Zásady unijního práva z oblasti ochrany životního prostředí

Tento článek se zabývá environmentálními zásadami unijního práva. Jeho zaměření vychází ze skutečnosti, že ačkoliv české správní soudy v odůvodnění svých rozhodnutí na základní právní zásady mnohdy odkazují, zásadami práva životního prostředí je argumentováno zřídkakdy, přestože se jedná o zásady obecně uznávané. Dochází-li ke střetu zájmu na ochraně životního prostředí s jinými zájmy, pak je zohlednění tohoto zájmu samostatným a pádným argumentem, jakousi zásadou sui generis, typicky v oblasti účasti veřejnosti. Vedle národních zásad práva životního prostředí se vyvíjejí zásady i na úrovni unijního práva. Soudy členských států pak v rámci povinnosti tzv. eurokonformního výkladu musí tyto zásady zohlednit při aplikaci přímo závazného unijního práva i práva vnitrostátního, a to při zachování „unijního“ rozměru těchto zásad, tedy při zohlednění unijních zájmů. Za klíčovou pro výklad environmentálních zásad unijního práva lze považovat judikaturu Soudního dvora, i proto tento článek pomíjí historický vývoj jednotlivých zásad, který je zajímavý, nicméně přesahuje rozsah tohoto článku.