Středoevropské politické studie – Central European Political Studies Review
ČÍSLO 2–3, ROČNÍK IV., JARO–LÉTO 2002, ISSN 1212–7817 – PART 2–3, VOLUME 4, SPRING & SUMMER 2002, ISSN 1212–7817
|
Abstract The article deals with a Slovak politician Vladimír Mečiar, the leader of The Movement for a Democratic Slovakia (HZDS). His unusual and populistic political style is characterised according to his speech from 1993 in Slovak city Zlata Idka. It continuously influences a major part of Slovak electorat and it garants significant represantation in parliament. |
|
Key words Mečiar, political style,The Movement for a Democratic Slovakia |
Slovensko v září 2002 čekají parlamentní volby a Hnutí za demokratické Slovensko (HZDS) v čele s Vladimírem Mečiarem v nich podle výzkumů veřejného mínění má velkou šanci zvítězit. Postavu V. Mečiara není zapotřebí příliš představovat. Lídr HZDS je formující postavou slovenské politické scény od začátku 90. let. Po parlamentních volbách v roce 1990 působil jako předseda slovenské vlády, ale v následujícím roce byl odvolán, načež založil HZDS. Ve volbách v roce 1992 HZDS zvítězilo a V. Mečiar se vrátil do premiérského křesla. Mečiarův politický styl se ovšem stal příčinou opakovaných štěpení v HZDS, polarizace slovenské politické scény a zapříčinil i pád jeho druhé vlády v březnu 1994 (koaliční kabinet se Slovenskou národní stranou - SNS). Po předčasných parlamentních volbách na podzim 1994 se ovšem Mečiar vrátil do premiérského křesla a jeho koaliční vláda (za účasti SNS a Sdružení dělníků Slovenska) se zapsala do slovenské politické historie 90. let opakovaným porušováním ústavy, snahou o změnu „pravidel hry“ a zavlečením země do mezinárodní izolace. Po volbách 1998 se HZDS ocitlo v opozici v níž zůstalo až do současnosti. Oficiálně HZDS sice v roce 2000 deklarovalo transformaci z hnutí na politickou stranu, fakticky ovšem proběhlo pouze výrazné posílení pravomocí předsedy uvnitř strany. Oficiálně se dnes HZDS vymezuje se jako „lidová strana“, která prosazuje vstup Slovenska do Evropské unie a Severoatlantické aliance. Xenofobní a nacionální rétorika vymizela. V této souvislosti vyvstává otázka, jestli jde o skutečný obrat nebo o účelovou prezentaci vůči slovenské veřejnosti a zahraničí. V této souvislosti je dobré předložit krátkou ukázku Mečiarova politického stylu, neberoucího příliš ohled na demokratická pravidla. Asi nejlépe je to možné přiblížit projevem, který zazněl během víkendu 27. a 28. listopadu 1993 ve Zlaté Idce ke zde shromážděným členům HZDS. Přes neveřejný charakter shromáždění se později zde Mečiarův projev dostal na veřejnost a sehrál značnou roli při pádu jeho druhé vlády na jaře 1994.
V první části projevu se Mečiar okamžitě zaměřuje na problematiku koaličních partnerů. „SNS má vážne vnútorné problémy, odišlo od nich približne, podľa ich údajov, asi 10 000 sympatizujúcich a členov, ktorí nechcú mať so stranou viac nič...Tých, ktori boli za koaličné vzťahy s nami, kritizujú a chcú vyhodiť zo strany...“ Problematiku koaličních partnerů pak Mečiar charakterizuje neotřelým způsobem. Podle jeho názoru je HZDS jedinou stranou, která na Slovensku reprezentuje národnědemokratické síly, a proto je nutné ochránit skupinu lidí smýšlejících obdobně. Zároveň Mečiar považuje takto smýšlející členy SNS automaticky za součást HZDS. Jeho politická formace se tedy nemusí snažit o komunikaci s koaličními partnery a zvyšovat svůj koaliční potenciál, naopak podle Mečiara je nutná ochrana a zodpovědnost. Za jasného partnera označí ve svém projevu Mečiar Matici Slovenskou. „Jednoznačne sa k HZDS prihlásila Matica slovenská, že nikde inde a nikoho iného ako HZDS podporovať nebude. Tento záväzok nám dali a vy ste videli, že my sme boli zasa takí ústretoví a za korunu sme im dali Neografiu, ktorá má hodnotu 600 miliónov.“ V projevu dále konstatuje, že Matice nedostala podnik Neografie[1] až tak zadarmo, neboť se zavázala ke spolupráci. Zarážející je suverenita, se kterou Mečiar na veřejnosti klidně pronese, že přenechal za pakatel majetek v hodnotě stovek miliónů, jedné organizaci. Bezpochyby tím mezi řadovým členstvem vytvářel pocit absolutní nedotknutelnosti, neomezené moci a neomezených prostředků, kterými HZDS skrze něj disponuje.
Kdo bude primátorem a za kolik?
