společenskovědní výzkum terorismu a politického násilí v ČR

 

 

Miroslav Mareš

 

Tento text byl zpracován v rámci grantového projektu GAČR 407/03/D105 „Politické násilí a terorismus v České republice.“

 

 

Abstract

 

Social Scientific Research of Political Violence and Terrorism in the Czech Republic

 

Social sciences in the Czech Republic are interested in terrorism and political violence, but we cannot speak about coherent research of terrorism. Some scholars specialize in research of terrorism, others write about terrorism in terms of research of extremism, international relations, security studies,  area studies, international law  etc. Although there exist  some partly oriented works (e. g. about the definiton and typology of terrorism, about counterterrorism or international „anti-terrorist“ law, some terrorist groups or acts etc.), there are still many fields of research left unexplored (above all some domestic versions of terrorism and political violence).

Key words

terrorism, political violence, research, Czech Republic

 

 

Po 11. září 2001 se i v České republice zintenzívnil zájem o problematiku výzkumu politického násilí a terorismu. Dílčí zkoumání těchto jevů však probíhá několik let, byť o koherentním výzkumu terorismu ve smyslu konstituování specifické akademické (pod)disciplíny ještě v ČR nelze hovořit. Cílem tohoto článku je podat přehled o dosavadních výstupech výzkumu v oblasti politického násilí a terorismu v ČR a nastínit perspektivy jeho dalšího vývoje. Na úvod je třeba připomenout, že české společenské vědy se doposud více věnovaly problematice zahraničního terorismu a politického násilí, což souvisí s relativně malým (byť ne zcela zanedbatelným) výskytem těchto jevů  v ČR. Problematika terorismu a politického násilí na území ČR byla doposud v souhrnné formě zachycena pouze ve stručných studiích či v rámci výzkumu jiných oblastí (extremismu, organizovaného zločinu apod.), objevily se však i podrobnější charakteristiky určitých domácích variant či směrů. Důkladněji je zpracována dosavadní protiteroristická politika i právní (především mezinárodněprávní) aspekty boje proti terorismu.

 

Výzkum terorismu ve světě

 

Společenské vědy se již od svého vzniku zabývají problematikou násilí ve společnosti, státně-mocenským uplatňováním násilí, válkami apod. V tomto smyslu však nevzniknul akademický směr, který by všechny výše zmíněné fenomény zkoumal souhrnně. V určitém smyslu by se však dalo hovořit o tom, že tyto jevy spadají vedle dalších oblastí výzkumu do centra zájmu disciplín jako jsou bezpečnostní studia či výzkum konfliktů. V sedmdesátých letech dvacátého století však přinejmenším v anglosaském prostředí byly vytvořeny základy pro akademickou poddisciplínu výzkum terorismu, jejíž dějiny ale doposud nejsou konsistentněji zpracovány, snad s výjimkou kapitoly v nejnovější práci jednoho z předních expertů Waltera Laqueura (Laqueur 2003: 207-218). 

Již v šedesátých letech se objevovaly první souhrnné práce o terorismu (např. díla antropologů E. V. Waltera a T. P. Throntona), jejich význam je však limitován dobou vzniku (byla napsána ještě před objevením se moderního terorismu). K nejdůležitějším výzkumníkům počáteční fáze výzkumu terorismu jsou řazeni David Fromkin, Martha Crenshaw, Brian Jenkins, J. Bowler Bell, Paul Wilkinson a Walter Reich (mnozí z nich patří doposud mezi špičky soudobého výzkumu). Podle Laqueura byl výzkum terorismu v sedmdesátých a osmdesátých letech charakteristický (neúspěšným) hledáním obecné uznávané definice terorismu a byl převážně zaměřen na dobový revoluční terorismus.

Vedle toho se především kolem Noama Chomského vytvořila neanarchistická škola, která poněkud diskutabilně pojímala nestátní násilí pouze v kontextu státního násilí, přičemž de facto ospravedlňovala násilí zdola poukazem na státní (zvláště velmocenské) násilí. Takovýto přístup je však podle Laqueura absurdní, protože potom by předmětem výzkumu terorismu byly de facto celé dějiny lidstva (války, občanské války, represe každého druhu).

