Malíř, Jiří; Marek, Pavel a kol.: Politické strany I. 1861 – 1938. Politické strany II. 1938 – 2004. Vývoj politických stran a hnutí v českých zemích a Československu.

Brno: Nakladatelství Doplněk, 2005, 1030-1826 stran, ISBN: 80-7239-179-8

 

Tomáš Hudeček, Anna Matušková[1]

 

Vydání publikace, která dokumentuje a analyzuje vývoj politických stran v českých zemích a Československu od roku 1861 až do roku 2004, lze bez pochyb považovat za úctyhodný a svým rozsahem v českém prostředí doposud nevídaný počin. Editoři Jiří Malíř a Pavel Marek a rozsáhlý kolektiv dalších 40 spoluautorů z vysokoškolských i akademických pracovišť stáli před nesnadným úkolem, jakým způsobem této výzvě čelit. Vzniknuvší dvoudílnou publikaci, která navazuje na sborník P. Marka: Přehled politického stranictví na území českých zemí a Československa v letech 1861 – 1998, jež byl výstupem vnitřního grantového úkolu Univerzity Palackého, však nelze považovat za aktualizované vydání zmiňovaného díla z roku 2000. Jedná se o kvalitativně i kvantitativně odlišný počin v mnoha směrech.

Celé dvousvazkové dílo je rozděleno do šesti částí na základě jednotlivých mezníků ve vývoji české státnosti: Politické strany v letech 1861 – 1918 a 1918 – 1938 (I. Díl), Politické strany v letech 1938 – 1945, 1945 – 1948, 1948 – 1989 a 1989 – 2004 (II. Díl). Publikace je koncipována jako sborník studií, které popisují a analyzují politické strany na základě mnoha kritérií – vznik (obnovení či transformace) strany, její program, vnitřní organizace strany a její organizační výstavba, satelitní (přidružené, náborové) organizace napojené na stranu, tisk strany, vnitrostranické poměry, zapojení strany do politického systému a zhodnocení významu strany.

Cílem knihy bylo poskytnout základní přehled o vývoji českého stranictví, zachytit historický vývoj jednotlivých politických formací na našem území a současně provést syntézu nových poznatků. Tento záměr se editorům podařilo naplnit. Pravdou je, že ne všechny kapitoly jsou zpracovány na stejné úrovni, což může být způsobeno například nedostatkem relevantních informačních zdrojů, přípravných studií a analýz některých politických stran (například v případě politických stran menšin žijících na území bývalého Československa). Dvojice editorů a jimi vybraný kolektiv je však výmluvnou zárukou kvality a odbornosti. Politické strany 1861 – 2004 se díky svému rozsahu stanou bezpochyby nezbytnou příručkou při studiu politického stranictví na našem území a stálicí seznamů literatury všech studií na dané téma.

Vzhledem k faktu, že se jedná o soubor 77 textů od 42 autorů, přičemž každý jednotlivý text by bylo možné opatřit samostatnou recenzí, zaměříme se dále pouze na formální a koncepční záležitosti. I zde se však jedná spíše o drobnosti, které ve svém souhrnu nemohou být přílišnou vadou na kráse výslednému celku. A s trochou nadsázky by tyto výtky bylo možné označit za hnidopišství.

Jako nejproblematičtější momenty lze bezpochyby označit seznamy pramenů a literatury za kapitolami a absenci poznámkového aparátu. Editoři vedeni motivací poskytnout informace o novější literatuře mapující vývoj politického stranictví zvolili poněkud nestandardní způsob řazení literatury v závěru jednotlivých kapitol. Ta je pak řazena podle roku vydání, nikoli „klasicky“ v alfabetickém pořádku. Je otázkou, zda je zvolený způsob, který lze považovat za opodstatněný v případě pramenů (archivních a tištěných), skutečně přehlednější. Ve chvíli, kdy se chcete dopátrat některého citovaného díla, stávají se jednotlivé seznamy literatury noční můrou. Také proto, že za jmény autorů citovaných v textech nejsou uváděna data vydání. Ve snaze zpřehlednit samostatný text pak bylo upuštěno od poznámkového aparátu, poznámek pod čarou. Je diskutabilní, zda tímto neutrpěla kvalita některých textů. Například v kapitole 58. Systém politických stran v letech 1989 – 2004 autoři absenci poznámkového aparátu „vyřešili“ závorkami. Způsobem řazení literatury a odmítnutím poznámek pod čarou se celá publikace naplno přihlásila k odkazu výše zmiňovaného sborníku a daleko více připomíná vysokoškolská skripta, než soubor vědeckých studií.

