ROMSKÁ OBČANSKÁ INICIATIVA V ČESKÉ REPUBLICE
Tato stať byla zpracována v rámci výzkumného záměru „Etnika, minority a marginalizované skupiny v České republice“ (MSM 142300001).
Abstract:
The article deals with the development of the only relevant political party representing Roma minority in the Czech republic - Roma civic initiative (ROI). The author sketches some theories of Roma`s intellectuals at the end of 80`s of the last century about the entry of Roma minority into political scene, describes the euphoric and short time of brotherhood between Czech majority and Roma minority right after the democratic revolution in 1989. It follows with the description of disintegration of ROI into many local Roma unions, intra-party struggle and complete decline of the party up to the cooperation agreement between ROI and Czech right wing extremists.
Key words:
Roma` s, Roma civic initiative (Romská občanská iniciativa), International Roma Union, Emil Ščuka, Štefan Ličartovský, Petr Uhl, Karel Holomek, Jan Rusenko, Jana Horváthová.
Tak jako tvoří romská národnostní menšina jakýsi "ostrůvek Třetího světa" uvnitř české společnosti, tvoří i jediná dlouhodobě působící politická strana Romů specifickou enklávu na politické mapě České republiky. Do její podoby se promítá složitý historický vývoj vzájemně odlišných rodových větví romské menšiny.
Zárodky demokratického politického spektra se v Československu začaly formovat v období 1987-89 díky vlivu Gorbačovovy přestavby na normalizační režim v Praze. Mezi proudem liberálním (Demokratická iniciativa, liberální část Hnutí za občanskou svobodu), socialistickým (Klub za socialistickou přestavbu Obroda, Společnost pro studium demokratického socialismu aj.), ekologicko-alternativním (Ekologická společnost, Nezávislé mírové sdružení, Mírový klub Johna Lennona aj.), křesťansko-konzervativním (Křesťanská unie lidských práv, konzervativní část Hnutí za občanskou svobodu) se nacházeli i aktivisté maďarské menšiny na Slovensku (např. pronásledovaný nacionalista a signatář Charty 77 Miklós Duray).
Romská menšina byla naproti tomu v celém československém disentu zastoupena pravděpodobně jediným člověkem, signatářem široce zaměřeného Hnutí za občanskou svobodu (HOS) Karlem Holomkem (Hlušičková, Císařovská 1994, s. 89). Na Romy však většina opozice nezapomínala, ani Charta 77, hlavní opoziční seskupení, kritizující veřejně komunistickou politiku vůči romské menšině (Prečan 1990, s. 217-224). Naproti tomu jedním z ukázkových případů degenerace ze Západu vyšlých myšlenkových proudů byl vývoj československého hnutí punk, které mělo protirežimní zaměření a v 80. letech běžně ke svým protiarmádním, antiautoritářským a ekologickým postojům přidávalo rasismus, kterým se snažilo provokovat režim, jenž si na svém povrchním "antirasismu" velmi zakládal (Fuchs 2002, 227-229, 295).
I mezi nepočetnou obcí romských předáků a intelektuálů, vůči KSČ neutrálních či s ní spojených, začala koncem 80. let vzrůstat touha vymanit se ze stínu KSČ a zformovat vlastní občanskou iniciativu. "V té době začali Romové velice vážně přemýšlet o založení vlastní politické strany. Jednalo se o tom dokonce i na ÚV KSČ. KSČ byla dotlačená k jednání s Romy, protože po celé republice tehdy začaly vznikat různé iniciativy a aktivity a Romové se začali ptát: Jak to, že my takovouhle šanci nemáme? Z tohoto důvodu zorganizovali v květnu 1989 akci nazvanou Když se sejdou přátelé, na kterou byli pozvání všichni, kteří se touto problematikou už nějakým způsobem zabývali - Hübschmannová, Ščuka, Oláh, Rusenko, Lacková. A tam vznikla myšlenka na založení Romské občanské iniciativy." (Mencl 1995, s. 11).
Emil Ščuka, po listopadu 1989 dlouholetá dominantní postava romské politiky, zdůrazňoval: "My jsme se scházeli v takovém disidentském hnutí, byla to větší skupina. Představu jsem měl v sobě dva roky, byla to moje představa a byla jiná než těch ostatních. Jejich představou v roce 1988 bylo založit spolek Romů, jako národnostní spolek. Tuto představu podporoval i pracovník ministerstva práce a sociálních věcí - pan Petr Víšek. Nebyl však sám, měl podporu téměř od všech Romů, ať to byl Giňa Ondřej, Balogovci z Plzně, Tišer z Plzně, Rusenko, Oláh, včetně slovenských Romů. Chtěl jsem, abychom navázali na tradice, které zde byly v roce 1968, a to Svaz Romů. Ano, byla to tenkrát silná myšlenka, dva roky před revolucí. Asi čtrnáct dní před revolucí jsem věděl, že i svaz bude málo, že to musí být politická strana." (Orlet 1996, s. 25).
Dva dny po policejním zásahu na Národní třídě, 19. prosince 1989, založil již zmíněný slovenský Rom Ščuka, tehdy vedoucí amatérského romského divadla a právník, s vedoucím romského folklórního souboru Janem Rusenkem a právníkem Vojtěchem Žigou přípravný výbor Romské občanské iniciativy (ROI). 21.listopadu ROI sestavila prohlášení, které bylo v romštině šířeno formou letáků.
Uvádělo se v něm: "Bratři a sestry Romové! Probuďte se! Přišel den, na který naši předkové dlouhé roky čekali. Ten den je zde. Romové, kteří žijí v této zemi, mohou poprvé vzít svůj osud do vlastních rukou. Teď záleží na nás, jak se dohodneme, jak budeme držet spolu a co uděláme pro naše děti. Spojme se s lidmi, kteří jsou ochotni nám naslouchat. Jedná se o Občanské fórum. OF uznává ROI. OF a ROI stojí za všemi Romy v naší zemi. Přiveďme naše romství k lepšímu životu. Nezapomeňme pravdu našich otců: Dej úctu a úcty se ti dostane!" Podepsán Emil Ščuka a Jan Rusenko.
