Středoevropské politické studie – Central European Political Studies Review

ČÍSLO 3, ROČNÍK III., LÉTO 2001, ISSN 1212-7817 - PART 3, VOLUME III., SUMMER 2001, ISSN 1212-7817

Socialistická organizace pracujících

trockistické organizace v České republice

Martin Bastl

Revoluční marxisté - trockisté tvoří v České republice nepočetný, zato poměrně významný segment levicově orientované politické scény. Jejich postavení bylo počátkem 90. let určeno rolí, kterou sehrávali v opozici minulému reálně-socialistického režimu a v disentu. Mezi oponenty minulého režimu bylo mnoho významných trockisticky orientovaných aktivistů a po jistou dobu byla revolučně marxistická alternativa konkurentem nejen stalinismu, ale i liberálně demokratickému zřízení, v případě reálně-socialistických zemí pak byla logickým antipodem restaurace kapitalistického modelu ekonomiky.

Pokud se budeme zabývat vývojem českého trockismu, zjistíme, že mnoho významných revolučních marxistů bylo v průběhu 90. let kooptováno liberálně demokratickým politickým systémem. Jejich cesta obvykle končila v řadách ČSSD, či KSČM. Paralelně s tímto vývojem přicházela do české politiky nová, mladá generace trockistů a v průběhu 90. let vnikly na území České republiky tři trockistické organizace: Socialistická solidarita, Dělnický vzdělávací spolek - Budoucnost a Socialistická organizace pracujících (SOP).

Vznik Socialistické organizace pracujících

Právě Socialistická organizace pracujících, která vznikla jako poslední, získala předpoklady k tomu, aby se v příštích letech stala významnou revolučně marxistickou organizací. Jádrem SOP se stala radikální skupina, která v roce 1997 začala zvyšovat aktivitu uvnitř Socialistické solidarity a během podzimu 1997 a počátku roku 1998 získala podobu frakce. Po několika pokusech sladit činnost frakce s dlouhodobým programem Socialistické solidarity došlo ke klíčovému konfliktu, při kterém členové frakce získali vedení SocSol. Ne-členové frakce odmítli udržovat linii vedení a několik členů frakce následně opustilo Socialistickou solidaritu. Několik z nich již na jaře 1998 začalo uvažovat o založení nové organizace. Byl ustaven Přípravný výbor socialistické organizace pracujících (PV SOP), který se poprvé představil na srpnové street party v Praze v roce 1998 [i].

PV SOP se definoval ve vztahu k analýze české vnitropolitické situace po volbách v roce 1998. Identifikoval v ní dvě příčiny rostoucí nespokojenosti některých vrstev obyvatelstva a to:

1. sociální propad nemalé části společnosti v souvislosti s vývojem českého modelu kapitalistické organizace ekonomiky a společnosti

2. vzrůstající represivní tlak na menšinové segmenty společnosti (od protiextremistické a protidrogové politiky až po politiku protipřistěhovaleckou).

Konstatoval, že vláda ČSSD bude pokračovat ve stejném kursu politiky, jaký byl nastoupen vládou ODS, KDU-ČSL a ODA (a později US). Součástí tohoto politického kursu je i udržování a eskalování výše specifikovaných trendů. Dále konstatoval, že nespokojenost s tímto kursem a z ní vyplývající odpor k systémovým příčinám nejsou dostatečně organizovány a artikulovány. Jako svůj úkol vytyčil vybudování organizace, která poskytne organizační základnu a vedení nespokojeným vrstvám populace.

PV SOP se přiklonil k tradici Mezinárodní Levé opozice vedené Lvem D. Trockým jako revolučně marxistickému směru, která je pro SOP teoretickou záštitou řešení problémů pozdně kapitalistické společnosti.

PV SOP se distancoval od stalinismu, který je popřením marxismu a socialismu, a identifikuje třídní charakter stalinistického SSSR a satelitních států jako degenerované dělnické státy. V této souvislosti je nutné zmínit intenzivní polemiku s teorií SWP vycházející z práce Tonyho Cliffa a označující reálný socialismus v bývalém SSSR za státně kapitalistické zřízení [ii].

