ROMSKÁ TÉMATIKA VE STRANICKÝCH PROGRAMECH
The article deals with the Romany issue in the programmes of the political parties in the Czech Republic. Data selection is restricted on the formations whose preferences exceeded 1 % in 2003-2004. The paper takes in account those programmes of Communist Party of Bohemia and Moravia (KSČM), Czech Social Democratic Party (ČSSD), Green Party (SZ), Christian Democratic Union – Czechoslovak People Party (KDU-ČSL), Union of Freedom (US), Union of Independent Candidates (SNK) a Civic Democratic Party (ODS) which were written and updated in 2000-2004.
Key words: Roma´s, minorities, nationality, unemployment, discrimination, racism, integration, crime, programme, document, party, elections.
Mnichovská kapitulace Československa v roce 1938 a posléze okupace přinesly mj. vydání židovské a romské menšiny a německých antifašistů do spárů německého nacismu, odsun Němců po roce 1945 pak vytvořil z Čech a Moravy prostor téměř výhradně obývaný jediným národem. V následujících letech však český monolit narušilo několik přistěhovaleckých vln Romů z východu Slovenska (Rumungrů) a Rumunska (Olachů). Ti se tak stali nejpočetnější - a s ohledem na svoje indické kořeny a složitý historický a kulturní vývoj - také nejvíce vyčnívající a komentovanou národnostní menšinou. Zatímco KSČ monopolně vládnoucí v období 1948 - 89 uplatňovala vůči romskému (či cikánskému) obyvatelstvu politiku zjednodušeně nazvanou jako násilná asimilace, demokratické vlády po roce 1989 nahradily počáteční tápání i nezájem politikou integrace.
Komunistická asimilace vyřešila některé sociální problémy Romů, zvedla jejich životní úroveň, zlepšila zdravotní stav a dala jim zaměstnání, rozbila však jejich tradiční rodová pouta, rozdělila velkorodiny na menší skupiny, učinila je závislými na státu, částečně vedla k populační explozi, kterou občas omezovala nelegálními sterilizacemi, potlačovala jazyk a kulturu Romů a celkově za celých 40 let nedokázala romské obyvatelstvo dostat z okraje společnosti.
Integrace znamenala uznání a podporu kultuře, jazyku a vzdělávání Romů, postupně zlepšila jejich ochranu před ataky krajní pravice a další diskriminací, v oblasti zaměstnanosti nekvalifikovaných Romů a z toho plynoucí kriminality Rumungrů (kriminalita majetnějších Olachů má spíš etnické než sociální důvody) je však dnešní stav pochopitelně horší než v dobách nucené zaměstnanosti před rokem 1989. Žádná z vícero romských politických stran, které se po Listopadu 1989 pokoušely uchytit na české politické scéně, z mnoha důvodů neuspěla (Pečínka 2003: 99-108).
Spleť problémů spojených s česko - romským soužitím se začala důsledněji řešit v druhé polovině 90. let, ovšem spíše pod tlakem všemožných „lidskoprávních“ organizací a evropských institucí než vlivných „gádžovských“ politických stran. Ty uplatňovaly - celkem lhostejně, zda se orientovaly více vlevo či vpravo, podobnou praktickou politiku - příležitostně si z nepočetné obce romské inteligence vybíraly osobnost na svoji kandidátku, kromě komunisty (posléze ex-komunisty) Ladislava Bodyho a členky Unie svobody Moniky Horákové ale v českém parlamentu od roku 1992 žádný další romský politik nepůsobil a cikánští voliči hlasování - ať už šlo o romské či „gádžovské“ strany - většinou ignorovali.
Na romskou tématiku hleděly jednotlivé „bílé“ strany ve svých programech ze svého, ideově podbarveného úhlu pohledu. Mnohde se, věrny „občanskému přístupu“ nezmiňovaly a nezmiňují přímo o Romech, nýbrž rozebírají problematiku, s Romy všeobecně spojovanou - nezaměstnanost, malou kvalifikaci, předškolní a školní výchovu sociálně hendikepovaných, prevenci kriminality, sousedské vztahy řádných a problematických nájemníků, ochranu před diskriminací na úřadech a před ataky krajní pravice atd. Podrobnější představu může čtenář získat v následujících kapitolách. Zvolené pořadí stran zhruba odpovídá pozornosti, kterou ve své programatice této otázce věnují.