Poněkud problematickou se jeví také forma zpracování některých kapitol. Editoři v úvodu upozorňují, že vzhledem k dostupnosti materiálů a současnému stavu poznání nebylo vždy možné dodržet rigorózní schéma. Například kapitola 8. Český anarchismus má zcela jinou strukturu. Stejně tak kapitoly 10. a 11., které se věnují stejné problematice vzniku a vývoje pokrokářského hnutí v Čechách (10) a na Moravě (11), jsou co do struktury zcela odlišné. V kapitolách 15. a 17., zabývajícími se stranami českého živnostnictva a polskými politickými stranami, ale chybí závěrečné zhodnocení, což nelze omluvit ani jedním z předestřených faktorů. Naopak kapitola 20. Republikánská strana je nově doplněna o subkapitolu, která jinde chybí, a to Mezinárodní aktivity (str. 586). V kapitole 18. pojednávající o Slovenské národní straně se pak nabízí otázka, zda-li před rokem 1918 na Slovensku existovala pouze tato strana, a pokud ne, na základě jakých kritérií byla zařazena. Určité rozpaky vyvolává zařazení České strany lidové za kapitolu 23., která se věnuje českému fašismu. Způsob řazení kapitol není v úvodu nijak vysvětlen a nutí tak k zamyšlení.

Zvláštností sui generis, alespoň z pohledu formy, jsou kapitola 45. Politický systém v letech 1945 – 1948 a kapitola 51. Politický systém v letech 1948 – 1989. Pomineme-li fakt, že se obě zmiňované kapitoly vymykají především názvem, jeví se zejména kapitola 45. vzhledem k zásadnímu významu, který poválečné období mělo na následný vývoj nejen stranickopolitického spektra, jako poněkud minimalistická. V části, která analyzuje politický systém v letech 1948 – 1989 a která je uvedena kapitolou 51., jsou reflektována tři období – vývoj po únoru 1948, nástup reformního hnutí a politický systém po roce 1968 do roku 1989. Čtenář pak očekává, že následující kapitoly budou mít obdobnou strukturu, ne vždy tomu tak je. Kapitoly 53. Československá strana socialistická a 54. Československá strana lidová se soustředí na vnitřní organizaci a vnitrostranické poměry před a po roce 1968. 

Závěrečná část knihy, mapující období v letech 1989 až 2004, byla více méně zpracována Katedrou politologie FSS MU a jeví se jako konzistentní, alespoň co se týče struktury.

Samostatným bodem k zamyšlení je nejednotná metodologie tabulek v následujících kapitolách: 1. Systém politických stran v českých zemích do roku 1918; 19. Stranickopolitický systém v Československu v letech 1918 – 1938; 58. Systém politických stran v letech 1989 – 2004. Zatímco tabulka v kapitole 1. (Výsledky 1. kola voleb do poslanecké sněmovny říšské rady roku 1907 a roku 1911) osvětluje počet získaných hlasů ve volbách, tabulka v kapitole 19. (Přehled volebních výsledků nejvýznamnějších stran ve volbách do Poslanecké Sněmovny Národního Shromáždění Republiky československé) přidává přepočet získaných hlasů na procenta, tabulky v kapitole 58. (Výsledky voleb do Federálního shromáždění, České národní rady, Poslanecké sněmovny a Senátu Parlamentu ČR) přidávají navíc počty mandátů pro jednotlivé politické strany. O explikační síle tabulek v kapitolách 1. a 19. lze podle našeho názoru pochybovat. Otázkou také je, proč v kapitole 19. chybí výsledky voleb do Senátu a proč dále chybí výsledky voleb do Ústavodárného Národního shromáždění (1946) a Národního shromáždění (1948).

I přes uvedené výhrady je dílo editorů Malíře a Marka ve všech ohledech pozoruhodné a mimořádně přínosné. Jde o ojedinělý počin, který bude mít velký význam pro další výzkum, studium a analýzu politických stran a hnutí v českých zemích, Československu, České republice i na Slovensku. Snad jen na závěr je nutné ještě zmínit, že by se podobné dílo hodilo i ve formě cd-romu, kde by bylo vyhledávání informací o jednotlivých stranách či politicích jednodušší.

[1] Tomáš Hudeček je studentem magisterského programu na Katedře politologie Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity a magisterského programu na Právnické fakultě Masarykovy univerzity. Poštovní adresa: Katedra politologie, FSS MU, Joštova 10, 602 00 Brno; e-mail: hudecek@fss.muni.cz. Anna Matušková je studentkou doktorského programu na Katedře politologie Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity. Poštovní adresa: Katedra politologie, FSS MU, Joštova 10, 602 00 Brno; e-mail: amatuskova@gmail.com.