ČÍSLO 3, ROČNÍK 3, LÉTO 2001, ISSN 1212-7817 - PART 3, VOLUME 3, SUMMER 2001, ISSN 1212-7817

 

KU KLUX KLAN A pravicový extremismus V ČR

 

Miroslav Mareš

 

Militantní pravicoví extremisté v České republice většinou vystupují jako součást širšího celosvětového „White Power“ hnutí, které dle jejich názoru bojuje za převahu a vítězství „bílé rasy“. Ke zdůvodnění svých xenofóbních, rasistických a násilnických postojů a agresivního jednání využívají různé ideové zdroje, které vycházejí jednak z tradic domácí krajní pravice či protektorátní kolaborace a jednak z programatiky, strategie a metod cizích historických i současných ultrapravicových režimů, hnutí a organizací. S aktivisty zahraničních a transnacionálních pravicově extremistických skupin vstupují i do přímých kontaktů a přebírají od nich propagační, výukové a další materiály. Často vytváří pobočky těchto organizací na českém území, které však většinou mají značnou samostatnost (u řady z nich neexistuje centralizované velení). Na ideovou výbavu i organizační podobu českého pravicového extremismu měly a mají vliv i rasistické organizace z USA, včetně nejznámější z nich – Ku Klux Klanu.

 

Vývoj Ku Klux Klanu v USA a ve světě

 

Po americké občanské válce vzniklo v jižních státech USA množství různých seskupení příznivců poražené Konfederace, kteří byli nespokojeni se stávající situací a toužili po změně, resp. po znovuzavedení předválečného rasistického společensko-politického uspořádání. Byly zde zaváděny i tzv. „black codes“, které opětovně umožňovaly rasovou diskriminaci černošského obyvatelstva. Ve městě Pulaski ve státě Tennessee šest mladých mužů vytvořilo na přelomu let 1865/1866 skupinku (oficiálním dnem vzniku je 24. prosinec 1865, avšak skutečná činnost byla zahájena 6. května 1866), která poté jezdila po okolí na koních a terorizovala své afroamerické sousedy (Arjet 1999). Přidal se k nim i charismatický bývalý generál Konfederace Nathan Bedford Forrest, který z Ku Klux Klanu (KKK), jak byla organizace pojmenována, dokázal vybudovat regionálně vlivné teroristické seskupení. Absorbovaly se do něj i jiné podobně zaměřené skupiny, jako např. „Knights of the White Camellia“ („Rytíři bílé kamélie“).

Poté, co byly čtrnáctým dodatkem k ústavě USA fakticky zrušeny „black codes“, se vzedmula vlna násilí vůči Afroameričanům, ve které hrál Ku Klux Klan dominantní roli. Na prvním kongresu v dubnu  1867 v Nashville byla jasně vytyčena linie tajné organizace. Kolem starých jižanských bojovníků se vytvořilo masové hnutí, který osnovalo teror a kontrarevoluci. Vyzbrojení klansmeni bili, mučili a vraždili černé obyvatele, bílé učitele ze Severu a republikánské politiky zavádějící rasovou rovnoprávnost. Prováděny byly lynče, kastrace, rozpárání  těhotných žen, rozčtvrcení koňmi, upalování na hranicích apod. Celkový počet obětí je obtížně zjistitelný, podle některých údajů bylo mezi lety 1865-1875 KKK zavražděno asi 3500 černých Američanů (Martin 1996: 57). KKK měl koncem šedesátých let asi 500 000 členů (Informationsdienst gegen Rechtsextremismus 2001).

Federální vláda začala proti aktivitám Klanu i dalších skupin zakročovat. Forest v roce 1869 KKK rozpustil (spekuluje se o tom, zda to bylo z taktických důvodů či proto, že ztratil kontrolu nad vedením organizace). Činnost KKK však pokračovala. V roce 1871 vláda přijala zvláštní právní normy proti Klanu a do Jižní Karolíny vyslala armádu. Od této doby nastává útlum KKK, řada členů však přešla do nových organizací. Koncem osmdesátých let byly navíc přijaty zákony, které ve svých důsledcích znevýhodňovaly černé obyvatelstvo, což utlumilo radikálnost některých bílých rasistů. První éra KKK do poloviny sedmdesátých let definitivně skončila, avšak vzpomínky na organizaci přežívaly.

Na přelomu století se staly Spojené státy cílem masové imigrace. Milióny Italů, Irů, Rusů, Poláků a dalších národů vyvolávaly u dosavadního bílého obyvatelstva xenofobní reflexy. Významnou roli hrál i náboženský spor tradiční protestantismus versus katolicismus (který přicházel s přistěhovalci). Když v roce 1915 natočil David Ward Grifith film „Birth of the Nation“ (Zrození národa) podle románu Thomase Dixona „The Clansman“, mělo toto dílo o KKK velký ohlas a shlédly jej milióny diváků. V této „příznivé“ historické situaci v listopadu 1915 William Joseph Simmons KKK znovuobnovil, když na horském masívu Stone Moutain s několika společníky zapálil naftou napuštěný kříž a prohlásil se za nového Velkého čaroděje. Organizaci dokonce právně zaregistroval pod názvem „Knights of the Ku Klux Klan“ (Rytíři Ku Klux Klanu).  Začala se tzv. druhá éra Klanu. KKK se zaměřil nejen proti černochům, ale i proti katolíkům, Židům, alkoholikům, nemorálním ženám apod. Protestanti cítili ohrožení svých hodnot a sociálního statutu (Lipset, Raab 1970: 30) Protižidovské a protikatolické motivy měly  ve druhé éře větší prioritu než rasistické výpady vůči černým Američanům. Ty však nabyly na síle poté, co  se váleční veteráni černé barvy pleti začali po návratu z první světové války razantněji hlásit o svá práva. Rozhořelo se i hnutí za práva žen. To vyvolávalo nesouhlasné reakce „pravých Američanů“.  Postupně rostla členská základna KKK. V roce 1919 měl 7000 členů, v roce 1921 již 100 000. Opětovně začíná doba násilí, lynčů a rasistické nenávisti, tentokráte nejenom v jižních státech. Obětmi násilí, např. bičování, se stávají i bílé (dle názoru klansmenů) nemravné ženy (Southern Poverty Law Center 1997). Finanční zisky přinášel funkcionářům KKK mj. obchod s různými předměty a tiskovinami, souvisejícími s touto organizací.