Postupně se objevila snaha o vytvoření teorie či teorií, které by vysvětlovaly terorismus a předpoklady pro jeho vznik, protože bez této teorie byl podle mnoha expertů výzkum terorismu „loď bez kormidla“. Jeden z nejčastějších výsledků těchto výzkumů, stručně shrnutý do hesla „terorismus vzniká z chudoby“, však nemá oporu v realitě (v řadě nejchudších zemí světa terorismus neexistuje). Další část výzkumu se začala orientovat na oblast klinické psychologie, přičemž snahou bylo nalezení „obecného psychologického profilu“ teroristy. Do současnosti však ani zde nebyly prezentovány všeobecně platné teorie. Řada závěrů dosavadního výzkumu terorismu (např. o tom, že teroristé většinou neusilují o zabití co největšího počtu lidí) byla zpochybněna v souvislosti s objevením se tzv. „nového  terorismu“ (není přitom zřejmé, kdo pojem „nový terorismus použil poprvé), či „makro-terorismu“, „superterorismu“ apod.  (Matoušek, Středa 2002). Ten je jednak spojován s možným použitím zbraní hromadného ničení a jednak je vázán především na náboženský fanatismus, zvláště  islamistické provenience (Juergensmeyer 2000). Posledně uvedená charakteristika (především po 11. září 2001) problematizuje podle Laqueura soudobé zkoumání terorismu, protože pouze omezené množství výzkumníků se specializovalo na islám či na Blízký východ (Laquer 2003: 215). Značné pozornosti se proto ve vědeckém i veřejném diskursu o soudobém terorismu dostává odborníkům specializovaném na tato „areálová studia“, přičemž řada z nich podle Laqueura není objektivní s ohledem na své protizápadní a protiizraelské názory (Laqueur 2003: 197-206).

Ani Laqueurovo shrnutí nezachycuje všechny dílčí oblasti výzkumu terorismu, který navíc přinejmenším dílčím způsobem musí zohledňovat i „ne-teroristické“ formy politického násilí.  Viditelným vyjádřením této skutečnosti je i existence časopisu „Terrorism and Political Violence“, vydávaného nakladatelstvím Frank Cass v Londýně. Výzkum terorismu je multidisciplnárním polem, v němž lze uplatňovat přístupy řady společenských věd (politologie, mezinárodních vztahů, sociologie, kriminologie, psychologie, historie, právní vědy, areálových studií apod.), vojenských, strategických a bezpečnostních studií (Janošec 2003) i (zvláště při zkoumání zbraní teroristů a jejich eliminace) přírodních (včetně lékařství) a technických věd (Wilkinson 1993).

 

Dosavadní stav výzkumu terorismu, politického násilí a protiteroristické politiky v ČR

 

Svobodný výzkum politického násilí a terorismu, který byl v České republice umožněn změnou politického režimu v roce 1989, se koncentroval především na Masarykově univerzitě v Brně (kde v roce 2002 vznikl i internetový projekt REXTER – časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu), na Policejní akademii v Praze, na Ústavu mezinárodních vztahů v Praze a v poslední době i v Ústavu strategických studií Vojenské akademie v Brně. Vůdčí osobností výzkumu na brněnské Masarykově univerzitě je Maxmilián Strmiska, jehož publikace v Brně byly důležité pro reflexi světové diskuse o pojetí a typologii terorismu (Strmiska 1996, Strmiska 2001b, Strmiska 2001d) i pro výzkum teoretických aspektů některých směrů terorismu, především levicového subverzívního a etnicko-politického terorismu (Strmiska 2001a, 2001c). Strmiska byl v letech 2000-2001 i řešitelem grantu GAČR „Pluralitní demokracie a subverzívní terorismus“, 2000-2001, na nějž částečně navazuje jím garantovaný grant Miroslava Mareše „Politické násilí a terorismus v České republice“.

