Referendum o přistoupení k EU a volební podpora politických stran v České republice
Pavel Šaradín
Tato stať byla zpracována v rámci výzkumného záměru GAČR 407/02/D005 „Regionální aspekty formování politických systémů ČR a SR“.
Abstract
Referendum on the accession of the Czech republic to the EU and the electoral support of political parties in the Czech republic
In June 2003 the Czech voters had for the very first time a chance to vote in a referendum on the European Union membership. 77,3% of the voters supported the Czech membership in the EU, 22,7% of them were against. The turnout amounted to 55,2%, considering that The Law of Referendum, in contrast to for example Slovakia or Poland does not require the antiquation of 50% limit to accept the voting as valid. The referendum stopped the series of years´ lasting debate, whether the membership of the Czech Republic in the European Union would be favourable or not. This article compares the influence of political parties on referendum outcome and analyses some socio-demographical data, which could affect voters´ decisions.
Keywords: Referendum, Elections, Czech Republic, Parties
Hodnotit výsledky referenda o přistoupení České republiky k Evropské unii lze různými způsoby. Jedním z nich je porovnání těchto výsledků s voličskou podporou politických stran v jednotlivých regionech, a to zejména ve volbách do Poslanecké sněmovny PČR. Základní jednotkou, kterou budu v textu používat, jsou okresy, v jejichž měřítku Český statistický úřad údaje z voleb i referenda zveřejnil. Přitom se můžeme zabývat výhradně parlamentními stranami, protože ty získávají ve volbách až okolo 90 % hlasů (v roce 2002 to bylo 87,45 %, v roce 1998 88,68 % a v roce 1996 88,84 %). Voliči těchto stran tedy velkou měrou rozhodovali i o výsledku referenda. Zároveň stačí, když se zaměříme na výsledky hlasování z voleb do PS PČR v roce 2002, a to z toho důvodu, že je mezi nimi a referendem poměrně krátký časový úsek (zhruba jeden rok, volby proběhly ve dnech 19. a 20. 6. 2002, referendum 13. a 14. 6. 2003). Během těchto dvanácti měsíců se sice voličské preference obrátily radikálně ve prospěch Občanské demokratické strany (ODS), ale tato skutečnost není nijak důležitá, protože občanští demokraté nyní odčerpávají voliče zejména od subjektů proevropsky orientovaných: Křesťanské a demokratické unie – Československé strany lidové (KDU-ČSL), Unie svobody – Demokratické unie (US-DEU), Občanské demokratické aliance (ODA), ale i České strany sociálnědemokratické (ČSSD). Ovšem musíme mít na paměti, že průzkum veřejného mínění a samotné hlasování ve volbách se často liší. Červnová podpora parlamentním stranám[1] a výsledky voleb vypadaly tak, jak uvádí tabulka 1:
Tabulka 1: Volební preference a výsledky voleb do PS PČR
|
Politická strana |
Volby 6/2002 (v %) |
Preference 6/2003 (v %) |
|
ČSSD |
30,20 |
15,5 |
|
ODS |
24,47 |
28,5 |
|
KSČM |
18,51 |
11,5 |
|
Koalice KDU-ČSL a US-DEU |
14,27 |
11,5 (8,5 + 3,0) |
Ačkoliv podle tohoto průzkumu v červnu 2003 občané podporovali pravicové strany (v poměru 40 % : 27 %), trend ve sněmovních volbách, které v ČR proběhly od jejího vzniku, byl opačný, což dokumentují mapy 1 až 3. Za levicové strany považuji ČSSD a KSČM, za pravicové KDU-ČSL, ODS a US-DEU.[2] V okresech, které jsou vyobrazeny červeně, získala levice nadpoloviční většinu, v modrých stejným způsobem dominovala pravice.
Mapa 1: Poměr vítězství levice vs. pravice (1996)
Mapa 2: Poměr vítězství levice vs. pravice (1998)
Mapa 3: Poměr vítězství levice vs. pravice (2002)
Z těchto tří mapek je zcela zřejmý nárůst voličské obliby levicových stran v jednotlivých okresech.
Parlamentní strany a referendum
K oběma hlasováním se dostavil přibližně týž počet občanů. V červnu 2002 jich přišlo 58 %, o rok později k referendu 55,2 %. Z tohoto důvodu lze vznést hypotézu, že k referendu přišli zejména ti aktivnější občané, kteří se zúčastnili i loňských voleb.
Téměř všechny politické strany se k našemu vstupu do Evropské unie vyjadřovaly již dlouho před referendem. Během 90. let byla myšlenka integrace s ES/EU kardinálním zahraničněpolitickým problémem. Hlavní politické strany k ní zaujaly jednoznačný postoj: všechny vstup podporovaly.[3] Od druhé poloviny 90. let se však politická scéna v názorech na vývoj EU diversifikovala a například předvolební kampaně 1998 a 2002 poznamenaly ostré výměny ohledně evropské problematiky. Programatorika politických stran je od této doby mnohem více věnována politikám EU a po vstupu lze očekávat pokračující „europeizaci“ našich politických stran. To znamená, že evropská tematika bude hrát v programech stran stále důležitější roli. Tato tendence je již zpracovávána v odborné literatuře, k nejzdařilejším pokusům analýzy „poevropšťování“ stran patří studie Ioannise Katsouridese (2003), který se zabýval situací na Kypru.