V důsledku vnitřních  sporů a nátlaku Simmons v roce 1924 ztratil pozici Velkého čaroděje. Jeho nástupcem se stal texaský zubař Hiram Wesley Evans. O rok později dosáhl KKK vrcholu v celé své historii. Jeho členská základna čítala přes čtyři milióny členů ve 46 státech, masové demonstrace ve Washingtonu se zúčastnilo 40 000 uniformovaných klansmenů, kteří pochodovali po Pensylvania avenue. Patřila k němu řada významných osobností politického a společenského života. Jeho malé pobočky vznikly i v některých evropských zemích, včetně Německa (European White Knights of the Ku Klux Klan 2001) a dle nepotvrzených údajů i na území Československa (kde navíc část českých fašistů do jisté míry napodobovala rituály KKK) (Gregorovič 1995: 59).

Klan v USA však nenabízel žádný pozitivní program. Postupně jej začaly výrazně poškozovat boje jednotlivých frakcí, finanční skandály a z hlediska vnějšího „image“ čím dál více problematická násilná činnost (Martin 1996: 61). Do roku 1928 jej opustilo přes milión členů a masivní úbytek pokračoval i v době velké hospodářské krize. V roce 1939 přepustil Evans svoji funkci veterináři z Indiany Jamesi Colescottovi. Části Klanu v tu dobu otevřeně vyjadřovaly sympatie k nacistickému Německu (Arjet 1999). Celkový význam však výrazně poklesl, organizace se dostala do finančních problémů a měla značné dluhy na daních. 23. 7. 1944 byla po mimořádném kongresu Colescottem oficiálně rozpuštěna

S rozpuštěním KKK ale všichni členové nesouhlasili. Porodník z Atlanty Dr. Samuel Green založil již v roce 1944 „The Association of Georgia Klans“ (Asociaci klanů Georgie), která však působila na větším území než pouze v tomto státě. Přestože tato organizace dočasně dílčím způsobem profitovala z odporu „patriotů“ proti židovské emigraci z Evropy i poválečné vlně přistěhovalectví, větší význam nezískala. Green v roce 1949 zemřel. Počátkem padesátých let byl počet členů Klanu nejnižší od roku 1915.

V tu dobu však začalo sílit hnutí za občanská práva (včetně hnutí za práva Afroameričanů), které vyvolalo protireakci v opětovném nárůstu vlivu i členské základny Klanu. Podnětem se stal mj. rozsudek Nejvyššího soudu USA ze 17. 5. 1954, zakazující rasovou segregaci ve veřejném školství (Brown vs. Board of Education). Začala se tzv. „třetí éra“ KKK, která provázela emancipační proces černých Američanů  a trvala zhruba do druhé poloviny šedesátých let. Byla charakteristická násilím proti bílým i černým bojovníkům za občanská práva, podpalováním kostelů, v nichž se scházeli Afroameričané, pumovými útoky, „nočními vraždami“ apod.

Organizace však již v zásadě nebyla pod jednotným velením. Po Greenovi převzal v roce 1949 funkci Sam Roper a po něm v roce 1955 lakýrník aut z Atlanty Eldon Edwards, který ji přetvořil na „US. Klans, Knights of the Ku Klux Klan“. Byla to největší organizace v padesátých letech, sdružující asi 15 tisíc členů. Konkurenční Klan založil mj. Asa „Ace“ Carter  v Alabamě a nazval jej „Original Ku Klux Klan of the Confederacy“. Tato organizace se vyznačovala brutálními útoky. Cílem násilného napadení se stal i černý zpěvák Nat King Cole. V roce 1957 Carterův Klan unesl, mučil a vykastroval náhodně vybraného Afroameričana. Carter však byl krátce poté zastřelen „vlastními lidmi“ kvůli finančním sporům v Klanu. Jiný klansman (člen od roku 1942) Jesse Stoner byl v čele organizace, pojmenované  nejprve „Christian Anti-Jewish Party“ a poté „The  Christian Knights of the Ku Klux Klan“.

Edwards v roce 1960 zemřel a jeho nástupce Robert Lee „Wild Bill“ Davidson nedokázal díky své neschopnosti udržet organizaci v odpovídajícím chodu. Vytvořila se konkurenční frakce „Knights of Alabama“, kterou založil bývalý člen „U.S. Klans…“ Robert Shelton. Po vnitřních sporech v „U.S. Klans..“ se z iniciativy Velkého Draka Georgie Calvina F. Craiga po dohodě se Sheltonem přesunulo 90% členstva do nové organizace, nazvané „United Klans of America“ (UKA). V jejím čele po setkání v Indiana Springs 8. 7. 1961 stanul právě Shelton s titulem Imperial Wizard. Organizace měla do poloviny šedesátých let zřejmě kolem 35 000 členů a stála za většinou násilných činů a vražd v tomto období (patřili k ní vrazi černého poručíka Lemuela Penna i bílé bojovnice za lidská práva Violy Gregg Liuzzo). (Arjet 1999). UKA byly hlavním cílem „protiofenzívy“ FBI, která je masivně infiltrovala svými agenty. Konkurenčními organizacemi vůči UKA byly v šedesátých letech např. „Federation of Klans“ (vedl ji James Veneble) či „White Knights of Mississipi“ (vedl je Samuel Holloway Bowers). Všechny části KKK měly v polovině šedesátých let asi 40 000 členů.

Vůči brutální činnosti KKK se však v USA i ve světě vzedmula vlna odporu, která vedla k právnímu postihu mnoha klansmenů, totální ztrátě podpory ve veřejnosti a následnímu úpadku vlivu. Podle FBI byl celkový počet členů Klanu v roce 1974 asi 1500 (Arjet 1999).

Někteří aktivisté KKK však v sedmdesátých letech navázali kontakty s neonacistickými organizacemi v SRN a na pozvání Klanu navštívil USA v roce 1976 i ultrapravicový terorista Manfred Roeder (Informationsdienst gegen Rechtsextremismus 2001). Na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let se v USA objevuje nová vlna pravicového extremismu, vyvolaná mj. přistěhovalectvím z Mexika a z dalších latinskoamerických zemí. Není však spojená pouze s KKK (resp. jeho různými frakcemi), ale i s neonacistickými a skinheadskými organizacemi či s bizardními náboženskými rasistickými sektami atd. Přesto se hovořilo i o „čtvrté éře“ Klanu. Samotný KKK se rozdělil do mnoha (mnohdy zcela marginálních) frakcí. Řada z nich se přiklonila i k neonacismu, jiné se zaměřily na křesťanskou dimenzi původní ideologie. Další organizace cíleně nabývaly podobu paramilitárních skupin. V návaznosti na problematickou „lidskou kvalitu“ mnoha novodobých klansmenů se objevila idea souběžného „pátého Klanu“, ve kterém by byla sdružena skutečná elita (takový KKK by tedy neměl být masovým hnutím dle původních Forrestových idejí). Pátý klan měl aktivně dostávat podporu ze „čtvrtého klanu“ a získávat z něj nejlepší členy. Prezentoval se jako avantgarda budoucí rasisticko-fašistické strany, v níž by se sjednotili vrcholní představitelé různých částí americké ultrapravice (Martin 1996: 75-76). Tyto představy však zůstaly nenaplněny.