Na pražské policejní akademii se terorismu věnuje především Marián Brzybohatý, který v obecných rysech shrnul postupy proti terorismu, nejvýznamnější skupiny, aktivity, zbraně a protiteroristické aktivity i dominantní rysy soudobého vývoje (Brzybohatý 1999a, Brzybohatý 1999b, Brzybohatý 2002). Řada projektů, v jejichž rámci byla přinejmenším částečně zpracována problematika terorismu, byla či je řešena na Ústavu mezinárodních vztahů v Praze (včetně činnosti tamního Centra bezpečnostních analýz). Publikaci domácí provenience zaměřenou na obecný problém násilí (byť s důrazem na rasismus) uspořádal sociolog Fedor Gál (Gál 1994), na nedemokratické režimy se změřil Stanislav Balík (Balík 2003), na občanskou neposlušnost a právo odporu Jan Kysela (Kysela 2001). Historicko-psychologickou dimenzí terorismu se zabýval Jan Zeman (Zeman 2002).

Řada poznatků o násilí a terorismu byla v ČR získána v rámci výzkumu extremismu, ať již v obecněji pojatých publikacích (Fiala 1998, Chmelík 2001, Plecitý, Danics, Porada 2001, Danics 2002) anebo v pracích zaměřených na konkrétní varianty tohoto fenoménu v českém kontextu (Institut pro kriminologii a sociální prevenci 1996, Institut pro kriminologii a sociální prevenci 1999, Bastl 2001, Mareš 2001, Štěchová 2001, Mareš 2002, Mareš 2003), a to i v historickém rámci (Pečínka 1999, Pasák 1999, Nakonečný 2001). Historici se však doposud příliš nezbývali až na výjimky v šířeji pojatých studiích (Churaň 2000) důležitým fenoménem vztahu Československa a terorismu v komunistickém období.

Další „sousední oblastí výzkumu“, která přinesla poznatky o terorismu (ať již obecně nebo ve vztahu k ČR), byla problematika organizovaného zločinu (Němec 1995, Nožina 1997, Rybka 1997, Nožina 2002), přičemž situaci v ČR se v souvislosti s proliferací věnovali i zahraniční autoři (Sterling 1994: 237-238). O náboženském násilí a terorismu se okrajově zmiňují i autoři z oboru religionistiky (Vojtíšek 1998, Brahe 2001), některé konkrétní případy jsou zpracovány v časopise Dingir vydávaném Společností pro studium sekt a nových náboženských směrů. Dílčím způsobem mohou sociální vědy při výzkumu terorismu využívat i kriminalistické a vojenskotechnické poznatky (Janíček, Drahovzal 2001). Relativně komplexně byla zpracována problematika protiteroristické politiky v ČR (Krulík 2002, Krulík 2003) a právní aspekty boje proti terorismu v ČR i ve světě (Lukášek 1999, Dančák, Šimíček 2002,  Pikna 2002, Šturma, Nováková, Bílková 2003), včetně souvisejících aspektů, jako je boj proti proliferaci (Tůma 2002).

Terorismus se stává i důležitým faktorem v bádání obecně zaměřených bezpečnostních studií, které s touto hrozbou v ČR pracují již od počátku devadesátých let (tehdy především v kontextu nutnosti přerušení vztahů se státy, podporujícími terorismus) (Valenta 1992), přičemž její důležitost v tomto ohledu vzrostla po 11. září 2001, vstupu ČR do NATO a v souvislosti s českou angažovaností ve „válce proti terorismu“ (Rašek, Balabán 2002, Zeman 2002, Eichler 2003, Frank 2003). Výzkum mezinárodních vztahů pochopitelně zohledňuje soudobý vliv terorismu na politiku jednotlivých zemí či civilizací (Barša 2001, Barša 2003), či jej zapracovává do vztahu zahraniční politiky ČR k rizikovým oblastem (Pšeja 2001). Z areálových studií má nyní podobně jako jinde ve světe zřejmě z hlediska terorismu největší význam výzkum islámského světa a Blízkého východu, který je v ČR reprezentován několika výzkumníky a jejich pracemi (Mendel 1994, Kropáček, 1996, Mendel 2000, Čejka 2002), řešen je i vztah islámu k ČR (Bečka, Mendel 1998, Vojtíšek 2001).