Současně ROI odsoudila režim za dosavadní řešení romské problematiky a prohlásila, že chce do nové ústavy zakotvit romskou národnost a začlenit Romy do Mezinárodní unie Romů. 26. listopadu tito předáci Romů promluvili spolu se špičkami československé opozice nejen ke statisícovým zástupům shromážděným v Praze na Letné, ale prostřednictvím televizních kamer také do většiny domácností v ČSSR. Na letenskou pláň současně přišla romská skupina s romskou vlajkou, a mohutný dav skandoval "ať žijí Romové". (Liégeois 1995, s. 216-217, Davidová 1995, s. 219). Toto "gádžovsko-romské" masové sbratření v krátké době listopadové a polistopadové euforie se už neopakovalo.
Na setkání některých Romů v Praze byl 9. prosince 1989 zvolen užší přípravný výbor ROI z již jmenovaných Emila Ščuky, Jana Rusenka a Vojtěcha Žigy a některých dalších předáků, ROI se stala součástí koordinačního centra OF. Na veřejnosti začala vystupovat cyklostylovým časopisem Romské slovo, po celé republice začaly vznikat místní organizace. Jak uvádí Eva Davidová, v Praze se kolem další tiskoviny, bulletinu ROI, seskupilo mnoho dobrovolných spolupracovníků včetně studentů Univerzity Karlovy.
ROI byla zaregistrována na Ministerstvu vnitra České republiky 2. března 1990, téhož měsíce se v Praze uskutečnil její ustavující sjezd. V jejím Programovém prohlášení se mj. uvádělo: "ROI je otevřená nadideologická politická strana, sdružující všechny občany bez rozdílu národnosti a vyznání, jimž leží na srdci osud Romů. ROI je založena na principech rovnosti, svobody a opravdové humanity. Chce hájit životní zájmy všech Romů v Československu, jejich rovnocenné postavení ve společnosti, dodržování občanských práv i povinností. ROI chce svými specifickými prostředky přispět ke skutečné rovnoprávnosti, zvýšení životní, kulturní a politicko-společenské úrovně romské národnosti jako celku. Bude usilovat o uznání romské národnosti.
ROI jako strana převážně nejslabší vrstvy obyvatelstva, která ve své většině žije dosud pod průměrem životní úrovně, bude klást mimořádný důraz na sociální politiku, bude dbát na dodržování práva na práci, práva na sociální jistoty a zabezpečení ve stáří, nemoci, invaliditě a těžkých životních situacích. Bude usilovat o to, aby již nedocházelo k nesprávným formám řešení bytové otázky Romů, jako tomu bylo někdy v minulosti, tj. k jejich soustřeďování do "romských sídlišť", která se stala určitými ghetty ve své naprosté izolaci a segregaci, aniž by se brala v úvahu současná značná rozdílnost života romských rodin. Romové se nechtějí oddělovat od ostatních občanů tohoto státu, nechtějí žádné své území, naopak si přejí začlenit se.
Mezi další prvořadé úkoly ROI bude patřit problematika školství a vzdělanosti všech Romů, zejména mládeže. Romové se nechtějí oddělovat od učebního systému veškerého obyvatelstva, nechtějí zřizovat vlastní školy. Na všech stupních škol by se měla respektovat etnokulturní specifika Romů. Strana ROI si je vědoma kladů, ale i záporů svého etnika, toho, že se Romové podílejí dosud vyšším procentem na trestné činnosti. Bude usilovat o snižování negativních jevů, ale při jejich spravedlivém posuzování." (Davidová 1995, s. 220-222).
S odstupem 13 let na tomto programu zaujme jednak jeho umírněný a kultivovaný tón ve srovnání s pozdější razancí ROI, jednak seznam klíčových priorit Romů, z nichž většina se objevuje dodnes, a dokonce se stále větší naléhavostí.
Začátek roku 1990 byl i mezi Romy nabit hektickou angažovaností, která se zpočátku koncentrovala kolem ROI, od března 1990 členky Mezinárodní romské unie (IRU). V ROI se zpočátku angažovaly osobnosti jako křesťanský básník, spisovatel a aktivista Vlado Oláh, historička Jana Horváthová a její manžel, chirurg Vladimír Horváth, Vojtěch Lavička, česká etnografka Eva Davidová, česká právnička Klára Samková, na Slovensku Ján Kompuš atd. (Kdo byl kdo, Zasluhuje náš obdiv, poděkování a úctu, Romové v ČR: Jana Horváthová, Romské aktuality romského vysílání O Roma vakeren, Klára Samková - Veselá).
Do prvních svobodných voleb v červenci 1990 se romská politická reprezentace vypravila pod křídly OF, na Slovensku v rámci s OF spřízněné Veřejnosti proti násilí (VPN), zastřešujících většinu tehdejší opozice. Vnímání voleb jako referenda mezi KSČ a opoziční koalicí, která se nemusela obávat pětiprocentní bariéry v poměrném volebním systému, stejně jako revoluční a nestandardní způsob obsazování jednotlivých míst na kandidátkách OF, zvýhodňující malé politické subjekty a menšiny, pomohl ROI k zisku 8 poslaneckých křesel. Ve Federálním shromáždění zasedla Klára Samková, v České národní radě Dezider Balog, Zdeněk Guži, Ondřej Giňa, Karel Holomek a Milan Tatár, stejně jako "staronový" předlistopadový poslanec Ladislav Body, zvolený znovu za komunistickou stranu. Slovenská ROI prosadila v rámci VPN do Federálního shromáždění Gejzu Adama a do Slovenské národní rady Annu Koptovou. Kromě toho uspěli ještě dva slovenští Romové - Vincent Danihel a Karol Seman, kteří pak ve Federálním shromáždění zastupovali postkomunistickou Stranu demokratické levice. (Nečas 1999, s. 110, Liégeois 1995, s. 217). Šlo o dosud nejlepší výsledek romské politické reprezentace - tehdy součásti vládní koalice, která stále ještě mohla využívat euforie a nadějí menšiny, kterou chtěla zastupovat.
ROI začátkem 90. let oficiálně vykazovala 60 000 členů, kteří však nejspíš ve skutečnosti byli, tak jako u některých dalších stran v polistopadovém období, pouze signatáři petice na podporu registrace této strany. Jak uvádí Marek Kašpar, "místní městské organizace byly založeny v podstatě ve všech lokalitách, kde se nacházeli příslušníci romského etnika. Ve většině míst byla práce místního sdružení postavena na osobě jednoho aktivního a vytrvalého člověka, který zajišťoval, řídil a zaštitoval většinu aktivit a akcí sdružením pořádaných, od politické činnosti po romskou taneční zábavu či volbu Miss Roma. Takovýchto lidí se však nedostávalo ve všech místech republiky a počáteční nadšení a elán často pohltily denní, existenční nebo rodinné problémy. Vyčnívání a aktivita některých jedinců však po odeznění doby euforie a nadšení zapříčiňovaly občas závist a pomluvy jiných, štěpení a rozdrobování jak ROI, ta i menšiny jako takové." (Kašpar 2001, s. 194-195).
Začátky své poslanecké kariéry popisoval s humorem Ondřej Giňa, do roku 1992 místopředseda ROI, takto: "Já jsem dělal dvacet let valcíře v železárnách. A pamatuju si jako dneska, že v neděli jsem končil odpolední šichtu, a v pondělí jsem nastupoval do parlamentu. Ráno jsem šel na autobus a jel jsem do Prahy. A tam to začalo. Byla to škola. Nikdy předtím jsme s tím samozřejmě zkušenosti neměli. Nejenom my Romové, ale i Gádžové." (Mencl 1995, s. 12).
Samotná ROI měla v prvním roce své existence velmi široký záběr své působnosti. V Mariánském údolí v Brně-Líšni uspořádala prostřednictvím své umělecké agentury Rom-art velké kulturní vystoupení - Romfest, jehož se zúčastnil i Václav Havel jako jeden z mála neromů. Do Brna tehdy přijelo skoro padesát cikánských souborů. (Festivaly, kde lze romskou hudbu slyšet, a jejich stručná historie). ROI se však vyslovovala i k zahraničně politickým otázkám. V létě 1990 např. protestovala proti ztotožňování kurdských utečenců v Československu s Turky a vyzývala k co nejrychlejšímu přijetí zákona o uprchlících. (Samková 1990).
Postupně se vyrojilo obrovské množství politických, kulturních a zájmových organizací, a to skoro ve všech oblastech, kde žila romská menšina. Místo očekávaného sjednocení Romů tedy nastal rozklad, na němž se podílely jednak kastovní přehrady mezi nejpočetnějšími slovenskými, méně početnými olašskými a naprosto marginálními usedlými českými a moravskými Romy, jednak spory velkorodin uvnitř těchto tří větví. Velká část organizací se stala spíše prostředkem pro vydělávání peněz nepočetnou hrstkou jejích "aktivistů". Jak uvádí historik Ctibor Nečas, "organizace vznikaly namnoze bez jakýchkoliv předchozích zkušeností a jejich členská základna byla mizivá. Činnost proto neumožňovaly členské příspěvky, ale pouze státní dotace, které bývaly využívány neadekvátně a po jejich vyčerpání další očekávané aktivity ochabovaly, nebo někdy zcela ustávaly. V čele organizací často stáli samozvaní představitelé, kteří se mezi sebou nedokázali shodnout na dělbě práce a byli znepřáteleni vzájemnými averzemi a osobními ambicemi." (Nečas 1999, s. 110).
Šéf ROI Emil Ščuka prezentoval poměry uvnitř vlastní strany a mezi romskými poslanci v letech 1990-92 takto: "V roce 1990-91 struktura ROI, práce na sekretariátu ROI, převyšovala práci českých a slovenských politických stran. To, co se české politické strany teprve učily, scházely se někde v bunkrech, my už jsme měli svoji vlastní politickou kulturu. Pracovaly (uvnitř ROI) celé skupiny a samozřejmě byly familiární, stranily své rodině, svému bratrovi, sestře. Tam, kde se uškodilo někomu z Rusenků, povstala celá rodina, a to nejen proti mně, ale i proti ROIce. Stejně tomu bylo i v rodině Demeterovců. Bohužel, zrovna poslanci ROI byli největšími absentéry. Pan Dezider Balog z Plzně byl několikrát ukázán v TV jako největší absentér České národní rady. Ondřej Giňa to samé. Ten prospal svoji poslaneckou kariéru. Dobrou poslankyní za ROI byla paní dr. Samková. Velká bojovnice za lidská práva. A poslancem svým, který nepodléhal ROI, který záhy z ROI odešel, byl ing. Holomek."
K rozdrobení ROI na množství lokálních občanských sdružení došlo podle Ščuky proto, že "v jejich čele stáli lidé, kteří odcházeli z ROI z důvodů své neschopnosti nebo pro svoje přeceněné sebevědomí a v zápětí, aby ROI, ale především mně, dokázali, že dokáží žít. Jejich program sestával pouze z destrukce, z destrukce ROI. Ptám se, kde jsou ti lidé, co se bili v prsa? Polovina je v zahraničí, polovina jsou podnikatelé a o Romech nechtějí vůbec nic slyšet." (Orlet 1996, s. 25). V roce 1992 se ROI zmenšila pouze na 300 platících členů, i když se stále vykazovala počtem oněch 60 000 členů z těsně polistopadových dob. (Nečas 1993, s. 59).
V parlamentních volbách roku 1992 už ROI nemohla využít "zdviže" v podobně mocného OF, protože to se v období 1990-92 rozložilo na pravicovou, konzervativně liberální Občanskou demokratickou stranu (ODS), centristické liberálně sociální Občanské hnutí (OH), a někteří představitelé OF odešli do dalších stran. ROI se ústy Emila Ščuky přiklonila k tehdy módní demokratické pravici, představované ODS a ODA, a to navzdory svým původním "nadideologickým" proklamacím, které už tak kolidovaly v roce 1990 s velmi sociálně zaměřeným programem. Protože o účelovou nabídku Ščuky pravicové strany nestály, rozhodla se ROI pro samostatnou kandidaturu. Ta dopadla fiaskem - výsledky ROI činily jen 0,26 % hlasů při volbě do tehdejší Sněmovny lidu Federálního shromáždění, 0,27 % do Sněmovny národů Federálního shromáždění a 0,26 % do České národní rady. V parlamentu se ocitl jediný Rom, Ladislav Body zvolený za Levý blok, volební koalici komunistické strany. (Matoušková 1997, Mareš, v tisku).
Činnost další vlnou odchodů oslabené ROI se pak projevovala především kritickými prohlášeními romských předáků v tisku a demonstracemi proti násilnostem skinheadů či stížnostmi adresovanými různým státním a mezinárodním orgánům kvůli "lokálním" romským kauzám. Např. na demonstraci 10. prosince 1994 na Letné prohlásil Emil Ščuka, že Romové odmítají účast na volbách na protest proti vzrůstajícímu násilí. (Holomek 1995, s. 12).
Do dalších parlamentních voleb v červnu 1996 ROI nenastoupila. Zapojilo se do nich 18 romských kandidátů, avšak na listinách "gádžovských," ovšem taktéž marginálních stran. Šlo o Svobodné demokraty (1 Rom), Štěpánovu Stranu českých komunistů (1), Levý blok (1), Stranu demokratické levice (5) a hnutí Nezávislí (10). Žádná z těchto formací neuspěla. Špatně dopadli i 4 romští kandidáti do senátu ve volbách v listopadu 1996. O ROI bylo slyšet hlavně díky aktivitám jejího předsedy Emila Ščuky, který se stal koncem roku 1996 členem Pracovní skupiny Rady pro záležitosti občanů romské národnosti. Ščuka byl též členem delegace, která 14. srpna 1997 navštívila tehdejšího premiéra Václava Klause v souvislosti s vlnou romského exodu z Česka do zahraničí. (Pospíšil 2001). Pokud jde o samotnou ROI, slovy Emila Ščuky z léta 1997 byla její "činnost v podstatě nulová, pro naprostý nezájem nelze ani svolat sjezd". (Říčan 1998, s. 49).
Sjezd ROI se podařilo svolat až na 28. února 1998 do Pardubic. Na něm byl do čela strany znovu zvolen Ščuka, který prohlásil, že nemá zapotřebí doprošovat se podpory u žádné z dalších stran. V textu přijatého programu byla odmítnuta jak asimilace, tak integrace Romů, a místo ní byla požadována nově "kompatibilita", tedy slučitelnost "gádžovské" a romské populace. Ščukovo lavírování od zavržení po vychvalování kvót pro Romy odsoudil jeho rival Karel Holomek ze Společenství Romů na Moravě. (Holomek 1998, s. 10).
Nový program ROI, která se roku 1998 prokazovala přehnaným počtem 12 000 členů, se hlásil k soukromému vlastnictví, svobodnému trhu a individuální zodpovědnosti. Zároveň se vyslovoval pro okopírování afirmativní akce z USA, zřizování speciálních romských škol, učilišť pěstujících tradiční romská řemesla atd.
Před červnovými parlamentními volbami roku 1998 koketovala Unie svobody (US) s možností zařadit na kandidátku člena ROI Ivana Veselého. Jednání však bylo ze strany ROI koncem dubna ukončeno, protože její členové nezískali v primárních volbách na listině US volitelná místa. (Sobotka 1998, s. 7, Romská občanská iniciativa, Měsíc české pravice). Do parlamentu se však dostala na kandidátce US Romka Monika Horáková, nesvázaná s ROI, jako jediná zástupkyně romské menšiny.
Předseda ROI Ščuka dostal začátkem roku 1999 v konkurenčních novinách Romano hangos (Romský hlas), ovlivňovaných Holomkovým Společenstvím Romů na Moravě, prostor k celostránkovému rozhovoru. V něm uvedl: "S kým si nerozumím, s tím se spojovat ani nechci. A nerozumím si se Společenstvím Romů na Moravě v čele s panem inženýrem Holomkem. Je to spíš o tom, že v čele tohoto hnutí nestojí Rom. Pan inženýr Holomek není Romem. Pochází ze smíšeného manželství, nevyrůstal jako Rom. Myslím si, že o toto všechno byl pan inženýr Holomek ochuzen. Já ho za to i svým způsobem lituji." (Horváth, Růžička 1999, s. 2).
V roce 1999 především kulminoval případ Matiční ulice v Ústí nad Labem, kdy místní zastupitelstvo řešilo problém s asociálně se chovající částí některých Romů výstavbou zdi na rozhraní "gádžovské" a romské čtvrtě. Předáci ROI tak dostali příležitost nejen vystoupit proti kolektivnímu pojetí viny, praktikované některými ústeckými zastupiteli (např. náměstkem ústeckého primátora Václavem Puchernou, nejvýše postaveným členem Strany zelených), ale též proti spřízněným aktivistům a institucím, které chápali jako umírněné. Terčem ROI se stal paradoxně mj. tehdejší vládní zmocněnec pro lidská práva Petr Uhl, u mnoha Čechů ne příliš oblíbený pro svůj kladný vztah k romské menšině.
V říjnu 1999 vyjádřilo vedení ROI "hlubokou nespokojenost s prací Meziresortní komise vlády ČR pro záležitosti romské komunity". Komise podle ROI dopustila stavbu zdi v Matiční ulici a její činnost přispěla k romské emigraci. ROI připravila na 12. října 1999 také demonstraci v Matiční ulici a pozvala na ni prezidenta Václava Havla, premiéra Miloše Zemana a předsedy obou komor parlamentu na znamení "díků za jejich odsouzení výstavby zdi". Uhl uvedl, že práce komise není ideální, ale výhrady ROI jsou nepodložené. (ROI kritizuje Meziresortní komisi). Když brzy ráno 13. října šestnáct dělníků, chráněných osmdesáti městskými policisty, začalo kontroverzní zeď stavět, Emil Ščuka oznámil, že Romové zeď stejně zbourají. (Jak se stavěla zeď v Matiční ulici).
Koncem roku 1999 vyzvali romští členové Meziresortní komise, mezi nimi i lídr ROI Ščuka, svého předsedu Uhla k odstoupení. Uhl to vysvětloval tím, že šest členů komise vědělo o svém odvolání "pro naprostou nečinnost". Odvolání se mělo podle Uhla týkat též Ščuky. V nově obsazené komisi pak zasedli z romských předáků např. Karel Holomek a Miroslav Zima ze Společenství Romů na Moravě, avšak žádný předák ROI. (Členové Meziresortní komise vyzvali Uhla k odstoupení 1999, s. 2).
Rok 2000 byl pro ROI významný především tím, že se její lídr Emil Ščuka stal 25.-28. července prezidentem Mezinárodní romské unie (IRU), v níž předtím vykonávala funkci generálního tajemníka. (Růžička 2000, s. 1). Ščuka dal přednost kariéře v IRU a místo v čele ROI, které držel jedenáct let od jejího založení, přenechal svému nástupci. Tím se na sjezdu ROI 27.-28. ledna 2001 v Pardubicích stal díky Ščukově návrhu Štefan Ličartovský. Marta Tulejová a Ivan Veselý se kandidatury nakonec vzdali ve prospěch Ličartovského. Odstupující Ščuka vyzval Romy, aby nečekali, že za ně jejich problémy vyřeší někdo jiný a existenci ROI označil za dočasnou, ale nezbytnou do té doby, než Romy na svých kandidátkách začnou akceptovat ostatní strany. (viz Novým předsedou ROI se stal Štefan Ličartovský z Prahy).
