Dančák, Břetislav – Hloušek, Vít – Šimíček, Vojtěch (eds.): Korupce. Projevy a potírání v České republice

a Evropské unii. Brno: Masarykova univerzita, Mezinárodní politologický ústav, 2006,

312 stran, ISBN 80-210-4062-9.

 

Barbora Dudáková[1]

 

Fakt, že je problematika korupce neustále vědecky atraktivní, dosvědčuje také námět konference, kterou v listopadu 2005 pořádal Mezinárodní politologický ústav a Právnická fakulta Masarykovy univerzity pod názvem EU a korupce – projevy a potírání: politologická, právní a společenská dimenze v Evropě. Hlavním výstupem této konference byl sborník příspěvků, jejichž celkový záběr je poměrně široký, avšak stále se váže ke snaze uchopit korupci a rozličné aspekty s ní spojené a přiblížit problematiku širší veřejnosti.

Příspěvky sborníku, kterých je dvacet osm, editoři rozdělili pro snazší orientaci do čtyř tematických celků. První část sborníku Korupce jako společenskovědní fenomén se věnuje především definování korupce, její klasifikaci a jejím konkrétním projevům. Je uvozena statí Petra Vymětala (Typologie korupce), který charakterizuje jednotlivé druhy korupce, její formy, modely, typy a jednotlivá stadia a který zdůrazňuje, že identifikace konkrétní podoby korupce může být prospěšná pro volbu konkrétních anti-korupčních opatření. Následuje text Marcela Tomáška (Systémové zdroje korupce v čase společenské změny v makro-sociologickém pohledu), který se pokouší najít systémové příčiny rozbujelosti korupce v transformačních režimech a poukazuje na její mnohem širší systémově společenskou zakotvenost v českém prostředí. V dalším příspěvku se Miroslav Mareš (Vliv korupce na evropské systémy politických stran) věnuje možným dopadům korupce na systémy politických stran, vlivu korupce na jejich funkčnost, aktivitu protestních stran a činnost extremistických sil. Na něj navazuje stať Michala Klímy (Stranictví a klientelismus v Česku), který popisuje stranicky zakotvenou korupci a klientelismus v postkomunistickém Česku a navrhuje kroky k „nápravě“. Na komplikovanost vzájemného vztahu mezi soukromým a veřejným, tedy snahou o zabezpečení maximálního zisku na jedné straně a snahou o ochranu zájmu veřejného na straně druhé, poukazuje Adriana Krnáčová (Když se soukromý zájem potkává s veřejným…), která uvádí konkrétní příklady střetu zájmů a také nabízí výčet obecných nástrojů na zlepšení stávající situace. Specifický charakter korupce v České republice se snaží vystihnout příspěvek Aleše Pachmana (Povaha korupce v České republice), ten představuje index vnímání korupce Transparency International a specifikuje povahu, typ, organizaci a podobu korupční sítě v České republice. Hranici mezi korupcí a legálním lobbingem, dva často ztotožňované a zaměňované pojmy, se pokouší vymezit ve své stati Martin Hamšík (Korupce a lobby), věnuje se postavení zájmových skupin při lobbingu, přibližuje regulaci lobování v USA a Velké Británii a mapuje rovněž situaci v České republice. Jan Levíček (Lobbing ve veřejném prostoru) popisuje veřejnoprávní aspekty lobbingu, uvádí modelový příklad lobbistické akce a zmiňuje snahy o úpravu lobbingu v zahraničí. Tematický blok uzavírá příspěvek Ľubomíra Germana (Medzi korupciou a lobingom), který kromě pojmového vymezení korupce a lobbingu poukazuje také na specifika kriminality tzv. bílých límečků.

Druhá část Prostředky potírání korupce je více zaměřena na nástroje a prostředky boje proti korupci, do popředí se tak dostávají právní aspekty korupce a praktické otázky spojené s bojem proti ní. V prvním příspěvku se Jan Filip (Poznámky k prostředkům boje s korupcí z hlediska ústavního práva) věnuje prostředkům, kterými ústavní právo vymezuje projevy korupce a stanovuje pravidla pro její omezení, poukazuje na korupci veřejných činitelů, kteří sami stanovují „pravidla hry“, a mapuje projevy korupce a jejich potírání v rovinách zákonodárné, výkonné a soudní moci. Následuje text Martina Morloka (Politické strany a korupce) věnovaný výskytu korupce v jednání politických stran jako třetího aktéra korupčního jednání, který z takového jednání získává výhodu, a možná opatření proti korupci politických stran. Potenciálním i faktickým ohrožením soudcovské nezávislosti a samotnou osobou soudce, jako soukromou osobou a profesionálem v jednom, se zabývá Josef Baxa (Postavení soudce a konflikt zájmů). Otázku korupce a soudní moci, tentokráte z hlediska praxe Ústavního soudu ČR rozebírá Eliška Wagnerová (Korupce a soudní moc). Dan Dvořáček (Problematika právního základu protikorupčních aktů evropského práva) se následně věnuje otázce právního základu a pravomocí v korupční oblasti v rámci komunitárního práva. Příspěvek Michala Mazela (Aplikace evropských protikorupčních norem v ČR) se zabývá smluvními nástroji boje proti korupci na poli jednotlivých organizací působících v Evropě a jejich významem pro Českou republiku, přičemž nastiňuje možnosti institucionalizace boje proti korupci a tvorby protikorupčních sítí. Charakter a podoby korupce v soukromoprávních vztazích odkrývá Petr Hajn (Soukromoprávní korupce). Na problematiku korupce na substátní, často opomíjené krajské úrovni České republiky a na její význam poukazuje stať Milana Podhrázkého (Projevy potírání korupce v ČR na úrovni krajů). Na neslučitelnost funkcí a jiné aspekty právní úpravy střetu zájmů včetně nejnovějších českých protikorupčních úprav a problémy s nimi spojené poukazuje Zdeněk Koudelka (Střet zájmů). Petr Černý (Provokace v boji s korupcí) zkoumá obtížnou a nejednoznačnou otázku provokace při potírání korupce a tematický blok uzavírá velice zajímavý příspěvek Jeronýma Klimeše (Korupce v policejní práci). Autor zde odhaluje příčiny a předpoklady korupce u policie, popisuje vztah mezi předpokládaným ziskem a rizikem na straně jedné, pravděpodobným odhalením na straně druhé a vliv jiných proměnných, např. platu, na pravděpodobné korupční jednání u policie.