 

Závěr: perspektivy výzkumu terorismu a politického násilí v ČR

 

V posledním desetiletí se v ČR vytvořily základy pro výzkum terorismu a politického násilí. S ohledem na vývoj situace ve světě a související veřejný zájem o tuto problematiku se jedná o poměrně perspektivní směr výzkumu, který navíc představuje pro vědce výzvu s ohledem na dosud neexistující shodu na vymezení základních pojmů a uznávaných typologií i na neexistenci obecně platných teoretických závěrů. České společenské vědy sice mohou přispět do celosvětové diskuse o těchto otázkách, je však otázkou, zda se mohou bezprostředně prosadit do hlavního anglosaského proudu výzkumu terorismu a násilí. Jejich závěry v rámci bádání v „terminologicko-teoretickém“ rámci (včetně komparatistických prací o dosavadním stavu výzkumu ve světě) však mohou pomoci bezpečnostním složkám v ČR.

Důležitou součástí výzkumu by se měly stát doposud relativně zanedbávané projevy terorismu a násilí na území ČR, protože jejich zkoumání může napomoci rozvoji obecných poznatků o těchto jevech v globálním rámci. Role „národních věd“ při výzkumu domácího terorismu je velmi podstatná (s ohledem na potřebu znalosti domácího kulturně-politického prostředí). Tím však nemá být snižována ani potřeba výzkumu situace v ČR ze zahraničí, ani výzkum terorismu a politického násilí v zahraničí, případně v regionálním či celosvětovém kontextu. Naopak, vzhledem ke globalizaci teroristických aktivit i možných dopadů působení lokálních teroristických skupin na ČR (např. při zadržení českých turistů jako rukojmích) je ve veřejném zájmu monitorování i vědecké zkoumání všech odnoží terorismu a politického násilí.

Nezanedbatelnou roli při výzkumu terorismu v jednotlivých regionech budou mít jako doposud areálová studia, přičemž značný význam lez přikládat především oblastem s perspektivami eskalace terorismu (Blízký a Střední Východ, Kavkaz, Střední Asie, Jihovýchodní Asie, Balkán apod.). Do budoucna by měly být zintenzívněny i kontakty mezi jednotlivými centry zkoumání terorismu a politického násilí v ČR (a případně i s bezpečnostně-politickou a mediální sférou), aby byl vytvořen prostor pro věcné diskuse o relevantních otázkách a perspektivách sociálně-vědního výzkumu této problematiky.

 

Literatura

 

Balík, Stanislav (2003): Totalitární a autoritativní režimy. In Hloušek, Vít, Kopeček, Lubomír (eds.): Demokracie. Teorie, modely, osobnosti, podmínky, nepřátelé a perspektivy demokracie. Brno: Masarykova univerzita v Brně, s. 259-284.

Barša, Pavel (2001): Západ a islamismus. Střet civilizací nebo dialog kultur? Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury.

Barša, Pavel (2003): Hodina impéria. Zdroje současné zahraniční politiky USA. Brno: Masarykova univerzita v Brně.

Bastl, Martin (2001): Radikální levice v České republice. Brno: Masarykova univerzita. 

Bečka, Jiří, Mendel, Miloš (1998): Islám a české země. Praha: Votobia.

Brzybohatý, Marián (1999a): Terorismus I. Praha: Police History.

Brzybohatý, Marián (1999b): Terorismus II. Praha: Police History.

Brzybohatý, Marián (2002): Současný terorismus. Vojenské rozhledy, roč. 11 (43), č. 2, s. 46-62.

Čejka, Marek (2002): Judaismus, politika a Stát Izrael. Brno: Masarykova univerzita v Brně.

Danics, Stefan (2002): Extremismus – hrozba demokracie. Praha: Police History. 

Dančák, Břetislav, Šimíček, Vojtěch (ed.) (2002): Bezpečnost České republiky. Právní aspekty situace po 11. září 2001. Brno: Masarykova univerzita v Brně.

Eichler, Jan (2003): Koncepce výstavby profesionální armády a hodnocení bezpečnostních hrozeb a rizik. Vojenské rozhledy, roč. 12 (44), č. 1, s. 3-12.

Fiala, P. (eds.) (1998): Politický extremismus a radikalismus v České republice. Brno: Masarykova univerzita.

Frank, Libor (2003): Bezpečnostní prostředí České republiky. Obrana strategie, roč. 3., č. 1, s. 7-14.

Gál, Fedor (ed.) (1994): Násilí. Praha: Egem.

