Středoevropské politické studie – Central European Political Studies Review

ČÍSLO 4, ROČNÍK IV., PODZIM 2002, ISSN 1212-7817 - PART 4, VOLUME IV., AUTUMN 2002, ISSN 1212-7817

ROMSKÁ PROBLEMATIKA V AGENDĚ SOCIALISTICKÉ ALTERNATIVY BUDOUCNOST

Tento článek byl zpracován v rámci výzkumného záměru MSM 1423000001 „Minority, etnika a marginalizované skupiny v České republice“

Martin Bastl

Abstract

The article deals with a policy of the trotskyist group “Budoucnost“ (Future) concerning Romany minority in the Czech republic. It describes a developement of a minority policy of the group Future since the early 90s of the 20^th century. It places emphasis on the activities connected with a publication of the periodical Socialisticko Tajsa. The Future wanted to mobilize Romany minority for socialistic ideas but it failed. The Future considered social and economic factors to be crucial for the integration of Romanies into the czech society. These factors were wiewed by the Future from the marxist perspective. The Future considered capitalism to be the main reason for racism and problematic coexistence of Romanies and the majority.

Key words

Budoucnost, Romany, Gypsies, Minority

Skupina Socialistická alternativa Budoucnost je jedním ze tří významnějších trockistických (revolučně marxistických) uskupení vyvíjejících činnost na území České republiky [1]. Jedná se o organizaci, která existuje od počátku 90. let. Iniciátor jejího vzniku, Petr Jindra se jako člen Levé alternativy na jedné z konferencí LA setkal se zástupcem trockistického hnutí Výbor za dělnickou internacionálu (VDI) a k VDI se připojil. Ještě v roce 1990, 23. června, dal podnět k vytvoření autonomní skupiny mládeže Levé alternativy, která brzy nato začala vydávat časopis Budoucnost. Skupina soustředěna kolem tohoto časopisu se stala jádrem české sekce VDI. Budoucnost sama sebe definovala jako „skupinu dělníků a studentů z měst“[2], ale její základna byla převážně mezi mládeží. Počátkem 90. let působí také pod názvem Dělnický vzdělávací spolek – Budoucnost.

Budoucnost patřila mezi první skupiny, které do své agendy začlenili menšinovou politiku, což se odrazilo i v kontinuálním vytváření programové sekce zabývající se na touto problematikou. To do značné míry korespondovalo s faktem, že se Budoucnost (obdobně jako další skupiny charakteru členských sekcí mezinárodních, či nadnárodních politických organizací) mohla opírat o zkušenosti s dlouholetou agendou sesterských sekcí Výboru za dělnickou internacionálu.

Problémem, který Budoucnost identifikovala nejdříve a vůči němuž se vymezila, byl růst (uvědomělého, programového) rasismu po roce 1990. Vlastenectví a probuzený nacionalismus po roce 1989 vytvořily zázemí eskalaci etnických konfliktů a masového rozšíření hnutí skinheads v českých zemích. Etnické střety, pouliční boje a útoky na romská obydlí a ubytovny vietnamských dělníků se v letech 1990 a 1991 staly běžným jevem. Budoucnost na vypjatou situaci reagovala výzvou k zakládání výborů proti fašismu a rasismu po vzoru Výboru proti rasismu a fašismu založenému v září 1991 v České lípě [3]. Ve svých tiskovinách komentovala Budoucnost nárůst projevů rasismu řadou článků. V nich je opsána situace v zemi počátkem 90. let a postoj Budoucnosti k ní, vyjádřeno několika body:

Hospodářská situace v zemi se zhoršuje. Pracující a mládež musí vyrovnávat (hospodářské) účty, platit za hospodářské ztráty. Tyto účty jsou jak aktuální, tak jsou to účty staré i několik desítek let – účty minulého režimu.
Lidé postižení hospodářskou situací se snaží najít způsob, jak své životní podmínky změnit k lepšímu. Naději na změnu však nezaručují ani pravicové, ani levicové strany. Naopak, v zájmu politických stran a politických elit je změně zabránit, protože jí současná situace prospívá.
Aby bylo zabráněno změně iniciované zdola a provedené jednotnou akcí obyvatelstva, je třeba obyvatelstvo rozdělit. Je to v zájmu elit. K onomu rozdělení stejně postižených vrstev obyvatel krom jiného slouží ideologie rasismu. V konkrétní případě České republiky je rasismus zaměřen zejména proti Romům.
Argumentem proti Romům se stala vysoká kriminalita romské populace. Ta je však zapříčiněna stoletími (zejména) sociálního útlaku Romů. Politický útlak Romů počíná přehlíženými či dokonce vyprovokovanými pogromy, přes koncentrační tábory II. světové války až po sterilizaci romských žen a dívek na přelomu 50. a 60. let.
Skutečnými viníky potíží však nejsou Romové, ale skupina bílých a romských zbohatlíků. Ti jsou i duchovními otci fašistických, nacionalistických a rasistických ideologií.
Je nutné vystoupit proti fašismu a rasismu. Češi, Slováci i Romové se musí spojit v boji proti skupině zbohatlíků, proti novým i starým vládcům. Rasismus a fašismus musí být odmítnut, jeho projevy potírány, strany a organizace fašistické a rasistické orientace zakázány, neboť jejich existence není přípustná ve skutečně demokratické společnosti.[4]

Jak je zřejmé ze zdůrazněných, obodovaných tezí, Budoucnost vidí příčinu rasismu v ekonomicko-politické struktuře společnosti. Identifikuje dokonce společenské vrstvy, kterými jsou pro Budoucnost společenské, politické a ekonomické elity, které jsou jakýmisi iniciátory rasismu. Tyto společenské vrstvy využívají rasismu jako nástroje, jímž jednak odvádějí pozornost od skutečných problémů, druhdy ho využívají k rozdělení znevýhodněných společenských vrstev, aby znemožnily jednotnou akci směřující ke změně politicko-ekonomického systému. Oběťmi takové politiky se stávají právě Romové.

Budoucnost se snažila (také v rámci Levé alternativy) spolupracovat při postupu proti rasistickým a fašistickým projevům i s dalšími politickými skupinami a proudy, jmenovitě anarchisty sdruženými tehdy vedle Levé alternativy v Československém anarchistickém sdružení (ČAS), nebo romskými organizacemi (Romský národní kongres [5]). Klíčovým bodem, kolem kterého krystalizovala koncepce menšinové politiky skupiny Budoucnost, bylo spojení sociálního a politického propadu minorit a ekonomické struktury společnost, tzn. konkrétně podle Budoucnosti měly problémy menšin, zejména Romů (ekonomické, sociální), tak i rasismus a fašismus, společného jmenovatele a to kapitalismus a kapitalistickou organizaci ekonomicko-politického systému [6]. Tato teze byla upřesněna v rétorice Budoucnosti již počátkem 90. let: „Rasismus je přesně to, co vláda potřebuje. Ukázat nespokojeným toho, kdo je ohrožuje nebo jim bere práci, postavit proti sobě stejně okrádané a zotročované. Ano, zločinnost je vysoká a bezpečně v noci nebývá nikde. I ta nezaměstnanost není nízká. Jenže to není důsledek nějakého odlišného vývoje Rómů, ale vládní deformy a návratu k trhu. V barvě obličeje a délce vlasů se neskrývá nebezpečí, to je obsaženo v ekonomické moci umožňující ovládání ostatních.“[7]

Proti-rasistická a proti-fašistická činnost skupiny Budnoucnost se odrazila nejprve v iniciování Kampaně mládeže proti rasismu a fašismu v první polovině 90. let, v druhé polovině 90. let (1997) začala Budoucnost vydávat nástěnné noviny Socialisticko Tajsa - Socialistický hlas romské mládeže a pracujících zaměřené právě na romské čtenáře, které (bez většího ohlasu) zdarma distribuovala. Socialisticko Tajsa jsou zajímavé nejen z hlediska formy, která je úmyslně jednodušší, aby “mladým Romům dodala sebedůvěru”[8], ale i obsahu, který se nesnaží příliš obsáhnout program Budoucnosti a vysvětlovat jej, ale objevují se v něm s nezvykle vysokou frekvencí např. informace o příkoří činěném Romům, patrně ve snaze romskou populaci radikalizovat a zaktivizovat. Pokud však je možné situaci velmi stručně shrnout, je třeba říci, že přestože mezi romskou populací se objevovaly jisté tendence podpory KSČM, šlo z převažující části o nostalgii po minulém, reálně-socialistickém režimu [9]. Jinak romské etnikum neprojevuje žádné výhradní, či alespoň relevantní sympatie k činnosti a ideologii žádné ze skupin radikální levice [10]. Budoucnost však v tomto ohledu byla patrně relativně nejúspěšnější revolučně-marxistickou skupinou u nás, neboť se jí podle některých informací [11] podařilo získat tři romské aktivisty.