Z hlediska konkrétní krátkodobé a střednědobé politiky SOP je významnou pasáží z prohlášení PV SOP analýza české radikálně levicové scény: radikální levice v ČR je rozdrobená do mnoha malých organizací, které často rozdělují různé animozity a vyhrocené programové a personální rozpory. PV SOP si za cíl vytkla podporu akční jednoty podle zásad jednotné fronty. Činnost SOP se měla ubírat jednak cestou propagandy, ale i aktivní participace na hnutí pracujících a sociálních hnutích širokého spektra (feministické, antirasistické hnutí ap.) a organizování těchto hnutí a to na místní, státní i globální úrovni.[iii]

PV SOP se v průběhu druhé polovině roku 1998 etabloval a na základě programu zveřejněného v prohlášení byla vytvořena revolučně marxistická organizace. Pro novou organizaci byl zachován název Socialistická organizace pracujících.

Politický profil SOP je dán strategií organizace: SOP neupustila od snahy přímo oslovovat pracující, či sociálně znevýhodněné segmenty populace. Je však třeba upřesnit, že přes deklarovanou snahu v tomto ohledu není dosahováno žádných větších úspěchů. To je dáno i tím, že součástí strategie je i v českých podmínkách nezvykle velký důraz na marxistickou teorii. Z taktického ohledu je proto strategie upozaděna krátkodobým programem, jehož součástí je záměr na vytvoření celorepublikové organizace aktivních socialistů na společné platformě a důraz na propagandu a vzdělávání. Tento taktický cíl je do strategie zapracován prostřednictvím teze, že teprve v další fázi, až bude mít organizace dostatečné lidské a materiální zdroje, by se měla napojit na hnutí pracujících. Této programatice odpovídá i název oficiální tiskoviny: Socialistická avantgarda.

Charakteristická je pro SOP vysoká úroveň vzdělání členů. SOP se, narozdíl od SocSol a Budoucnosti, hlásí k ortodoxní podobě trockismu, tak jak byl definován ve 30. a 40. letech 20. století. SOP se pokouší ideologii vypracovanou Lvem Trockým [iv] a předloženou v podobě Přechodného programu pro IV. internacionálu přenést do současných českých, ale i globálních podmínek. Přitom se však potýká s téměř stejně velkými problémy, se kterými se vyrovnávají pokusy implementovat do dnešních podmínek ideologii liberalismu 19. století. Zvláště patrné jsou tyto problémy patrné při aplikaci Marxovy analýzy raného kapitalismu na situaci pozdního kapitalismu globální informační společnosti. Geneze světového trockismu tvoří pozadí programatiky. Jedná se zejména o značnou fragmentaci trockistického hnutí a přetrvávající spory mezi různými internacionálami (Sjednocený sekretariát IV. internacionály, CWI, SWP atd.). V 80. letech se objevily nové pokusy o sjednocení, respektive obnovení IV. internacionály, nicméně skončily neúspěchem. Britská Workers Power a irská Irish Workers Group, které argumentovaly za sjednocení na základě revolučního programu. Na základě této snahy vzniklo Hnutí za revoluční komunistickou internacionálu.

Organizační a programová orientace SOP

SOP vznikla jako ortodoxní trockistická skupina na území ČR, ale rychle našla cestu do mezinárodní Ligy za revoluční komunistickou internacionálu (LRKI). LRKI, dříve působící pod názvem Hnutí za revoluční komunistickou internacionálu, je relativně velmi malou organizací čítající řádově maximálně stovky členů. Má nicméně členské sekce (buňky) v mnoha (zejména evropských) zemích. Jde o organizaci, která se pokouší restaurovat trockistický program odkazující na Komunistický manifest Marxe a Engelse a Přechodný program Trockého a uplatnit jej v praxi. LRKI odmítá jednak teorii a praxi neortodoxních trockistických organizací (např. SWP), ale i snahy nadále ikonizovat Trockého Přechodný program (z roku 1938). Výstupem snahy členů LRKI vytvořit nový program je Trockistický manifest, který byl publikován v roce 1989. V roce 1992 byl Trockistický manifest rozšířen o další, pátou kapitolu, která byla reakcí na pád reálně-socialistických režimů. SOP vydala tento manifest v dubnu 2000.