Chmelík, Jan (2001): Extremismus a jeho sociologické a právní aspekty. Praha: Linde.

Churaň, Milan a kol. (2000): Encyklopedie špionáže. Ze zákulisí tajných služeb, zejména Státní bezpečnosti.

Institut pro kriminologii a sociální prevenci (1996): Extremismus mládeže v České republice. Praha: Institut pro kriminologii a sociální prevenci.

Institut pro kriminologii a sociální prevenci (1999): Kriminologické a právní aspekty extremismu. Praha: Institut pro kriminologii a sociální prevenci.

Janíček, Miroslav, Drahovzal, Petr (2001): Pyrotechnik v boji proti terorismu. Praha: Deus.

Janošec, Josef (2003): Pro bezpečnost a obranu státu. Úvod do teorie strategických studií. Vojenské rozhledy, roč. XII, č. 3, s. 3-14.

Juergensmeyer, Mark (2000): Terror in the Mind of God. The Global Rise of Religious Violence. Berkeley. Los Angeles, London: University of California Press.

Kropáček, Luboš (1996): Islámský fundamentalismus, Praha, Vyšehrad.

Krulík, Oldřich (2002): Terorismus a organizovaný zločin ve střední a východní Evropě. Brno: Ústav strategických studií.

Krulík, Oldřich (2003): Česká republika v boji proti terorismu. Terorismus a organizovaný zločin ve střední a východní Evropě. Brno: Ústav strategických studií.

Kysela, Jan (2001): Právo na odpor a občanskou neposlušnost. Brno: Doplněk.

Laqueur, Walter (2003): Krieg dem Westen. Terrorismus im 21. Jahrhundert. München: Propyläen.

Lukášek, Libor (1999): Fenomén mezinárodního terorismu ve světle současného mezinárodního práva. Plzeň: Západočeská univerzita v Plzni.

Mareš, Miroslav (2001): Moravismus a extremismus. Středoevropské politické studie, č. 4, roč. IV, (http://www.iips.cz/cisla/komentare/moravismus401.html).

Mareš, M. (2002): Ethnic Extremism in the Czech Republic. In Cabada, L. (ed.): Contemporary Questions of Central European Politics. Dobrá Voda u Pelhřimova: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s. 172-175.

Mareš, Miroslav (2003): Pravicový extremismus a radikalismus v ČR. Brno: Barrister & Principal.

Mareš, Miroslav, Strmiska, Maxmilián (2002): Menšiny v pojetí extremistických hnutí. In Sirovátka Tomáš. (eds.): Menšiny a marginalizované skupiny v České republice. Brno: Masarykova univerzita v Brně a Nakladatelství Georgetown, pp. 161-17,

Mendel, Miloš (1994): Islámská výzva. Z dějin a současnosti politického islámu. Brno: Atlantis.

Mendel, Miloš (2000): Náboženství v boji o Palestinu. Judismus, islám a křesťanství jako ideologie etnického konfliktu. Brno: Atlantis.

Nakonečný, Milan (2001): Vlajka. K historii a ideologii českého nacionalismu Praha: Chvojkovo nakladatelství.

Němec, Miroslav (1995): Organizovaný zločin. Aktuální problémy organizované kriminality a boje proti ní. Praha: Naše vojsko.

Nožina, Miroslav (1997): Mezinárodní organizovaný v ČR. Praha: Ústav mezinárodních vtahů v nakladatelství KLP.

Nožina, Miroslav (2002): Organizovaný zločin ze Středního východu a Česká republika. Mezinárodní vztahy, č. 3, s. 64-83.

Pasák, Tomáš (1999): Český fašismus 1922-1945 a kolaborace 1939-1945. Praha: Práh.

Pečínka, Pavel (1999): Pod rudou vlajkou proti KSČ. Osudy radikální levice v Československu. Brno: Doplněk.

Pikna, Bohumil (2002): Evropská unie – vnitřní a vnější bezpečnost a ochrana základních práv (na pozadí boje proti mezinárodnímu terorismu). Praha: Linde.

Plecitý, Vladimír, Danics, Stefan, Porada, Viktor (2001): Extremismus. Jeho kořeny, projevy a východiska řešení (Sborník mezinárodní konference konané na Policejní akademii ČR v Praze ve dnech 26. – 28. 11. 2001) Praha: Policejní akademie České republiky.