Jednou z posledních soustavnějších agitací politických stran byly materiály, jimiž oslovovaly voliče v kampani před volbami do Poslanecké sněmovny v roce 2002.[4] Ze subjektů, které do dolní komory nakonec usedly, se jednoznačně pro vstup do EU a trend, jímž se Unie ubírá, vyslovily dva: Koalice KDU-ČSL a US-DEU a Česká strana sociálnědemokratická. Obě uskupení navíc podpořila i federalizaci Evropy.[5] Občanská demokratická strana ve své volební brožurce „ODS volí EU“ uvedla, že „náš vstup do EU musí být uskutečněn v nejbližším možném termínu“[6]. Její výhrady spočívaly především vůči vzniku tzv. superstrátu: „ODS nevidí budoucnost evropské integrace v umělém zarovnání všech evropských států do jednoho právního, politického, ekonomického a institucionálního rámce, bez ohledu na odlišné národní tradice.“[7] Komunistická strana Čech a Moravy se problematice EU věnovala až v závěru svého volebního programu „S lidmi pro lidi. Volební program KSČM“, a to v kapitole „Národní zájem prosadíme jen v bezpečném světě“. Komunisté přičlenění neodmítali, ale ani neprosazovali. Jak upozornil Miroslav Mareš: „Ve svých programech volí formulace (rozuměj KSČM – pozn. aut.), které ve svém důsledku umožňují různý výklad.“ (Mareš 2000: 31) Toto bezezbytku platí i v programu 2002. V něm se spíše zaměřili na neurčité apely typu: „Znovu podrobně prozkoumat výsledky jednání o přistoupení ČR k EU.“[8] Způsob, jak toho dosáhnout, však nesdělili.
Před samotným referendem se politické strany soustředily na vypracování dokumentů, proč do EU vstoupit, popřípadě proč ne. Už 9. října 2001 Unie svobody přijala materiál „Evropská vize Unie svobody - S Unií do Unie“. Jeho autoři se zabývali odpověďmi na tři základní otázky: „Je myšlenka evropské integrace dobrá či nikoli a proč? Je v zájmu České republiky rychle vstoupit do Evropské unie či nikoli a proč? Jakým směrem by se měla Evropská unie dále ubírat?“[9] Nejobsáhleji se věnovala evropské problematice ODS, jednak v brožurce „Když do EU, tak s ODS“, jednak v souboru textů „Poziční dokumenty ke vstupu do EU stínové vlády ODS“. V brožurce, která byla určena zejména voličům a sympatizantům ODS, autoři v podstatě opakovali argumenty z předvolební kampaně. Kromě toho zaútočili na své oponenty: „Socialistická vláda naproti tomu o EU občanům soustavně lže. Zastírá méně příjemné stránky našeho členství v EU. Nehovoří o mnohdy nedůstojných podmínkách našeho vstupu, za které nese svým vyjednáváním plnou zodpovědnost.“[10] Vedle toho nabídla osmašedesátistránkový text, který připravila stínová vláda v čele s předsedou Mirkem Topolánkem, jenž jej doplnil úvodním slovem. Sestává ze čtrnácti kapitol, v nichž autoři analyzují vztah mezi ČR a EU v jednotlivých oblastech (kultura, životní prostředí, hospodářství, sociální politika atd.). Podle předsedy ODS „Poziční dokumenty“ vznikly „v reakci na podpis ,Smlouvy o přistoupení České republiky k Evropské unii´ v Aténách dne 16. dubna letošního roku. V úvodu každé části shrnují velmi stručně základní principy politiky ODS, charakterizují současnou politiku Evropské unie, tendence a hrozby, popisují a hodnotí výslednou podobu smlouvy o přistoupení a v neposlední řadě zdůrazňují priority, které bude ODS prosazovat po vstupu do evropských struktur.“[11] Vedle nástinu konkrétních politik útočí opět na vládu, především kvůli vyjednaným podmínkám. Křesťanská a demokratická unie – Československá strana lidová schválila 29. dubna 2003 dokument nazvaný „Na cestě k rozšířené Evropě“, který označila jako „Postoje KDU-ČSL v debatě o budoucnosti Evropy“. [12] Je zde ve zkratce nastíněna historie evropské integrace a postoj strany k očekávaným procesům a mechanismům hlavních institucí. Základním východiskem integračního procesu jsou podle KDU-ČSL tři principy: subsidiarita, proporcionalita a solidarita. Křesťanští demokraté, stejně jako ODS a US, neopomíjejí ani nutnost zachování a posilování transatlantických vazeb.