Komunistická strana Čech a Moravy (KSČM)
Ve svém „Programu obnovy“ z roku 2002 chce KSČM politiku zaměstnanosti soustředit na oblasti s nejvyšší nezaměstnaností a na rizikové skupiny obyvatelstva, z Fondu zaměstnanosti dotovat zejména tvorbu pracovních míst pro mladé, pro občany se změněnou pracovní schopností, živitele početnějších rodin a pro dlouhodobě nezaměstnané. Hodlá též připravit zvláštní programy proti pracovní diskriminaci (např. žen s dětmi, Romů...), podporovat rozšiřování zaměstnanosti pracovníků a motivovat k nástupu do práce - např. daňovou úlevou u nástupního platu a dočasným souběhem podpory a platu. Komunisté chtějí podporovat zájem o rekvalifikaci, podporu by vázali na absolvování kursů, na nabídku veřejných prací, motivaci k práci by posílili zvýšením minimální mzdy nad úroveň životního minima pro rodinu s dětmi.
V pasivní politice zaměstnanosti hodlají zvýšit vyplácenou podporu v nezaměstnanosti tak, aby se přibližovala v poměru k čisté mzdě na průměrnou evropskou úroveň, při větší adresnosti dávek, podle snahy uchazeče najít si skutečně zaměstnání.
„Volební program KSČM“ pro parlamentní volby 2002 vyzdvihuje vzdělávání, které „musí vycházet z vědeckých poznatků, vychovávat k úctě k životu, člověku, míru, k národním tradicím, k jiným národům a národnostem, ale také k aktivnímu odporu proti rasismu, fašismu a xenofobi“, usiluje o zřízení a financování krajských studijních fondů k poskytování stipendií žákům s vynikajícím prospěchem a studentům a učňům ze sociálně slabších rodin. Předškolní vzdělávání je nutné nadále považovat za součást výchovně vzdělávací soustavy, stejně jako zachovat optimální síť mateřských škol, bezplatný pobyt a finančně dostupné stravování pro děti. Program dále požaduje „vytvářet podmínky ke 100 % docházce dětí do posledního ročníku před vstupem na ZŠ, vytvářet přípravné třídy při mateřských školách s příslušným materiálním vybavením a speciálně připravenými pedagogy, věnovat kvalifikovanou péči dětem s mentálními poruchami a poruchami učení a zachovat celou síť specializovaných škol a zařízení, včetně speciálních škol pro handicapované děti a mládež a zajistit optimální míru integrace těchto žáků do běžných tříd.“
Pokud jde o vzdělávání Romů a dalších menšinových etnik, na vysokých školách je podle KSČM nezbytné prosazovat vznik nových aprobací pro přípravu specializovaných asistentů pro školy, vytvářet podmínky pro jejich další přípravu a činnost, včetně způsobů spolupráce školy s rodiči, v mateřských školách potom motivovat vznik přípravných ročníků pro děti, které mají jazykové aj. překážky pro vstup do základních škol.
„V mimoškolní výchově podporovat zájmové aktivity (ve školních prostorách i jinde) bez velkých požadavků na finanční zatížení rodičů, v rámci prevence kriminality dětí a mládeže i pro jejich ochranu zajišťovat fungování územně i finančně dostupných středisek volného času, věnovat maximální pozornost prevenci proti užívání drog a osvětě, prosazovat účelné sjednocení a systémové řízení všech protidrogových organizací,“ požaduje dále „Volební program KSČM“. Najdeme v něm i požadavek důsledně postihovat dealerství drog, v případě závislosti na užívání drog nařizovat soudní léčbu, ale nespoléhat pouze na trestání postižených a nevylučovat je z běžného života.
Komunisté si dále přejí „podpořit multikulturní školní i mimoškolní výchovu a vzdělávání, pěstovat schopnost vzájemného pochopení a soužití příslušníků různých etnik i veškerá další opatření vedoucí k prevenci i potlačení projevů rasismu, neofašismu a xenofobie působících na současnou mládež“. Přídavky na děti by poskytovali na základě rovného práva dítěte, s ohledem na vývoj životních nákladů rodiny a na cíle populační politiky, vyšší podporu by pak poskytovali adresně sociálně slabým a vyplácení dávek zajistili prostřednictvím zaměstnavatelů s ohledem na efektivnost správy při garanci státu v případě neplnění povinností zaměstnavatele.
Volební program volá též po vytváření podmínek pro rozvoj kultury národnostních menšin jako součásti kulturního rozvoje celé společnosti a po daňových úlevách pro tuzemské malé a střední podnikatele, po daňových prázdninách v případě vytváření pracovních příležitostí v nezaměstnaností zvláště postižených regionech, v preferovaných oborech a v případě zaměstnávání čerstvých absolventů škol, tělesně postižených a Romů. (www.kscm.cz)
Česká strana sociálně demokratická (ČSSD)
V únoru 2001 ČSSD aktualizovala svůj starší dokument – „Sociální doktrínu“, podle nějž nemůže žádná vyspělá společnost stavět odpovědnost za své sociálně slabé a hendikepované pouze na principu dobrovolné iniciativy jednotlivců: „K ohroženým skupinám obyvatelstva patří i neúplné či rozvrácené rodiny, bezdomovci, etnické menšiny, lidé z ekonomicky zaostávajících regionů. Nejlepší proto je, když se podaří dobře skloubit vlastní úsilí ohrožených jedinců se spontánními vztahy lidské solidarity a vyváženou sociální politikou státu. Jednou z citlivých sociálních otázek je rovné uplatňování lidských práv a uspokojování specifických potřeb menšin, ať už vymezených etnicky, jejich sexuální orientací či charakterem jejich zdravotního či sociálního postižení.“
Dokument reflektuje, že do popředí se v Česku dostává problém soužití většinové populace s Romy. Na obou stranách bude - uvádí „Sociální doktrína“ - třeba vykonat mnohé pro snižování existujícího napětí a odstraňování příčin již vzniklých nedorozumění. Velký význam zde přikládáme výchově mladé generace a specifickým programům umožňujícím lépe poznávat jazyk a zvláštnosti odlišných kultur.