Podstatnou součástí a východiskem programu LRKI je nereflektování vývoje politické filosofie a teorie ve druhé polovině 20. století, program se naopak snaží zdůraznit platnost dialektického materialismu, strategického směřování vědeckého socialismu a tezí, že třídní boj je hybnou silou dějin a jedině dělnická třída je důsledně revoluční. Prizmatem teorie a ideologie první poloviny 20. století jsou ovšem nazírány a reflektovány i události a praxe 2. poloviny 20. století obecně (jmenovitě např. feminismus, černošské hnutí, rozšíření stalinismu do Východní Evropy, či rozpad IV. internacionály. Trockistický manifest si činí nárok na to být základem komplexního, důsledného a globálního programu přechodu k socialismu světové strany socialistické revoluce. Jak již bylo zmíněno dříve, účelem Trockistického manifestu bylo vytvořit prostor ke sjednocení různých organizací trockistické provenience.

Současnou situaci LRKI vidí jako éru centralizace nadnárodního kapitálu. Světová kapitalistická ekonomika je koordinována v součinnosti USA, EU a Japonska. Spolu s centralizací nadnárodního kapitálu došlo ke vzniku a rozvoji regionálních liberálních hospodářských bloků, ty by však v případě krize mohly změnit charakter v bloky protekcionistické, což by omezilo a zmenšilo prostor pro celosvětově orientované nadnárodní společnosti. Součástí strategie kapitálu je omezení, nebo zničení výdobytků dosažených dělnickým hnutím - tzv. úsporné programy. Cílem světové revoluční strany je vytlačit z vedení dělnické třídy kolaborující elementy (či v terminologii užívané SOP: “reformisty”) a sjednotit světové dělnické hnutí. Strategický cíl, kterým je přechod k socialismu, je provázen a podpořen přechodnými požadavky, jejichž úlohou je vytvořit "most" mezi živelným třídním bojem a socialistickými cíly.

Jednou ze zásadních teoretických perspektiv, kterými je nazírán politický vývoj v ČR, je teorie o sporu mezi “korupčníky” (podporovanými a podporujícími ODS) a proimperialistickou buržoazií (zastupovanou na politické aréně US a Hradem). Nedůslednou a nedostatečnou opozici těmto dvěma silám vytvářejí reformisticky orientované dělnické strany: ČSSD a KSČM. Korupčníky jsou v kontextu této teorie nazýváni podnikatelé a kapitalisté, kteří využili privatizačního boomu k osobnímu obohacování, tunelování podniků i bank. Proimperialisticky orientovaní jsou pak podnikatelé a kapitalisté, kteří mají zájem na průhledné ekonomice, skutečně efektivním chodu svých podniků. V neposlední řadě k nim lze přiřadit i zahraniční investory. SOP se orientuje zejména na KSČM a KSM, přičemž hlavní důraz je položen na činnost směrem k řadovým členům a sympatizantům. Strategie SOP, která je označována jako strategie “jednotné fronty” spočívá ve spolupráci na konkrétních projektech. Provází ji jednak kritika reformních tendencí v KSČM, druhdy předkládání revolučních cílů SOP, se kterými se mají, či mohou řadoví aktivisté ztotožnit. Z neochoty reformních činitelů v KSČM tyto požadavky akceptovat, či realizovat, má být aktivistům zřejmější skutečná povaha reformního vedení a má z ní plynout i orientace aktivistů na revoluční alternativu tomuto vedení, případně přímo na vytvoření nové, revoluční strany.

