předpis; rozpor se zákonem; změna kompetence; přezkum zákonnosti; přezkum ústavnosti.

Plný Text:

Reference

Zobrazit literaturu Skrýt literaturu

BAXA, Josef a Michal MAZANEC. Reforma českého správního soudnictví. Právní rádce, 2002, č. 1, s. 9.

HEJČ, David. Smíšené správní akty v právním řádu ČR aneb 10 let účinnosti opatření obecné povahy. Právník, 2016, č. 10, s. 837.

KNAPP, Viktor. Teorie práva. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 1995.

KOUDELKA, Zdeněk. Konkurence Ústavního a Nejvyššího správního soudu. In: HLOUŠEK, Vít
a Vojtěch ŠIMÍČEK. Dělba soudní moci v České republice. Brno: Masarykova univerzita, 2004, s. 80.

LANGÁŠEK, Tomáš. In: RYCHETSKÝ, Pavel, Tomáš LANGÁŠEK, Tomáš HERC, Petr MLSNA et al. Ústava České republiky. Ústavní zákon o bezpečnosti České republiky. Komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2015, s. 866.

MAZANEC, Michal. K úvahám nad záměry reformy správního soudnictví. Časopis pro právní
vědu a praxi, 2000, č. 2, s. 225–234.

MERKL, Adolf. Obecné právo správní. 2. část. Praha-Brno: Orbis, 1932.

MIKULE, Vladimír. Pláč nad ztracenou příležitostí aneb Nejvyšší správní soud nebude přezkoumávat právní předpisy. Justiční praxe, 2002, č. 3.

MIKULE, Vladimír. In: HENDRYCH, Dušan et al. Správní právo. Obecná část. 8. vyd. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 512.

KRYSKA, David. Srovnání českého a polského správního soudnictví. Praha: Univerzita Karlova, Právnická fakulta, 2013, 302 s.

PÍTROVÁ, Lenka. Nejvyšší správní soud – dárek k desetiletí české ústavy. In: KYSELA, Jan (usp.). Deset let Ústavy České republiky. Východiska, stav, perspektivy. Praha: Eurolex Bohemia, 2003, s. 367.

PRŮCHA, Petr. Správní právo, obecná část. 7. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2007.

PRŮCHA, Petr. Základy správního práva: učební text pro bakalářské studium. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2016.

SEILER, Christian. Der einheitliche Parlamentsvorbehalt. Berlin: Duncker and Humblot, 2000.

ŠIMÍČEK, Vojtěch. In: FILIP, Jan, Pavel HOLLÄNDER a Vojtěch ŠIMÍČEK. Zákon o Ústavním soudu. 2. vyd. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2007, s. 604.

https://doi.org/10.5817/CPVP2017-2-8