Témat, spojených s romskou menšinou, se týká i „Střednědobý program Lidskost proti sobectví - prosperita pro všechny“ z 26. ledna 2002, usilující o společnost svobody, spravedlnosti a rovnoprávnosti. V něm se mj. uvádí: „Právo nejrůznějších menšin na vlastní způsob života, opoziční postoj apod. je ovšem jak existenčním předpokladem svobody a demokracie, tak rubem jejich povinnosti respektovat zákony stanovené většinou. Prosazujeme přísné trestání amorálního a protispolečenského zneužívání svobod a práv, ať se ho dopouští kdokoli.“
ČSSD vychází ze zásady, že zákony platí pro každého stejně a že s každým právem je spojena povinnost a odpovědnost. Princip rovnosti v sociální sféře ČSSD chápe jako potřebu zásahů proti existující nerovnosti tam, kde neúměrně omezuje všeobecnou dostupnost hodnot, na nichž jsou založena lidská práva. Reformní projekty (proti diskriminacím různého druhu) takových opatření posuzuje ČSSD ve vztahu k této nerovnosti, a proto odmítá tendenci klást proti nim princip formální rovnosti, jenž ve svých důsledcích nerovnost prohlubuje. V takto odůvodněných případech je proto nezbytné vytváření podmínek pro vyrovnání příležitostí.
Jak se v textu dále píše: „vláda ČSSD v uplynulém volebním období předložila a parlament schválil zákon o právech příslušníků národnostních menšin. Budeme i nadále usilovat o to, aby příslušníkům národnostních a etnických menšin bylo umožněno svobodné uplatňování jejich práv. Budeme dbát na důsledné dodržování a naplňování závazků vyplývajících z Listiny základních práv a svobod, z Rámcové úmluvy o ochraně národnostních menšin i mezinárodní úmluvy o odstranění všech forem rasové diskriminace. Tuto ochranu budeme aplikovat do souvisejících zákonů, a to ve všech oblastech. Naší snahou však současně je, aby si česká společnost zachovala svoji identitu v rámci společnosti multikulturní, charakteristické pro sjednocovanou Evropu.“
Nejvážnější a nesporně nejsložitější problém, jenž je i evropským problémem, vidí ČSSD v soužití majoritní části společnosti s romskou menšinou. Romskou komunitu považuje za přirozenou součást české společnosti. Občanský princip jako základ řešení tohoto problému bude podle ČSSD doplňován specifickými programy určenými pro romskou menšinu v těch případech, kdy dosavadní handicapy nelze překonat přístupy uplatňovanými vůči společnosti jako celku.
„Připravíme programy, které povedou ke zlepšení informovanosti české většiny o Romech a ke zvýšení vzdělanosti Romů. Upravíme systém sociálních dávek a sociální pomoci tak, aby motivoval ke vzdělávání, ke zvyšování kvalifikace a k úsilí o získání práce. Při řešení těchto otázek chceme spolupracovat s nejširší romskou komunitou,“ slibují sociální demokraté a pokračují: „Budeme dávat přednost prevenci a nejrůznějším sociálním a kulturním programům. Rozhodně a důsledně budeme vystupovat proti xenofobii, kulturní a sociální netoleranci a jakýmkoli rasistickým projevům. Pro uplatňování právní i faktické ochrany proti rasové diskriminaci a dalším rasově motivovaným činům budeme prosazovat využívání nejen trestního postihu zvlášť nebezpečných útoků podle již platných ustanovení trestního zákona, nýbrž i všech možností, které má k dispozici veřejná správa. Budeme dbát na to, aby policie i ostatní státní orgány důsledně postupovaly v represi vůči pachatelům rasově motivovaných trestných činů.“
Sociální demokracie v dokumentu požaduje zvýšit rozsah a pestrost rekvalifikací nezaměstnaných a tím podporovat i zaměstnanost osob obtížně se uplatňujících na pracovním trhu – mj. uchazečů bez kvalifikace, romských občanů a dlouhodobě nezaměstnaných, chce pečovat o menšinovou, lokální a regionální kulturu.