Činnost Socialistické organizace pracujících

SOP se více než jiné organizace radikální levice v ČR zaměřuje na aktuální otázky a snaží se je zpracovat také teoreticky [v]. Časopis SOP Socialistické avantgarda je patrně jedním z nejkvalitnějších periodik vydávaných radikální levicí. Krom komentářů obsahuje články a zejména podrobné analýzy konkrétních aktuálních problémů. Prezentované názory a duch textu jsou stranické, v linii, kterou politicky SOP představuje, včetně slovníku, který využívá tradiční marxistické terminologie (do značné míry zprofanované minulým tzv. ”reálně-socialistickým” režimem. Stejně jako okruh témat i hlediska, ze kterých jsou tato témata nazírána, přepokládají určitou znalost a vzdělání na straně čtenáře a jistou úroveň ideologické angažovanosti. Nevýhodou takovéto tiskové a publikační platformy je její malý dosah a neschopnost oslovit větší množství čtenářů. Forma a obsah publikační činnosti odpovídají celkovému profilu SOP. Více teoreticky je směřován časopis Revoluční marxismus, který je vydáván od listopadu 2000 jako diskusní a teoretický časopis LRKI v českém a slovenském jazyce. Revoluční marxismus má být věnován zejména revoluční teorii vycházející jak ze zkušeností předcházejících generací revolucionářů, tak reflexí současných teoretických polemik. Anoncován byl jako nepravidelný občasník.

SOP se od svého vzniku podílela na několika kampaních a protestních akcích.

Patrně nejvýznamnější byl její podíl na Iniciativě proti rasismu (IPRA). Je nutné upřesnit, že IPRA byla založena a aktivitu vyvíjela ještě v době, kdy byli pozdější členové SOP ještě členy SocSol, tedy na podzim roku 1997 a počátkem roku 1998. Podnětem k založení IPRA byla smrt súdánského studenta Hassana Elamina Abdelradiho. IPRA byla oficiálně registrována Ministerstvem vnitra ČR. IPRA pořádala pravidelné demonstrace proti rasismu a fašismu a byla poměrně úspěšná v praktické činnosti, pod její hlavičkou se sešlo několik desítek lidí z různých organizací (zpočátku např. Humanistické hnutí). Cílem IPRA bylo vytvořit sít místních skupin na (zejména středních) školách a získat další organizace ke spolupráci a ve svých tiskovinách (Bulletin IPRA, letáky) upozorňovala na problémy a vybízela k hledání řešení. Skupina členů SocSol, kteří se později organizovali v SOP, prosazovala utvoření organizovaného hnutí jednotné fronty proti druhému názoru, který tendoval spíše k vytvoření hnutí, které by mělo charakter kampaně SocSol. Po odchodu Humanistického hnutí z IPRA získala SocSol rozhodující roli. IPRA se rozpadla po volbách v roce 1998. Znovu byla IPRA použita SOP, aby zaštítila protifašistickou demonstraci 28. října 1999. Této aktivity se spolu s SOP účastnily SocSol, KSM, SDS a United. Na demonstraci byl přítomen i místopředseda KSČM Exner.

Další aktivitou, na které se podíleli budoucí členové SOP, byla krátká kampaň proti zdražování kolejného na pražských strahovských kolejích na jaře 1998. Největší demonstrace se v kontextu této kampaně konala 8.3.1998 na Staroměstském náměstí a zúčastnilo se jí podle odhadů kolem 2500 lidí. Tato kampaň byla sice po krátkou dobu masovou záležitostí, nicméně je nutné zdůraznit, že charakterem kampaně je vytyčena předem jednak její monotematičnost a druhdy průběh limitovaný v čase.

Na podzim roku 1998 se členové SOP podporovali protesty a stávku učitelů v Kladně-Vrapicích, organizovanou na podporu odvolané ředitelky vrapického speciálního učiliště.

Relativně významnou kampaní, na které se SOP podílela, byla kampaň proti represivní protidrogové politice, na které se SOP podílela nejprve s SDS a SocSol, od jara 1999 s KSM, pod názvem "Prevence místo represe". Tato kampaň se realizovala od podzimu do léta 1999. SOP jako jediné organizaci protestující proti přijetí tzv. protidrogových zákonů se ve vztahu k ní podařilo rozpracovat systém tezí vyjadřujících určitý ucelený náhled na problematiku drog a drogových závislostí:

Žádná represe proti experimentátorům s drogou ani drogově závislým.
Prevence založená na odstraňování sociálních příčin drogových závislostí - nezaměstnanost, využití volného času, životní perspektiva a seberealizace mládeže.
Úplné, pravdivé a přístupné informace o drogách a drogových závislostech.
Žádný trh s drogami - černý ani oficiální. Státní monopol na výrobu, dovoz a distribuci drog, včetně alkoholu a tabáku, pod přímou veřejnou kontrolou pracujících a mládeže. Žádné zisky vytěžené z nemoci společnosti.
Bezplatná lékařská péče, pomoc a léčení. Programy výměny stříkaček a aplikace substitučních drog financované a provozované státem nebo místní samosprávou.