Pšeja, Pavel (ed.) (2001): Zahraniční politika České republiky vůči zemím Blízkého Východu, Zakavkazska a Střední Asie. Brno: Masarykova univerzita.

Rašek, Antonín, Balabán, Miloš a kol. (2002): Ustavení komplexního řízení bezpečnosti České republiky. In Ustavení systému komplexního řízení bezpečnosti České republiky. Příspěvky přednesené na semináři pořádaném Asociací pro bezpečnost, obranu a ochranu společnosti a státu BOOSS & Centrem pro sociální a ekonomické strategie Fakulty sociáních věd Univerzity Karlovy v Českém Krumlově dne 13. září 2002, s. 6-34.

Rybka, Václav (1997): Terorismus. In Nožina, Miroslav (1997): Mezinárodní organizovaný v ČR. Praha: Ústav mezinárodních vtahů v nakladatelství KLP, s. 120-134.

Sterling, Claire (1994): Verbrechen kennen keine Grenzen. München: Droemersche Verlaganstalt Th. Knaour Nachf.

Strmiska, Maxmilián (1996): Politický terorismus. Úvod do studia politického terorismu v demokratických systémech. Brno: Masarykova univerzita v Brně.

Strmiska, Maxmilián (2000): „Ozbrojená opozice“. Studie k subverzivnímu terorismu.  Brno: Masarykova univerzita v Brně.

Strmiska, Maxmilián (2001a): Identitary Polarisation, Violence and Terror. A Study on Ethnic Terrorism. Středoevropské politické studie, Vol. III, Part 3,  http://www.iips.cz/cisla/texty/mensiny/identitary301.html

Strmiska, Maxmilián (2001b): Macro-Terrorism, „Holy War“, and Religious Violence. Current Chalenges to Conceptualisation and Typology of Terrorism.  Středoevropské politické studie, Vol. III, Part 4, (http://www.iips.cz/cisla/texty/clanky/macro401.html)

Strmiska, Maxmilián (2001c): Smrtonosné vlastenectví. Etnicko-politický terorismus v Baskicku a Quebeku. Brno: Masarykova univerzita v Brně.

Strmiska, Maxmilián (2001d): Terorismus a demokracie. Pojetí a typologie subverzívního teroristického násilí v soudobých demokraciích. Brno: Masarykova univerzita v Brně.

Matoušek, Jiří, Středa, Ladislav (2002): Ultraterorismus – jaderný, radiologický, chemický a biologický terorismus. Vojenské rozhledy 43, č. 1, s. 98-113.

Štěchová, Markéta (2001): Interetnické konflikty jako důsledek rasové nevraživosti. Praha: Institut pro kriminologii a sociální prevenci.

Šturma, Pavel, Nováková, Jana, Bílková, Veronika (2003): Mezinárodní a evropské instrumenty proti terorismu a organizovanému zločinu. Praha: C. H. Beck.

Tůma, Miroslav (2002): Nešíření zbraní hromadného ničení, kontrola zbrojení, odzbrojení a Česká republika. Praha: Ústav mezinárodních vztahů.

Tycho, A. P. (2001): Tak mnoho cest. Příručka o náboženství, sektách, New Age a nových duchovních směrech. Olomouc: Spolek moravských nakladatelů.

Valenta, Jiří (1992): Československé národní zájmy z pohledu roku 1992. In Valenta, Jiří a kol.: Máme národní zájmy? Praha: Ústav mezinárodních vztahů, s. 220-231.

Vojtíšek, Zdeněk (1998): Netradiční náboženství u nás. Praha: Dingir.

Vojtíšek, Zdeněk (2001): Čeští muslimové. Data a fakta o současné islámské komunitě u nás. Dingir, roč. 5, č. 4, s. 11.

Wilkinson, Paul (ed.) (1993): Technology and Terrorism. London: Frank Cass.

Zeman, Jan (2002): Terorismus. Historicko-psychologická studie. Praha: Triton.

Zeman, Petr (ed.): Česká bezpečnostní terminologie. Výklad základních pojmů. Brno: Masarykova univerzita v Brně, Ústav strategických studií Vojenské akademie v Brně.