Třetí soubor příspěvků Korupce a média, která mají jak ve společnosti, tak v problematice korupce specifické postavení, uvádí stať Marka D. Coleho (Média v kleštích korupce – jsou média „prodejná“ ekonomickou reklamou a exkluzivními sliby politiků?). Ta se věnuje problematice důvěryhodného plnění role médií při zpravodajství o korupci, když dochází ke konfliktu mezi nezávislým působením média a korupčním jednáním toho, kdo dané médium financuje. Emília Sičáková-Beblavá (Média – protikorupčný hráč v SR?) potom analyzuje roli médií v boji proti korupci na Slovensku. Tuto tematickou část uzavírá Tomáš Němeček (Média v boji proti korupci a jejich limity. Korupce v médiích), jehož stať se věnuje možným zpracováním korupčních případů v médiích na základě spolupráce, příp. nespolupráce s policií.

Poslední část Veřejné zakázky, které vzbuzují zvláštní a samostatnou pozornost při zkoumání korupce a boje proti ní, uvozuje německý odborník na problematiku zadávání veřejných zakázek Stefan Pürner (Zahraniční zkušenosti se zadáváním veřejných zakázek), který přispívá k diskusi zkušenostmi se zadávacím právem a zadáváním veřejných zakázek v Německu. Následující příspěvek Radka Jurčíka (Zákon o veřejných zakázkách jako nástroj boje proti korupci?) se věnuje otázce, nakolik samotná právní úprava veřejných zakázek může sloužit jako efektivní nástroj boje proti korupci, přičemž doporučuje některé rámcové změny v oblasti veřejných zakázek. Kateřina Šimáčková (Hospodaření s majetkem obce) se ve své stati zaobírá hospodařením a majetkem obcí v souvislosti s korupčními a klientelistickými riziky a poukazuje na problematické aspekty řešení. Posledním příspěvkem čtvrté části a celé publikace je text Václava Peřicha (Veřejné zakázky v kontrolních závěrech Nejvyššího kontrolního úřadu), který debatu obohacuje třemi závěrečnými poznámkami.

Publikace představuje neobyčejně zajímavé dílo, které nabízí širokou škálu úhlů pohledu na problematiku korupce. Jak už v úvodu zmiňují editoři sborníku, velkou předností je fakt, že k diskusi přispěli „představitelé prakticky všech relevantních veřejných institucí, které se fenoménem korupce (byť i jen okrajově) zabývají“ (str. 10). A tak se můžeme setkat nejen s texty akademických přispěvatelů, ale také s texty představitelů soudní, výkonné i zákonodárné moci. Navíc se do sborníku zapojili také zahraniční odborníci.

Jistým negativem však podle mě je, že texty publikace jsou adekvátně počtu příspěvků poměrně heterogenní a nesjednocené, jak co do struktury, tak také z obsahového hlediska, když dochází často k opakování definic či teorií, především v prvním tematickém bloku. Tato nevyváženost je však přiměřená charakteru publikace a odpovídá úmyslu editorů, a naopak díky tomu z ní lze čerpat parciálně, aniž by bylo nezbytné dohledávat informace v jiných příspěvcích. Některé z nich disponují také množstvím odkazů na odbornou literaturu, což ocení čtenáři s větším zájmem o problematiku.

Cílem autorů bylo koncipovat sborník tak, „ aby uspokojil náročného odborného čtenáře, ale i laickou veřejnost“, věřím, že díky velice zajímavým teoretickým i praktickým příspěvkům a poznámkám sborník ocení obě dvě skupiny čtenářů.

[1] Autorka je studentkou bakalářského studijního programu Mezinárodní teritoriální studia na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity, Joštova 10, 602 00 Brno; e-mail: dudakova@fss.muni.cz.