Význam formálního oddělení normy od materiální skutečnosti

Stať vychází z hypotézy, že ve způsobu formálního vyjádření práva, ve způsobu jeho legitimace, aplikace či v rovině jeho materiálního působení, dochází k celé řadě projevů určitého oddělení, odcizení, izolace, či transformace ve vztahu mezi právem a realitou, mezi právem a subjektem normativního působení, případně mezi normou a důvodem, účelem či cílem její existence. Stať za pomoci pojmu „oddělení normy“ demonstruje specifický způsob fungování norem, který lze charakterizovat funkční, formální či materiální distancí mezi normou a jejími vnějšími komplementy.
Stať ukazuje, že tento jev v mnoha ohledech představuje samu podstatu funkce společenského působení norem, podmínku efektivnosti normativní úpravy, či přirozený projev právní formy. Oddělení, ať již v jakékoliv z prezentovaných podob představuje jeden ze základních průvodních jevů existence norem. Právě množství rovin, v nichž lze tento jev v jeho různých podobách sledovat ukazuje jeho určitou univerzálnost ve vztahu k metodě normativního působení, vůči němuž představuje často podstatu jeho sociálního fungování.
Stať si všímá jednotlivých projevů zkoumaného fenoménu v různých oblastech normativního fungování. Obecně známá fakta pak nahlíží a interpretuje prostřednictvím představovaného pojmu oddělení normy, jehož pomocí definuje a poznává jednotlivé funkce a efekty normativního působení.