I v devadesátých letech a v novém století zůstal a zůstává KKK roztříštěn, alespoň některé frakce však vyvíjejí poměrně aktivní činnost (včetně organizovaného násilí). Dle pojetí jejich aktivistů probíhá nyní „šestá éra“ Klanu (část jich však „zůstává“ v páté). Celkový počet klansmenů je odhadován na 6000, frakcí je kolem 35. Antirasistická organizace Souhthern Poverty Law Center eviduje v současnosti následující frakce, resp. organizace navazující na původní KKK:

 

Tabulka 1: Organizace Ku Klux Klanu v USA (2000):

 

Alabama White Knights of the Ku Klux Klan

America´s Invisible Empire of the Ku Klux Klan

American Knights of the Ku Klux Klan

Aryan Christian Knights of the Ku Klux Klan

Aryan Knights of the Confederacy Ku Klux Klan

Bayou Knights of the Ku Klux Klan

Carolina Knights of the Ku Klux Klan

Confederate Crusaders

Confederate Knights of the Ku Klux Klan

Georgia Konfederate Knights of the Ku Klux Klan

Imperial Knights of America

International Association of the Knights of the Ku Klux Klan

International Keystone Knights of the Ku Klux Klan

Invisible Empire National Knights of the Ku Klux Klan

Invisible Empire, Pennsylvania Ku Klux Klan

Knights of the Ku Klux Klan

Knights of the Ku Klux Klan (Pennsylvania faction)

Knights of the White Kamelia

Knight Riders of the Ku Klux Klan

Kountry Knights of the Ku Klux Klan

Liberty Knights

Mississippi Royal Confederate Knights

Mississippi White Knights of the Ku Klux Klan

Mystic Knights of the Ku Klux Klan

National Knights of the Ku Klux Klan

New Order Knights of the Ku Klux Klan

North Georgia White Knights of the Ku Klux Klan

Northwest Knights of the Ku Klux Klan

South Arkansas Knights

Southern Cross Militant Knights of the Ku Klux Klan

Southern Mississippi Knights of the Ku Klux Klan

U.S. Klans, KKK Inc.

United Confederate Knights of the Ku Klux Klan

United White Klans

White Camelia Knights of the Ku Klux Klan

 

Zpracováno dle Southern Poverty Law Center: Active Hate Groups 2000.

 

Atomizováno je i celé pravicově extremistické spektrum v USA. Kromě zmíněných frakcí Klanu existuje ještě množství neonacistických, „patriotistických“, ultrakonzervativně „křesťansko-rasistických“ a dalších organizací (Southern Poverty Law Center 2001b), z nichž některé mají na KKK ideové i personální vazby. Části KKK se zase výrazně „nacifikovaly“. Nově vznikající skupiny však často nahlížejí na KKK jako na „přežitek“. Váží si jeho historie a tradic, avšak pochodování v róbách a kápích či provádění  komplikovaných rituálů označují za dětinské a nesmyslné. Např. představitel malé neonacistické organizace „American front“ v rozhovoru otištěném ve slovenském zinu Gardista v roce 1993 prohlásil, že KKK „dosáhl určitý stupeň politické síly, ale jeho dny se končí. Velmi obdivuji historii K.K.K., ale není to hnutí pro denšek“   (Gardista 1993: 24). I jedna ze zakladatelek organizace Hammerskins z Dallasu ironizovala mj. vystupování klansmenů v televizních pořadech s jejich „negramotnou řečí“, která údajně poškozuje hnutí, přestože ocenila jejich význam po americké občanské válce (Edelweis 1994: 17-18).

Význam pravicového extremismu je v USA na celostátní úrovni malý (samozřejmě není-li do této části spektra počítána konzervativní část Republikánů či americké „New Right“, což levicoví aktivisté a občas i sociální vědci činí). V některých lokalitách na Jihu USA ovšem mohou určité krajně pravicové skupiny nabývat dílčího vlivu.

Americká ultrapravice má díky „příznivému“ právnímu prostředí a výraznému rozsahu svobody projevu možnost volně distribuovat svoji propagandu, čehož rasistické a neonacistické organizace využívají  i k propagační a obchodní činnosti směřované mimo území USA (včetně rozsáhlého využití internetu - řada rasistických a neonacistických stránek z Evropy je umístěna u amerických provozovatelů).

Pobočky těchto organizací vznikají i v dalších zemích, což byl i případ v USA málo významných neonacisticky orientovaných Templar Knights of Ku Klux Klan – TKKKK („Templářských rytířů Ku Klux Klanu), jejichž české pobočce je věnována zvláštní kapitola. Tuto skupinu založil zřejmě koncem osmdesátých let ve městě Port St. Lucy ve státě Florida J. D. Alder. Její část působila i ve městě Owensboro v Kentucky (Heuer 1999). Propagandistickou činností získal Alder příznivce  v Evropě. Podle informací švédského klansmana vystupujícího pod nepravým jménem Eric Andersson (který podle vlastních slov založil TKKKK ve Švédsku sotva dvacetiletý v roce 1993) existovaly pobočky této organizace kromě Švédska v Srbsku, Norsku a v České republice, plánováno bylo jejich založení i ve Velké Británii, Francii a v Dánsku (Templar Knights of Ku Klux Klan 1994-95?: 19-20). Tato organizace však nezískala širší zázemí. V USA byl J.D. Alder neoblíben představiteli ostatních  frakcí Klanu, protože často vystupoval (resp. „exhiboval“) v různých televizních pořadech a mluvil o vnitřním životě této organizace. V roce 1997 v pořadu „Jerry Springer Talk Show“ oznámil, že odkládá róbu Klanu, aby se mohl plně věnovat nacionálnímu socialismu. To znamenalo zřejmě definitivní konec TKKKK, přičemž členové evropských organizací již předtím buď ultrapravici opustili, anebo se angažovali v jiných seskupeních.

