Středoevropské politické studie – Central European Political Studies Review
ČÍSLO 4, ROČNÍK IV., PODZIM 2002, ISSN 1212-7817 - PART 4, VOLUME IV., AUTUMN 2002, ISSN 1212-7817
Aliance nového občana - populistická či protestní strana?
|
Abstract This article aims to analyse the relation between populist and protest strategy of political parties on the example of Alliance of New Citizen (ANO) and outlines wide variance in populist and protest phenomena. ANO was founded in May 2001 to succeed in Slovakian parliamentary elections in 2002. From the very beginning ANO was perceived as a populist and purposeless party. |
||
|
Key words Alliance of New Citizen, populism, populist, politics of protest, Slovakia. |
||
Úvod
Volby do Národné rady (NR) Slovenské republiky (SR) roku 2002 významně upoutaly pozornost volebních analytiků. Dosavadní skepse nad politickým vývojem Slovenska se ukázala jako přehnaná. Výsledky voleb vypovídají spíše o určitém etablování západní politické kultury v politickém systému SR. Nicméně, ambicí této studie není zhodnocení výsledku podzimních voleb a jejich dopad na budoucí vývoj SR. Cílem této práce je upřesnit na přikladu Aliance nového občana (ANO) - úspěšného účastníka voleb do NR SR – terminologické ambivalence v problematice protestních resp. populistických stran a zhodnotit, do jaké míry je možno hovořit o ANO jako o populistické straně.[1]
Teoretické vymezení – populismus, politické protestní strany
Populismus lze považovat za termín mnoha významů. V odborném prostředí nejenže nepanuje v této problematice jednoznačný terminologický konsensus, ale neexistuje ani shoda v otázce, zda populismus chápat jako jeden obecný vyvíjející se fenomén či zda se má hovořit o různých typech populismů.[2] Pro tuto práci je spíše než pojem populismus relevantní výraz populistický(á), proto postačí neutrální definice populismu: ”Na rozdíl od pravicového extremismu a pravicového radikalismu označuje populismus především metody a způsoby oslovení lidí k získání veřejné podpory a politické moci. Při tom jsou využívány aktuální nálady, předsudky a afekty obyvatelstva, demagogicky prezentované a užívané proti ´vládní třídě´ podle vzoru: ´my tady dole – oni tam nahoře´.”(Fiala 1998, 97)
Složitější definování pojmu populismus by mohlo komplikovat linii studie. Přídavná forma slova populismus, tedy populistický(á,é) pak obnáší následující postoje a hodnoty:[3]
Zatímco k pojmu ”populismus” existují četné příspěvky, fenomén politických protestních stran zatím uniká významnější pozornosti sociálních vědců. Hlavním důvodem určitého opomíjení této problematiky je významová blízkost pojmů ”populistický” a ”protestní”, která svádí tyto termíny nerozlišovat (Tismaneanu 2001, 10-17).
Terminologické neshody též mnohdy vyplývají ze zjednodušování charakteru politických stran. To často vede ke ztotožňování cílů a prostředků strany. Ve vztahu protestní/populistický je cílem protest, kdežto populismus se stává prostředkem, nikdy ne naopak. Nelze-li aplikovat tuto jednoduchou poučku, přichází na řadu typologizace. Nejprve tedy pojem politických protestních stran:
Politické protestní strany vyjadřují nesouhlas s určitou situací ve společnosti, kterou chtějí změnit prostřednictvím stranicko-politické participace Politické protestní strany lze dělit dle charakteru a dle strategie.