Komunistická strana Čech a Moravy si v prohlášení „Pro demokratickou Evropu (Manifest KSČM)“ utvořila ideál socialistické evropské společnosti, který ovšem současná EU, založená na Maastrichtských kritériích, nesplňuje. Celý manifest je souborem emocionálních výzev, klišé a konstatování jako například: „Jako dědici velkého Učitele národů, Jana Ámose Komenského, chceme ještě více přiblížit všem národům jeho odkaz spojující univerzalitu růstu vzdělanosti s konkrétností i krásou národních specifik a s nejvyššími etickými hodnotami.“ Nebo „Jde o etizaci politiky, o takové pojetí politiky, kde síla argumentů bude stát výše než síla zbraní, kde manipulace bude nahrazena vědomou spoluprací směrem k racionálnímu a morálně přijatelnému cíli.“ Nebo „Vědecká a společenská pravda na konci 20. století není možná jako individuální výkon, ale předpokládá spojené úsilí.“[13] Vedle toho komunisté apelují na nutnost zajištění bezpečnosti Evropy; tu vidí pouze mimo rámec NATO.
Poslední fází, kdy se hlavní politické strany snažily přesvědčit občany, zdali mají vstup do EU podpořit či nikoliv, bylo období několika málo dnů před samotným referendem. Strategie politických stran byla takováto: ústředí Křesťanské a demokratické unie – československé strany lidové, Unie svobody – Demokratické unie a České strany sociálnědemokratické vydala prohlášení, v nichž jednoznačně vyzvala občany, aby hlasovali pro vstup do Unie.
Podobně se zachovala i ODS, nicméně někteří z jejích čelných představitelů vstup do EU odmítli (místopředseda strany a poslanec Ivan Langer, poslanec Martin Říman). Jistou názorovou vlažnost vyjádřil i předseda občanských demokratů Mirek Topolánek: „5,1 : 4,9. Ano. Tak silné, či spíše slabé je v tuto chvíli mé ano. Lístek s tímto slůvkem vhodím při červnovém referendu do hlasovací urny.“[14] Přes určité pochyby občanských demokratů, které směřovaly především proti hlubší integraci národních států a proti vládní kampani, nakonec strana zveřejnila toto doporučení sympatizantům a svým voličům: „ODS je před dnešním referendem o vstupu do EU zneklidněna zjevným selháním vlády při vedení kampaně i při komunikaci s občany. Obáváme se, že vládní neschopnost by mohla negativně ovlivnit jak účast, tak výsledky hlasování. Proto znovu vyzýváme naše voliče a příznivce, aby k referendu přišli a aby hlasovali pro vstup do EU.“[15]
ÚV KSČM schválilo následující prohlášení: „KSČM chápe evropskou integraci z dlouhodobého a strategického hlediska za objektivní záležitost a nezpochybňuje členství v EU v dlouhodobějším časovém horizontu. Přesto vzhledem k vyjednaným podmínkám, nepřipravenosti země na vstup do evropské integrace a neznalosti toho, jaká bude EU po připravované reformě, nemůže občanům doporučit, aby v referendu hlasovali pro vstup do Evropské unie v roce 2004.“[16] Tento apel ovšem odmítli místopředsedové strany Miloslav Ransdorf a Jiří Dolejš.
Mapa 4 ukazuje, jak hlasovali občané v jednotlivých okresech:
Mapa 4: Podpora vstupu do EU v referendu
Z ní jednoznačně vyplývá, že největší podporu mělo naše začlenění v hlavním městě Praze, okresech Praha-západ, Plzeň-město, Brno-město, Brno-venkov, v okresech jihovýchodní Moravy a v Ostravě-městě a na Opavsku. Kromě toho celorepublikový průměr (77,33 %) překonaly například ještě některé okresy střední a severní Moravy, východních Čech, Českobudějovicko, Karlovarsko a Mostecko. Nejnižší podporu vstup do Unie obdržel ve středních Čechách a, což je zajímavé, podél naší hranice s Německem a Rakouskem, v případě čtyř českých okresů i s Polskem. Nižší podporu v těchto okresech lze vysvětlit zřejmě i tím, že tento prostor tvoří bývalé sudetské území. Naopak obyvatelé Slezska (byť se jedná rovněž o území někdejších Sudet) a v okolí hranice se Slovenskem vstup přivítali.