V současnosti na evropském kontinentu působí „European White Knights of Ku Klux Klan“ („Evropští bílí rytíři Ku Klux Klanu“), kteří zřejmě alespoň částečně personálně navazují na bývalé evropské struktury zmíněných TKKKK. Označují se za vlasteneckou bratrskou tajnou organizaci. Vyznávají nadřazenost bílé rasy. Jednotlivá království (tvoří je však vždy pouze několik osob) se nacházejí v Německu, Rakousku, Švédsku a ve Flandrech (European White Knights of Ku Klux Klan 2001). I jiné organizace Klanu působí mimo americké území. Např. „Imperial Knights of America“ na své webové stránce vykazují „Realmy“ v Itálii a ve Francii, jako „Empire“ se označují jejich pobočky v Austrálii, Německu, Velké Británii, Jižní Africe a na Novém Zélandu (Imperial Knights of America 2001). Vliv americké ultrapravice (včetně KKK) se ovšem neprojevuje pouze zakládáním poboček organizací, ale i inspirací pravicových extremistů z různých zemí při hledání názvů pro veřejně působící i podzemní skupiny a překládáním a přebíráním programů a ideologických pamfletů, vypracovaných americkými organizacemi. V tomto směru má nezanedbatelnou roli i programatika, rituály i symbolika KKK, poutající pozornost i kvůli celkové mystičnosti a „hrůzné“ pověsti, která Klan provází, což podněcuje některé aktivisty krajní pravice k následování.

 

Program, organizace a symbolika Ku Klux Klanu

 

Název Ku Klux Klan je odvozen z řeckého slova „Kuklos“ („kruh“). Ve spojení se slovem „Klan“ má značit sounáležitost „bílých lidí“. Aby mohlo být slovo „kuklos“ použito v anglickém názvu, bylo v odpovídající výslovnosti a transkripci rozděleno do dvou slov „Ku“ a „Klux“. Skotský původ zakládajících členů předurčil psaní slova „Klan“ (ve spisovné angličtině by se mělo psát „clan“).  Přestože po znovuobnovení Klanu se tři písmena K interpretovala mj. jako „Kill, Kill, Kill“ i v řadě dalších významů, neodpovídá to původnímu pojetí

Programem KKK bylo a je především prosazovat zájmy a nadřazenost bílých lidí, resp. v původním pojetí bílých protestantských Američanů. Klan byl přinejmenším od Simmonsových dob ostře protižidovský a protikatolický. Rozvíjel dle jeho názoru rasové, občanské, vlastenecké a křesťanské ideály (Ku Klux Klan 1915). Jak již bylo uvedeno výše, některé frakce přebíraly ve fázích novějšího vývoje i neonacistické ideály. Mimoamerické organizace Klanu zapracovaly do „obecné“ rasistické ideologie i „domácí“ ultrapravicové motivy. Např. „European White Knights of Ku Klux Klan“ ve své ideologii spojují odinismus s křesťanstvím (srovnávají např. podobnost  Ježíše a Thora, Jidáše a Lokiho apod.) (European White Knights of Ku Klux Klan 2001). Již zmíněný Erik Anderson z TKKKK však k problematice křesťanství a odinismu uvedl: „já nejsem odinista nebo něco jako křesťanský šašek. Jsem zastáncem Stvořitelovy církve a jsem závislý na Stvořitelově náboženství“ (Templářští rytíři Ku Klux Klanu 1994-95?b). Stvořitelova církev („World Church of Creator“) je v podstatě neonacistickou náboženskou sektou. 

KKK se vnímal a vnímá jako tajná organizace a již na prvním velkém shromáždění v roce 1867 zavedl různé vlastní rituály a symboly, často vycházející z řecké mytologie. KKK se označuje jako „Invisible Empire“ („neviditelná říše“) – v tomto pojmu bylo nejprve obsaženo území USA a později i další části  světa, kde KKK působí. Platí zde vlastní zákony a pravidla. Neviditelná říše je rozčleněna do čtyř rovin. V první a druhé éře byla zcela dole „Den“ (skrýš, doupě), poté následovala „Province“ (provincie), nad ní se nacházelo „Dominion“ (država) a konečně „Realm“ (království), dohromady tvořící již zmíněnou „Empire“ (říši). Důstojníci, kteří na jednotlivých úrovních vedli tuto tajnou armádu, byli „Grand Wizard“, „Grand Dragoon of the Realm“, „Great Titan of the Dominion“, „Grant Giants of the Province“ a „Grand Cyclopes of the Den“. Ve třetí éře byla v různých Klanech zavedena jako nejnižší jednotka i Klavern (na jejím čele stojí důstojník nazývaný Exalted Cyclop). Vůdčí činitel se např. u National Knights of Ku Klux Klan jmenoval Imperial Wizard, v jiných frakcích se však může nazývat i odlišně. Funkcí a hodností je však v KKK mnohem větší množství. Setkání členů na nejnižší úrovni (tj. na „Klavern“) se nazývají „Klonklave“, na úrovni „Dominion“ nesou název „Klonverse“ a na úrovni „Realm“ se jmenují „Klorero“. Klan zavedl i vlastní kalendář s názvy měsíců, týdnů a dnů. Velmi „mysteriózní“ a formalizované jsou procesy příjímání nových členů i další rituály (Martin 1996: 157-177).

Vlajka KKK má tvar trojúhelníku, v němž  je u zobrazení černého draka vepsáno heslo „Quod semper, quod ubique, quod ad omnibus“. Symboly organizace jsou „Blood Drop“ (kapka krve), která má značit krev Ježíše Krista, prolitou za bílou árijskou rasu a „Crosswheel“ (křížové kolo), což je symbol rytířů a byl ve větší míře popularizován až ve třetí éře klanu. Má symbolizovat křesťanský kříž, kolo tvorstva, kruh spojení, pohyb, ale také starobylý symbol Árijců pro slunce a světlo (White Rock Music 1993-94a?: 8). Jako důležitý symbol je užíván ohnivý (hořící) kříž, tzv. „Fire Cross“, zapalovaný mj. před obydlími obětí Klanu. Má reprezentovat ideály křesťanské civilizace, přičemž podpálení není znesvěcením, ale znázorňuje záblesk kříže ve smyslu „planoucího ducha“ západní křesťanské civilizace (Knights of the Ku Klux Klan 2000). Užívání ohnivého kříže odkazuje i na tradice skotských klanů. Od druhé éry Klanu provází organizaci i zobrazení „Night Rider“ („Noční jezdec“), tj. uniformovaný klansman na koni, který v ruce drží planoucí pochodeň. Původ symbolu je potřeba hledat pravděpodobně v Ohiu v roce 1920, kde se teroristická skupina černě oděných jezdů KKK specializovala na násilné noční přepady (Southern Poverty Law Center 2001a). Nacistické části Klanu využívají tzv. „Thunderbolt“ (blesk, úder blesku).  V podstatě zobrazuje dvě vzájemně propojené „Sig-Rune“, které byly  symbolem jednotek SS (Southern Poverty Law Center 2001a).