„Dlouhodobý program ČSSD“ z roku 2002 si cení solidarity a sounáležitosti s těmi skupinami, jež jsou tak či onak sociálně hendikepovány podmínkami svého života a jsou proto ohroženy sociálním poklesem, chudobou, případně i sociálním vyloučením. Proto bude sociální demokracie usilovat o vytváření důstojných podmínek života i pro znevýhodněné menšiny nebo skupiny nalézající se na okraji společnosti. Předpokladem plného uplatnění principu solidarity však bude podle ČSSD i spoluodpovědnost a vstřícná aktivita příslušníků těchto skupin a menšin i jejich rodin.
ČSSD trvá na zachování poměrného volebního systému do dolní komory Parlamentu ČR, ale připouští diskusi o úpravách systému posilujících princip ochrany některých menšin, např. romské.
Ve vztahu ke krajní pravici „ČSSD považuje za ústavní povinnost čelit všem skupinám, hnutím a ideologiím, které programově útočí proti universalismu lidských práv z pozic rasistické či jiné diskriminující doktríny. Dosavadní přístup k veřejně demonstrované negaci lidských práv příslušníky a stoupenci antidemokratických skupin považuje ČSSD za neúměrně liberální.“
Odstraňování různých forem diskriminace, zvláště tam, kde je jako samozřejmost vepsána do mentality společnosti (jako soubor civilizačních, nacionálních a obdobných předsudků v lepším případě a jako jejich povýšení na vůdčí politické principy v horším případě), chápe ČSSD jako jednotu legislativních a pedagogických postupů. Ústavní princip občanské rovnosti, který se vznáší nad manifestací kvalitativních odlišností (identit) v občanské společnosti, musí mít v tomto napětí nezbytnou míru reálnosti, neboť jen za tohoto předpokladu může – podle přesvědčení ČSSD – účinně konkurovat nevázanosti a libovůli svobody silnějších a početnějších. Kvalitativní pluralita občanské společnosti může být zbavována destruktivních důsledků jen faktickou – i když jen relativní, ale otevřenou v jejím směru – rovností a faktickou tolerancí, která je dvojsměrná: jak většin vůči menšinám, tak menšin vůči většinám.
„Dlouhodobý program ČSSD“ dále pokračuje: „Budeme podporovat zaměstnanost osob obtížně se uplatňujících na pracovním trhu – uchazečů bez kvalifikace, romských občanů, dlouhodobě nezaměstnaných. Zvláštní pozornost chceme přitom věnovat sociálně hendikepovaným. Budeme dbát, aby minimální mzda dostatečně převyšovala minimální sociální dávky (životní minimum). Princip stejné mzdy za práci stejné hodnoty pokládáme za bázi spravedlnosti v odměňování za práci a rovnosti pracovních podmínek podle pohlaví, rasy, národnosti a dalších mimopracovních kritérií.“
ČSSD ujišťuje, že bude prosazovat dodržování principu úcty k lidským právům, k právům národnostních menšin a bude usilovat o rovnoprávné začleňování menšin do většinové společnosti. Za nezbytné ČSSD považuje vytvářet podmínky pro diferencované vyučování uvnitř školy (možnost integrace předmětů, individualizace podle zájmů a speciálních potřeb žáků). To je předpokladem pro rozvoj talentů a i pro integraci znevýhodněných žáků, pro respektování rozmanitosti osobností dětí. Sociální demokraté budou usilovat o to, aby se odpovědnost rodičů za výchovu a vzdělávání svých dětí zejména projevila ve spolupráci se školou při předcházení a nápravě problémů v chování a vzdělávání jejich dítěte a chtějí nabídnout lidem ze sociálně slabých skupin a jedincům ohroženým sociálním vyloučením integrované pracovní, vzdělávací a poradenské programy.
Stát i obce se podle ČSSD nesmějí vzdát své odpovědnosti za co nejširší nabídku a dostupnost aktivit pro využívání volného času mládeže, protože představují prevenci proti dětské kriminalitě, užívání drog a projevům netolerance.
ČSSD požaduje, „aby se vzdělání odpovídajícího jejich individuálním schopnostem dostávalo všem, bez ohledu na jejich sociální a ekonomické podmínky, věk, pohlaví, národnostní či etnický původ a vrozené či získané dispozice. Trváme na povinné školní docházce a budeme bránit všem snahám zavést školné v jakékoliv podobě. Důraz klademe na pěstování kladného vztahu ke vzdělávání, na chápání světa v jeho souvislostech, multikulturní výchovu, výchovu k toleranci.“
Cílem sociální demokracie je podpora aktivit v oblasti „živé“ kultury, především snah zájmových, poloprofesionálních skupin, národnostních menšin i jednotlivců vytvářejících prostor pro oslovování široké veřejnosti.