Neznámý podnikatel Ličartovský, spoluvlastník realitní kanceláře zaměstnávající 20 lidí, pracoval též jako "mediátor" - pomáhal řešit občanskosprávní spory, v zastupitelstvu Prahy 3 se zaměřoval na bytovou politiku. V letech 1990-94 patřil k ROI, v roce 1994 přešel do ODS, po pěti letech se vrátil do ROI, v níž byl předsedou kontrolní a revizní komise. Naději nového začátku vzbuzoval fakt, že Ličartovský nebyl z minulosti zatížen vleklými spory s dalšími romskými předáky, a také to, že mezi delegáty sjezdu i jeho organizátory bylo dost mladých romských studentů ze Romské střední školy sociální v Kolíně. ROI taktéž "seškrtala" neaktivní členy (začátkem 90. let vykazovala 60 000 členů, v roce 1998 celkem 12 000 členů). V lednu 2001 tedy "obrozená" ROI disponovala 150 členy.
Ličartovský odmítl korupční praktiky: "Každý má právo zakládat si občanské sdružení, jaké chce, ale proč? Jen proto, aby se něco získalo od obce, od okresu, od státu?" Slíbil však, že s romskými občanskými sdruženími bude spolupracovat: "Chci poprosit romská občanská sdružení, aby se jich členové stali členy ROI. Pro jejich představitele bych viděl i místo v nějaké radě ROI." Ličartovský byl zvolen pouze na rok jako dočasný předseda s úkolem zlepšit vztahy s nesvářenými skupinami mimo ROI. Na sjezd bylo pozváno mnoho romských aktivistů, kvůli minulým sporům však málokdo z nich přijel. (Růžička 2001, s. 1, 3, Kožuriková 2002, s. 14).
Další, celkově 5. sjezd ROI se odehrál 19. ledna 2003 v Nymburce. Těsně před volbou předsedy členové představenstva ROI informovali přítomné v sále (asi 50 delegátů a 30 hostů), že velmi oceňují práci Ličartovského, který všem zaplatil oběd. Kandidát na místopředsedu za Moravu, student Romské střední školy sociální v Kolíně Marek Herák vyzval celé předsednictvo ROI, aby odstoupilo, a začala tak nová éra strany. Místo něho byl tedy moravským místopředsedou zvolen Miroslav Karika. Předsedou zvolilo všech 50 delegátů jednomyslně po předchozí domluvě opět Ličartovského, přičemž např. představitelům Romského sdružení občanského porozumění Nymburk Ličartovský slíbil za "očekávanou" volbu barevnou televizi.
ROI oficiálně změnila název na ROI České republiky (v tomto textu je většinou nadále používáno označení ROI), přijala nový program a od 19. ledna 2002 platné stanovy. Nejvyšším orgánem strany se stala Rada ROI ČR, která se už nemusela scházet každý rok, ale jednou za čtyři roky. (Kožuriková 2002. s. 14, 15). Na přelomu ledna a února 2002 navrhla ROI společně s Grémiem romských regionálních představitelů vládě zařadit do Rady vlády ČR pro záležitosti romské komunity svého předsedu Ličartovského. (Společný doporučující návrh…). Když její návrh nebyl akceptován, rozesílala stížnosti a žádala odvolání nových členů Rady a též jejího tajemníka Romana Krištofa, posléze žádala rozpuštění nové, "nereprezentativní" Rady a hrozila demonstracemi. (Představitelé Romů chtějí zrušit radu pro romskou komunitu, Dopis ROI ČR a Gremia romských regionálních představitelů panu Rychetskému).
V květnu 2002 byl zveřejněn v Holomkově listě Romano hangos program, s nímž šla ROI (ovšem pouze v jediném, Moravskoslezském kraji) do červnových parlamentních voleb. V něm se mj. požadovalo vybudovat pro drogově závislé léčebná sanatoria s dohledem rodičů, přijímat středoškoláky na VŠ bez přijímacích zkoušek, snížit trestní zodpovědnost na 14 let za propagaci nacionalismu a fašismu, propustit pracovníky státní správy za prokázanou diskriminaci, vybudovat v každé obci multikulturní středisko a snížit hranici pro vstup do parlamentu z 5 % na 2 %. Vychovatelé měli být povinni znát kulturu, tradice a příp. i jazyk žáků z národnostních menšin. (Volební program ROI ČR 2002, s. 3). V čele kandidátky stál předseda ROI Ličartovský, místopředseda Miroslav Karika figuroval na třetím místě. (Kandidátní listina pro volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR).
Ličartovský jako šéf ROI ovšem těsně před volbami šokoval neuvěřitelným aktem - uzavřel dohodu s ultrapravicovou Národně demokratickou stranou (NDS) o "řešení sociálních otázek" a "národním usmíření". Jak stálo v dohodě, "ROI ČR poskytla NDS svůj vysílací čas ve volebních spotech, aby NDS ve volbách, jako parlamentní strana, mohla výše uvedené principy prosazovat a vést občany k národnostnímu smíru." (Společné prohlášení NDS a ROI ČR). NDS podle jejího představitele, neofašisty Jana Kopala, slíbila Ličartovskému, že pokud získá ve volbách 1,5 % hlasů, věnuje z volebního příspěvku ROI za spolupráci 800 000 Kč. (Romové jdou do televize společně s krajní NDS, 11. června 2002, s. 6). ROI kandidovala pouze v Moravskoslezském kraji. Protože jiný logický důvod se nenabízí, tak pravděpodobně pouze z "reklamních" důvodů, aby její předáci vešli ve známost před následujícími komunálními volbami. Získala 523 hlasů.
Uvnitř ROI následovala mohutná a okázale manifestovaná vlna odporu proti Ličartovskému, do níž se zapojili i ti, kteří ho předtím nekriticky podporovali. Romové z ROI a dalších organizací se od něj distancovali, zveřejňovali kritická stanoviska a požadovali jeho vyloučení ze strany. (Podrobně viz série článků v Romano hangos č. 10 z 21. června 2002). Na veřejnosti dlouhodobě trapně vystupující Ličartovský se stal jakýmsi obětním beránkem, aniž by kritika některých romských aktivistů šla na kořen věci, tedy k chybějícím demokratickým a kontrolním mechanismům, ke klanovým vazbám v ROI, k jedenáctiletému ovládání ROI Emilem Ščukou atd., což vyústilo koncem ledna 2001 v obsazení nejvyšší funkce v ROI poměrně primitivním člověkem. (Ličartovský se ovšem ještě před volbami proti Ščukovi, jemuž vděčil za post předsedy, tvrdě obrátil, a uvedl, že ho Ščuka nutil k poslušnému vykonávání jeho příkazů).
Komunální volby 1.-2. listopadu 2002 skončily pro ROI ziskem 1 zastupitele - osmačtyřicetiletého nezaměstnaného Viliama Čonky ve Vítkovicích. (Výsledky voleb do zastupitelstev v obcích 1.-2. listopadu 2002, Konečné výsledky komunálních voleb Vítkovice). Souběžně se v ROI rozhořel boj mezi Ličartovským a místopředsedou Miroslavem Karikou o to, kdo ROI povede. Rada ROI ČR přijala žádost Ličartovského na pozastavení funkce předsedy kvůli trestnímu stíhání za některé jeho podnikatelské aktivity v realitní kanceláři První divadelní, v níž byl Ličartovský společníkem (kancelář nevrátila čtyřem klientům 1,5 milionu korun). 24. ledna 2003 se v Nymburce konalo zasedání Rady ROI ČR, na nějž však přišlo z 21 jen 7 členů rady. Ličartovský, který se zde znovu chtěl ujmout funkce předsedy, však byl z vůle přítomných nahrazen úřadujícím předsedou Karikou. Přitom část vedení kolem Kariky i Ličartovského vyloučila už před časem z ROI Marka Poláka, který tvrdě napadl Ličartovského po volbách za jeho spolupráci s NDS. (Růžička 3. února 2003, s. 3, Růžička 10. dubna 2003, s. 1, 2).
Dočasný úřadující předseda ROI, stavební podnikatel Karika, poslal po prezidentské volbě 28. února 2003 Václavu Klausovi blahopřejný telegram. Ke Klausovi uvedl: "Jsem velmi spokojený. Jsem rád, že je tam ekonom, který opravdu ví, o čem je řeč. Jsem rád, že se této funkce ujal, i když ho vláda při té volbě pořádně potrápila." (Romské osobnosti nám řekly, s. 3).
Na okraj vytěsněný bývalý šéf ROI Ličartovský rozeslal koncem března 2003 prohlášení, kde vysvětloval: "Ke dni 1. dubna 2003 rezignuji na funkci předsedy politické strany ROI ČR. Dále pak z této strany vystupuji. Důvodem jsou lživé pomluvy na mou osobu např. kriminálník, psychopat, feťák, nula za strany p. místopředsedy Miroslava Kariky. Dále rezignuji z důvodu, že p. místopředseda svolal neoprávněně mimořádný sjezd. Odmítám se podílet na zneužívání této politické strany a využívání členů ROI ČR, sociálně slabších Romů, jako nástroje pro osobní prospěch k podnikatelským záměrům." (Štefan Ličartovský už není předsedou ROI ČR).
Karikova ROI se rozhodla vyřešit krizi svoláním "všeromského sjezdu", který se měl konat koncem května 2003. Z něj měla vzejít obrozená ROI, jež by si získala autoritu mezi Romy. Koncem dubna 2003 sdružovala ROI jen několik desítek skutečných členů, přičemž bývalý předseda Ličartovský ještě před svým odchodem ze strany z ROI údajně vyloučil i svého předchůdce a zakladatele ROI, Emila Ščuku. (Růžička 2003, s. 2).
Pokud jde o formální podobu jednacího řádu (platného ke květnu 2003), uvádí se v něm mj., že místní rada (MR) ROI svolává místní sněm 4 krát do roka a že předseda MR ROI může předčasně ukončit jednání sněmu v případě osočování Rady ROI nebo nacionalistického vyjadřování. MR ROI je povinna prosazovat členy ROI s příslušným vzděláním k obsazování míst na místních a krajských úřadech a úřadech práce, případně rekvalifikací zvyšovat vzdělání svých členů. Funkce v MR ROI nesmí zastávat dva přímí příbuzní (bratr, otec…). Členství v ROI vzniká zaplacením příspěvku, MR ROI je povinna nakládat s finančními prostředky hospodárně a využívat je ve prospěch členů ROI.
Podle stanov tvoří orgány strany místní sněm, místní a okresní rady, předsedové místních organizací a předsedové okresních rad. Na úrovni republiky to je sněm, rada, předseda a kontrolní a revizní komise ROI. Místní organizace ROI musí mít minimálně 5 členů. Nejvyšším orgánem strany je sněm, svolávaný předsedou ROI jedenkrát za čtyři roky. Sněm ROI je tvořen volenými zástupci místních organizací, přičemž (!) počet zástupců z místních organizací stanoví předseda. Za činnost ROI mezi sněmy odpovídá Rada ROI ČR, tvořená předsedou, místopředsedy, předsedy poslaneckých klubů a dalšími členy volenými sněmem. Rada rozhoduje o sestavení kandidátních listin (!) z kandidátů navržených okresy a kraji. Regionální sekretariáty, koordinující činnost na příslušném území, vydávají jedenkrát za měsíc informační zpravodaj pro vnitřní potřebu strany.
V dodatku ke stanovám je uvedeno, že "okresní předseda platí na sekretariátu ROI ČR členský příspěvek 1200 Kč ročně. Rada ROI ČR rozhodla, že předseda místní organizace a ostatní členové MO platí členský příspěvek ve výši, kterou určí okresní předseda v kanceláří okresního předsedy. Pokud okresní organizace v okrese neexistuje, výši členských příspěvku určí předseda ROI ČR. Každý okresní předseda a předseda MO musí do jednoho měsíce od jmenování do funkce předsedy dodat na sekretariát ROI ČR kopii výpisu z rejstříku trestů. (Jednací řád, Stanovy, Zakládání místní organizace - dodatek).
Pokud jde o síť místních organizací, kterou ROI prezentuje na svých neaktualizovaných internetových stránkách (http://www.roi-cz.cz), těžko lze rozlišit, kde skutečně místní skupinky ROI fungují a kde jde o fikci. Odhadem lze říct, že několik desítek reálně existujících členů je koncentrováno kolem velkorodin několika romských předáků na územích s větší hustotou Romů - tedy v Rokycanech, Tachově, v Ústeckém a především Moravskoslezském kraji. (Seznam MO ROI ČR).
Jak dokumentuje Irena Raichová, ROI disponovala vlastním tiskem - novinami Romano kurko (Romský týden). Vycházet začaly po listopadu 1989 jako "nezávislý romský týdeník aktualit a zajímavostí," a do roku 1991 byly vydávány brněnskou společností Romart, ovládanou Milanem Ščukou, bratrem Emila Ščuky. V roce 1991 se Romano kurko, mj. pro nedostatek financí, odmlčelo, v období 1992-95 vycházelo oficiálně jako týdeník. Podle Raichové se vliv ROI v Romano kurko od roku 1995 mírně snižoval, noviny se z týdeníku změnily ve čtrnáctideník, od roku 1999 na měsíčník.
List, vedený od roku 1995 šéfredaktorem Mikulášem Smoleněm, původně vězeňským dozorcem, byl po celou dobu své existence financován vládou ČR. V roce 2000 měl náklad 5000 výtisků, dostávaly ho zdarma státní úřady, okresní romští poradci, úřady práce, školy a dětské domovy, k dispozici byl i ve vězení, odkud do něj romští trestanci posílali seznamovací inzeráty. Noviny nadále vyjadřovaly zájmy vedení ROI, tedy především velkorodiny Emila Ščuky. Převažovaly v nich stížnosti, ukřivděnost, na "bílý" rasismus někdy odpovídaly radikalismem blízkým romskému rasismu. "Gádžovská" čtenářská obec se s Romano kurko prakticky nesetkávala, kvůli nezájmu ho novinové stánky neobjednávaly. Bohužel ani romská veřejnost Smoleňovy noviny příliš nečetla.
Koncem roku 2002 vláda přestala tyto značně nekvalitní noviny držet nad vodou, čím ukončila jejich existenci, a finance přidělila jenom konkurenčnímu listu - Romano hangos. Ten od roku 1999 vydává v nákladu 3500 kusů, ovšem v mnohonásobně vyšší kvalitě, Společenství Romů na Moravě kolem předáka Karla Holomka. (Raichová 2001, s. 126-127, 132-133). Nutno ovšem podotknout, že mnohonásobně vyšší kvalita Romano hangos byla mj. zapříčiněna i spoluprací s "gádžovskými" redaktory a Holomkův list byl tedy zároveň novinami romské menšiny i "bílého" neziskového sektoru. Této žádoucí kombinace Ščukovo a Smoleňovo Romano kurko nikdy nedokázalo.
V výjimkou kandidatury ROI v rámci široké koalice OF roku 1990 se ROI podařilo za 13 let její činnosti uspět pouze v komunálních volbách, v nichž dokázala několik jedinců dostat do místních zastupitelstev. Její další volební pokusy na vyšších úrovních politiky končili u desetin procent odevzdaných hlasů, a to hlavně tam, kde žila romská menšina. (viz www.volby.cz).
Proti úspěchu ROI v Česku působila asociálně provedená ekonomická reforma, tradiční společenská apatie Romů, jejich kastovní a rodinná roztříštěnost a řevnivost, stejně jako oboustranně (tedy českou většinou i romskou menšinou) zaviněná romská zaostalost a bída, jen malý počet vzdělaných Romů, pochybné politické i lidské stránky některých předáků ROI a jejich soustředěnost na předvádění síly před západoevropskými aj. institucemi a ostré vnitřní boje, omezenost ROI na romskou menšinu, především však neochota "gádžovských" stran k alespoň částečnému angažmá některých serioznějších předáků ROI na jejich kandidátkách, a taktéž 5% uzávěra poměrného volebního systému.
S výjimkou revolučního období, kdy se pod vlivem všeobecné euforie zdála reálná idea určitého "romského národního obrození" zdola, sloužila ROI spíše jako platforma pro střetávání ani ne tak politických, ale spíše klanových, osobních a ekonomických (někdy polokriminálních) zájmů jednotlivých bossů. Nepočetní seriozní romští politici a intelektuálové (Karel Holomek, Jana Horváthová, Jarmila Balážová, Monika Horáková atd.) hledali svoje uplatnění jinde, dlouhodobě nikoliv v ROI.
Jako "líheň" nových romských politiků a intelektuálů by po 13letých zkušenostech s ROI lépe posloužily spíše (i přes některé svoje odpudivé a negativní rysy) "bílé" strany, které z různých důvodů mají k romské problematice blízko a vůči některým svým romským členům či funkcionářům by dokázali uplatňovat jistý princip "dočasného zvýhodnění". Nejblíže k této praxi by mohla mít reformovaná, multikulturní, ale zatím marginální Strana zelených. Větší kariérní možnosti, pocit prestiže, odborné zázemí a mezinárodní kontakty by dokázala Romům nabídnout ČSSD, KDU-ČSL a Unie svobody. Platí to i pro KSČM, která však mezi cikánským obyvatelstvem těží z dobré pověsti, kterou u většiny Romů ve srovnání s dnešními svobodnými, avšak asociálními poměry měla předlistopadová totalitní, nicméně sociálně štědrá diktatura.
Oboustranných výhrad vůči takovému "paternalistickému pěstování" romských politiků si lze okamžitě vybavit desítky. Bankrot ROI ovšem, zdá se, jinou možnost než je "zelená", "sociálně demokratická", "lidovecká" či "unionistická" vyhřívaná líheň už nedává.
Literatura a prameny:
Novinové a časopisecké články, zprávy, dokumenty:
Členové Meziresortní komise vyzvali Uhla k odstoupení. In: Romano hangos č. 16, Brno, 23. prosince 1999.
Dopis ROI ČR a Gremia romských regionálních představitelů panu Rychetskému. In: http://www.roi-cr.cz
Festivaly, kde lze romskou hudbu slyšet, a jejich stručná historie. In: http://213.246.70.194/IRU/texts/kultura/festivaly.htm
Holomek, Karel.: Zatím zbývají jen slzy hořkosti. In: Lidové noviny, Praha, 5. března 1998.
Horváth, Gejza, Růžička, Roman.: Nechci se spojovat s lidmi, se kterými si nerozumím. Rozhovor s předsedou ROI Emilem Ščukou. In: Romano hangos č. 5, Brno, 29. dubna 1999.
Jak se stavěla zeď v Matiční ulici, Radio Praha, 13. října 1990. In: http://www.romove.cz/romove/usti.html
Jednací řád, Stanovy, Zakládání místní organizace - dodatek, Brno 16. února 2002. In: http://www.roi-cr.cz
Kandidátní listina pro volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, konané ve dnech 14.-15. června 2002. In: http//www.roi-cr.cz
Kdo byl kdo. In: http://www.libri.cz/databaze/orient/
Klára Samková - Veselá. In: http://www.romove.cz/romove/vesela.html
Konečné výsledky komunálních voleb Vítkovice. In: http://www.umob-vítkovice.cz/frames/volby/volby.htm
Kožuriková, Hana.: VI. sjezd ROI: Strana mění název, předseda zůstává. In: Amaro gendalos, Praha, 20. února 2002.
Matoušková, Marketa.: V romském etniku přetrvává roztříštěnost a nezájem o politiku. In: Lidové noviny, Praha, 13. srpna 1997.
Mencl, Mirek.: Ondřej Giňa. In: Zpravodaj Centrum, Praha, prosinec 1995.
Mencl, Mirek.: Rokycany - město, které žije. In: Zpravodaj Centrum, Praha, prosinec 1995.
Měsíc české pravice. In: http://konzervativci.cz/pu/598/mesic.htm
Novým předsedou ROI se stal Štefan Ličartovský z Prahy. 28. ledna 2001. In: http://www.czech-tv.cz/zpravodajstvi/udalosti/archiv/ud20010128.htm
Orlet, Gejza.: Redakce RK hovoří s JUDr. Emilem Ščukou. In: Romano kurko č. 25, Brno 1996.
Představitelé Romů chtějí zrušit radu pro romskou komunitu. Radio Praha, zprávy 11. února 2002. In: http://www.roi-cr.cz
ROI kritizuje Meziresortní komisi. In: http://www.dzeno.cz/Amarogendalos/10-99/24a.htm
Romano hangos č. 10, Brno, 21. června 2002.
Romové jdou do televize společně s krajní NDS. In: Právo, Praha, 11. června 2002.
Romové v ČR: Jana Horváthová. In: http://www.romove.cz/romove/
Romská občanská iniciativa, Nadace a organizace zabývající se romskou menšinou. In: http://www.czechia.com/hcroma/newpage13.htm
Romské aktuality romského vysílání O Roma vakeren, 11. září 1998. In: http://www.romove.cz/11-9-98.html
Romské osobnosti nám řekly. In: Romano hangos č. 4, Brno, 4. března 2003, s. 3.
Růžička, Roman.: Krizi ROI má vyřešit všeromský sjezd. In: Romano hangos č. 11, Brno, 24. dubna 2003.
Růžička, Roman.: ROI se pokouší o znovuoživení, Riskantní krok, Ličartovský: Zaměřit se chci především na mladé lidi. In: Romano hangos č. 2, Brno, 16. února 2003.
Růžička Roman.: Štefan Ličartovský odešel z ROI. In: Romano hangos č. 9, Brno, 10. dubna 2003.
Růžička, Roman.: V čele IRU stanul E. Ščuka. In: Romano hangos č. 11, Brno, 4. srpna 2000.
Růžička, Roman.: Vedením ROI otřásají rozepře. In: Romano hangos č. 2, Brno, 3. února 2003.
Samková, Klára.: Prohlášení Romské občanské iniciativy. In: Respekt č. 16, Praha 1990.
Seznam MO ROI ČR. In: http://www.roi-cr.cz
Sobotka, Eva: Roma political parties, movements Band associations in the political systém of the Czech Republic and Slovakia. In: Newsletter, Nr. 3, Brno, May 1998.
Společné prohlášení NDS a ROI ČR, červen 2002. In: http://www.roi-cr.cz/pages/podstranky/aktualnendsaroi.html
Společný doporučující návrh ROI ČR a Gremia romských regionálních představitelů k členství v Radě vlády ČR pro záležitosti romské komunity. In: http://www.roi-cr.cz
Štefan Ličartovský už není předsedou ROI ČR, 30. března 2003. In: http://www.dzeno.cz/?c_id=349
Volební program ROI ČR. In: Romano hangos č. 8, Brno, 15. května 2002.
Výsledky voleb do zastupitelstev v obcích 1.-2. listopadu 2002. In: http://hn.ihned.cz/download/Rocenka2003/A5.pdf
Zasluhuje náš obdiv, poděkování a úctu. In: http://www.stories-exchange.org/sept/czech/stories/
Knižní publikace:
DAVIDOVÁ, Eva (1995): Cesty Romů. Romano drom 1945-1990. Olomouc: Univerzita Palackého.
FUCHS, Filip (2002): Kytary a řev aneb Co bylo za zdí. Brno: vlastním nákladem.
HOLOMEK, Karel (1995): Konfrontace? In: Most č. 3-4, Praha, únor 1996.
KAŠPAR, Marek (2001): Romové a česká politika. In: RAICHOVÁ, Irena (ed.): Romové a nacionalismus. Brno: Muzeum romské kultury.
LIÉGEOIS, Jean-Pierre (ed.) (1995): Rómovia, cigáni, kočovníci. Bratislava: Informačné a dokumentačné stredisko o Rade Európy.
MAREŠ, Miroslav (připravováno do tisku): Etnické strany. In: MAREK, Pavel (ed.): Politické strany v Českých zemích. Olomouc.
NEČAS, Ctibor (1993): Romové v České republice včera a dnes. Olomouc: Univerzita Palackého.
POSPÍŠIL, Milan (2001): Romové po roce 1989. In: Práce s romskou mládeží. Praha: Salesiánská provincie Praha - Odbor pastorace mládeže, Vyšší sociálně pedagogická a teologická škola Jabok.
PREČAN, Vilém (ed.) (1990).: O postavení Cikánů-Romů v Československu (13. prosince 1978, č. 23). In: Charta 77. 1977-1987. Od morální k demokratické revoluci. Scheinfeld - Praha - Bratislava: Čs. středisko nezávislé literatury, Archa.
RAICHOVÁ, Irena (2001): Tisk. In: RAICHOVÁ, Irena (ed.): Romové a nacionalismus. Brno: Muzeum romské kultury.
ŘÍČAN, Pavel (1998): S Romy žít budeme - jde o to jak. Praha: Portál.
Internetové zdroje:
http://respekt.inway.cz/
http://www.czech-tv.cz/porady/rozhovory/
http://www.libri.cz/databaze/
http://www.roi-cr.cz
http://www.romove.cz
http://www.stories-exchange.org/
http://www.volby.cz