Symboly Klanu jsou i číslice, resp. šifry 311 a 33/6 (popř. 33/5). Šifra 311 znamená tři krát jedenácté písmeno v anglické abecedě, kterým je K. Tři K jsou tedy zkratkou Ku Klux Klanu. V šifře 33/5 či 33/6 je pro pochopení jejího významu nutné číslici 33 vydělit třemi, čímž dostaneme 11, resp. jedenácté písmeno v abecedě K, a třemi K tedy opět zkratku Klanu. Číslice 5 nebo 6 označují stávající éru KKK (Center for the Study of Hate and Extremism 2001). Vyjádření sympatií ke KKK se provádí i vztyčením ruky obdobně jako při nacistickém pozdravu, přičemž jsou však napjaté pouze tři prsty – což opět odkazuje k pozicím písmene K v abecedě.

Uniformou  Klanu je bílá róba a kápě. Tyto součásti oděvu údajně nejsou nošeny za účelem skrývání se při provádění činnosti organizace, ale mají znázorňovat v kontextu křesťanské tradice pokoru a anonymitu při realizaci božího díla, resp. odevzdání se bohu, národu, víře a Klanu (Knights of the Ku Klux Klan 2000). Současně však kápě umožňuje i to, aby klansman zůstal nepoznán a nebyla napadána jeho rodina.

 

Ku Klux Klan a ideová výbava českých pravicových extremistů

 

Činnost KKK byla na českém území v období komunismu relativně často popisována v publicistických pracích i uměleckých „anagažovaných“ dílech o USA, čímž byla cíleně vytvářena představa „zlého“ rasistického státu. O KKK psali i překládaní „pokorokoví“ američtí beletristé. Význam Klanu byl přitom nadhodnocován. Známost KKK je však zapříčiněna i jeho dlouhou historií a charakteristickými  „vnějšími atributy“ (kápě, róby apod.), které v návaznosti na aktivity organizace byly a jsou poměrně vděčným tématem mediální i umělecké prezentace nejenom v komunistických zemích. Avšak mj. i díky komunistické propagandě existuje dodnes v širší veřejnosti v ČR určité povědomí o existenci KKK, což nelze říci o dalších rasistických a neonacistických militantních organizacích z USA, Německa a dalších zemí. Již v počátcích komunistické éry v Československu byl KKK využívaným „symbolem zla“. Např. v propagační brožurce vydané při příležitosti známého „babického případu“ z roku 1951, v němž byli souzeni antikomunističtí aktivisté (byla jim kladena za vinu vražda komunistických funkcionářů v horáckých Babicích), se mj. uvádělo: „Celý způsob zločinů, provedených touto teroristickou organizací, jasně ukazuje, jakých method užívají tito zrádci: Americký způsob života, gangsterství a methody Ku-Klux-Klanu“ (Opavský 1951: 18-19). Na činnost KKK bylo upozorňováno v průběhu celého komunistického období. I po roce 1989 se v masmédiích a v kulturní sféře objevují informace o jeho působení. 

Negativní pověst, provázející KKK, však paradoxně přitahuje různé militantní ultrapravičáky (především mladého věku), u nichž je mnohdy výraznou motivací jejich jednání protest proti většinovému komplexu názorů a životního stylu, spojený s příklonem k rasistickým, násilnickým a dalším nedemokratickým hodnotám. Rituály, uniformy a konspirativní činnost Klanu současně vyhovují „bojovnému“ pseudoromantismu, který lze nalézt v myšlení a jednání řady pravicových extremistů.

Pro světové i české „bílé“ pravicové extremisty je navíc významným zdrojem inspirace boj americké Konfederace ve válce Severu proti Jihu, na který nazírají rasistickým prizmatem střetnutí „dobrých“ hospodárných jižanských otrokářů se „zlými“ severními „ziskuchtivými pseudohumanisty“ (Blood & Honour Division Bohemia 1996a: 9-12). Americká občanská válka je pro ně dílčím předobrazem toho, co přijde, až nastane RAHOWA (Race Holy War – Svatá rasová válka), na níž se spolu s „bílými kolegy“ v jiných zemích západního světa připravují. Jejich oblíbeným symbolem je proto i tzv. jižanská vlajka, jejímuž významu jsou mj. věnovány i samostatné články v zinech (Valkýra 1996: 6-7). KKK je tedy chápán i jako nositel „pozitivních“ rasistických tradic Jihu.

Již při konstituování pravicového extremismu v českých zemích na přelomu osmdesátých a devadesátých let byly čerpány informace o KKK z dostupných pramenů „komunistického původu“. Postupně však došlo k navázání přímých kontaktů s aktivisty ultrapravice v západní Evropě i USA, od kterých bylo získáno množství propagačních materiálů, mj. i o KKK, resp. o jeho současných frakcích. V současnosti je „nejsnadnější“ cestou, jak proniknout k materiálům Klanu, internet, kde má většina frakcí KKK vlastní stránky. Rozšířenější znalost angličtiny než ostatních cizích jazyků mezi českými ultrapravičáky předurčuje i větší zájem o materiály organizací z anglicky mluvícího světa.

