Středoevropské politické studie – Central European Political Studies Review
ČÍSLO [ZDE VEPIŠTE ČÍSLO], ROČNÍK [ROČNÍK], [DATUM VYDÁNÍ: NAPŘ. JARO 2000], ISSN 1212-7817 - PART [ČÍSLO], VOLUME [ROČNÍK], [DATUM VYDÁNÍ], ISSN 1212-7817
REPREZENTACE STUDENTSKÝCH ZÁJMŮ
V EVROPSKÉM KONTEXTU
VLIV ČLENSTVÍ V ESIB (THE NATIONAL UNIONS OF STUDENTS IN EUROPE) NA ČINNOST A STRATEGIE STUDENTSKÉ KOMORY RADY VYSOKÝCH ŠKOL
|
Abstract The present article analyses the impact of the participation of the SK RVS, the Czech National Union of Students, in the ESIB - the National Unions of Students in Europe. The said analysis is based on comparison of both the concept as content of policy papers of the aforementioned organizations. A more general reflexion of the different types of students organizations at national level with respect to their constitution and methods of work is also included. |
|
Key words Higher Education. Student Unions. Interest Groups. |
1. Úvodem: Předmět práce a metodologie
Předmětem a účelem této práce je analyzovat účinek členství Studentské komory Rady vysokých škol (SK RVŠ), vrcholného orgánu reprezentace vysokoškolských studentů v České republice, v mezinárodní studentské organizaci ESIB - The National Unions of Students in Europe (ESIB), na činnost a strategie SK RVŠ. Taková studie se přirozeně neobejde bez elementárního výkladu o historii obou jmenovaných organizací, jejich organizační struktuře a kultuře, jakož i stylu práce, a samozřejmě též o jejich cílech, ať již explicitně definovaných (ve statutárních dokumentech) nebo výslovně nevyjádřených, avšak přesto fakticky realizovaných. Metodologickou zvláštností předkládané práce je skutečnost, že její zpracování se neopírá pouze o analýzu víceméně veřejně dostupných pramenů (jež lze nalézt především v síti Internet), ale nemalou měrou též o zúčastněné pozorování, k němuž měl autor příležitost v posledních letech jako místopředseda SK RVŠ (2001 - 2002), zástupce SK RVŠ v Radě ESIB (2002), vnitřní auditor ESIB (od roku 2002) a předseda SK RVŠ (od roku 2003).
2. K typologii organizací reprezentujících zájmy studentů
ESIB, jako celoevropské sdružení národních studentských organizací, v sobě slučuje několik typů zájmových organizací studentů, které je vhodné identifikovat a navzájem rozlišit pro usnadnění pochopení dané problematiky. Základem pro vytvoření typologie studentských zájmových organizací může být míra jejich zapojení do struktur veřejné správy, resp. nevládního sektoru, které bychom mohli vyjádřit též jejich umístěním ve spektru pohybujícím se mezi póly stát - občanská společnost.
Prvním typem studentské zájmové organizace (rozumí se na národní úrovni) v Evropě jsou studentské organizace veřejnoprávní povahy. Charakteristickým znakem tohoto typu organizací je, že se jedná o nucené svazky s povinným členstvím a výraznými vrchnostenskými atributy, včetně kompetencí v rozhodování o statusových otázkách studentů vysokoškolských institucí. Vyskytují se především ve skandinávských zemích (Švédsko, Norsko, jisté prvky se objevují též v pobaltských státech). Organizace tohoto typu jsou zřízeny na úrovni zákona, často monopolizují výběr studentských zástupců v orgánech vysokoškolských institucí a ve státních orgánech s kompetencemi pro oblast vzdělávání (Lotyšsko). Metody jejich práce se soustřeďují na působení ve státních orgánech, kde jsou zastoupeny, případně na vyjednávání se státní správou.
Druhým typem jsou orgány reprezentace studentů. Tyto organizace jsou blízké předešlému typu, obvykle však nemají právní subjektivitu a jsou zřízeny na úrovni konzultativního sboru ve vztahu k vládě (Česká republika, Slovensko). Nesdružují individuálně studenty, ale jsou tvořeny přímo (Slovensko) nebo nepřímo (Česká republika) volenými zástupci studentů vysokoškolských institucí. Na rozdíl od prvního typu nemají rozhodovací kompetence, jinak jsou metody jejich práce obdobné jako u předešlé skupiny organizací. Čas od času - obdobně jako organizace třetího typu - mohou přistupovat i k organizací kampaní na podporu svých požadavků (tak je tomu např. na Slovensku v souvislosti s projednáváním návrhu na zavedení školného v jarních měsících 2003; avšak nebylo tomu tak v obdobné situaci v České republice o rok dříve) - lze spekulovat o tom, do jaké míry to souvisí s reálnou mírou zapojení organizací tohoto typu do struktur státní správy či s obecnou politickou kulturou dané země.
