Středoevropské politické studie – Central European Political Studies Review

ČÍSLO 2–3, ROČNÍK IV., JARO–LÉTO 2002, ISSN 1212–7817 – PART 2–3, VOLUME 4, SPRING & SUMMER 2002, ISSN 1212–7817

 

 

POJMY CENTRUM A PERIFERIE V TEORII STEINA ROKKANA A RELEVANCE JEJICH VYMEZENÍ VE VĚKU INFORMAČNÍCH TECHNOLOGIÍ

 

Libor Frank

 

 

Abstract

This article is attempting in exaggerative and gently provocative style to challenge two selected terms, that are central key words for description of the cleavage centrum - periphery. Author of the article wants to present some objections, which can be at present time of advancement and expansion of information and communication technologies in opposition to undue geographic determinism asserted in Stein Rokkan´s theory. This text is dealing with trend of weakening of the traditional teritorial relation and its relevance for current political and social system and substitute of this traditional occupancy of the teritory  by the possession of informations.

 

Key words

ICT, Rokkan, centrum - periphery, technologies, informations

 

 

 

Předložená esej nemá ambici kritickým a zcela vyčerpávajícím způsobem podrobit analýze vybrané pojmy z teorie cleavages Steina Rokkana, ale jedná spíše o zamyšlení nad platností některých v této teorii uváděných tvrzení v době postupující penetrace společnosti informačními technologiemi. Existence a implementace těchto technologií má (a stále více bude mít) výrazný dopad na charakter mezilidských, ekonomických, politických a bezpečnostních vazeb a umožňuje překonávání před několika desítkami ještě nemyslitelných technických bariér společenské komunikace.

Stein Rokkan (zemřel v roce 1979) vycházel při koncipování svých prací ze znalostí a zkušeností své doby a z dostupného poznání historických reálií, nebyl však konfrontován s významnými proměnami provázejícími proces globalizace, dezintegrující a zároveň propojující stávající společensko-politická uspořádání.

Rokkan se ve svých pracích pokusil vytvořit teorii, která by komplexně a systémově vysvětlovala proces formování států a národních identit v Evropě a jeho dopady na způsoby distribuce moci, řešení sociálních konfliktů a zejména na podobu politického systému. Jednou ze základních premis této teorie je existence tzv. cleavages - dělících linií, které bychom mohli chápat jako výraz a důsledek fundamentální opozice uvnitř populace na daném území, vyúsťující z multiplicity konfliktů nebo lépe řečeno ze soutěže často protichůdných zájmů, odvozených především od držby zdrojů. Cleavage (v doslovném překladu rozpor nebo také rýha) není synonymem konfliktu (může však být jeho příčinou), neboť jen některé konflikty polarizují dlouhodobě charakter daného politického systému. Jedním ze zásadních cleavages je podle uvedené teorie vztah centrum - periferie.

Klíčovým faktorem popisu variací mezi politickými systémy je podle Rokkana analýza teritoriálního prvku. Teritorium, na němž politický systém fyzicky funguje, je popsán dichotomií centra a periferie a kvalitou a kvantitou interakcí, které mezi nimi probíhají. Při studiu těchto transakcí je nutné podle Rokkanovy teorie v prvé řadě zohlednit:

 

 

Centrum je podle Rokkanovy teorie přirozeným a neodmyslitelným střediskem politického systému, který je fakticky ztotožňován se státem (a pomíjí možnost oddělení politického systému od jeho centralizovaných technicko-administrativních struktur státu) a toto uspořádání odpovídá znalostem a dostupnosti distribučních a informačních technologií v době jejího vzniku. Stát = uzemí s danou politickou strukturou, monopolem moci vykonávaným z centra, definovanými hranicemi a disponující faktickou nebo mezinárodně uznanou suverenitou.

V současnosti však mnohem více než v době koncipování citované teorie ovlivňují podobu konkrétního politického systému a pravidla jeho vnitřního fungování vnější entity nestátního charakteru (od globálních organizací států až po ilegální teroristické skupiny). Zasazení konkrétního politického systému do sítě vazeb vyššího řádu (mezinárodně ekonomické, bezpečnostní, informační, mediální aj.) a oslabení důležitosti teritoriální dimenze se nutně promítá do Rokkanem zmiňovaných transakcí mezi centrem a periferií. Dalo by se dokonce uvažovat i tak, že na kvalitu a kvantitu těchto transakcí dnes mohou v některých případech mít mnohem větší vliv transakce uskutečňované s centry a periferii mimo vlastní politický systém a nacházející se mimo vlastní kontrolu, čili že dochází k situaci, kdy transakce centrum - periferie není ovlivňována vzájemnou odezvou, ale především externalitami z vnějšího prostředí. Centrum politického systému, jehož jádrem dosud zůstává národní stát, se stává periferií nadstátních politických systémů a institucí.

Pokud bychom se pokusili aplikovat naše dnešní zkušenosti a znalosti na výčet podmínek zohledňovaných při studiu transakcí mezi centrem a periferií, pak bychom zřejmě došli ke značně pozměňujícím a relativizujícím závěrům. Avšak zřejmě nejpodstatnější změnou je to, že dochází k výraznému oslabení teritoriální dimenze v rámci politického systému. To se promítá i do charakteru transakcí centrum - periferie, neboť tyto transakce se díky používaným informačním a distribučním technologiím „odhmotňují“ (informace, ideologie, peníze), a stávají se nezávislými např. na profilu a pokryvu území a jeho dopravní infrastruktuře. Rokkan uvažuje např. o technologických podmínkách přepravy matérie, nikoliv informací, které jsou v dnešní ekonomice často podstatnější než samotné zdroje. Oslabení teritoriálního prvku má proto zprostředkovaně vliv i na relevantnost faktického vojenského ovládnutí území.

Centrum daného teritoria je podle teorie střediskem, které při určité koncentraci institucí a osob se specifickým a pro řízení celého teritoria významným posláním, plní některou (nebo všechny) z uvedených funkcí:

 

 

Jestliže centrum plní všechny tři základní funkce, jedná se o tzv. monocefalickou strukturu, kde je na malé ploše soustředěna společenská elita, držitelé zdrojů a decision-makers. V případě, kdy však lze identifikovat zřetelné rozptýlení uvedených funkcí, hovoříme o polycefalické struktuře, kde existují vedle sebe samostatné skupiny elit a držitelů zdrojů.

Dnešní centra mají oproti těm historickým výrazně polycefalický charakter a je otázkou, zda trend nesměřuje spíše k decentralizaci a vzájemné propojenosti periferií nebo naopak k vytváření velkého množství specializujících se center. Vzhledem k dramatické informatizaci a nárůstu komunikačních možností totiž mizí hlavní důvod koncentrace teorií zmiňovaných funkcí center. Dříve nezbytná fyzická blízkost důležitých správních, politických, ekonomických i kulturních institucí vynucená potřebou rychlé výměny informaci uskutečňované osobně nebo skrze limitovaná přenosná média (papír) dnes není nutná. Snad s výjimkou kulturní funkce centra ztrácejí svůj význam, doložitelný je trend přeměny center (především velkých měst) z center administrativních na centra zábavní.

Moderní člověk vybavený patřičným vzděláním a technickými dovednostmi může být vyvázán z konkrétní teritoriální lokace, avšak nemusí být vyvázán z vazeb ekonomických, společenských a politicko-administrativních, naopak, je schopen komunikovat kdykoliv a odkudkoliv a jeho možnosti účastnit se transakcí se zvyšuje. (Signifikantní je např. vznik nových sociálních elit se společnou globální kulturou - např. špičkoví manažeři ovládající hospodářské celky mocnější než některé národní státy). Zřejmě do budoucna neudržitelné bude i tvrzení, že periferie jsou závislé na centru ve všech ohledech (politickém, ekonomickém i vojenském) a jsou schopny maximálně kontrolovat a rozhodovat o lokálních zdrojích.

Periferie jsou v Rokkanově teorii ty části území, které jsou od centra vzdáleny, ale podléhají jeho kontrole a autoritě. Periferie je na centru závislá administrativně, ekonomicky i kulturně. V zásadě může být podřízena ve třech sférách (nebo oblastech interakce) života:

 

 

Geografické vymezení periferie definuje (podle teoretického modelu) horizontální rozměr periferiality. Rozměr vertikální je naopak určen socioekonomickými charakteristikami populace centra a periferie, resp. mírou koncentrace moci nad distribucí zdrojů. V centrech tak (podle Rokkana) nacházíme elitu, držitele zdrojů a původce zásadních a vymahatelných rozhodnutí, kdežto v periferiích jsou ovládaní, kteří jsou schopni jen v omezené míře kontrolovat lokální zdroje a nakládání s nimi. Pro definování periferie je podstatné určení jejích tří klíčových znaků, tj.:

 

 

Kvalitativní i kvantitativní obsah uvedených znaků následně určuje podobu vztahu centrum - periferie.

Právě na klíčových znacích definujících periferii lze zřejmě nejsnáze poukázat na relativnost tohoto pojmu v dnešní době.

Distance - vzdálenost periferie od centra si uchovává svoji relevanci v případě distribuce a alokace některých hmotných produktů. V případě nehmotných produktů však není výrazného rozdílu mezi distribucí v centru a mezi centrem a periferií (Frances Cairncrossová hovoří v souvislosti se zaváděním informačních technologií o konci vzdálenosti). Domnívám se, že z hlediska teorie cleavages se teritoriálně vymezená periferie stává v dnešní době z důvodů ať demografických (drtivá většina obyvatel Evropy žije v urbanizovaných centrech), technologických (kompatibilita informační i dopravní infrastruktura) nebo ekonomických (změna hospodářské funkce venkova) proměn pro politický systém, resp. pro vztah centrum - periferie zcela marginální.

Diference - v Rokkanově teorii přetrvává předpoklad ztotožnění identity části populace se specifickou částí území. Tento předpoklad byl zcela relevantní v době, kdy zdroje identity a sebeuvědomění byly silnější než vlivy z okolního prostředí, avšak v dnešní době vytváření globalizující kultury, masivní výměny informací a vzájemného ovlivňování se ztrácí původní smysl teritoriálně podloženého sebeurčení. Jestliže dříve sebeidentifikace s daným územím ospravedlňovala nárok na využívání zdrojů zde se nacházejících, tak s nástupem nové ekonomiky a oddělením a „odhmotněním“ řady hospodářských odvětví (což bývá často spojeno se zánikem těch tradičních a pro oblast typických ekonomických vztahů a produkce založených na místních zdrojích a unikátních technologiích) se tato teritoriální vazba ztrácí. Dochází k přejímání unifikované identity a jednotného stylu života téměř ve všech oblastech (zřejmě nejdéle odolávající oblastí je oblast národních - lokálních jazyků).

Pokud dochází k vytváření nových identit nebo přeměně starších, děje se tak spíše na základě socioekonomických charakteristik, vzdělání, profesní příslušnosti, kulturní spřízněnosti (ve smyslu společných zájmů) nebo z důvodu společné konzumace zábavy. Teritoriální prvek zde již nehraje téměř žádnou roli a osvobození se od něho je naopak podmínkou vytváření nových identit.

Dependence - jestliže dříve míra závislosti periferie na centru se odehrávala v mnoha rovinách (politické, ekonomické, kulturní) a tato závislost umožňovala centru rozhodovat o využívání lokálních zdrojů, tak v současné době se ukazuje jako mnohem výhodnější model postupného rozvolňování závislostí (které zároveň představují určitý stupeň zranitelnosti) ve prospěch řízení zdrojů na základě principů decentralizace a maximální subsidiarity. Např. zásadní politická rozhodnutí jsou dosud formulována v centrech, avšak jsou mnohem více ovlivňována odezvou periferie než v minulosti. Přenos politického rozhodování do periferií je opět dán jednak novými možnostmi komunikace, které překonávají dřívější nezbytnost centralizace rozhodovacích pravomocí, jednak dochází k fyzickému rozptylu příslušníků politických elit a jejich postupné přeměně z decision-makers na decision-executors. Rozhodování se v souladu s demokratizací politických systémů přesunuje na celou populaci a tento trend je ještě více umocněn nástupem informačních technologií (e-voting, preferendum, interaktivní média atd.).

Rokkan při uvažování o vztahu centra a periferie a jeho dopadu na charakter politického systému vycházel z předpokladu existence neoddělitelného a samozřejmého teritoriálního prvku. Politický systém v Rokkanově pojetí je dle mého názoru mnohem více spjat s pojetím národního státu jako politického, ekonomického či kulturního rámce pro monopolní rozhodování. Dnes však díky novým možnostem výměny informací i hmotných produktů již neexistuje snad v žádné oblasti (možná s výjimkou národního práva) absolutní exkluzivita nějaké transakce mezi centrem a periferií a oba prvky navazují nezávislé relace s obdobnými prvky mimo vlastní politický systém. Intenzita a rozsah těchto transakcí (ekonomických, politických, kulturních) a míra vzájemné závislosti degradují roli národního státu, který se při nutném respektování transakcí (které není schopen z velké části ani kontrolovat a jeho případná snaha o převzetí kontroly by mohla vést k devastujícím dopadům na něho samotného) s okolím stává pouhým oslabovaným správcem daného území.

S tím souvisí i dle mého názoru nedostatečná pozornost věnovaná informaci jako mimořádně důležitému prvku ovlivňujícího více než v minulosti chování aktérů celého politického systému. Není zohledněna např. role médií a existence globální informační sítě, nevídané možnosti participace u dosud okrajových nebo nových socioekonomických skupin (a možností distribuované e-demokracie obecně) či naopak vyvazování části populace a některých oblastí ekonomiky a kultury z kontroly národních politických institucí (otázkou je, zda se např. nějak proměnila Rokkanova loyality). Aplikace cleavage centrum - periferie je zajímavým teoretickým přístupem k možnému vysvětlení historických procesů utvářejících podobu politického systému v části Evropy, avšak je otázkou, zda je dostatečně schopný vysvětlovat i procesy současné a v globálním měřítku. Pokud budeme vycházet z Rokkanova předpokladu, že např. centrum kontroluje transakce mezi držiteli zdrojů napříč územím a dominuje komunikaci na celém území, přičemž periferie přinejlepším kontroluje svou lokální komunikaci a vlastní zdroje, tak se domnívám se, že např. model centra jako střediska politické moci a konečné rozhodovací instance je z dnešního a nepochybně z hlediska budoucího značně problematický.

Pokud tedy připustíme možnost, že teritoriální prvek není a nebude z hlediska dnešního a pravděpodobného budoucího vývoje tak relevantní, musíme buď přehodnotit samotný koncept cleavage centrum - periferie nebo najít aktualizovaný obsah těchto pojmů. Jestliže budeme předpokládat, že naopak poroste význam informace jako předmětu a prostředku držby moci, tak centrum by mohlo být redefinováno jako místo shromažďování, vytváření, vyhodnocování a emitování informací, kdežto periferie by byla místem jejich konzumace. S příchodem informační společnosti - společnosti vzdělání se ukazuje, že práce s informacemi (zprávy, vzdělání, technologie, znalosti, zábava apod.) nahrazuje práci se zdroji, resp. dramaticky mění způsob jejich spotřebovávání a zároveň se ukazuje, že ti, co mají tyto informace, pak mají jednoznačnou a dokazatelnou převahu ekonomickou, vojenskou i ideologicko-kulturní nad těmi, kteří informace nemají. Exklusivní držba informace nahrazující exklusivní držbu surovinového zdroje vytváří nový druh převahy a umožňuje výkon moci nad těmi, pro něž relevantní informace a z nich plynoucí profit nejsou dostupné.

 

 

 

     Použité prameny a literatura

Barša, P., Strmiska, M. (1999): Národní stát a etnický konflikt. Brno, CDK.

Bauman, Z. (1999): Globalizace - důsledky pro člověka. Praha, Mladá Fronta.

Cairncross, F. (1999): Konec vzdálenosti. Brno, Computer Press.

Cejpek, J. (1998): Informace, komunikace a myšlení. Praha, Karolinum.

Escobar, A. (1996): Welcome to Cyberia: Notes on the Anthropology of Cyberculture. in: Sardar, Ziauddin; Ravetz, Jerome (eds.): Cyberfutures - Culture and Politics on the Information Superhighway. NYUP.

Flora, P. a další (1999): State Formation Nation-Building and Mass Politics in Europe. The Theory of Stein Rokkan. Oxford, Oxford University Press

Kinney, J. (1996): Is There a New Political Paradign Lurking in Cyberspace? in: Sardar, Ziauddin; Ravetz, Jerome (eds.): Cyberfutures - Culture and Politics on the Information Superhighway. NYUP.

Postman, N. (1999): Ubavit se k smrti. Praha, Mladá Fronta.

Tapscott, D. (1999): Digitální ekonomika - naděje a hrozby ve věku informační společnosti. Brno, Computer Press.

Vlasák, R. (1999): Světový informační průmysl, Praha, Karolinum.