Dalším bodem projevu je návod jak získat post primátora pro HZDS. Mečiar počítá s tím, že na volební kampaň v každém okrese bude použit jeden milion slovenských korun. Výjimkou jsou Košice[2], těm nabízí miliony dva. Důvodem, který i sám přiznává je, fakt že Košice jsou pro HZDS problematickým územím, kde disponují pouze třetinovou podporou. Dále posluchačům vysvětluje jak získat voliče. Nabízí jim srozumitelný a realizovatelný návod. Doporučuje vytipovat kandidáta a všemožně ho mediálně prezentovat. Na voliče pak působit pořádáním nespecifikovaných turnajů s cenami. Sama za sebe mluví tato věta:“Budú vychádzať mladomanželia z radnice, pôjde (kandidát) a odovzdá a pozdraví nevestu. Normálny ľudský jav – a nič sa o ňom nehovorí“.
V celém projevu se projevuje tendence poukazovat na to, že různé síly naschvál straní HZDS a jejímu předsedovi. (Zemřelý) člen HZDS Roman Zelenay odkázal údajně Mečiarovi seznam čtyřiceti předních slovenských novinářů, kteří jsou někým placení, aby diskreditovali jeho vládu. Nespecifikuje, kdo a jak novináře platí, ale udává sumu (od 300 do 1200 amerických dolarů). „Pracujeme na tom, či je to pravda, či to nie je pravda, ak sa to zistí, potom to zverejníme“. Tato věta patří do typického mečiarovského repertoáru. Používá velmi často holé věty, které na sebe navzájem příliš logicky nenavazují. Přesně po pasáži o zkorumpovaných novinářích si Mečiar začíná dělat pořádek ve vlastních řadách. Informuje o poslancích z východního Slovenska, kteří byli vyloučeni z HZDS. Neudává důvody, ale používá obraty typu „správa sa veľmi arogantne“. Upozorňuje, že bývalý člen HZDS Milan Kňažko se nyní chystá kandidovat na východním Slovensku. Naznačuje, že by Kňažko mohl představovat konkurenci, ale okamžitě své posluchače uklidní tím, že se stejně jedná o slabou stranu. Stejný přístup si udržuje i ve chvíli, kdy zdůrazňuje, že do parlamentních voleb zbývá pouhých jedenáct měsíců. Zároveň ale dodává, že kdyby byly vyhlášeny předčasné volby HZDS stejně zvítězí. Jeho rétorika je burcující a zároveň uklidňující, u členů pak může vyvolávat pocit absolutní důvěry. Otevřeně přiznává k populismu. HZDS se podle něj snaží před volbami působit pokojně a zmírnila svoji nacionalistickou rétoriku, a to z důvodu zahraničního zájmu. „...doma nevyťahujeme nejaké tvrdšie tromfy, aby sme uspokojili zahraničie. Keď sa to upokojí, potom to už bude iná situácia.“
V případě komunálních voleb Mečiar zdůrazňuje, že se na kandidátkách mohou objevit i nečlenové. Důležité je, ale uzavřít s nimi pevnou dohodu o spolupráci ve volbách i po volbách. Potom HZDS zajistí kandidátovi plnou podporu ve volební kampani. To opět svědčí o Mečiarově schopnosti orientovat se v dané politické oblasti. Velmi dobře věděl, že Hnutí za demokratické Slovensko má na východním Slovensku těžkou pozici a získat tamější významné osoby mohlo zvýšit volební zisk HZDS.
Z důvodu oslovení věřících voličů je podle Mečiara nutná spolupráce s církví. HZDS podporovala pravoslavné i římské katolíky. „Čo je zaujímavé, už tri týždne všade na Slovensku prebiehaju omše za vládu. Biskupi všade vystupujú, že vláda je daná od Boha, treba ju ctiť. Dá Boh, že by vydržala.“ Doporučuje komunikovat s kněžími, například se s nimi i opít, povede-li to k volebnímu zisku. Zmíní také konkurenci, kterou reformovaná komunistická strana Strana demokratické levice (SDĽ).
Součástí projevu je i odpověď na aktuální otázku z publika. Otázka se týkala spolku Korene a dalších organizací, které HZDS finančně podporuje. Tato otázka dala Mečiarovi příležitost, aby prohlásil, že spolek Korene je zcela na straně HZDS, ale že podpora přichází i z řad slovenské inteligence, a to zejména ze Svazu spisovatelů Slovenska. Mečiar zdůrazňuje, že si tzv.tichou cestou všechny udržuje na své straně, nevadí že Svaz spisovatelů je trochu rozhádaný. Zdůrazňuje, že se HZDS během doby své vlády povedlo vytvořit takové politické struktury, aby mohly dobře fungovat národně orientované organizace. Z této otázky vytěžil maximum, a potom ještě poukázal na skromnost a předvídavost HZDS, protože se s těmito organizacemi veřejně neidentifikuje. Kritiku si z jeho úst vyslechne Strana zelených na Slovensku. Tuto stranu HZDS (údajně) finančně podporovala ve volební kampani, strana na oplátku podporovala HZDS, jako vládní stranu. Mečiar si stěžuje, že zelení se začínají objevovat na Kňažkových mítincích. Prohlásí, že respektuje svobodnou volbu, ale pokud se chtějí rozhodovat Zelení svobodně, budou muset opustit úřady, kam jim dopomohla HZDS a vrátit finanční prostředky, které jim byly poskytnuty. Zrada se prostě a jednoduše trestá.