Součástí kampaně byly jednak demonstrace, konference, lobování na sjezdu ČSSD a distribuce letáků a dalších materiálů. Kampaň "Prevence místo represe" skončila v létě 1999.

SOP vyvíjela aktivitu též v oblasti industriálního konfliktu – jmenovitě se účastnila protestů proti nevyplácení mezd, které probíhaly v průběhu roku 1999 (ČKD, Kohinoor, demonstrace státních zaměstnanců, demonstrace před parlamentem ad.).

Za jednu z nejvýznamnějších iniciativ roku 2000 lze považovat aktivitu ”Stop MMF!” Tato iniciativa vznikla zejména následkem neochoty organizací sdružených na platformě INPEGu spolupracovat s SOP. SOP krom jiného usilovala o zapojení KSČM o protestních akcí, což bylo pro antiautoritářsky orientované elementy sdružené v INPEG nepřijatelné. “Stop MMF!” vznikla na podzim 1999 – první schůzka proběhla v září. Velkou demonstrací, která se v kontextu ”Stop MMF!” odehrála, byla demonstrace 23.9.2000 na Těšnově, které se účastnilo několik tisíc lidí, převážně ovšem ze zahraničí, a čelní představitelé KSČM. SOP zdůvodnila svoji snahu o zapojení KSČM do protestů, jednak z hlediska své dlouhodobé strategie, která spočívá ve spolupráci s dělnickými stranami, aby řadoví aktivisté měli možnost porovnat protikapitalistickou rétoriku reformních vůdců (ve skutečnosti prokapitalisticky orientovaných) a jejich praktickou činnost s činností skutečně revolučních elementů dělnického hnutí, k nimž se SOP sama řadí; druhdy snahou získat pro účast na protestech co největší počet demonstrantů, přičemž bylo do jisté míry využilo i zahraničních kontaktů KSČM.

Od počátku roku 2001 proběhlo, či probíhá hned několik kampaní. Za nejvýznamnější témata lze vyjmenovat: zahájení kampaně proti snaze prosadit školné na vysokých školách, protesty proti podmínkách pracovníků tzv. “sweatshopů” firmy Nike ve třetím světě, solidární akce s dělníky v Rusku, kampaň za osvobození Mária Banga [vi], či kampaň “Globalizujme odpor!” za organizované globální antikapitalistické hnutí.

Spolupráce s ostatními levicovými organizacemi

Z českých politických subjektů SOP spolupracuje s Komunistickým svazem mládeže (KSM) a Komunistickou stranou Čech a Moravy (KSČM). Na 5. sjezdu KSČM kriticky podporovala kandidaturu Václava Exnera na předsedu KSČM proti Miroslavu Grebeníčkovi. Za zmínku stojí, že současný předseda KSČM M. Grebeníček linii některých členů KSČM účastnících se akci spolupořádaných SOP několikrát kritizoval. Spolu s KSM SOP také organizovala vlastní iniciativu (paralelně s INPEGem) proti zasedání Mezinárodního měnového fondu a Světové banky pod názvem "Stop MMF!". Jedné z demonstrací této iniciativy, která se konala 23. 9. 2000 se účastnil M. Grebeníček spolu s M. Randsdorfem a V. Exnerem. Jak již bylo naznačeno výše, spolupráce s KSČM a KSM je provázena (v kontextu strategie SOP) kritikou praktické politiky prováděné těmito organizacemi. SOP sama se vyhýbá označování součinnosti s KSČM a KSM za “spolupráci” a za vhodnější považuje termín “jednotná akce”, která je obhájena zvláštní taktikou k dělnickým stranám, jež je třeba zapojit do akce za požadavky pracujících.

Samostatnou otázku představují organizace REVO a Socialistická alternativa žen.

REVO je součástí mezinárodní sítě revoluční mládeže World Revolution. World Revolution byla založena v roce 1999 na Mezinárodním revolučním táboře ve Francii a jedná se o síť organizací sympatizujících s LRKI. Z jistým zjednodušením se tedy dá říci, že se jedná o mládežnickou organizaci SOP, se kterou také koordinuje většinu akcí. Vydává vlastní časopis Revo.

Socialistická alternativa žen je organizací, jejíž přípravný výbor se poprvé představil 8.3.2001 na shromáždění organizovaném Feministickou skupinou 8. března na náměstí Míru. Vydává též vlastní časopis - Bulletin Socialistické alternativy žen. Přes krátkou dobu existence se dá SAŽ jistým způsobe interpretovat jako završení delší teoretické reflexe hnutí za práva žen, která probíhala na stránkách Socialistické avantgardy. Narozdíl od feministických organizací, z jejichž požadavky SAŽ z větší míry souhlasí, nepovažuje za jedinou, či stěžejní otázku patriarchální útlak, ale útlak třídní, což ji vede k deklarování strategie boje za práva žen nikoliv mimo, ale uvnitř dělnického hnutí.

Krom těchto organizací se SOP podílí na organizaci některých akcí i kampaní společně s dalšími dvěma trockistickými skupinami - Socialistickou solidaritou a Socialistickou alternativou Budoucnost; příležitostně dochází i ke spolupráci s řadou dalších politických subjektů. Tato spolupráce se však nedá označit za programovou, či strategickou.

Rétorika SOP kritická anarchistům spojená s faktickou spoluprací SOP s KSM a KSČM a obhajobou bolševické politiky po roce 1917 v Rusku až do převzetí moci Stalinem vyprovokovala militantní reakci ze strany Federace sociálních anarchistů (FSA). FSA se pokusila zamezit propagandě SOP na anarchistických akcích a zároveň reagovala i na kritické vystoupení SOP namířené proti teoretické i praktické bázi anarchismu. SOP následně několikrát upozornila na pronásledování a omezovaní své činnosti ze strany FSA a to i na mezinárodní radikálně levicové scéně. FSA nicméně není jedinou anarchistickou organizací, která se ostře vymezila proti českým trockistickým organizacím. Lze konstatovat, že krom několika jedinců z pražské anarcho-autonomní scény odmítla spolupráci s trockisty jak Organizace revolučních anarchistů Solidarita, tak i Československá anarchistická federace.

Závěr

SOP vznikla z frakce, která existovala uvnitř Socialistické solidarity od roku 1997. Po odtržení frakce od Socialistické solidarity někteří lidé dříve aktivní ve frakci začali uvažovat o založení nové organizace na platformě ortodoxního trockismu. Nejprve vznikl Přípravný výbor Socialistické organizace pracujících, který již vyvíjel aktivní činnost, která krom propagandy spočívala i v revolučně marxisticky (trockisticky) orientované publikační činnosti.

Na podzim roku 1998 se Socialistická organizace pracujících etablovala. Po jistou dobu, kterou lze vymezit přibližně od podzimu 1998 do jara 1999 SOP zcela přebrala roli garanta českého trockismu, vzhledem k částečnému ochromení Socialistické solidarity a útlumu činnosti i třetí významné trockistické organizace Budoucnosti. I poté, co zbývající dvě organizace obnovily svoji činnost ve větším rozsahu, zůstává SOP relativně významnou trockistickou silou v ČR.

Použité prameny a literatura

Revoluční marxismus, ročník 2000.

Revoluční marxismus, ročník 2001.

Socialistická avantgarda, ročník 1999.

Socialistická avantgarda, ročník 2000.

Socialistická avantgarda, ročník 2001.

Bulletin Socialistické alternativy žen, ročník 2001.

Revo (časopis skupiny revoluční mládeže REVO), ročník 2001.

Manifest za revoluční změnu (Manifest 5. Kongresu Ligy za revoluční komunistickou internacionálu), SOP, Praha 2001.

Oficiální internetová prezentace Socialistické organizace pracujících
(http://sop-lrki.webpark.cz) - ověřeno k 19. 6. 2001