Třetím typem, který je třeba vymezit, jsou nevládní studentské organizace.1) Vzhledem k jejich rozšíření (jihoevropské země, německy mluvící země, Benelux, Francie, Velká Británie) je obtížné tvrdit, že představují naprosto koherentní skupinu. Společným znakem však je to, že se jedná o spolky s právní subjektivitou (čímž se odlišují od druhého typu) zřízené v rámci soukromoprávní legislativy (čímž se dále liší od typu prvního). S výjimkou Velké Británie jsou organizace tohoto typu ustavovány na principu samovýběru, tj. dobrovolného individuálního členství, což je zbavuje demokratické legitimity. Jsou výrazně méně formalizovány než organizace obou předešlých kategorií a často (Itálie, ostatní jihoevropské země - Srbsko, Chorvatsko, Bulharsko) jsou napojeny (personálně, ale především ideově) na jiné nevládní organizace, zejména skupiny, které lze zařadit do socialistické, resp. komunistické ideologické rodiny. Charakteristický způsob konstituování těchto organizací, společně s pracovními metodami kampaňovitého typu k získání ad hoc podpory (nejen studentské) veřejnosti jako substitutu permanentní demokratické legitimity pro jednání s veřejnou mocí přibližuje studentské organizace této kategorie nejvíce pólu občanské společnosti v rámci výše naznačeného spektra.
K této typologii je ovšem třeba poznamenat, že poměrně málo bere v úvahu tak významný faktor, jako je způsob financování - věc by se tím příliš zamlžila a typologie by se stala spíše matoucí. Zatímco pro první typ je charakteristické financování z povinných příspěvků členů (studentů), organizace druhého typu (přes status poradních sborů vlády) jsou financovány spíše jednotlivými vysokoškolskými institucemi, které do nich vysílají zástupce svých studentů (České republika; např. na Slovensku se však na financování podílí i vláda), kdežto u organizací třetího typu jsou vládní granty často významným zdrojem jejich příjmů (což relativizuje přívlastek „nevládní“; viz také pozn. č. 1).
Zařadit samotný ESIB, jako zastřešující organizaci 50 národních organizací těchto tří typů ze 37 zemí Evropy, do uváděné typologie je z pochopitelných důvodů nesnadné. V úvahu lze přitom vzít
výslovně uvedeno i ve stanovách ESIB (Statutes of ESIB - The National Unions of Students in Europe, § 3.2). ESIB byl např. spolupořadatelem tzv. Evropského sociálního fóra ve Florencii na podzim roku 2003 - je ovšem třeba uvést, že se na tom podílely především členské organizace třetího zmíněného typu a řada jiných, vč. SK RVŠ tuto událost víceméně ignorovala.
Evropské komise (nepočítáme-li příspěvky Evropské komise na pořádání specifických akcí
spojených s aktivitami EU - např. tzv. Evropských studentských konvencí). Nejvýznamnějším
příjmem rozpočtu jsou však stále členské příspěvky jednotlivých organizací.
Vzhledem k celkovému charakteru organizační kultury, stylu práce a konečně i sebeidentifikace ESIB dané vnitřní ideovou strukturou organizace lze mít za to, že přes výrazný vztah k úředním institucím EU se ESIB více blíží třetímu typu studentské organizace (k němuž lze ostatně řadit i většinu jeho členů) a tím také k pólu občanské společnosti.
3. ESIB: Polyarchie řízená experty různých zájmů
Vliv ESIB na SK RVŠ jako jednu ze členských organizací nelze dost dobře hodnotit, aniž bychom nejprve analyzovali činnost ESIB vůbec. ESIB byl založen jako WESIB (Western European Student Information Bureau) v říjnu 1982 jako platforma pro výměnu informací mezi tehdejšími šesti zakládajícími členy. Postupem času (s rozšířením počtu členů) byla vypuštěna zmínka o „západní“ Evropě a ESIB se stabilizoval jako síť 50 členů ve většině zemí Evropy (s výjimkou Španělska, Řecka a malých států - Monaka, Vatikánu, San Marina, Lichtenštejnska) a s vnitřní strukturou umožňující tvorbu společných politik, jež se stala nutností vzhledem k rozšiřování EU a sdílení kompetencí v oblasti vzdělávání mezi Evropskými společenstvími a členskými státy ES/EU.
Členem ESIB se podle platného znění stanov může stát právnická osoba reprezentující studenty dané země, založená na principu demokratických voleb, kontrolovaná a řízená studenty a nezávislá ve své činnosti, jejíž cíle jsou v souladu s cíli ESIB (Statutes of ESIB - The National Unions of Students in Europe, § 4). Všechna tato kritéria by ovšem nesplnila s největší pravděpodobností naprostá většina stávajících členů (např. SK RVŠ by měla potíže již s prvním kritériem právní subjektivity) a v praxi postačí, splňuje-li uchazeč víceméně kritéria jisté reprezentativnosti3), není zřetelně loutkovou organizací na podporu vlády (např. Ukrajina) a uplatňuje ve svém vnitřním fungování jakési alespoň manifestně demokratické zásady (což je ověřováno jednak přezkoumáním stanov, jednak procedurou tzv. study visit, tj. inspekční cestou jednoho člena Výkonného výboru ESIB a dvou zástupců členských organizací určených Radou, jejímž úkolem je ověřit validitu tvrzení uchazeče o členství uvedených v přihlášce a zejména zjistit skutečnou míru reprezentativnosti dané organizace a jejího uznání ze strany dalších aktérů vysokoškolské politiky dané země).
Vrcholným orgánem ESIB je Rada (Board), která zejména rozhoduje o stanovách a rozpočtu, stanoví politiky ESIB, volí funkcionáře (členy výkonného výboru a vnitřní auditory), pověřuje předsedající organizace pracovních skupin, potvrzuje generálního tajemníka a členy expertních výborů a schvaluje plán práce na kalendářní rok. Každá země má v Radě dva hlasy, jsou-li z dané země v ESIB dva členové hlasy (připouštějí se totiž nejvýše dva členové z téže země) se mezi ně dělí rovným dílem.
Další dva hlavní orgány ESIB - sedmičlenný výkonný výbor (Executive Committee) a tříčlenná komise pro vnitřní audit (Commission for Internal Audit) jsou charakteristické vysokou mírou individualismu a autonomie jednotlivých členů na straně jedné a důrazem na kolektivní rozhodování a rovnost všech členů na straně druhé, která se projevuje až potlačením funkce politického vedení v obou těchto orgánech. Komise pro vnitřní audit dokonce ani nemá předsedu; výkonný výbor sice vede předseda ESIB volený přímo Radou, avšak jeho role je de facto reprezentativní (navíc i v tomto směru nikoli výlučná) a z hlediska vnitřního chodu ESIB je primus inter pares. V důsledku toho, a ve spojení s relativně krátkým funkčním obdobím (1 rok) v obou orgánech, je vedoucí role někdy fakticky přebírána sekretariátem (generálním tajemníkem a výkonným úředníkem), kteří své pozice zastávají výrazně delší dobu než kterýkoli z volených činitelů.
Vedle výkonného výboru s generální kompetencí jsou dále zřízeny expertní výbory ESIB, které jsou pověřeny přímo Radou zastupovat ESIB a připravovat politiky ESIB ve vymezených oblastech. Takto působí Výbor pro boloňský proces (Bologna Process Committee), Výbor pro problematiku komodifikace vzdělání (Committee on Commodification of Education); v minulosti působil Výbor pro Pražský summit (Committee on Prague). Existuje rovněž Výbor pro strategický rozvoj (Strategic Development Committee), který se zabývá plánováním vnitřních proměn ESIB (a současně poskytuje možnost uplatnění bývalým a zasloužilým funkcionářům ESIB). Mandát těchto výborů trvá řádově několik let a efekt této skutečnost se obdobný jako u již popsaného vztahu výkonného výboru a sekretariátu.
Za zmínku stojí instituce pracovních skupin (Working Groups). Ty představují nejméně formální orgány ESIB a jejich jediným stálým členem je vlastně předsedající organizace, vybraná vždy na rok (i opakovaně) Radou. Předsedající organizace je povinna zajistit (na své náklady) konání schůzí pracovní skupiny (těch se může zúčastnit každá organizace, která má prostředky na vyslání svého delegáta), organizaci seminářů atd., kde se koná - ve spolupráci s expertními výbory - příprava návrhů politik ESIB.4) Protože pracovní skupiny nemají žádné stálé členstvo, poskytuje tato instituce předsedající organizace mimořádný prostor pro uplatňovaní vlastních zájmů při formulaci strategií ESIB.
Mimo formální strukturu orgánů je možno v ESIB identifikovat několik významných vlivových skupin. Předně se jedná o tzv. regionální sítě národních organizací (networks), kterými jsou:
Na úrovni jednotlivých osob působících (ať již v zastoupení národních organizací nebo jako jednotlivci) v ESIB lze vymezit skupinu tzv. ESIB people5), jimiž jsou současní a bývalí volení funkcionáři, pracovníci sekretariátu, členové expertních výborů a zástupci národních organizací v Radě, kteří se statutárních zasedání účastní natolik pravidelně a po tak dlouhou dobu, že jsou obecně vnímání spíše jako individuality než jako zástupci konkrétní organizace (typické pro zástupce organizací z Itálie, Německa, Rakouska, Belgie, Slovinska, Srbska, Bulharska a severských zemí obecně). Úzké vzájemné pracovní i osobní kontakty, znalost formálních i neformálních struktur a pravidel6) a vhled do problematiky ESIB i vzdělávací politiky na mezinárodní a evropské úrovni jim (jako skupině, ale i jednotlivcům) zajišťuje rozsáhlý vliv, především v personálních a finančních záležitostech.
V ESIB tedy zjevně není centrum vlivu schopné kontrolovat celou organizaci ve všech nebo naprosté většině aspektů její činnosti. Spíše lze hovořit řadě paralelně (ko)existujících a současně soutěžících vnitřních zájmových skupinách, které podle předmětu svého zájmu obsazují výše popsané expertní pozice a odtud determinují formulaci politik ESIB. Aparát ESIB a část tzv. ESIB people přitom funguje v roli pivotálních článků organizace v interakci mezi jednotlivými regionálně definovanými skupinami.
Nyní se zaměřme na to, jaké politiky za těchto podmínek vznikají a jaké funkce plní. Především je třeba upozornit na to, že politik ESIB je značné množství, ať jsou vyjádřeny autoritativní formou pozičního dokumentu (policy paper) nebo jednodušší a méně závaznou formou stanoviska (statement): je přijato více než 20 pozičních dokumentů a řada stanovisek v 15 tematických oblastech. Iniciativa k přípravě pozičního dokumentu pravidelně vzejde z pracovní skupiny, expertního výboru nebo ze semináře pořádaného vždy před zasedáním Rady nebo Evropské studentské konvence. Téma je tak předurčeno předsedající organizací pracovní skupiny nebo organizací pořádající seminář. Poté je zpracován návrh pozičního dokumentu (draft policy paper), který je rozeslán členským organizacím a projednán zúčastněnými orgány ESIB; následně je předložen na vědomí Radě. Na zasedání Rady následujícím poté, kdy byl vzat na vědomí, může být poziční dokument přijat; pak zůstává v platnosti po dobu 6 řádných zasedání Rady (tj. 3 let) a po uplynutí této doby musí Rada poziční dokument potvrdit.
Poziční dokument typicky zahrnuje část deskriptivní, obsahující popis stavu existujícího v pojednávané oblasti, a část preskriptivní, vyjadřující autoritativní stanovisko ESIB. Pro preskriptivní části pozičních dokumentů je charakteristická značná míra abstrakce a (v nenormativním smyslu) extrémnost přijaté politiky.
Poziční dokumenty plní víceméně tyto funkce, které současně vysvětlují motivace aktérů zúčastněných na jejich tvorbě. Jedná se o
Než přistoupíme ke studiu konkrétního vzájemného působení ESIB a SK RVŠ (v obou směrech) při tvorbě a uskutečňování politik, resp. obecně vlivu členství v ESIB na SK RVŠ, bude třeba zabývat se organizační strukturou SK RVŠ, jejími metodami vnitřní i vnější práce a podobnostmi či rozdíly těchto aspektů se srovnatelnými faktory v ESIB.