Pokud jde o někdejší Sudety, respektive hranici s Německem, někteří komunističtí poslanci dokonce apelovali na možnost (hospodářské) destrukce našeho státu právě v souvislosti se vstupem do EU: „Evropská unie je útvar, jejíž rozpočty jsou založeny na regionech, a my jsme zvyklí na hospodaření státu. To znamená, že budeme mít určitý nesoulad ve zdrojích státu a zdrojích regionů, protože regiony mohou dostávat některé příspěvky z Evropské unie. Tyto příspěvky však budou menší, než se dnes očekává. Pro mne je velkým varováním, že evropské regiony mohou úplně rozložit náš stát. Mám strach, že malý Karlovarský kraj se spojí s podobnými dvěma malými regiony na německé straně a vznikne region, který bude žádat o dotace, protože chudá česká část a bohatá část německá bude v průměru pod úrovní přídělových dotací.“[17]
Podívejme se nyní na přehled deseti okresů v tabulce 2, kde vstup občané podpořili nejvíce a kde nejméně. Tato tabulka nám ukáže zpřesněné údaje mapy 4 :
Tabulka 2: Nejnižší a nejvyšší podpora vstupu do EU
|
Okres |
Podpora v % |
Okres |
Podpora v % |
|
Česká Lípa |
71,4 |
Uherské Hradiště |
82,5 |
|
Beroun |
72,0 |
Praha 1 |
82,3 |
|
Český Krumlov |
72,3 |
Praha 4 |
82,0 |
|
Tachov |
72,4 |
Zlín |
81,4 |
|
Blansko |
73,0 |
Praha 2 |
81,2 |
|
Semily |
73,2 |
Praha 5 |
81,1 |
|
Děčín |
73,3 |
Hodonín |
81,1 |
|
Cheb |
73,7 |
Praha 6 |
81,0 |
|
Kutná Hora |
73,8 |
Praha 10 |
80,8 |
|
Kladno |
74,0 |
Brno-město |
80,7 |
Mezi deseti okresy s nejnižší podporou jich pět leží v oblasti rakouských a německých hranic, na druhé straně se nejvyšší podpoře EU těší v Praze (v první desítce je šest obvodů) a okresech v blízkosti slovenských hranic, kde má mj. velmi silnou politickou podporu KDU-ČSL. První desítku úspěšných uzavírá Brno-město. Rozdíl mezi nejvíce a nejméně proevropskými okresy činil 11,1 % hlasů.
Zajímavé je rovněž nahlédnutí do volební účasti, a to jak ve volbách do PS PČR v roce 2002, tak v referendu. Toto opět demonstruji na deseti okresech (viz tabulka 3 a 4):
Tabulka 3: Nejnižší a nejvyšší účast v referendu v okresech
|
Okres |
Nejnižší účast v % |
Okres |
Nejvyšší účast v % |
|
Karviná |
44,61 |
Praha-západ |
64,33 |
|
Chomutov |
46,25 |
Praha-východ |
62,39 |
|
Most |
47,31 |
Semily |
61,41 |
|
Bruntál |
47,80 |
Praha 11 |
60,49 |
|
Ostrava |
47,81 |
Hradec Králové |
60,19 |
|
Teplice |
48,15 |
Ústí nad Orlicí |
59,98 |
|
Sokolov |
48,47 |
Rychnov n/Kněžnou |
59,89 |
|
Tachov |
50,03 |
Náchod |
59,67 |
|
Louny |
50,56 |
Brno-venkov |
59,32 |
|
Ústí na Labem |
50,66 |
Praha 5 |
59,25 |
Tabulka 4: Nejnižší a nejvyšší účast ve volbách r. 2002
|
Okres |
Nejnižší účast v % |
Okres |
Nejvyšší účast v % |
|
Chomutov |
41,63 |
Praha 6 |
65,58 |
|
Sokolov |
46,78 |
Žďár nad Sázavou |
65,05 |
|
Teplice |
49,09 |
Blansko |
64,39 |
|
Most |
49,60 |
Praha-západ |
63,72 |
|
Cheb |
50,86 |
Pelhřimov |
63,59 |
|
Česká Lípa |
51,75 |
Brno-venkov |
63,32 |
|
Karlovy Vary |
52,22 |
Hradec Králové |
63,23 |
|
Ústí nad Labem |
52,31 |
Rychnov n/Kněžnou |
62,41 |
|
Kladno |
52,66 |
Uherské Hradiště |
62,32 |
|
Děčín |
52,74 |
Třebíč |
62,12 |
Ze srovnání vidíme, že čtyři okresy se objevují mezi deseti s nejnižší účastí v obou hlasováních, stejně jako čtyři s nejvyšší účastí při hlasování. V referendu činil rozptyl mezi oběma kategoriemi 19,72 %, ve volbách 23,95 % voličů.
Politické strany v regionech a míra podpory vstupu do EU
Porovnejme nyní podporu jednotlivým politickým stranám v roce 2002. Na mapách 5 až 8 jsou vyznačeny okresy, kde parlamentní subjekty dosahují podprůměrné, průměrné, nadprůměrné a silně nadprůměrné podpory. Ve volbách 2002 ČSSD získala v celé ČR 30,20 %, ODS 24,47 %, KSČM 18,51 % a Koalice 14,27 %.
Mapa 5: Podpora ČSSD v okresech (2002)
Mapa 6: Podpora ODS v okresech (2002)
Mapa 7: Podpora KSČM v okresech (2002)
Mapa 8: Podpora Koalice v okresech (2002)
Výše jsem konstatoval, že nižší důvěru naše přistoupení k Unii získalo v příhraničních okresech s Rakouskem a Německem i v dalších částech někdejších Sudet. Z mapy 4 je vidět, že vedle středních Čech je skutečně podpora na území, kde většinu tvořilo německé obyvatelstvo, podprůměrná (kromě okresů České Budějovice, Karlovy Vary, Most, Ústí na Orlicí a Opavy). Ze sledovaných oblastí vyberme okresy s vůbec nejnižší podporou v referendu (tj. pod 75 %): Znojmo, Český Krumlov, Domažlice, Tachov, Cheb, Děčín, Česká Lípa, Liberec, Semily a Trutnov. Přihlédněme k výsledkům do Poslanecké sněmovny v roce 2002, abychom zjistili, které subjekty zde byly úspěšné:
Tabulka 5: Volební podpora politickým stranám
|
Okres |
ČSSD v % |
ODS v % |
KSČM v % |
Koalice v % |
RMS v % |
|
Znojmo |
27,21 |
18,10 |
29,18 |
13,79 |
0,97 |
|
Č. Krumlov |
28,10 |
25,32 |
19,79 |
12,51 |
0,93 |
|
Domažlice |
31,55 |
24,80 |
20,76 |
10,25 |
0,76 |
|
Tachov |
28,15 |
19,77 |
31,02 |
7,54 |
1,17 |
|
Cheb |
28,93 |
24,32 |
23,87 |
9,22 |
1,24 |
|
Děčín |
29,72 |
24,92 |
22,67 |
7,39 |
1,86 |
|
Česká Lípa |
27,78 |
26,26 |
22,37 |
8,72 |
1,69 |
|
Liberec |
28,67 |
25,43 |
16,85 |
13,53 |
1,20 |
|
Semily |
24,71 |
27,15 |
13,86 |
17,94 |
1,02 |
|
Trutnov |
26,43 |
27,64 |
17,30 |
12,64 |
0,96 |
|
Celkový zisk |
30,20 |
24,47 |
18,51 |
14,27 |
0,97 |
Z tabulky 5 vyplývá, že se v těchto okresech největší podpoře těší komunisté, kromě tří okresů ve zbývajících sedmi získali nadprůměrné pozice. V řadě z okresů je silná ODS, většinou mírně nadprůměrných výsledků dosáhla rovněž v sedmi okresech. Tyto okresy nejsou baštami sociální demokracie, protože ta dosáhla nad svůj celorepublikový výsledek v okrese jediném (Domažlice). Většinou platí, že se zde netěší oblibě Koalice KDU-ČSL a US-DEU, pouze v okrese Semily překonala republikový průměr o 3,67 %. Pro názornost uvádím rovněž hlasy pro Republikány Miroslava Sládka (RMS), což je subjekt jednoznačně protiněmecky orientovaný, kteří dosáhli ve všech okresech průměrných až nadprůměrných výsledků, i když je ve srovnání s ostatními stranami volil nepatrný zlomek voličů.
Tzv. sudetoněmecký faktor ovšem není jediným argumentem pro vysvětlení nižší podpory našeho začlenění, i když má nesporně vliv na volební zisky KSČM. Když umístíme do mapy padesát nejúspěšnějších obcí pro KSČM ve volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2002, uvidíme, že jich více než polovina leží právě v okresech, které se nacházejí v sousedství Německa a Rakouska. Rozložení těchto obcí nabízí mapa 9:
Mapa 9: rozložení prvních 50 obcí pro KSČM ve sněmovních volbách 2002
V česko-německém a česko-rakouském pohraničí leží 27 obcí, kde komunisté získali v rámci celé republiky nejvíce (v chomutovském Domašíně to bylo 69,81 % hlasů). Nejúspěšnějšími byly okresy Znojmo a Tachov, kde se nachází sedm, respektive šest obcí z první komunistické padesátky.
Jiné faktory ovlivňující volební chování
Svou roli v tomto směru zcela jistě hraje i sociální problematika, například míra nezaměstnanosti, která prokazatelně ovlivňuje volební chování. Tu dokumentuje následující mapa[18].
Mapa 10: míra nezaměstnanosti (červen 2003)
Z údajů na mapě vidíme, že některé okresy se v podpoře KSČM a výší nezaměstnanosti překrývají (srovnej mapa 7), například severní Čechy, Ostrava-město, Karviná nebo Jeseník a Bruntál. Na druhé straně v okrese Tachov, kde komunisté obdrželi 31,02 % hlasů (o 12,51 % nad republikový průměr), činila nezaměstnanost 9,0 %, což je o 0,5 % méně než je celkový průměr ČR. Zde je tedy míra nezaměstnanosti pouze jedním ze zdrojů popularity KSČM, přičemž pro vstup se zde vyslovilo jen 72,4 % hlasujících (o 4,9 % méně než je celorepublikový průměr).