Stručné popisy vývoje KKK (především jeho první a druhé éry) byly několikrát otištěny v českých zinech ultrapravicových skinheadů (Ragnarok No 1 1995: 5, Blood & Honour Divison Bohemia 1997a: 3-5). V nich je často zobrazována i symbolika KKK či kresby klansmenů (většinou kopírované z importovaných podkladů). Např. na titulní straně pátého čísla zinu Legie cti, vydávaného stejnojmennou militantní organizací působící na severu Moravy, je portrét klansmana v kápi a róbě se symbolem „Bloodrop“. Klansman ukazuje prstem na potencionálního čtenáře. Pod zobrazením je napsána výzva „I ty bojuj za naši myšlenku“. V zinu jsou poté v článcích „Hořící Missisipi“ (chybně napsáno v citovaném zinu, správně má být Mississippi) a „Atentát na Kinga“ oslavovány vraždy amerických bojovníků za občanská práva Andrewa Goodmana, Jamese Chaneyho a Michaela Schwernera v roce 1964 a Martina Luthera Kinga v roce 1968 (Legie cti 1998: 4-7). Fotografie tří klansmenů držících vlajku se symbolem KKK se nachází i na titulní straně zinu „Sword of victory“, který vyšel pravděpodobně v Praze v roce 1999. Na zadní straně obálky zinu Patriot z roku 1993 je mj. prostřednictvím zobrazení klansmana „řešen“ spor rasistických a antirasistických skinheads, tzv. SHARPs (Skinheads Against Racial Prejudice – skinheads proti rasovým předsudkům). Klansman a rasistický skinhead stojí na obrázku u lynčovaného SHARP-skinheada, kterému na krku visí nápis „RACE TRAITOR“ („zrádce rasy“) , přičemž celý „výjev lemuje nápis ironizující zkratku SHARP, vysvětlenou zde jako „Scum Hanged After Racist Prevail“ („Odpad pověšený po vítězství rasistů“) (Patriot 1993).

KKK je i častým tématem písní ultrapravicových skineadských skupin. Zpívaly o něm např. hodonínská skupina Agrese 95 v písni K.K.K. ( „…Rytíři noci bíle/Ku Klux Klan/jedou na koních k cíli…) (Blood & Honour Divison Bohemia 1996b), pražská skupina Vlajka  v písni „Pod vlajkou klanu“ („…Neviditelná říše rytířů Ku Klux Klanu/bojuje za rasu a národ/bratře zvol si tu správnou stranu/boj pod vlajkou Ku Klux Klanu) (Vlajka 1995), plzeňský Conflict 88 v písni „Klan“ („Ku Klux klan/zničí negra navždy)(Blood & Honour Divison Bohemia 1997b), pražský Útok v písni „K.K.K.“ („Ku Klux Klan/bílý muž a bílá žena/do boje jdou bez zábran…“) (Útok 1997) či Apartheid rovněž v písni „KKK“ („čistoty symbol/Ku Klux Klan/hrdý a bílý/Ku Klux Klan.“) (Blood & Honour Divison Bohemia 1998b). Člen posledně jmenované skupiny v rozhovoru pro časopis Phoenix, vydávaný Blood & Honour Divison Bohemia, o zmiňované skladbě uvedl: „Pocta pro tuto organizaci. Dle našeho názoru jedni z nejlepších ze všech dob, pro symbol čistoty, síly a bratrství“ (Blood & Honour Divison Bohemia 1998a: 15). KKK je i motivem různých doplňků oblečení ultrapravicových skinheads (triček, nášivek apod.), v této subkultuře jsou používány i číselné symboly a pozdravy Klanu. Několikrát byl zapálen i tzv. „Fire Cross“, mj. přesně rok po vraždě súdánského studenta na strahovských kolejích v Praze.

 

Činnost Ku Klux Klanu v České republice

 

KKK se stal nejenom častým tématem článků v zinech a textech písní, ale inspiroval české pravicové extremisty i při zakládání militantních organizací.  Již koncem roku 1990 požádala ministerstvo vnitra o registraci organizace pod názvem „Neviditelná říše rytířů KKK“, avšak žádost jim byla zamítnuta. (Dokumentační středisko pro lidská práva 1996: IV). Podle údajů potvrzených pouze z jednoho zdroje se jednalo o tři osoby staršího věku z jednoho moravského města, které navázaly písemný styk s frakcí KKK v USA. Následně jim byly poštou zaslány kápě i propagační a instruktážní materiály. Tato skupina poté dokonce údajně zapálila „ohnivé kříže“ před rómskými obydlími. Bezpečnostní složky prý našly u těchto osob i kápě Klanu, avšak tyto se je snažily přesvědčit, že jde o mikulášské masky. Zmíněná skupinka brzy zanechala činnosti.

V březnu 1991 vznikla v Praze neregistrovaná skinheadská organizace nazvaná „Bedford“ (podle prvního Velkého čaroděje KKK). Působila nejdříve v Praze 9, poté se rozšířila na celou Prahu a v Berouně vznikla i její sesterská organizace pod názvem „Forrest“ (další část jména Nathana Bedforda Forresta) (Mazel 1998: 258-260). Bedford a později i Forrest vydávaly časopis „Prosecký list“. Na obálce sedmého čísla z roku 1992 byl keltský kříž, doplněný o nápis „Nic než národ“. Převážnou část obsahu tvořily informace, varující před „židovským nebezpečím“. Na jedné straně byla fotografie muže ve skinheadském oblečení a s černou kuklou na hlavě, který v ruce držel pistoli. Nad ním byl nápis „Pocítíš hněv bílých mas“. V některých materiálech organizací monitorujících pravicově extremistickou scénu se uvádělo, že Bedford byl tvořen kališnickými skinheady, z nichž později v roce 1994 vzniklo občanské sdružení Vlastenecká liga (Hnutí občanské solidarity a tolerance 1994: 1). Členové Vlastenecké ligy ovšem tato tvrzení rozhodně odmítají. Avšak anarchistické časopisy Autonomie  a A-Kontra otiskly v roce 1994 rozhovor s předsedou VL Ludkěm Martinovským, který zde uvedl, že dřívějšími názvy Ligy byly „Bedford“, Česká národní fronta“ a „Liga Čechů“ a dále konstatoval: „Naše organizace byla založena 1. 3. 1991 pod jménem „Bedford“, kde se sdružovali čeští fašisté. Díky zvyšování intelektuálního potenciálu v řadách organizace jsme se dopracovali k vyššímu stupni organizace a vyjasnili si cíle. To už byla „Česká národní fronta“ (A-kontra 1-2 1994: 4)

Nejvýznamnějším projevem přímého působení Ku Klux Klanu v České republice byla v polovině devadesátých let činnost pobočky organizace Templar Knights of Ku Klux Klan (TKKK), o jejímž vývoji v USA a v Evropě byly zmínky již v předchozích kapitolách. Část českých militantních skinheadů patrně získala ze západní Evropy informace o této organizaci a navázala kontakt s jejími členy. Vyvrcholením bylo založení českého „Realmu“, které proběhlo pravděpodobně v roce 1993. Za celou dobu existence tvořilo TKKKK pouze několik jednotlivců z řad ultrapravicových skinheads, a to především ve dvou městech – v Brně a v Novém Jičíně.  Z Brna pocházel i Velký drak Království Česká republika – tohoto poněkud paradoxního titulu užíval ve svých nařízeních (Templářští rytíři Ku Klux Klanu 1994-95?d). V Novém Jičíně se TKKKK sjednotili kolem distribuční firmy ultrapravicových materiálů White Rock Music, provozované jedním z místních skinů. Ten vydával i ziny White Warriors, White Rock Music a Awake! V zinu White Warriors No 5. (na jehož obálce je znázorněn klansman držící vlajku Konfederace, za nímž je „Fire Cross“) asi z roku 1993 již směřoval jeden z tradičních pozdravů „JD Alderovi na Floridu (White Rock Music 1993-94?b: 1). V zinu však byly podrobné informace i o dalších amerických neonacistických seskupeních, konkrétně o „The SS Action Group“, „International Aryan Movenment – Aryan Action Line“ a „White Aryan Resistance“. TKKKK byla věnována i jedna stránka v neonacistickém zinu Awake! (White Rock Music 1993-94?: 8), kde byly jinak mj. uveřejněny oslavný článek na Rudolfa Hesse, seznam spisovatelů židovského původu a na titulní straně fotografie Adolfa Hitlera při projevu s nápisem „We speak the truth“ („mluvíme pravdu“). Další číslo White Warriors No 6 vyšlo již pod hlavičkou TKKKK. Na obalu byl opět znázorněn klansman, tentokráte se samopalem v ruce. Zine začínal nacistickými hesly jako „Ein Volk, ein Reich, ein Führer!“, obsahoval mj. rozhovor s francouzským ultrapravicovým aktivistou jménem Michel-Roch Faci (který údajně bojoval na chorvatské straně v průběhu války na území bývalé Jugoslávie), článek zpochybňující holocaust i program „11 bodů nacionálního socialismu“, vypracovaný Ligou árijského odporu. Na závěr zde bylo uvedeno: „Templářští rytíři Ku Klux Klanu a náš tisk White Warriors sledují politickou nacionálně socialistickou doktrínu a publikují politické názory a články. Existujeme pro podporu a službu nacionálnímu socialismu. Věříme, že jedině nacionální socialismus je myšlenka pro budoucnost bílé árijské rasy a našich bílých dětí. Jsme templářští rytíři z České republiky a bratři našich přátel z Ku Klux Klanu. Jsme Klansmani, protože chceme pomoci hájit, bránit a povýšit bílou árijskou rasu!“ (Templářští rytíři Ku Klux Klanu (1994-95?a). Paradoxně však v rozkazu českého Velkého draka (rozkaz však byl zjevně velmi nedokonale přeložen z angličtiny) bylo uvedeno, že musí „být ukončeno veřejné propagování Klanu jako nacionálně socialistické organizace nebo organizace podobného typu. Musíme brát v potaz Bratry, kteří v ideje Nacionálního Socialismu nevěří a rovněž tím zmateme řady nepřátel“ (Templářští rytíři Ku Klux Klanu 1994-95?d). V dalším časopise, vydávaném českou pobočkou TKKKK, který se jmenoval Thunderbolt, se mj. uvádělo, že heslem členů této organizace je: „Kniha a zbraň = správný Klansman“. V zinu bylo obsaženo i varování a výzva k zabití jednoho z amerických „zrádců Klanu“ – D. Bruna, který údajně udal některé adresy členů KKK a dalších organizací „Anti Defamation League“ (Lize proti pomluvám). Problémy domácí scény byly řešeny v článku „Liga Kalichu“, zaměřeném proti kališnické Vlastenecké lize. Za „zrádce rasy“ byla označena modelka Claudia Shiffer kvůli svému sňatku s „židem Copperfieldem“. Radost vyjádřili čeští klansmeni nad úmrtím spisovatele Ladislava Fuchse, o kterém mj. uvedli: „Konečně nastal čas, kdy bude v pekle trpět za své napáchané lži a ukrutnosti s jakými líčil bílý árijský národ“ (Templářští rytíři Ku Klux Klanu (1994-95?b: 25). Organizace vydávala i interní Newsletters. Na kloreru byly řešeny mj. otázky, kdo zajistí kalich, dýku, meč či obřadní víno na Rally, jak  zbavit problematické členy  občanství v neviditelné říši, zda provozovat výdělečnou činnost výrobou a prodejem potištěných tužek a zapalovačů apod. (Templářští rytíři Ku Klux Klanu (1994-95?c).  Přijímání nových členů a jejich uvádění do důstojnického stavu probíhalo rovněž podle tradičních rituálů Klanu. Činnost TKKKK v ČR trvala zhruba dva až tři roky. Od poloviny devadesátých let nejsou potvrzeny aktivity této ani dalších frakcí Klanu v ČR, což ovšem neznamená, že by byly zcela vyloučeny. Česká pobočka i americké centrum TKKKK byly propagovány i na Slovensku v zinu Gardista (Gardista 1993: 7-8). V této zemi však ve stejném období působila organizace „Klan Slovenských Rytierov“, která sama sebe vnímala jako pobočku KKK (není však známo, jaké frakce) (Edelweis 1994: 2, 5-6).

Podle nepotvrzených údajů se ve druhé polovině devadesátých let v rámci americké komunity v Praze, která je jinak známá spíše zastáváním „levicově-liberálních“ názorů, měl vyskytovat i přinejmenším jeden člen KKK z USA. Prý vstoupil i do kontaktu s pražskou ultrapravicovou skinheadskou scénou, pravděpodobně však pouze krátce a bez výraznějšího vlivu.

TKKKK přitom nebyli jedinou pobočkou americké ultrapravicové organizace či transnacionální organizace z USA, která působila po roce 1989 na českém území. Mnohem většího významu dosáhla v rámci ultrapravicové scény činnost Bohemia Hammerskins (BHS). Hammerskins vznikli jako elitní organizace rasistických skinheads v USA v roce 1988 v Dallasu. Postupně začaly jejich pobočky působit v řadě zemí světa, včetně České republiky (zde se konstituovali v roce 1993).  BHS se stala zhruba v letech 1993-1996 dominantní organizací v rámci militantní skinheadské scény. Pořádala většinu koncertů a pod její hlavičkou vycházelo několik zinů. Zhruba od roku 1997 však přepouštěla pozici obdobné organizaci s původně „britskými kořeny“ - Blood & Honour Division Bohemia. BHS postupně utlumili činnost a jejich členská základna a organizační struktura se zřejmě zcela rozpadly.

Několik jednotlivců se v polovině devadesátých let (patrně nezávisle na sobě) pokusilo v ČR založit bez výraznějších dopadů pobočku americké militantní organizace White Aryan Resistance (WAR – Bílý árijský odpor), není však zcela jasné, zda po kontaktu a se souhlasem amerického ústředí. V materiálech BHS byly nabízeny i materiály WAR. Jeden z pokusů o českou frakci této organizace byl veden spíše „obchodními“ zájmy zakladatele, který zřídil na WAR v Brně i vlastní P.O. BOX. Jako pobočku ženské ultrapravicové organizace Women for Aryan Unity (WAU), rovněž původem z USA, zřejmě pojímaly svoji organizaci i tzv. Árijské sestry, které založilo několik mladých žen ze skinheadské scény kolem roku 1996 rovněž v Brně. Občanské sdružení Národní aliance, které vzniklo v roce 1998 a v roce 2000 bylo ministrem vnitra rozpuštěno, dílčím způsobem využívalo symboliku americké neonacistické organizace National Alliance. Je zajímavé, že i jeden z prvních pokusů o vytvoření militantní rómské organizace na obranu proti skinheadským  útokům byl inspirován z USA, když ve Znojmě pojmenovalo několik mladých Rómů koncem devadesátých let svoji skupinu podle organizace amerických Afroameričanů „Black Panthers“.

 

Závěr

 

KKK dílčím způsobem ovlivnil ideovou i organizační podobu české militantní ultrapravice po roce 1989. Většího významu než přímá činnost pobočky TKKKK s minimálním počtem členů, která díky důslednému dodržování rituálů nabývala mnohdy až komických rysů (čímž samozřejmě nelze snižovat nebezpečnost extremistického, rasistického a neonacistického vyznění jejich ideologie), dosáhlo vyznávání  „kultu“ KKK bez vazby na organizační struktury této organizace. KKK platí v militantní ultrapravici za uznáníhodný zdroj ideové i strategické inspirace. V tomto směru nelze do budoucna vyloučit další založení poboček některé z frakcí KKK v ČR. Nepůjde však o dominantní proud českého pravicového extremismu, ale spíše o malé konspirativní skupinky, které se však mohou uchylovat i k násilné činnosti.

 

 

 

 

 

 

Použité prameny a literatura

Materiály z pravicově-extremistického prostředí

Bedrford/Forrest (1991): Prosecký list č. 7.

Blood & Honour Divison Bohemia (1996a): Skinhead Pride No. 8.

Blood & Honour Divison Bohemia (1996b): Agrese 95:Povstaň!, MC.

Blood & Honour Divison Bohemia (1997a): Phoenix No. 5.

Blood & Honour Divison Bohemia (1997b): Conflict 88: Braň se!, MC.

Blood & Honour Divison Bohemia (1998a): Phoenix č. 8.

Blood & Honour Divison Bohemia (1998b): Apartheid: Svatá válka, MC

Edelweis No. 6 (1994).

European White Knights of Ku Klux Klan (2001). http://germany.europeanwhiteknights.com 3. 7. 2001

Gardista č. 1 (1993).

Imperial Klans of America (2001): Web Sities & Contacts. http://www.kkkk.net/index1.html. 3. 7.2001

Ku Klux Klan (1915?): Ideals of the Ku Klux Klan. http://www.lib.msu.edu/spc/digital/radicalism/hs2330.k63k84/001.htm. 26. 5. 2000.

Legie cti (1998): Legie cti č. 5.

Patriot No. 4. (1993).

Ragnarok No. 1 (1995).

Sword of Victory (1999).

Templářští rytíři Ku Klux Klanu (1994-95?a): White Warriors No. 6.

Templářští rytíři Ku Klux Klanu (1994-95?b): Thunderbolt.

Templářští rytíři Ku Klux Klanu (1994-95?c): Zápis klorera.

Templářští rytíři Ku Klux Klanu (1994-95?d): Rozkaz Velkého Draka království Česká republika.

Útok (1997): Poslední boj 1993-1997, CD.

Valkýra č. 2 (1996).

Vlajka (1995): Slovanská hráz 1990-1995. MC.

White Rock Music (1993-94?a): Awake!

White Rock Music (1993-94?b): White Warriors No 5.

White Rock Music (1993-94?c): Interní a propagační materiály.

Materiály osob a organizací, monitorujících pravicový extremismus:

A-kontra 1-2 (1994).

Antifa Info Bulletin. Number 144. (1997. http://www.burn/ucds.edu/archives/ats-1/1997.Nov/0008.html. 9. 11. 1997.

Center for the Study of Hate and Extremism (2001): Hate Graphics. http://www.hatemonitor.org/hate_graphics.html. 8. 6. 2001.

Dokumentační středisko pro lidská práva (1996): Výběr z informačního servisu, č. 13-14.

Informationsdienst gegen Rechtsextremismus (2001): Lexikon-Ku-Klux-Klan (KKK). http://www.idgr.de/lexikon/stich/k/kukluxklan/kkk.html . 3. 7. 2001.

Heuer, J. (1999): Hate Crimes- and the groups which commit them. http://mailman.pobox.com/pipermail/wm3/1999-July/007429.html. 17. 10. 1999.

Hnutí občanské solidarity a tolerance (1994): Rasistická a fašistická hnutí v České republice (informační materiál).

Southern Poverty Law Center (1997): A Hundred Years of Terror. http://osprey.unf.edu/dept/equalop/oeop11.htm. 3. 7. 2001.

Southern Poverty Law Center (2001): Active Hate Groups. http://www.splcenter.org/intelligenceproject/ip-2b.html. 3. 7. 2001.

Southern Poverty Law Center (2001): Symbols of Hate. http://www.splcenter.org/intelligenceproject/ip-hatesymbols.html. 26. 6. 2001.

Jiné materiály:

Opavský, J. 1951): Babice.  Svoboda, Praha.

Odborná literatura:

Arjet, R. (1999): History of the Ku Klux Klan. http://www.hatewatch.co.uk/klan/1 st_era.html. 26. 5. 2000.

Gregorovič, M. (1995): Kapitoly o českém fašismu. Fašismus jako měřítko politické dezorientace. Nakladatelství Lidové noviny, Praha.

Lipset, S. M., Raab, E. (1970): The Politics of Unreason. Right-Wing Extremism in America, 1790-1970. Harper Torchbook. New York. Evanston. San Francisco. Lonodn.

Martin, R. (1996): AmeriKKKa. Der Ku Klux Klan und die Ultrarechte in den USA. Rotbuch Verlag. Hamburg.

Mazel, M. (1998): Oponenti systému. In Fiala, P. (ed.): Politický extremismus a radikalismus v České republice. Masarykova univerzita. Brno, str. 117-289.