4. Hierarchie SK RVŠ v interakci s polycentrickou strukturou ESIB
Přijetí do ESIB (resp. nabytí statusu řádného člena) v květnu 2001 bylo pro SK RVŠ především potvrzením vnitřní i vnější stabilizace postavení české národní studentské reprezentace. SK RVŠ byla založena v rámci Rady vysokých škol (RVŠ), zákonem předpokládaného orgánu reprezentace vysokých škol (vedle České konference rektorů), v roce 1991 a v prvních letech své existence se potýkala s vlastním vratkým postavením (do roku 1996 byla vcelku marginální součástí RVŠ bez zastoupení v předsednictvu této instituce) a absencí širšího mezinárodního uznání. Pozice SK RVŠ začala sílit až za dlouhého předsednictví Jana Morávka z Vysoké školy pedagogické v Hradci Králové (později Univerzita Hradec Králové) v letech 1996 až 2002. V tomto období, zejména jeho první polovině se současně vyvinuly jisté znaky organizace, které jsou ve značném protikladu s již popsanou strukturou a stylem práce ESIB. Především jde o dominantní úlohu předsedy SK RVŠ, který disponuje rozsáhlými samostatnými kompetencemi (ve vztahu k ostatním pracovním orgánům je dokonce v některých aspektech postaven na roveň plénu jako nejvyššímu orgánu). Přes decentralizaci rozhodování v SK RVŠ deklarované na počátku funkčního období 2000 - 2002 nikdy nebyla zcela potlačena autoritativní metoda řízení SK RVŠ, která se ustavila v reakci na nestabilitu a vnější ohrožení v polovině 90. let minulého století.10)
Výrazné důsledky pro SK RVŠ má její začlenění v RVŠ, z něhož vyplývá, že svoji roli orgánu reprezentace studentů (viz výše) SK RVŠ plní především v této organizace. Prostřednictvím RVŠ, zejména jejího předsednictva, také přicházejí nejdůležitější podněty v podobě záměrů vládních opatření, legislativy apod. Skutečnosti, že SK RVŠ je v předsednictvu RVŠ zastoupena pouze předsedou a dvěma místopředsedy, znamená, že toto tzv. užší předsednictvo SK RVŠ11) vykonává téměř úplnou kontrolu nad agendou SK RVŠ. Něco obdobného by bylo nepředstavitelné v polyarchické organizaci ESIB s mnoha komunikačními kanály přinášejícími různorodé vstupy. Kontrola programu SK RVŠ vedením orgánu je i formálně zvýrazněna tím, že rozhodnutí o pořadu jednání pléna přísluší pouze předsedovi (který má navíc i právo zadávat úkoly pracovním orgánům SK RVŠ). (Tato organizační kultura přirozeně přináší řadu negativních externalit, především v podobě nižší míry iniciativy jednotlivých členů i pracovních komisí SK RVŠ, které víceméně pouze reagují na politické zadání předsednictva.)
V oblasti mezinárodních vztahů, která je především důležitá pro tuto studii, byla pozice pléna v novém funkčním období 2003 - 2005 ještě omezena, když tyto otázky byly vyhrazeny do výlučné kompetence předsedy (což bylo doplněno zrušením zahraniční komise a jejím nahrazením funkcí tzv. koordinátora zahraničních vztahů jako součásti sekretariátu předsedy SK RVŠ) a předsednictvo získalo do té doby nebývalé oprávnění rozhodovat o delegacích zástupců SK RVŠ na zahraniční akce.
Mezinárodní spolupráce, což je rovněž nutné výslovně uvést, tradičně nepatřila mezi priority činnosti SK RVŠ, která ke svým zahraničním kontaktům zaujímala zpravidla spíše utilitární postoj. Členství v organizaci CSN, kterou později spolu se slovenskou ŠRVŠ rozbila (viz výše) SK RVŠ přijala pouze z důvodu usnadnění přístupu do ESIB. Samotné zapojení do struktur ESIB nebylo pak pro SK RVŠ podstatné jako příležitost pro uplatňování vlastních zájmů a politiky na nadnárodní úrovni (viz dále), ale objem zahraničních aktivit sloužil spíše jako základ pro argumentaci při pravidelném vyjednávání v rámci předsednictva RVŠ o výši rozpočtu na následující rok.11) Personální účast představitelů SK RVŠ v orgánech ESIB (zejm. někdejšího místopředsedy SK RVŠ L. Výlupka jako člena Výboru pro Pražský summit nebo současného předsedy SK RVŠ jako vnitřního auditora ESIB) pak zároveň zvyšovalo vnitrostátní prestiž těchto funkcionářů a tím i SK RVŠ jako takové.
Bylo by ovšem s podivem, kdyby se za dva roky plného, a rok částečného členství SK RVŠ v ESIB neprojevily účinky jakéhokoli vlivu této zkušenosti na SK RVŠ, její organizační kulturu a strategie. Při hodnocení těchto vlivů je nicméně třeba mít na paměti obecný limitující faktor, totiž že osobní zkušenost s ESIB má jen relativně malá část členů SK RVŠ (řádově několik členů z celkových 60, zpravidla funkcionáři na úrovni členů předsednictva). Vlivy ESIB se tak do činnosti SK RVŠ promítají pravidelně v podobě inovací, s nimiž přichází na základě své úvahy předsednictvo organizace.
4.1. Vliv ESIB na vnitřní organizaci SK RVŠ
Vzhledem ke značně rozdílné podobě organizační struktury a stylu řízení obou organizací se SK RVŠ inspirovala metodami práce ESIB pouze při reorganizaci komisí v listopadu 2002. Nová úprava Jednacího řádu SK RVŠ posílila pozici předsedů komisí (a tím současně i předsednictva, jehož jsou členy) a fakticky proměnila komise na méně formálně působící pracovní skupiny (jedinými členy komisí volenými plénem jsou předsedové a setrvání ostatních členů komise ve funkci závisí na jejich rozhodnutí). Jak lze vidět, i tato jediná změna organizační struktury inspirovaná institutem pracovních skupin ESIB byla komplementární k celkové dlouhodobé tendenci k výrazné roli předsednictva a k autoritativní metodě organizace práce.
4.2. Vliv ESIB na politické strategie SK RVŠ
Zřetelnější byl - přinejmenším z hlediska vnější formy - vliv vzoru ESIB na zpracování dlouhodobých politických strategií SK RVŠ. V průběhu roku 2001 bylo z iniciativy tehdejšího místopředsedy SK RVŠ Lukáše Výlupka, který současně působil jako člen Výboru pro Pražský summit ESIB, rozhodnuto o připravit a přijmout soubor pozičních dokumentů, jimiž by SK RVŠ vyjádřila svá stanoviska k základním otázkám vysokoškolské politiky. Pro tuto činnost byla zřízena ad hoc pracovní skupina vedená právě místopředsedou Výlupkem. V říjnu 2001 byl přijat první poziční dokument „Vize terciárního vzdělávání“, který však obsahově nepřinesl nic zvlášť podnětného (a je obtížné hodnotit, zda byl inspirován nějakým materiálem ESIB nebo čím vlastně) a ostatní návrhy pozičních dokumentů předložené skupinou přijaty nebyly. Po rezignaci L. Výlupka na členství v SK RVŠ se práce na návrzích pozičních dokumentů přerušila a teprve na jaře 2002 rekonstituovaná pracovní skupina předložila tři další návrhy pozičních dokumentů - „Financování vysokého školství“, „Postavení studentů v institucích terciárního vzdělávání“ a (tehdy zvlášť aktuální)12) „Školné“.
Míra obsahové inspirace pozičních dokumentů SK RVŠ odpovídajícími materiály ESIB je celkově nevelká. Přes obecné odkazy na „politiku ESIB“ uváděné v preambulích pozičních dokumentů SK RVŠ je jejich další obsah reflexí českých vnitrostátních podmínek a z nich vznikající zkušenosti SK RVŠ, resp. její ustálené argumentace v určitých otázkách. Pro styl práce SK RVŠ je příznačné, že převzata byla forma pozičního dokumentu, nikoli však obsah konkrétních politik. Vlastní motivace k přijetí pozičních dokumentů SK RVŠ se proměnila mezi jarem 2001 a jarem 2002 z úsilí vyrovnat se alespoň navenek evropskému standardu ve snahu konzervovat dosažený konsensus v zásadních politických otázkách typu financování studia na vysoké škole.
Z hlediska strategického významu nejzásadnější poziční dokument SK RVŠ „Školné“ sice konstatuje, že zavádění školného je jedním z projevů organizací ESIB odsuzované komodifikace vzdělávání, avšak zbytek obsahu tohoto pozičního dokumentu, který důrazně prosazuje veřejně financované vysokoškolské vzdělávání, je založen na exegezi českých ústavních předpisů a mezinárodních smluv, analýze právní povahy vzdělávání („ústavně chráněná hodnota“ a contrario „zboží“) a na odkazech na etické principy spravedlnosti. Právní argumentace se v důsledku působení českého zástupce na 42. zasedání Rady ESIB dostala i do pozičního dokumentu ESIB „Commodification of Education“13), takže v tomto směru lze hovořit spíše o ovlivnění ESIB ze strany SK RVŠ.
