Moravská nacionální sociální strana

Miroslav Mareš. Marek Suchánek

Tato stať byla zpracována v rámci výzkumného záměru „Etnika, minority a marginalizované skupiny v České republice“ (MSM 142300001).

Abstract: Some Moravist organisations were collaborating with Nazi occupants during World War II. One of them was the Moravian National Socialist Party, inspired by the NSDAP. This party demanded the autonomy for Moravia within the German Empire. The party was active in the years 1940-1942.

Key words: the Moravian National Socialist Party, World War II, Moravia.

Soudobé moravistické hnutí odvozuje svoje historické tradice (ať již z historického hlediska oprávněné či nikoliv) především z odkazu Velkomoravské říše, z působení Moravské národní strany z 19. století, z úsilí o obnovení Moravskoslezské země v roce 1968 a z masivních volebních úspěchů Hnutí za samosprávnou demokracii – Společnosti pro Moravu a Slezsko plynoucích z celkového vzestupu moravismu počátkem 90. let (Pernes 1995). V historii moravanství však lze nalézt i místa, která jsou z dnešního pohledu velmi problematická, a proto jsou moravisty připomínána pouze zřídka. Patří mezi ně např. propojení části moravistů s prvorepublikovým fašismem, s pro-slovenským iredentismem v letech 1938-1939 a zvláště pak s protektorátní kolaborací.

Pokud se týká historického či politologického zpracování protektorátního moravismu, byly iredentistické snahy a následný příklon k Moravcovu kolaborantskému proudu osob kolem sdružení Národopisná Morava a pokus o Moravskou rodobranu z roku 1939 precizně zpracovány v publikaci Františka Mezihoráka „Hry o Moravu. Separatisté, iredentisté a kolaboranti 1939-1945“. Avšak další z kolaborantských moravistických subjektů – Moravská nacionální socialistická strana - byl pouze okrajově zmíněn v pracích se širším tematických záběrem (Kroupa a kol.: 1988, Pasák 1999, Mareš 2003). Přesto i na této straně lze demonstrovat některé zajímavé rysy části moravistické kolaborace, stojící v opozici vůči Národnímu souručenství.

Moravská nacionální sociální strana vznikla v březnu 1940 transformací z uskupení působícího pod názvem Zemské vedení moravských fašistů - ZVMF (někdy také nazývaného Autonomní složka strany českých fašistů – odbočka Brno). Zakladateli a vůdčími postavami ZVMF byli Josef Miroslav Tichý (? – 1946) a Eduard Pitlík (1908 – 1945). Tichý s Pitlíkem navázali okamžitou spolupráci s nacistickými orgány (vznik i program nové strany byl okamžitě oznámen vedoucímu NSDAP v Brně a straně byly také bezplatně poskytnuty tři místnosti v budově tehdejšího spolkového domu nacistické organizace Nationalsozialistisches Kraftfahrerkorps). Ustavující a zároveň náborová schůze ZVMF se konala 10. 2. 1940 za účasti zhruba šedesáti sympatizantů. Tichý na ní vyhlásil několik programových bodů. Cílem ZVMF tak mělo mj. být: „Úplné zničení svobodných zednářů, nekompromisní potírání politických a hospodářských korupčníků, včetně konfiskace majetku všech bývalých politiků a bohatých podnikatelů … potírání židovství … spolupráce s NSDAP, německými úřady a německým národem … odmítnutí a vyhubení emigrace“. Morava byla ZVMF prohlášena za autonomní součást velkoněmecké Říše. Jako nejvyšší státní vůdce měl být uznáván Adolf Hitler. Činnost strany se omezovala na Brněnsko a Tišnovsko. Měla ve svých řadách 240 registrovaných členů, z nichž celá řada dříve působila v Národní obci fašistické, Národním táboře fašistickém či Vlajce.

Dne 7. 3. 1940 byl J. M. Tichý zbaven vůdcovství pro své údajné panslavistické smýšlení. Po odchodu Tichého se vedoucí funkce ve straně ujal Eduard Pitlík. Vzápětí došlo k přejmenování subjektu na Moravskou nacionální sociální stranu (MNSS). Pitlíkovou představou bylo, že MNSS bude identickou moravskou kopií německé NSDAP. Program strany obsahoval 21 bodů, které de facto kopírovaly hlavní programové teze NSDAP. MNSS v něm mimo jiné požadovala:

Provedení „důkladné revize jmění všech bývalých i současných politiků, družstevnictví, pojišťoven, bank … znacionalizování všech hospodářských a společenských podniků a závodů“. Zároveň slibovala „vybudování velkorysého starobního a invalidního pojištění a zabezpečení a zvýšení rent válečných invalidů“. Strana „vypověděla bezohledný boj těm, jejichž činnost škodí celku. Škůdce lidu je přitom nutné trestat bez ohledu na jejich národnost, náboženství a rasu“. Zároveň šlo MNSS o „vymýcení podvratné činnosti zednářů, rotariánů, bílých Židů apod.“. V oblasti školství mělo být „ … učivo přizpůsobeno době a potřebám praktického života“ a výchova „měla odpovídat nacionálně socialistickému světovému názoru“. MNSS také explicitně vyžadovala zrušení autonomie českých vysokých škol a jejich postavení pod dozor strany. MNSS dále ve svém programu požadovala zavedení tiskové cenzury či „úplné vyřešení židovské otázky a vykázání všech Židů ze země“.[1]