Postupná demokratická integrace minorit přistěhovalců, ale i minorit historických do naší společnosti musí být, píše v dokumentu ČSSD, založena – ve shodě s komunitárním právem – na multikulturální zásadě úcty a tolerance k jejich kulturním odlišnostem, při respektování zákonů integrující země. To je jedním z dlouhodobých úkolů, bez jejichž vyřešení nelze realizovat moderní evropskou multietnickou kulturní politiku. Boj proti xenofobii a za uchování kulturní rozmanitosti ČSSD považuje za významnou podmínku trvalé udržitelnosti kultury a tím i života vůbec.
V „Koaliční smlouvě“ mezi ČSSD, KDU-ČSL a US-DEU z 9. července 2002 se její signatáři zavázali respektovat multikulturní a multietnický charakter české společnosti, zajistit rovné šance na vzdělání příslušníků jednotlivých etnických skupin, podporovat zaměstnanost osob obtížně se uplatňujících na trhu - tedy i romských občanů a netolerovat projevy extremismu, rasismu a xenofobie. Sociální demokraté, lidovci a unionisté přislíbili vyčleňovat na podporu kultury – včetně kultury národnostních menšin – prostředky ve výši obvyklé v EU, minimálně však dodržet průměr nákladů vložených do kultury v letech 1998-2002. (www.cssd.cz)
„Programové prohlášení vlády“ ČSSD, KDU-ČSL a US-DEU, taktéž z roku 2002, oznamuje zdokonalování právního řádu tak, aby obsahoval nejen zákaz diskriminací všeho druhu, ale poskytoval i efektivní prostředky k vynucení jeho dodržování: „Za nedílnou součást ochrany základních lidských práv považuje vláda ochranu práv národnostních menšin. Pozornost bude věnovat zejména podpoře kulturních aktivit, zajištění rovného přístupu ke vzdělávání v jazycích národnostních menšin, zajištění účasti na řešení věcí, které se jich týkají, včetně užívání menšinových jazyků, podpoře účasti na vysílání veřejnoprávních médií a interkulturní výchově ve společnosti. Vláda se zaměří rovněž na vytvoření podmínek pro ratifikaci Evropské charty regionálních či menšinových jazyků.“
Zvláštní úsilí bude vláda věnovat integraci Romů a snaze čelit pokusům o sociální vylučování romských komunit z občanské společnosti. Bude pokračovat v dosavadních opatřeních vyplývajících z přijaté koncepce romské integrace: podporovat specifické programy v oblasti vzdělávání, jako je rozšiřování sítě asistentů a přípravných ročníků či podpora romských studentů, a v oblasti sociálních věcí dále rozvíjet program terénní sociální práce. Koncepce romské integrace bude rozpracována i pro další oblasti, jako je přístup k výdělečné činnosti a bydlení. „Dosavadní opatření budou doplněna o mechanismy, ovlivňující politiku samospráv vůči romským komunitám, které umožní koordinovanou podporu projektů v oblasti sociální politiky a budou motivovat samosprávy k aktivnímu přístupu a konstruktivním řešením,“ píše se v prohlášení. Vláda bude podporovat vytváření komunitních center a na ně navazujících sociálních programů, umožňujících řešení bytové a zaměstnanecké situace Romů, s využitím zkušeností zemí EU. Bude zachována síť poradců na vybraných místech, pověřených státní správou, a dotvořena síť krajských romských koordinátorů. Vláda podpoří nejrůznější sociální a kulturní programy určené nejen Romům, ale i jiným etnickým skupinám. Důsledně bude vystupovat proti xenofobii, kulturní a sociální netoleranci a jakýmkoli rasistickým projevům, dbát na to, aby státní orgány postupovaly důsledně v represi vůči pachatelům rasově motivovaných trestných činů. (www.vlada.cz)
Strana zelených (SZ)
„Zelení jako mladá strana velmi dobře vědí, že mnoha lidem kvalitu života snižují staré předsudky. Od Zelených neuslyšíte, že homosexualita se dá léčit, že Romové se musí přizpůsobit, anebo pošetilosti o „větším než malém množství“. Zelení budou vždy důsledně hájit lidská práva, a to včetně práv menšinových. Lidé jsou svobodni tehdy, pokud jim jejich společnost garantuje, že životní možnosti a práva slabších budou chráněna před libovůlí bezohledných,“ píše SZ o romské tématice ve svém programu „Vize ekologické demokracie“.