V moment, kdy Mečiar vyčerpal témata, která lze vzhledem k blížícím se volbám nazvat konstruktivní, se projev stává čím dál tím více nesrozumitelným. Srovnává slovenskou reformu zdravotnictví s USA. Nejprve pronese, že reforma zdravotnictví by měla vydržet nejméně třicet či čtyřicet let, pak pronese, že vše bude stejně jinak a završí to srovnáním s USA. „Američania majú v zdravotníctve väčší bordel ako my!“ Aniž by přiblížil slovenskou reformu zdravotnictví a posléze školství bez jakýchkoli argumentů útočí na Spojené státy americké. Zde jeho rétorika získává komunistický nádech.
Jakožto správný vůdce neopomene Mečiar před blížícím se koncem projevu upozornit na vlastní hrdinství. Podporuje kult vlastní osobnosti a vytváří iluzi toho, že ví o všem, co se děje a vše má pod kontrolou. Což dokládá tato pasáž jeho projevu: „Východe chcem vas poprosiť, tu máme ďalší veľký politický problém, Podkarpatská Rus, 29.októbra malo dôjsť k vyhláseniu autonómie a Ukrajina, Kyjev to bol ochotný potlačiť zbraňami. Máloktorí vedia, ja som tu vtedy na východnom Slovensku bol, zdvihol som štáby civilnej obrany, zdvihol som bezpečnosť, nariadil som dostupnosť dôstojnikov armády a čakali sme, že ak by došlo k vyhláseniu tohto aktu a k občianským nepokojom, tak to nám na hraniciach pukne. Politicky sme nechceli nikoho znepokojovať, ale štáby, políciu a armádu som dvihol. A čakal, že ak to príde tak beriem všetky tri pluky východniarske a idem na hranice s nimi. Ako ich veliaci.“
Pozoruhodná je míra sebestřednosti, mluví-li o Slovenské národní bance, která se vymkla absolutní kontrole vlády. Mečiar se rozčiluje nad tím, že si víceguvernéra Tkáče pozval k soukromému rozhovoru a doporučil mu, aby rezignoval na funkci a on odmítl. Více optimismu projevuje, když tvrdí, že budoucí generální prokurátor bude blízký HZDS. Je si jistý, že koaliční partner HZDS Slovenská národní strana podpoří jejich návrh na odvolání generálního prokurátora. Nového si pak HZDS sama vybere a dosadí. Mečiar se zde opět objevuje jako jedinec, který má vše pod kontrolou a pro kterého neexistují neřešitelné problémy, což je pro řádové členstvo jistě působivé a inspirativní. V závěru svého projevu pak uznává, že situace s médii je na východním Slovensku problematická, otevřeně se opět hlásí ke korupci, když zdůrazňuje, že jedna z rozhlasových stanic bude pravděpodobně ovladatelná, neboť jejím ředitelem je syn jednoho ze členů HZDS. Doporučuje jeden deník, který by měla HZDS podporovat a na závěr dodává:“Ale tá základná práca človeka s človekom, tá zostáva na nás.“
Z textu jsou vypuštěna slova, výrazy a dokonce věty, které byly při pořizování nahrávky projevu zcela nesrozumitelné. Místy je ovšem text zcela nelogický. Zaměříme-li se na jazykovou stránku projevu, tak V.Mečiar nerespektuje logickou stavbu vět, ignoruje nutnost slovesa či podmětu. Volně přechází od tématu, velmi často nedokončí větu ani myšlenku. Snaží se používat známé, jednoduché výrazy. Často apeluje na lidskost a přirozené chování. Příkladem může být používání slovních obratů typu „to treba si na rovinku povedať“. Také nezapomíná na křesťanské hodnoty „nech se deje vôľa božia.“ Tak okomentoval volební klání. Zajímavým způsobem se pohybuje mezi populismem, arogancí a autoritativností. Zároveň je až šokující jeho neschopnost se konzistentně a srozumitelně vyjádřit.
Vzhledem ke všem dosavadním volebním výsledkům na Slovensku, je opět pravděpodobné, že Mečiarův autoritativní styl znovu osloví značnou část voličů. A navzdory politické performanci, kterou předváděl po celá devadesátá léta, si opět získá „důvěru“.
[1] Neografia byla největšími slovenskými tiskárnami. Sídlí v Martine.
[2] Zlatá Idka se nachází kousek od Košic. Navíc významné posty zastávali v HZDS právě lidé z oblasti východního Slovenska a tudíž i Košic.
|
|