MNSS se ostře vymezila vůči Národnímu souručenství v němž viděla „poslední baštu Židů, bílých Židů, zpuchřelých starých partajníků, schlíplé buržoazie a židobolševiků“, kteří „pod rouškou vlastenectví a češství každého zostouzejí, kdo nekryje jejich metody“. V pojetí MNSS bylo Národní souručenství „předvojem a nositelem židovské demokracie, plutokracie, židobolševické buržoazie a zpuchřelého intelektualismu“. MNSS žádala neprodlené rozpuštění a úplnou likvidaci Národního souručenství na území Moravy, neboť to mělo údajně „vést moravský národ do zkázy a neštěstí“.[2]

Činnost MNSS směřovala k získání autonomie pro Moravu (v rámci Velkoněmecké říše) a k zavedení moravské národnosti (namísto české). V mnoha materiálech strany se přitom mluví přímo o „moravském národě“ a o „nacionálně socialistické Moravě“. Členem MNSS se mohl stát pouze „příslušník arijské rasy bez ohledu na náboženství“. Členstvo strany se zdravilo zdviženou pravicí a zvoláním „Vůdci zdar!“. Celkový počet registrovaných členů je udáván v rozmezí 150 – 300 osob.

Strana vytvořila ze svých členů tzv. Ochranné sbory, kopírující německé SA, a Elitní sbory, odpovídající SS. Sbory disponovaly vlastní uniformou, kde nacistické symboly byly nahrazeny moravskou orlicí. Sbory však byly vzápětí po svém vzniku z moci úřední rozpuštěny a jejich členům bylo zakázáno nosit uniformy (vyhláškou ministerstva vnitra pod číslem D – 2110 – 14/8 – 40 ze dne 14. 8. 1940 o „zákazu veřejného nošení stejnokrojů a jejich součástek členy českých spolků, korporací a skupin“). Pro přestupek nedovoleného nošení stejnokroje bylo dokonce několik členů strany trestně stíháno.[3] Moravská nacionální sociální strana přestala vyvíjet činnost po roce 1942.

Její činnost tedy neměla dlouhého trvání. V porovnání s některými českými kolaborantskými organizacemi (působícími i na moravském území), především s ČNTS-Vlajkou, byl její význam mnohem menší. Důležitější roli však sehrála v kontextu propojení moravismu a protektorátního nacionálního socialismu. Její otevřený příklon k programu NSDAP a budování paramilitárních struktur z ní mohly za určitých okolností učinit poměrně nebezpečnou organizaci (např. ve srovnání s „folkloristickou“ Národopisnou Moravou) mobilizující k proněmecké aktivitě separatisticky orientované Moravany, avšak celková snaha okupantů vytvořit velké, poddajné a snadno kontrolovatelné organizace na úkor malých voluntaristických skupinek složených z obtížně zvladatelných živlů přinesla její zánik.

I díky její marginalitě není pro soudobý moravistický proud historická kolaborace malé části moravistů s hitlerovským Německem natolik velkou zátěží, jakou představuje např. obdobná (mnohem významnější) činnost aktivistů bretonského (Barša, Strmiska 1998. 225-226), chorvatského, či waleského hnutí. Malá část moravistů (nikoliv však vůdčích aktivistů hlavních stran a sdružení) však fašistické a kolaborantské tradice může účelově využít i v současnosti k odůvodnění svých potencionálních spojenců z ultrapravicového spektra (Mareš 2001).

Prameny a literatura:

Kroupa V. A KOL. (1988).: Český antifašismus a odboj. Praha: Naše vojsko, Český svaz protifašistických bojovníků.

MAREŠ, M. (2001a): Moravismus a extremismus. Středoevropské politické studie, č. 4, roč. IV, dostupné z http://www.iips.cz/cisla/komentare/moravismus401.html.

MAREŠ, M. (2003): Pravicový extremismus a radikalismus v ČR. Brno: Barrister & Principal, Centrum strategických studií.

MEZIHORÁK, F. (1997): Hry o Moravu. Separatisté, iredentisté a kolaboranti 1938-1945. Praha: Mladá fronta.

MORAVSKÝ ZEMSKÝ ARCHIV V BRNĚ (fondy C 141 a B 40).

Pasák, T. (1999): Český fašismus 1922-1945 a kolaborace 1939-1945. Praha: Práh.

PERNES, J. (1996): Pod moravskou orlicí aneb dějiny moravanství. Brno: Barrister & Principal.