Politické protestní strany politického charakteru lze vnímat v širším a užším smyslu. V širším slova smyslu nabývají všechny politické protestní strany politického charakteru už tím, že za nástroj svého protestu využívají politickou participaci. Rozdělení podle charakteru na ekonomické, ekologické apod. pak ztrácí smysl. V užším slova smyslu lze za politické protestní strany politického charakteru považovat ty subjekty, které reprezentují nesouhlas s politickou situací, způsobenou buď ”maligní” rovnováhou politických sil (politickým patem), či existencí nedemokratické, popř. kvazidemokratické většiny. Hlavním objektem protestu je tedy primárně politický systém, resp. politický režim.[5] Sekundárně se mohou vyjadřovat i k otázkám jiným (náboženství, ekonomické pozice), tyto však nemohou být realizovány bez paralelní změny, či alespoň modifikace režimu. Nový režim, který svým programem politické protestní strany reprezentují, nemusí být nedemokratický (dokonce lze konstatovat že strategie protestních stran je jen velmi zřídka a priory protidemokratická), může se jednat o režim ”nepolitické politiky”, či o různé typy ”meritokratických” režimů. Velmi často je taktéž idea nového režimu vyjádřena negativně, tedy opakem režimu stávajícího.
Strategie politických protestních stran je určena: hodnocením cíle (normativní/utopické) a způsobem jeho realizace (realisticky/populisticky). Na tomto základě lze hovořit o strategii:
Vymezení vztahu ”populistický” a ”protestní” je ovšem velmi obtížné. Nejenže neplatí, že každá protestní strana musí automaticky využívat populistickou strategii, ale jak ukazuje příklad Latinské Ameriky, ani populistické strany nemusí být vždy protestní; a to tehdy, dostanou-li se k moci a změnu režimu realizují. Tímto jejich protestní charakter, na rozdíl od populistického, zaniká.[6] Rozdělení politických stran na ”protestní” a ”populistické” je však důležité, aby se pod pojmem ”populistická” neoznačovala taková politická strana, která, byť se vymezuje proti ostatním subjektům a usiluje o změnu, či modifikaci stávajícího politického režimu, ani zdaleka nesplňuje charakter populistických stran a svou programatikou zůstává značně realistická.
Aplikace typologie politických protestních stran na ANO
V úvodu nastíněnou problematiku zařazení ANO mezi protestní, resp. populistické strany je možno deduktivně zkoumat, a to ověřením protestního, resp. populistického charakteru této strany. Za nástroj poslouží aplikace typologie protestních stran a základních hodnotových postojů populismu.
Nejprve je nutno posoudit, zda-li ANO splňuje kritéria pro politické protestní strany. Je zřejmé, že posuzovaní charakteru ANO je problematické již z toho důvodu, že mimo stanov neměla dlouho tato strana žádné významné oficiální stranické dokumenty (podrobný volební program atd.) a s blížící se volební kampaní přibývající primární prameny se v čase měnily nejen fakticky, ale i ideově. Navíc, ANO svou popularitu staví převážně na známých osobnostech, které samy zastávají významné stranické funkce.
Mají-li stranické subjekty splňovat charakter politických protestních stran, pak by jejich politická participace měla personifikovat snahu změnit stávající ”neutěšenou” politickou situaci a nastolení nového režimu. ANO je v tomto ohledu v zásadě konkrétní. Ve svém volebním programu (Volební program ANO) komplikovaně a emocionálně analyzuje stávající politickou situaci na Slovensku: ”Ak sa dnes dostaneme do situácie, že KDH spolu so SNS a HZDS budú presadzovať zákon, ktorý vytvorí situáciu tak, že znemožní povolebnú spoluprácu medzi SMK a KDH, pýtam sa, načo to je potrebné. V tom momente pre nás KDH bude problematickým partnerom. Odmietame byť označovaní za ľudí, ktorí ohrozujú záujmy Slovenskej republiky len preto, lebo sa populisticky nehrnú do ulic, resp. nezačnú kričať: Áno, teraz je Slovenská republika ohrozená! SMK robí chyby. Predvolebná rétorika Orbana je neprijatelná… Jediný, kto bude rád bude expremiér Mečiar a jeho HZDS. Jediný, komu vyhovuje zabetónovanie vzťahu medzi SMK a KDH, bude HZDS. A keď to páni z KDH nevidia, neverim, že sú slepí, ale začínam veriť, že to chcú nevidieť…”