Podobný příklad najdeme i na Moravě: v okrese Vyškov volilo komunisty 23,34 % obyvatel, tedy o 4,83 % více než v celé ČR, nezaměstnanost je rovněž pod republikovým průměrem (9,0 %), a pro vstup do EU bylo jen 75,5 %. V obou okresech, které jsou velmi levicové, musíme hledat další argumenty obliby komunistů. Například zkoumat sociální strukturu obyvatel, protože na Tachovsku i Vyškovsku byla před rokem 1989 velmi početná vojenská posádka. Tyto vrstvy inklinují zejména ke stranám, jež prosazují utváření sociálního státu. Naopak k okresům se silnou nezaměstnaností patří Hodonín (14,6 %), což se odráží i ve vyšší důvěře ke KSČM (21,44 %), přesto pro vstup se kladně vyjádřilo 81,1 % občanů. Na tento výsledek zapůsobila patrně obliba lidovců v regionu, kteří v koalici s US-DEU oslovili 21,23 % občanů (o 6,96 % nad průměr ČR).
V rámci Exit Pollu, který provedla pro Českou televizi firma SC&C[19], se respondenti vyjadřovali rovněž k otázce, kterou stranu volili ve volbách v roce 2002. Pro vstup do EU hlasovalo 92 % někdejších voličů US-DEU, 86 % ODS, 84 % KDU-ČSL, 82 % ČSSD, 37 % KSČM a 71 % tvořili příznivci ostatních stran.
Výše jsem uvedl, že účast v obou hlasováních byla přibližně stejná, rozdíl činil 2,8 % ve prospěch parlamentních voleb. Přesto existovalo čtrnáct okresů, kde k referendu přišlo více občanů. V deseti z nich byla podpora vstupu podprůměrná, ve čtyřech zbylých nadprůměrná. V šestnácti okresech přišlo k volbám v porovnání s referendem o 5 % hlasujících více. Zaměřme se na osm z nich, kde tento rozdíl činil více než 5,5 % (Žďár nad Sázavou /7,37 %/, Karviná, Vyškov, Frýdek-Místek, Znojmo, Blansko, Bruntál a Prostějov /5,5 %/). Zjistíme totiž, že ve všech okresech byla silná levice: kromě Znojma se jednalo o oblasti se silnou pozicí ČSSD, ale rovněž KSČM (kromě Žďáru nad Sázavou a Frýdku-Místku). Tak nízkou účast v referendu si můžeme vysvětlit například deziluzí z vládní politiky sociální demokracie, tudíž mnozí její příznivci se k referendu nedostavili proto, aby mohli demonstrovat svou nespokojenost s kabinetem Vladimíra Špidly.
V závěru této části ještě porovnejme stupeň dosaženého vzdělání (základní a vysokoškolské)[20] s mírou podpory vstupu do EU. Již zmíněné výsledky agentury SC&C ukázaly, že vysokoškolsky vzdělaní lidé z 82 % hlasovali pro vstup, kdežto ti se základním vzděláním pouze ze 73 %.[21]
Tabulka 6: dosažené vzdělání v krajích ČR a míra podpory vstupu do EU
|
Kraj |
Základní vzdělání v % |
Vysokoškolské vzdělání v % |
Souhlas se vstupem do EU v % |
|
Praha |
14,5 |
18,8 |
80,2 |
|
Středočeský |
23,1 |
7,0 |
75,4 |
|
Jihočeský |
23,5 |
7,8 |
76,2 |
|
Plzeňský |
23,0 |
7,8 |
76,9 |
|
Karlovarský |
27,9 |
5,6 |
76,5 |
|
Ústecký |
27,3 |
5,4 |
75,6 |
|
Liberecký |
23,9 |
7,0 |
73,8 |
|
Královéhradecký |
22,5 |
7,5 |
76,2 |
|
Pardubický |
22,7 |
7,0 |
76,1 |
|
Vysočina |
24,2 |
6,7 |
76,0 |
|
Jihomoravský |
23,3 |
10,3 |
78,3 |
|
Olomoucký |
23,6 |
8,1 |
77,0 |
|
Moravskoslezský |
25,2 |
7,8 |
79,1 |
|
Zlínský |
24,8 |
7,7 |
80,5 |
Z tabulky 6 vyplývá, že míra vzdělání byla jedním z atributů, které určovaly stupeň souhlasu se vstupem. Zvlášť markantní je to hlavním městě Praze a v Jihomoravském kraji, kde je podíl vysokoškoláků nejvyšší. Na druhé straně v některých českých krajích, například v Ústeckém, je tento podíl nižší, což odpovídá i menší podpoře vstupu. Tyto sociodemografické údaje jsou ovšem pouze dílčími ukazateli, což je patrné i v případě průměrné měsíční mzdy (údaje jsou v korunách, k 31. 12. 2002)[22]:
Mapa 11: výše průměrné mzdy v okresech
Porovnáme-li tyto údaje s mapou 4 (podpora vstupu do EU), pak vidíme, že se překrývají pouze v některých okresech. Například na Českobudějovicku, v Praze, Plzni městě, Ostravě-městě je v rámci ČR nadprůměrná mzda. Zde byla také podpora začlenění vyšší. Na druhé straně se s podprůměrnými výdělky potýkají obyvatelé Zlínského kraje či východních Čech, ovšem podpora vstupu zde byla nadprůměrná.