Od poloviny 90.let Budoucnost vystupuje s ucelenějším programem orientace na romskou populaci. Zajímavým koncepčním dokumentem byl v této souvislosti materiál Romové a socialismus [12]. Autoři zpracovali obecný úvod do historie romského etnika v České republice, nástin postavení Romů v České republice v polovině 90. let a ve stěžejní části požadavky, které Budoucnost chce a hodlá k vyřešení situace Romů, jakožto marginalizované skupiny, prosazovat. V přílohách se ocitlo několik relativně nesourodých studií, víceméně charakteru článků, od případové studie vzniku Chánova až po srovnání situace v Německu ve 30. letech minulého století a 90. let v České republice.

Ve svém programu pro Romy Budoucnost úvodem definovala svoji pozici. Prohlásila se „skupinou studentů, učňů a pracujících, Romů i Čechů“[13], kteří se domnívají, že cesta Romů k dosažení lepší životní úrovně nevede ani izolací od české komunity, ani participací na nelegální činnosti. Odmítla také představu, že problém rasismu vyřeší speciální legislativa. Deklarovala, že jedinou pro ni smysluplnou cestou je „boj za novou společnost, za socialismus“[14].

Specifické požadavky směřovala do čtyřech oblastí. První byla oblast edukace. Dětské domovy měly být podle programu skupiny až tou poslední možností pro děti ze sociálně slabých nebo neúplných rodin, místo koncentrace romských dětí v dětských domovech měla být zvýšena snaha o řešení sociální situace rodin. S tím souvisel požadavkem dostupnosti jeslí, mateřských škol a družin zdarma. Budoucnost odmítla existenci zvláštních škol, do kterých jsou umísťovány romské děti a jako alternativu požadovala jednotnou školu s podílem rodičů na řízení, s psychologem, kurátorem a romskými učiteli. Jistou zajímavostí je požadavek výuky romštiny pro všechny, kteří projeví zájem, zjevně tedy i pro české děti. Takováto škola, prezentovaná Budoucností, by měla být do jisté míry i sociálním a kulturním centrem otevřeným pro mládež, nabízejícím zájmovou činnost během celého dne. Druhou problémovou oblastí, ke které se skupina vyjádřila, byla oblast pracovního trhu. Chronickým problémem, který situoval velkou část romské populace do marginálních sociálních pozic, je nezaměstnanost. Budoucnost se domnívala, že pracovní místa lze úspěšně hledat v oblasti stavebnictví. Domnívala se, že při nedostatku bytů, kulturních a sociálních zařízení pro děti a mládež mohou být vytvořena nová pracovní místa právě při jejich výstavě. V programu ovšem neřeší související otázky, např. kdo by takovýto program výstavby financoval, lze se jen domnívat, že počítala s tímto projektem jako významným až masivním stavebním programem subvencovaným státem. Další pracovní místa chtěla Budoucnost řešit zkrácením pracovní doby na 35 hodin týdně. Tento požadavek (zkrácení pracovní doby) je ostatně dlouhodobou součástí programové výbavy skupiny. Třetí oblastí, na kterou Budoucnost poukazovala, byla práv oblast bydlení. Zde lze zdůraznit naprosté odmítnutí vytváření romských ghet sestěhováním romské populace. Do tradiční programatiky skupiny patří požadavek na zajištění bydlení, obnovy a údržby bydlení (v tomto konkrétním případě pro mladé rodiny) státem. Relativně radikální jsou požadavky skupiny v oblasti čtvrté. Ta se zabývá obranou romské komunity. Budoucnost však (poté, co odmítla ochranu legislativní) odmítá ochranu ze strany policie a požaduje právo na sebeobranu. Ve svém materiálu Romové a socialismus však sebeobranu definuje toliko jako „společnou kampaň bílé a romské mládeže za společné požadavky – maximální vzdělání bez placení, jistotu práce a bydlení“[15]. V jiných materiálech tomu tak však není. Budoucnost patří k výjimkám, které opakovaně navrhovaly vytvoření romských sebeobranných jednotek, jakýchsi ozbrojených milicí [16]. V rámci získání a udržení rovnoprávnosti (romské komunity s komunitou českou) skupina Budoucnost požadovala pro Romy právo na vlastní jazyk a kulturu, tedy konkrétněji právo na vyučování romštiny tam, kde si to Romové budou přát, a dále právo na vlastní organizace a spolky. Zvláště požadavek práva na vlastní organizace a spolky byl zřejmě spíše než reálnou situací motivován odmítáním existujících a etablovaných romských organizací a spolků, než-li jejich faktickou neexistencí, či absencí práva na jejich zakládání. To ostatně plyne i z dalšího textu: „Za tyto požadavky ale nemůže bojovat nikdo jiný než komunita sama. Těžko to ale dokáže s představiteli, kteří sledují vlastní prospěch a využívají špatné situace, s podnikateli využívajícími nezaměstnanost a s šéfy gangů, kteří nabízí dočasně peníze, ale do budoucna nic – ti se vždycky ztratí, když přijde policie, když přijdou skinheadi. Komunita sama si musí vyhledat do svého čela ty, kteří doplácí na dnešní systém, kteří mají stejné problémy, stejně nízké platy, ale jsou připraveni to měnit. Když se budou chtít po zádech ostatních vyšplhat nahoru, jako se to stalo už s celou řadou romských stran a hnutí, komunita je musí odmítnout. Nejlepší spojence najde v aktivistech odborů, v mladých lidech bojujících proti rasismu, proti špatnému životnímu prostředí, mezi těmi, kteří porazili školné.“[17] Budoucnost tedy touto formou patrně pokouší nabídnout do čela romské komunity sebe sama. Z malých faktických výsledků její snahy (nízkého počtu romských aktivistů, či sympatizantů) je zřejmé, že romská komunita tuto nabídku nepřijala.