SZ oceňuje, že ochrana lidských práv je v ČR vysoké úrovni, chce ji ovšem prohlubovat. Jejich plnění nejen v oblasti práv politických a občanských, ale i práv hospodářských, sociálních a kulturních, a dále práv chráněných zvláštními smlouvami (např. odstraňování rasové diskriminace) zlepšuje kvalitu života společnosti i jednotlivce, o niž SZ usiluje. SZ bude proto naléhat, aby ČR ratifikovala již podepsaný 12. protokol evropské Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, vztahující se k obecnému zákazu diskriminace, a rovněž podepsanou Evropskou chartu menšinových a regionálních jazyků a aby přistoupila k dalším článkům Evropské sociální charty. V dokumentu se zelení zavazují, že „budou vždy vystupovat proti jakékoliv diskriminaci na základě pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického či jiného smýšlení, národního nebo sociálního původu, příslušnosti k etnické menšině, majetku, rodu nebo jiného postavení.“ SZ také podpoří přijetí ucelené antidiskriminační právní úpravy, jejíž potřeba plyne jak z reálného stavu společnosti, tak z nutnosti začlenit do právního řádu příslušné směrnice EU a bude vystupovat proti odnímání dětí rodině a jeho umísťování do ústavu jen proto, že rodina obtížně zvládá sociální problémy.
Zelení se také zasadí o to, aby se v trestněprávních, ale i v občanskoprávních řízeních zlepšil přístup k právu pomocí nové zákonné úpravy bezplatné právní pomoci pro osoby s nižšími příjmy.
Ve „Vizi ekologické demokracie“ SZ taktéž žádá koncepční změnu v pojetí státního občanství: „Přístup ke státnímu občanství, coby podmínce k trvalé integraci do české společnosti, musí být zjednodušen. SZ chce změnit převládající odmítavý postoj - ve společnosti i v zákonné úpravě - ke dvojímu občanství ve smyslu liberalizačních změn, které se v posledních desetiletích uskutečňují ve vyspělých zemích. SZ vidí v národnostních menšinách a v jejich soužití s většinovou společností důležitou hodnotu pro všechny. Bude proto usilovat o rozvoj multikulturní společnosti, založené na vzájemném respektu, skupinových a individuálních právech příslušníků menšin a na individuální odpovědnosti. SZ bude usilovat o radikální novelu současného menšinového zákona. Tento zákon by měl být v souladu s Rámcovou úmluvou o ochraně práv národnostních menšin Rady Evropy, měl by respektovat ústavní zásadu možnosti přihlásit se k více než jedné národnosti a měl by zajišťovat národnostním menšinám demokratické spolurozhodování o jejich záležitostech.“
Situaci většiny českých Romů pokládá SZ za katastrofální. Pramení také ze silné kulturní odlišnosti i dlouhodobé etnické nevraživosti jdoucí napříč státy a společnostmi, která vyvrcholila nacistickou genocidou Romů. Státem prosazovaná asimilace v poválečné době zlepšila sice podle zelených postavení mnohých Romů ve společnosti, ale diskriminaci zcela neodstranila, a navíc je postupně zbavovala kulturní a etnické identity, činila z nich otroky sociálního systému. V 90. letech byli Romové ještě více vrženi do pasti sociální diskriminace, nevzdělanosti a společenského vyloučení.
Zelení jsou přesvědčeni, že stát musí důsledně garantovat nejen ochranu před rasovou diskriminací a násilím, ale i práva Romů na rovný přístup ke vzdělání, k práci a k politickému rozhodování, mezi něž patří i rozhodování o tom, kdo z nich přijme asimilaci a kdo se naopak bude snažit o emancipaci své národní skupiny. „Jedině trpělivou sociální a terénní prací, vzdělávacími programy a politikou zaměstnanosti zaměřenou právě na romskou komunitu lze v dlouhodobé perspektivě pomoci Romům, aby vlastními silami vykročili z bludného kruhu společenského vyloučení a integrovali se do většinové společnosti,“ uvádí program SZ.
Pokud jde o kvalitní a dostupné školství, představuje pro SZ výbornou prevenci sociálně-patologických jevů, včetně kriminality. Může napomoci integraci sociálně, kulturně i fyzicky handicapovaných dětí, toleranci mezi lidmi a prohloubení multikulturní výchovy.
V textu se též uvádí: „SZ si je vědoma problematiky neplatících a bezohledných nájemníků a chce ji řešit v duchu svých programových zásad: spravedlivě. SZ podporuje sociální práci, zaměřenou na jednotlivé případy, vytváření dostatečných a reálně dosažitelných možností pro bydlení sociálně slabých občanů, zejména v dostupných obecních bytech, podporovaných sociálních bytech a v ubytovnách, a konečně prostupnost celého systému. Sociální práce, spolupráce celé sítě a nakládání s obecním majetkem musí umožňovat občanům, kteří se aktivně snaží zlepšit svou situaci, aby se mohli dostat z nižších úrovní do vyšších. Zároveň je potřebné, aby se zabránilo jakémukoliv sociálnímu propadu a sociálnímu vyloučení, pokud je to možné.“ (www.zeleni.cz)
Čtyřkoalice - Unie svobody, Křesťanská a demokratická unie - Československá strana lidová, demokratická unie a Občanská demokratická aliance (4K - US, KDU-ČSL, DEU, ODA)
V „Programovém prohlášení stínové vlády Čtyřkoalice“ z roku 2001 k volbám 2002, nazývaném též Společná odpovědnost - programový dokument, se píše: „Přispějeme ke zvýšení motivace dosavadních příjemců sociálních dávek, aby přijali zaměstnání. Proto zajistíme, aby zaměstnaný člověk měl vždy alespoň o 20 % vyšší příjem než v době, kdy pobíral sociální dávky. Cestou je výplata části sociálních dávek i v době, kdy již takový člověk pracuje. Dávky sociální péče jsou namnoze nastaveny tak, že snižují motivaci k hledání zaměstnání. Na druhé straně ale neplní spolehlivě funkci podpory vskutku potřebných rodin. Pro toho, kdo je na tyto dávky skutečně odkázán, jsou vyplácené prostředky nedostatečné. Příčina tkví ve zneužívání systému těmi, kdo jsou schopni se o sebe postarat sami, ale nečiní tak nebo tak činí načerno.“
Motivace ke svépomoci - uvádí 4K - pomůže skutečně potřebným. Chce nastavit systém dávek sociální péče (zejména dávek do životního minima) tak, aby se vyplatilo pracovat a zvýšit motivaci k „vystoupení“ ze systému pro ty, kdo projeví skutečný zájem o zaměstnání. Toho dosáhne zavedením „principu 20 %“, což znamená, že každému příjemci sociálních dávek, který vstoupí do zaměstnání, bude i nadále vyplácena část sociálních dávek tak, aby měl alespoň o 20% vyšší příjem než v době, kdy byl plně závislý na systému sociální péče. Systém dávek musí být podle 4K postaven pod kontrolu proti zneužívání a takto „ušetřené“ prostředky poskytnuty skutečně potřebným občanům.
„Důrazně budeme prosazovat zvýšení ochrany menšin před xenofobními a rasistickými útoky a projevy. Ty považujeme za mimořádně nebezpečný projev nelidskosti a ohrožení civilizačních hodnot, na kterých stojí občanská společnost,“ slibuje též „Programové prohlášení stínové vlády Čtyřkoalice.“ (www.unie.cz)
„Programové prohlášení Koalice“ z 28. března 2002 - další dokument liberálů a křesťanských demokratů (po sloučení US s DEU a odchodu ODA vystupujících už ne jako Čtyřkoalice, ale jako dvoučlenná Koalice) nesl též název „Dáme věci do pořádku - Rovné šance pro každého.“
Zde se uvádí: „Upravíme nabídku vzdělávacích programů pro základní školy tak, aby umožňovaly plnou integraci žáků se zvláštními vzdělávacími potřebami. Za zvlášť důležitou považujeme předškolní přípravu dětí z romských rodin. Chceme příslušníkům národností vytvořit takové podmínky existence, aby v majoritní společnosti mohli důstojně žít a zachovat si svoji identitu. Jednoznačně odmítáme všechny projevy národnostní nesnášenlivosti a xenofobie. V souladu se zásadami, které platí v EU, budeme usilovat o vydání velmi potřebných prováděcích předpisů tak, aby mohly být zachovány i rozvíjeny jazykové a kulturní tradice a odlišnosti všech národností žijících v naší zemi. Bez pomoci a podpory menšinového školství, kulturních zařízení a vydávání národnostních periodik by záhy zanikly. Tak bude obohacena majoritní společnost a posílí se tolerance k odlišným kulturám a tradicím národností, které zde mají své historické kořeny.“
Koalice hodlá zvýšit motivaci dosavadních příjemců sociálních dávek, aby přijali zaměstnání, a zajistit, aby zaměstnaný člověk měl vždy alespoň o 20 % vyšší příjem než v době, kdy pobíral pouze sociální dávky. Dosáhnout toho je možné výplatou části dávek za určitých podmínek a po určitou dobu od nástupu do práce. Mít práci bude výhodnější než brát sociální dávky.
Kultura, ochrana památek, postavení církví, fungování médií včetně veřejnoprávního vysílání a problematika národnostních menšin nemohou podle koaličního dokumentu stát na okraji zájmu společnosti. (www.kdu.cz)
Sdružení nezávislých kandidátů (SNK)
Ve svých „Tezích dlouhodobého programu“ z 10. listopadu 2001 SNK považuje za nutné „pro děti neznalé českého jazyka (např. cikánské, imigrantské) zavést povinnou předškolní výchovu.“ Pokud jde o nezletilé delikventy, v řadě případů přímo spoléhají na svou beztrestnost vyplývající z věku do 15 let, případně na ni spoléhají rodiče pachatelů, kteří nezletilce k páchání trestné činnosti navádějí a zneužívají.
SNK navrhuje „bezodkladné řešení narůstajících problémů spojených s etnickými a národnostními menšinami na základě urychleně zpracované důkladné analýzy a koncepce. Politické strany ignorují narůstající problémy s některými národnostními a etnickými menšinami. V médiích je jako jediný problém prezentován rasismus postihující cikánskou komunitu. Jsme přesvědčeni, že skutečnost je mnohem složitější.“
Jak tvrdí SNK, nelze zpochybňovat skutečnost, že v ČR dosud beztrestně působí některá rasistická a fašistická hnutí a stát před útoky jejich příznivců příslušníky jiných etnik nedokáže ochránit. Je také faktem, že občan s tmavou pletí je významně handicapován například při hledání práce. Tyto případy rasové diskriminace je třeba postihovat. Ovšem „značná část cikánské komunity žije v katastrofálních hygienických a sociálních podmínkách, nejeví ochotu podílet se na řešení vlastních problémů, spoléhá na stát a sociální dávky, hlasitě se hlásí o svá práva, ale zcela opomíjí základní povinnosti. Před těmito fakty nebudeme zavírat oči a jsme připraveni se jimi vážně zabývat. Začít je nutno podrobnou analýzou a zpracováním koncepce řešení." (www.snk.cz)
Občanská demokratická strana (ODS)
V „Preambuli stínové vlády ODS“ se píše, že „v samém středu liberálně-konzervativního vidění světa stojí svobodný a odpovědný jedinec se svým neopakovatelným osudem. ODS se vždy snažila za „lidem“ rozeznávat jednotlivé lidi. ODS se příčí činit z těchto konkrétních lidí oběti přinášené na oltář sociálních experimentů.“
Vysoká dlouhodobá nezaměstnanost, konstatuje ODS, demoralizuje obyvatelstvo a celé generace lidí zbavuje životní perspektivy. Socialistická vláda ji nejen připustila, ale dokonce občany k práci nemotivuje. Musíme proto změnit stav, kdy zaměstnanci i zaměstnavatelé začínají pochybovat o tom, že pracovat je normální. (www.ods.cz)
V roce 2004 vykrystalizovala česká politická scéna - i když s některými odlišnostmi - do podoby blízké Západní Evropě. Mezi strany pohybujícími se dlouhodobě nad 1 % preferencí patřily (od největších po nejmenší) konzervativně národovecká ODS, polostalinistická KSČM, levicově reformistická ČSSD, křesťansko-sociální KDU-ČSL, pravicově liberální US, multikulturní Strana zelených (SZ) a „protistranicky“ zaměřené, z lokálních „nezávislých“ politiků sestávající Sdružení nezávislých kandidátů (SNK). Umístění těchto stran od jednoho pólu politického spektra ke druhému dá více vyniknout jejich rozdílnému přístupu při posuzování záležitostí kolem romské menšiny. Seřadíme-li jejich nynější stranická programová východiska zjednodušeně zleva doprava, pak u komunistů a sociálních demokratů převažuje hodnocení romské problematiky jako problematiky sociální a vzdělanostní, zelení přidávají kulturní aspekt, křesťanští demokrati a liberálové zdůrazňují též individuální zodpovědnost, u „nezávislých“ nelze přehlédnout mírné autoritářství a národovečtí konzervativci romskou tématiku spíše přehlížejí.
Více než na teoretických postulátech však při řešení mnohdy napjatých romsko-českých vztahů záleží na praktických činech. K těm ale mají výše zmíněné strany - mj. i vzhledem ke komplikovanosti, vleklosti a malé „voličské“ atraktivitě tohoto tématu mezi gádžovskými voliči (Romové vesměs nevolí nikoho, ani politiky „svých“, romských stran) - o něco dál než k programovým pasážím.
Prameny:
Program obnovy, on-line text (http://www.kscm.cz).
Volební program KSČM, on-line text (http://www.kscm.cz).
Sociální doktrína, on-line text (http://www.cssd.cz).
Střednědobý program Lidskost proti sobectví, on-line text (http://www.cssd.cz).
Dlouhodobý program ČSSD, on-line text (http://www.cssd.cz).
Koaliční smlouva, on-line text (http://www.cssd.cz).
Programové prohlášení vlády, on-line text (http://www.vlada.cz).
Vize ekologické demokracie, on-line text (http://www.zeleni.cz).
Programové prohlášení stínové vlády Čtyřkoalice, on-line text (www.unie.cz).
Programové prohlášení koalice, on-line text (http://www.kdu.cz).
Teze dlouhodobého programu, on-line text (http://www.snk.cz).
Preambule stínové vlády ODS, on-line text (http://www.ods.cz).
Pečínka, Pavel (2003): Romské politické strany a hnutí. in: Mareš, Miroslav (ed.): Etnické a regionální strany v ČR po roce 1989. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, s. 99-172.