Politika ESIB v této oblasti mělo však jistý argumentační význam při interní debatě SK RVŠ právě o otázce školného obecně i návrhu pozičního dokumentu k této věci, kdy bylo třeba překonat odpor zástupců soukromých vysokých škol 14) a části liberálně orientovaných členů SK RVŠ. Na druhou stranu SK RVŠ nikdy nesdílela vypjatý odpor ESIB vůči jinému než veřejnému financování vysokoškolských institucí, jak se objevuje v některých pozičních dokumentech ESIB (zejm. „Commodification of Education“) v podobě požadavku na výlučné veřejné financování terciárního vzdělávání. Taková politika by ostatně v podmínkách České republiky ani nebyla možná a vzhledem k rozvinuté struktuře soukromých vysokých škol zastoupených i v SK RVŠ by i z vnitřních důvodů nebyla přijatelná. Proto již poziční dokument SK RVŠ „Školné“ akceptuje (v souladu s formálně-ústavněprávním přístupem k této problematice) školné na soukromých vysokých školách a poziční dokument „Financování vysokého školství“ uvádí výslovně mezi žádoucími zdroji vysokých škol (i veřejných) zdroje od nadací, obchodních společností a z vlastní výdělečné činnosti (včetně příjmů z celoživotního vzdělávání osob, které nejsou studenty ve smyslu zákona). Posléze uváděný poziční dokument jako jediný ze souboru dosud přijatých pozičních dokumentů SK RVŠ ostatně na ESIB a jeho politiku ani obecně neodkazuje.
Poziční dokument SK RVŠ „Postavení studentů v institucích terciárního vzdělávání“ vznikl jako výklad zákona o vysokých školách a odraz zkušeností z jeho uplatňovaní a žádnou politikou ESIB zřetelně ovlivněn nebyl, byť zde existuje jistý obsahový průnik pokud jde o pojetí práv studentů jako jednoho z aspektů obecných lidských práv. Tento poziční dokument je jinak pozoruhodný tím, že sice odmítá, že by studenti měly být „zákazníky“ vysokých škol a žádá, aby byli chápáni primárně jako „intelektuální obohacení“ vysokých škol a teprve sekundárně jako „finanční přínos“ pro tyto instituce, na druhou stranu však (celkem mlhavě) hovoří též o „investorech terciárního vzdělávání“ a jejich právu podílet se na formování politik v této oblasti. Něco takového by na úrovni politiky ESIB nebylo vůbec představitelné.
Tyto poziční dokumenty byly přijaty v dubnu 2002 a v únoru 2003 pak potvrzeny programovým prohlášením nově zvolené SK RVŠ jako základ její činnosti ve funkčním období 2003 - 2005, avšak jejich hlavní funkcí - jak ukazuje i skutečnost, že po svém přijetí už nebyly argumentačně ani jinak užívány - je patrně tvořit hráz proti případnému otevření debaty uvnitř SK RVŠ o některých politicky kontroverzních tématech typu školného a být latentní „zbraní“ pro případ, že by k takové debatě došlo. 23)
5. Závěrem
Příklad pozičních dokumentů jako nástrojů definování politické strategie organizace tak ukazuje, že ani několikaletá zkušenost SK RVŠ s prostředím evropské studentské reprezentace nezasáhla českou národní studentskou organizaci natolik, aby vedla k zásadnější proměně její hodnotové orientace, vnitřní organizace nebo metod práce. Ostatně pokud jde právě o hodnotové zásady, lze současně konstatovat, že SK RVŠ se zpravidla bránila přijetí příliš rigidní politiky, která by se mohla stát (vnitřní) překážkou potřebné flexibility vyjednávacích pozic ve styku se státní správou. Do jaké míry jde o obecnější znak společný studentským reprezentacím druhého typu vymezeného v této práci, je otázka přesahující rámec této studie.
Přes nesporný přínos členství v ESIB pro SK RVŠ z hlediska uspokojování jejích existenčně důležitých zájmů (viz pozn. č. 11) lze tedy předkládanou studii uzavřít konstatováním, že zapojení SK RVŠ do celoevropské studentské struktury ESIB ovlivnilo mírně některé vnější formy činnosti této české národní reprezentace vysokoškolských studentů, nepřineslo však změny její ideové orientace ani jinak nepředstavovalo (nepředstavuje) zásadní zásah do způsobu uplatňování strategií SK RVŠ zavedeného ve druhé polovině 90. let minulého století.
Poznámky
1) Pojem „nevládní“ neimplikuje nutně skutečnou nezávislost na státní moci. Např. v Chorvatsku existují paralelně dvě studentské organizace deklarující samy sebe jako „národní“, z nichž jedna (s počtem členů cca 60) funguje s efektivní (především finanční) podporou chorvatské vlády. Obě tyto organizace jsou současně členem ESIB. .
2) Člen ESIB by měl umožňovat reprezentaci pokud možno všech studentů dané země, nesmí praktikovat diskriminaci mezi studenty, s výjimkou diskriminace strukturálně oprávněné - např. rozlišování studentů veřejných a soukromých škol. Ve skutečnosti posouzení těchto kritérií nemusí být jednoduché - např. při přijímání portugalské organizace FNEPS (říjen 2002) vznikl spor, zda církevní univerzity v Portugalsku mají povahu veřejné nebo soukromé instituce. Často tak záleží spíše na kontaktech dané organizace s ostatními členy ESIB a na politickém rozhodnutí nepříliš závislém na znění stanov ESIB. V roce 2002 tak např. dánská DSF dosáhla pomocí procesu study visit (za účasti německé FZS a finské SYL) vyloučení konkurenční organizace FSF ze stejné země, která přitom kritéria členství splňovala.