Podívejme se nyní na všechny analyzované veličiny v příhraničních okresech s Německem a Rakouskem (tabulka 7). Ve zjednodušené formě uvádím pouze vztah jednotlivých faktorů vzhledem k průměrným celorepublikovým datům. Tak například v okrese Liberec bylo hlasování pro členství v EU podprůměrné, menší podpoře se ale těší komunisté, což ovšem neplatí pro republikány, a je zde vyšší nezaměstnanost a nižší mzdy. Zajímavá je situace v okresech Karlovy Vary a Most. Občané se nadprůměrně vyslovili pro EU, přičemž se větší důvěře těší republikání i komunisté, nezaměstnanost je nad celorepublikovým průměrem a mzdy nižší než v celé ČR.
Tabulka 7: Volební a sociodemografické údaje ve vybraných okresech
|
Okres |
Pro EU |
KSČM |
RMS |
Nezaměstnanost |
Průměrná mzda |
||
|
Liberec |
- |
- |
+ |
+ |
- |
||
|
Česká Lípa |
- |
+ |
+ |
- |
- |
||
|
Děčín |
- |
+ |
+ |
+ |
- |
||
|
Ústí n/Labem |
- |
+ |
+ |
+ |
- |
||
|
Teplice |
- |
+ |
+ |
+ |
- |
||
|
Most |
+ |
+ |
+ |
+ |
- |
||
|
Chomutov |
- |
+ |
+ |
+ |
- |
||
|
Karlovy Vary |
+ |
+ |
+ |
+ |
- |
||
|
Sokolov |
- |
+ |
+ |
+ |
- |
||
|
Cheb |
- |
+ |
+ |
- |
- |
||
|
Tachov |
- |
+ |
+ |
- |
- |
||
|
Domažlice |
- |
+ |
- |
- |
- |
||
|
Klatovy |
- |
+ |
- |
- |
- |
||
|
Prachatice |
- |
+ |
+ |
- |
- |
||
|
Český Krumlov |
- |
+ |
- |
- |
- |
||
|
České Budějovice |
+ |
- |
- |
- |
- |
||
|
Jindřichův Hradec |
- |
+ |
- |
- |
- |
||
|
Znojmo |
- |
+ |
+- |
+ |
- |
||
|
Břeclav |
- |
+ |
- |
+ |
- |
||
|
Celkem ČR |
77,3 |
18,51 |
0,97 |
9,5 |
15 707 |
||
|
|
|
||||||
Jak hlasovala krajská města
Podívejme se na závěr ještě na podporu vstupu v krajských městech, a to rovněž ve srovnání s volebními výsledky ve sněmovních a komunálních volbách. Vynechávám přitom Středočeský kraj, jehož sídlo je v Praze. Dlouhodobý trend je totiž takový, že v těchto městech na komunální úrovni dominují pravicové strany, respektive ODS vítězí nad ČSSD (výjimkou je Olomouc, kde ČSSD získala o 0,01 % hlasů více, nicméně kvůli rozdělení města na volební obvody obdržela o 1 mandát méně než ODS). Pro názornost uvádím tabulku, kde jsou výsledky rozděleny pro parlamentní pravici (ODS, KDU-ČSL a US-DEU), jejíž voliči podle průzkumu SC&C vstup zřetelně podpořili, ČSSD (s rovněž zjevnou podporou), KSČM a úspěšné neparlamentní subjekty (jen ve volbách do obecních zastupitelstev). Nejdříve uvádím hlasy v komunálních volbách (1. a 2. listopadu 2002), poté ve sněmovních. Poslední sloupec dokumentuje výsledek referenda v jednotlivých krajských městech:
Tabulka 8: Volební pozice a podpora vstupu do EU v krajských městech
|
Město |
Parl. pravice v % |
ČSSD v % |
KSČM v % |
Neparlamentní. subjekty v % |
Referendum v % |
|
Praha |
45,74/52,29 |
14,66/25,85 |
10,83/11,10 |
23,40 |
80,2 |
|
Č. Budějovice |
57,00/44,05 |
14,94/29,41 |
15,39/15,38 |
11,12 |
78,6 |
|
Plzeň |
51,37/43,71 |
20,59/30,98 |
13,26/14,41 |
9,34 |
80,3 |
|
K. Vary |
43,19/40,85 |
16,57/28,82 |
13,93/15,18 |
14,41 |
80,7 |
|
Ústí n/Labem |
39,85/37,27 |
18,26/30,90 |
20,28/20,64 |
12,75 |
77,9 |
|
Liberec |
36,80/43,39 |
15,76/28,84 |
10,75/14,14 |
28,38 |
77,4 |
|
H. Králové |
40,70/43,57 |
14,70/29,65 |
14,88/14,81 |
25,6 |
79,7 |
|
Pardubice |
44,87/42,28 |
16,50/31,33 |
15,15/15,63 |
15,31 |
78,5 |
|
Jihlava |
41,49/38,16 |
16,73/32,87 |
20,67/17,07 |
11,06 |
77,6 |
|
Brno |
50,80/42,67 |
16,00/31,55 |
13,13/14,10 |
5,80 |
80,7 |
|
Olomouc |
37,62/39,10 |
23,19/32,71 |
14,87/15,80 |
20,31 |
79,1 |
|
Zlín |
42,05/43,77 |
20,77/30,04 |
11,53/13,51 |
22,52 |
82,7 |
|
Ostrava |