V této pasáži nastiňuje ANO problematiku budoucí povolební spolupráce mezi stranami. Dle ANO se KDH prosazováním ”nesystémového a antiliberalizačního” zákona o vysokých školách, který byl schválen díky podpoře HZDS a SNS, vzdálilo od svých dřívějších koaličních partnerů a jejich povolební spolupráce je ohrožena. SMK se radikalizuje a HZDS společně se SNS ohrožují integraci Slovenska do evropských struktur, či NATO. Na základě této situace se ANO profiluje jako nová alternativa, protože: ”…doposiaľ žiadna politická strana nedosiahla pozitívnym príkladom úspech, chceme byť prví…”
ANO se nevyhýbá ani popisu nového režimu, který prosazuje: ”Naša filozofia sa opiera o myšlienku, ktorá bola doposiaľ v politických systémoch opomínaná. Jej otcom je zakladateľ politickej etiky, žiak Sókrata a učiteľ Aristotela – filozof Platón. Táto myšlienka sa nazýva: MERITOKRACIA. Meritokracia znamená vládu tých, ktorí majú najlepšiu spôsobilosť vládnuť…” Na základě těchto skutečností lze ANO též považovat za politickou protestní stranu politického charakteru, která myšlenku o novém režimu vkládá přímo do svého předvolebního ”programu” a není politickou protestní stranou politického charakteru pouze funkcionálně.
Nyní, když jsme definovali ANO jako politickou protestní stranu, můžeme přistoupit k určení její strategie. Obecně platí zásada: splňuje-li politická protestní strana znaky populismu, je její strategie populisticko-utopická, popř. smíšená. Mezi znaky populismu patří: unifikace cílové skupiny, anti-elitismus, anti-intelektualismus, absolutizace většiny, moralismus a nacionalismus. Aspekt unifikace cílové skupiny, resp. snaha hovořit za lid a lidu se dovolávat je, v případě ANO, obsažen v programové části ”Naša politika”. ANO zde nastiňuje obecnou vůli všech občanů SR: ”Občania Slovenska chcú vládu, ktorá pracuje výlučne pre nich. Chcú vládu, ktorá nebude zasahovať a obmedzovať ich životy, ale ktorá podporí zvýšenie kvality ich života. Chcú cestu, ktorá je rozumná a realistická. Riešenia, ktoré sa dajú uskutočniť…”
Prototyp občana, který ANO předkládá a ke kterému se obrací, je tedy nespokojený, opakovaně zklamaný volič. Nejenže je nespokojenost kardinální vlastností cílové skupiny, ale je to i hlavní legitimace vzniku ANO: ”Prečo politika? Pretože nie sme spokojní s tým, ako to v našej krajine vyzerá. Rovnako ako vy, mali sme dve možnosti. Prvá: niekde sa posadiť, nadávať a kritizovať s konštatovaním, že my by sme to vedeli, ale nechceme. Existuje však aj druhá možnosť: pokúsiť sa niečo ovplyvniť, zmeniť.”; ”Ak sa pokazí výťah, môžete strojovňu nenávidieť, ako chcete, musíte do nej vliezť, a pokúsiť sa ten výťah opraviť. Dôležité je, aby začal fungovať. Tlupa nadávajúcich cestujúcich v kabínke ho neopraví.”
Dalším znakem populismu je projev anti-elitismu, resp. snaha vymezovat se proti (vládnoucím) elitám. Formou může být osobní napadání čelních politických představitelů, či zpochybňování demokratičnosti režimu. V programu ANO se uvádí: ”Na Slovensku je dnes najväčšia chudoba za posledných 11 rokov. Z každej koruny posielame 52 halierov štátu. Je to výsledok vládnutia strán, ktoré riadili tento štát od jeho vzniku. Mali dosť času a príležitostí na to, aby ukázali, ako to myslia s touto krajinou, s jej občanmi… Ukazuje sa, že súčasné vládne zoskupenie nedokáže už efektívne riadiť túto krajinu a sústreďuje sa už iba na vlastné stranícke záujmy…”
Dalším znakem populismu je anti-intelektualismus. U ANO se projevuje častou emocionální argumentací odhalující neutěšený stav země: ”Vždy by ste sa mali pozerať na to, kto vám sľubuje lepší život a čo doteraz spravil, čo za ním zostalo. Či korupčné škandály, privatizácia pre svojich známych, tunelovanie štátnych podnikov. Alebo úspech, vybudovanie nových pracovných miest, novej firmy, nových pracovných príležitostí pre ľudí ako sme my.” Radikální forma anti-intelektualismu, tedy boj ”proti puntičkářským profesorům v jejich břečťanových věžích…”[7] se však v programu ANO neobjevuje.