3) Nikoli náhodou jsou pravidelně dvě až tři pracovní skupiny z pěti vedeny některou z bohatých skandinávských organizací.
4) Pojem v ESIB obecně používaný ve vymezeném smyslu.
5) Např. na zasedání Rady ESIB v říjnu 2002 ovládla jihovýchodní skupina společně s Rakouskem téměř polovinu výkonného výboru tím, že jako kandidáty postavila výlučně ženy. V důsledku logiky volebního systému a pravidla, že třetinou zvolených musí být vždy ženy (Standing Orders of ESIB, § 8.3) byly všichni navržení kandidáti (či spíše kandidátky) zvoleni/y, a to přes jejich zjevnou neoblíbenost a fakt, že např. pro kandidátku rakouské ÖH hlasovala pouze její vlastní organizace.
6) Toto sousloví je tradičně součástí preambule každého pozičního dokumentu ESIB.
7) Např. čas od času se objevující požadavek, aby s pobytem studenta v cizím státě bylo vždy (bez ohledu na stát jeho původu) spojeno právo pracovat a setrvat v zemi pobytu i po ukončení studia. Viz Policy Paper „Student Rights - Human Rights“, 42. zasedání Rady ESIB, Debe, Polsko, květen 2002.
8) Typické pro politiky ESIB v oblasti sociálního zabezpečení studentů, které obsahují extenzivní požadavky na roli státu a vysokoškolských institucí při péči o studentu (např. povinnost vysokých škol zřizovat mateřské školky a podobná zařízení pro denní péči o děti studujících matek atd.). Viz Draft Policy Paper „New Approach to Student Well-being“, 43. zasedání Rady ESIB, Turku, Finsko, říjen 2002.
9) Kromě výrazné neakceschopnosti (v roce 1995 byla SK RVŠ téměř tři čtvrtě roku bez předsedy, neboť plénum nebylo schopno sejít se v usnášeníschopném stavu, aby předsedu zvolilo, poté co dosavadní držitel této funkce ukončil studium) byla v této době SK RVŠ ohrožována snahami některých studentských aktivistů z jednotlivých vysokých škol (dílem podporovaných kruhy blízkými tehdejšímu ministru školství) ustavit celostátní studentské koordinační centrum, které by SK RVŠ pohltilo.
10) Instituce je vytvořena zvyklostí analogicky k užšímu předsednictvu RVŠ (předseda + místopředsedové), které je však oficiálním orgánem RVŠ.
11) Se zdůvodněním, že SK RVŠ potřebuje rozsáhlejší prostředky na svoje mezinárodní aktivity, byl několik let po sobě navyšován rozpočet SK RVŠ vždy o cca 30 % (přičemž realizace tohoto opatření si v roce 2002 dokonce vynutila zvýšení členského příspěvku vysokých škol do RVŠ o 20 %). Toto odůvodnění je přitom věcně vzato mírně pochybné, protože pro účast na naprosté většině mezinárodních akcí lze získat zdroje mimo rozpočet RVŠ, ať již jde o specifické granty nebo náhrady nákladů poskytované pořadateli akcí (reimbursement).
12) Na přelomu let 2001 a 2002 byl v Poslanecké sněmovně Parlamentu projednáván návrh zákona o změně ve financování studia na vysoké škole, jehož obsahem byl rovněž návrh na zavedení školného na veřejných vysokých školách. SK RVŠ byla jedním z hlavních oponentů tohoto návrhu zákona.
13) Policy Paper „Commodification of Education“, s. 5. Právní argumentace je v podmínkách ESIB relativně neobvyklá, politiky této organizace jsou zpravidla založeny na ekonomických a sociálních analýzách a interpretacích.
14) Po zkušenosti s projednáváním stanoviska k návrhu na zavedení školného byla přijata v dubnu 2002 novela Jednacího řádu SK RVŠ, která předsednictvu umožňuje, aby v jednotlivých případech zbavilo hlasovacího práva členy SK RVŠ, kteří zastupují studenty, jichž se daná otázka netýká. Viz Jednací řád SK RVŠ, čl. 21a.
|
Použité prameny a literatura |
|
European Handbook for Student Unions, ESIB - the National Unions of Students in Europe, Brussels 2001 |