42,46/31,45 |
25,73/37,10 |
20,59/21,18 |
5,62 |
80,0 |
Pokud jde o komunální sféru, tak je převaha pravicových stran zřejmá. V nich navíc jednoznačně dominuje ODS, s místy až dvakrát tak velkou převahou nad ČSSD. Podpora ČSSD je větší ve volbách do Poslanecké sněmovny, v některých případech oproti komunální úrovni je téměř dvojnásobná (České Budějovice, Hradec Králové). Naproti tomu jsou pozice KSČM vyrovnané, výrazněji se lišily jen v Jihlavě a Liberci. Naznačené výsledky víceméně korespondují s výsledkem referenda. Ve všech krajských městech byla podpora přičlenění do EU nadprůměrná, včetně Liberce, kde dosáhla zhruba stejného výsledku jako v celé ČR. Ovšem popularita KSČM je v Liberci velmi malá, takže lze usuzovat, že občané se rozhodovali i podle jiných argumentů, než které zveřejňovali komunisté. V úvahu je třeba vzít vzdělanostní strukturu, výši průměrného výdělku i tzv. sudetoněmecký problém. Ve srovnání s ostatními krajskými městy zaostává také Jihlava. „Ano“ řeklo v referendu 77,6 % obyvatel: na jejich rozhodování jistě měly vliv i zmíněné sociodemografické ukazatele, ale také to, že pětina sympatizuje s komunisty. Obecně lze říci, že krajská města jsou v celorepublikovém pohledu atypická tím, že je v nich vyšší životní úroveň. Proto i přes silnou regionální podporu KSČM lidé hlasovali pro vstup do EU, viz zejména Ostrava, nebo Ústí nad Labem.
Závěr
Ačkoliv bylo referendum o přistoupení k Evropské unii nadstranickým plebiscitem, přesto se v jeho výsledcích dají objevit některé souvislosti s podporou jednotlivým politickým stranám, a to s přihlédnutím k regionálnímu kontextu. Prokázal jsem, že v oblastech se stabilní voličskou podporou KSČM občané našemu členství v EU příliš nedůvěřují. Ovšem sympatie s tím či oním politickým uskupením nebyly hlavním či jediným aspektem při rozhodování. Důležitou roli sehrály zejména argumenty, které byly diskutovány ve celospolečenském měřítku: národní zájmy, suverenita země, ekonomické výhody, bezpečnost, volný pohyb pracovních sil, růst cen atd. atd. Vedle tohoto kontextu pak lze jako sekundární projevy analyzovat souvislosti s politickým rozložením sil, ale i některými historickými událostmi a sociodemografickými ukazateli. V textu jsem prokázal, že v oblasti někdejších Sudet (a nynějšího německo a rakousko-českého pohraničí) byla podpora vstupu podprůměrná. Dále jsem se zabýval vybranými sociodemografickými údaji (výše průměrné mzdy, nezaměstnanost, vzdělání) ve vztahu k výsledkům referenda. Opět se prokázalo, že sociální situace měla na hlasování v referendu vliv. V žádném případě ale nelze říci, že by se ten či onen aspekt podílel na konečném rozhodování výlučně. Vždy je potřeba situaci posuzovat komplexně. Všechny analyzované údaje jsem zachytil do přehledné tabulky, která umožňuje snazší orientaci.
Zvláštní situaci pak představují krajská města. I když v některých z nich dosahuje KSČM ve volbách do obecních zastupitelstev velmi dobrých výsledků a leckde poráží i ČSSD (v roce 2002 v Českých Budějovicích, Ústí nad Labem, Hradci Králové a Jihlavě), přesto byla podpora přičlenění ve všech těchto městech nadprůměrná. Rozhodujícím faktorem v tomto případě bylo, že ve velkých městech je vyšší životní úroveň než v ostatních obcích republiky.
Výsledek referenda byl prvním konkrétním vyjádřením vůle českého voliče k sounáležitosti s Evropou. Více než tři čtvrtiny hlasujících usoudily, že o její podobě chtějí aktivně spolurozhodovat. Některé faktory, ovlivňující celkový výsledek referenda, pak byly předmětem této studie.