Zajímavým znakem populismu je absolutizace většiny. Lze konstatovat, že program ANO dodržuje demokratické principy a nepodněcuje k omezování práv menšin. Aspekt absolutizace většiny se u ANO projevuje spíše snahou ”mobilizovat” voliče a povzbudit je k větší participaci na společenském životě. Na rozdíl od klasických populistických stran Latinské Ameriky se však neklade přílišný důraz na politickou participaci; u ANO se pobídka k politické participaci objevuje pouze v jednom odstavci: ”V tejto krajine sa aktívne politicky angažuje približne 1% ľudí. Ďalších 99% sa tvári, akoby sa ich politika netýkala. Už roky doplácame na našu nechuť angažovať sa vo verejnom živote, podieľať sa na ovplyvňovaní správy tejto krajiny. Tvárime sa, akoby nám bolo jedno, kam Slovensko smeruje, ako a kým je riadené…” Místo politické participace je zdůrazňována participace sociální. Cílem je pak takový stav, kdy se všichni mají možnost realizovat. ”Naša hlavná zásada je – príležitosť pre každého občana – zodpovednosť každého občana…”
Aspekt moralismu, tedy usurpace práva na výklad a realizaci morálních hodnot, je v programu ANO obsažen v extenzivním výkladu morálky, resp. oblastí, do kterých má morálka zasahovat: ”Politika je snaha o dosiahnutie spoločného dobra… Sme nekompromisnými zástancami trhového hospodárstva s etickými normami…” Posledním z hlavních znaků populismu je zdůrazňování národní identity. Nacionalistický aspekt se v programu ANO objevuje ve značné míře, a to odkazem na slavné předky: ”Hlásime sa však aj k odkazu veľkého syna slovenského národa – Milana Rastislava Štefánika…” Mimo tyto odkazy na významné osobnosti je v programu ANO zdůrazňována i příslušnost k národu a národní hrdost.
Aplikace základních znaků populismu na ANO ukázalo, že tento subjekt využívá do určité míry populistickou strategii. Ovšem deduktivní postup této analýzy nemusí jasně prokázat, zda-li se nejedná např. o strategii smíšenou, tedy takovou strategii, která sice používá populistických metod, ale po obsahové stránce ji lze vyhodnotit jako realistickou a věcnou. Abychom mohli posoudit, zda-li je ANO populistickou politickou protestní stranou politického charakteru, musíme postupovat induktivně, čili vyhodnotit program jako celek, nebo alespoň jeho důležité části.
Induktivní analýza volebních programů
Ve volebním programu ANO jsou popularizující hesla užívána umírněně a mají spíše mobilizační než populistickou funkci. Na začátku každé kapitoly je uvedeno ”motto” vystihující tématiku dané programové části: ”Prezieravou makroekonomickou politikou a urýchlením štrukturálnych reforiem zvýšiť mieru rastu ekonomiky na úroveň, ktorá zabezpečí konvergenciu k úrovni krajín EÚ”, ”Vyššiu úroveň ekonomiky a viac peňazí občanom nedá ani politik, ani štát, ani štátny úradník, ale výhradne rozvoj súkromného sektoru”, ”Tak málo štátu ako je nevyhnutné, tak veľa trhu ako je možné” apod.
Po heslech následuje popis dosavadní situace v daném sektoru souvisejícím s tématem kapitoly. Častý je též i exkurz do minulosti spojený s věcnou kritikou předchozích vládních praxí: ”Na Slovensku sa zo strany štátu stále dostatočne nepresadzuje riešenie inštitucionálnych problémov a reštrukturalizácia, s čím súvisí najmä politicky motivovaná preferencia krátkodobých cieľov a preferencia priamej štátnej kontroly pred vytváraním dobrého regulačného rámca. Neustále je vysoký podiel verejných výdavkov na HDP a tým aj vysoká miera prerozdeľovania…”, ”Dosiahnutá makroekonomická stabilita sa vyznačuje vysokou zraniteľnosťou. Napriek snahe súčasnej administratívy je veľmi pravdepodobné, že zákonom stanovený súhrnný schodok verejného rozpočtu na rok 2001 vo výške 3.9% HDP bude podobne ako v roku 2000 opäť výrazne prekročený…”
Hlavní část kapitol volebního programu ANO je založena na konkrétních, v zásadě realistických popisech metod a postupů, jimiž mají být realizovány, nebo alespoň přiblíženy ideje obsaženy v úvodních heslech. Kvůli obsáhlosti volebního program ANO se však nelze věnovat všem kapitolám. Analýza je tedy omezena pouze na program hospodářský, který názorně demonstruje věcnost programové argumentace ANO. ANO předkládá heslo: ”obnoviť kontrolu nad verejnými financiami a teda zastaviť vysoko schodkové hospodárenie verejných rozpočtov, ktoré zvyšuje vonkajšiu zraniteľnosť ekonomiky…” Konkrétní cesta, kterým by se dala dosavadní rozpočtová politika zlepšit, je pak podle ANO následující: ”predložiť zákon o rozpočtovej zodpovednosti ustanovujúci povinnosť vlády predkladať do parlamentu vyrovnaný rozpočet od roku 2006 s výnimkou výdavkov spojených s prístupovým procesom do EÚ.”
Podobné příklady demonstrující realistický charakter volebního programu ANO lze najít i v jiných částech programu, přesto se nesmí opomenout, že v jiných ideových projevech ANO (prohlášení, rozhovory apod.) je významný prostor věnován i emocionálním až dogmatickým argumentům, které svádí hodnotit tuto politickou stranu jako populistickou v přísném slova smyslu. Typologizací je možno ANO zařadit mezi politické protestní strany politického charakteru. Aplikace kritérií populismu by hovořila spíše o populisticko-utopické strategii, nicméně výsledky induktivní analýzy volebního programu nasvědčují, že strategie této strany obsahuje i prvky realistické. Jedná se tedy nejspíše o politickou protestní stranu politického charakteru a smíšené strategie.
Závěr
V politickém systému Slovenska lze sledovat určitou životaschopnost takových politických subjektů, které svádí, a to z mnoha důvodů, posuzovat jako populistické. Výskyt těchto aktérů je dán specifickou politickou situací v SR. Možnost protestu a mobilizace voličů je zde ještě více posílena, a to složitým ekonomickým vývojem a určitými obavami z existence silné strany – Hnutí za demokratické Slovensko (HZDS).
Cílem této práce však nebylo celkové zhodnocení populistických/protestních stran v SR volebního období 2002, záměrem bylo posouzení programového zakotvení ANO, resp. zda lze o tomto subjektu hovořit jako o politické protestní straně, a pokud ano, pak jakého charakteru, resp. strategie. Předložená typologie protestních stran měla též objasnit vztah adjektiv protestní/populistický, který je často různě a mylně interpretován.
Aplikace předložené typologie na příklad ANO ukázala, že i strana, která se jeví jako populistická, splňuje pouze protestní charakter a populistických prvků využívá jen v omezené míře. Populistický ”nátěr” pak ANO využila k mobilizaci voličů před volbami do NR SR, což lze, s přihlédnutím k volebnímu zisku 8%, hodnotit jako úspěšně zvolenou předvolební taktiku. [8]
Poznámky:
[1]1. Aliance nového občana vznikla již v květnu roku 2001 s cílem uspět ve volbách 2002 a napomoci stabilizaci politického systému Slovenska. Již krátce po svém vzniku byla ANO vnímána jako strana účelová a nedůvěryhodná. Národná obroda 14.05.2001: ”Mediálny magnát len nedávno predstavil svoju stranu Aliancia nového občana (ANO), ktorú už dnes mnohí označujú za stranu na jedno použitie s účelovým zhlukom nových tvárí.”
[2]2. Politolog Cas Mudde předkládá tři typy populismů: agrární, ekonomický a politický (Mudde 2000a a 2000b). Naopak M. Canovan vymezuje pouze dva typy: agrární a politický (Canovan 1981)
[3]3. Více viz ”Rethinking Populism” (http://www.publiceye.org).
[4]4. V tomto bodě je patrný určitý rozpor s povahou populistických hnutí absolutizující rozhodnutí většiny. Toto napětí je dáno obecně rozporuplným ideovým rámcem populismu.
[5]5. F. Decker uvádí za příklad protestní strany Statt Partei, jejíž program je založen převážně na: ”Kritik des verhandenen Parteienstaates hinaus.” Statt Partei uspěla v roce 1993 ve volbách do hamburského parlamentu ”Hamburger Bürgerschaft”. Roku 1997 s 3,8% zastoupení nezískala (Decker 1996: 214-229; Mareš 1997: 231-248).
[6]6. K populismu Latinské Ameriky více také práce K.M. Robertse (viz seznam literatury).
[7]7. Viz ”Rethinking Populism” (http://www.publiceye.org).
[8]8. Jak ukazují výsledky voleb do NR SR, na Slovensku se strategie protestu vyplácí. Podpora protestních/populistických subjektů (SMER a ANO) dosáhla hodnoty 21,5% (samotná ANO získala 8% hlasů).Připočteme-li hlasy HZDS a KSS, pak podpora populistických/protestních subjektů vystoupí až na necelých 48%. Takové zobecnění je nicméně zkreslující, protože spojovat ANO např. s KSS je nesmyslné.
Použitá literatura a prameny:
Canovan, M. (1981): Populism, London
Decker, F. (1996): Statt Reform: Protest Partei. Austieg und Fall der Hamburger statt Partei, in. Zeitschrift für Parlamentsfragen nr. 2, s. 214-229.
Fiala, P. (ed., 1998): Politický extremismus a radikalismus v České republice, Brno: MU Brno
Mareš, M. (1997): Deutsche Volksunion a volby v Hamburku v roce 1997, in Politologický časopis č. 3, s. 231-248.
Mudde C. (2000b): Populism in Eastern Europe II., East European perspectives, Vol II., No 6, (http://www.rferl.org).
Mudde, C. (2000a):Populism in Eastern Europe I., East European perspectives, Vol II., No 5, (http://www.rferl.org).
Neradostný obraz koalície pred posledným zvonením, Národná obroda, 23.03.2002.
P. Rusko: Nie som závislý od úspechu za každú cenu, Národná obroda 14.05.2001.
Předvolební projev předsedy P.Ruska, (http://www.ano-aliancia.sk).
Přepis chatu s P. Ruskom, (http://www.ano-aliancia.sk).
“Rethinking Populism” (nedatováno) (http://www.publiceye.org)
Roberts, K.M. (nedatováno): Neoliberalism and the Transformation of Populism in Latin America, The Peruvian Case. (http://www.muse.jhu.edu/demo/wp/48.1roberts.htm).
Roberts,K.M. (nedatováno): Populism and Democracy in Latin America. (http://www.cartercenter.org/roberts.pdf).
Tismaneanu, V. (2001): Hypotheses on Populism: The politics of Charismatic Protest, in: East European Politics and Societes, Vol. 15, No.1, s. 10-17.
Volební program ANO, (http://www.ano-aliancia.sk).
Výsledky voleb 2002 do NR SR, (http://www.volby2002.net)