Koncem 90. let byla pozice Budoucnosti oslabena úbytkem členů i sympatizantů. Organizace neměla po delší dobu k dispozici lidské ani materiální zdroje pro vyvíjení intenzivní samostatné agendy. To ovšem neznamená, že skupina přestala romskou problematiku zcela sledovat [18]. Těžiště pozornosti skupiny se ale přesunulo k jiným otázkám, včetně např. ekonomické globalizace. Během 90. let 20. století však Budoucnost patřila ke skupinám, v jejichž orientaci hrála romská problematika značně nadstandartní roli vzhledem k jejich možnostem a zdrojům. Od postupného hledaní čitelných stanovisek přes analýzu vyvíjející se situace romské minority dospěla Budoucnost k poměrně konzistentnímu pohledu na postavení Romů v české společnosti. Jako skupina marxistické provenience zohlednila a nadřadila ekonomickou perspektivu vnímání marginalizace Romů nad hlediska politická, či kulturní.

Budoucnost ve svých materiálech i agendě opakovaně zdůraznila problémy koexistence romské a české populace. Příčinu těchto problémů identifikovala v ekonomické situaci České republiky po restauraci kapitalismu (hospodářská recese). Poukazovala na rozdílné zájmy pracujících a zaměstnavatelů. Zatímco počátkem 90. let 20. století se v rétorice skupiny objevovala teze, že rasismus a fašismus je cílevědomě iniciován a podporován ekonomickými, politickými a sociálními elitami v zájmu udržení jim vyhovujícího stavu, v průběhu 90. let tato teze uvolňuje místo konkrétním požadavkům a návrhům řešení sociálního propadu části romského etnika. Tyto požadavky souvisí s oblastmi: vzdělání, kde Budoucnost počátkem 21. století kvituje jistý pokrok (např. otevření nultých ročníků na základních školách); nezaměstnanosti, kde podle názorů prezentovaných skupinou stále existuje a (teritoriálně závisle) se prohlubuje propad části Romů, a bydlení, kde, v důsledku nezaměstnanosti, dochází k neplacení nájemného a následnému sestěhování Romů, vytváření ghet, což s sebou přináší další problémy. Domnívám se ovšem, že Socialistická alternativa Budoucnost nebude v dohledné době z důvodu vnitřní slabosti organizace svoje postoje a názory na romskou problematiku s to relevantním způsobem prezentovat ani přispět k realizaci vlastních navrhovaných řešení. A to do té míry, do jaké budou odlišné od postojů a názorů současných státem, či silnou politickou organizací a/anebo stranou (např. ČSSD) prosazovaných.

Poznámky: