Středoevropské politické studie – Central European Political Studies Review
ČÍSLO 1, ROČNÍK III., ZIMA 2001, ISSN 1212-7817 - PART 1, VOLUME 3, WINTER 2001, ISSN 1212-7817
JIŘÍ VYKOUKAL, BOHUSLAV LITERA, MIROSLAV TEJCHMAN:
Východ. Vznik, vývoj a rozpad sovětského bloku 1944-1989.
Libri, Praha 2000, 860 stran.
Nakladatelství Libri vydalo v druhé polovině 90. let několik pozoruhodných historiografických publikací. Knihu pražských historiků Vykoukala, Litery a Tejchmana je mezi nimi možno řadit k těm zdařilejším. Tato kniha mapuje dějiny sovětského bloku v Evropě a jeho jednotlivých zemí v období od druhé světové války až k rozpadu na přelomu 80. a 90. let. Poněkud podivně znějící základní název práce je a zřejmě nutno chápat jako výsledek komerčních snah zmíněného nakladatelství, které vydalo již dříve knihu s názvem Západ. Spojené státy a Západní Evropa ve studené válce.
Kniha je rozdělena do čtyř základních úseků. První oddíl – “Stalinův stín” - se věnuje popisu sovětisace střední a východní Evropy. Autoři zde analysují situaci pozdějších států sovětského bloku za druhé světové války, přičemž docházejí k oprávněnému závěru, “že všechny země střední a východní Evropy, ať už stály na kterékoli straně, byly za druhé světové války ‘poraženy’” (s. 52). Popisují dále poválečné postavení evropských a světových mocností, které měly (nebo potenciálně mohly mít) vliv na uspořádání v “naší” části kontinentu. Hlavní důraz je pak logicky kladen na situaci SSSR, respektive na posouzení motivů a možností sovětské zahraniční politiky. Hlavní motiv geopolitické expanse Sovětského svazu do střední a východní Evropy pak nespatřují ve snaze importovat komunistickou ideologii, ale ve snaze zajistit sovětskou bezpečnost, tedy vyřešit tradiční ruský problém existence otevřené hranice se západní Evropou cestou rozšiřování svého vlivu a tím vytváření nárazníkového pásma (s. 78). Dále je v této části popisován průběh sovětisace v pozdějších zemích bloku, ale také ve státech, kde nakonec tento pokus selhal (Finsko, Řecko). Autoři se však nespokojili pouze s popisem událostí, ale pokusili se provést i určitou typologii modelů sovětisace podle míry sovětského vlivu v dané zemi a míry sovětisace místních variant Národní fronty a rovněž typologii podle průběhu a výsledku sovětisace. Na základě této typologie pak přesvědčivě ukázali, že sovětisace v jednotlivých zemích neprobíhala podle jednoho předem připraveného vzorce, ale že šlo o poměrně kreativní procesy, přizpůsobené konkrétním okolnostem ve státech, jejichž výčet byl dán potřebami sovětské bezpečnostní politiky. V tomto oddíle jsou dále charakterisovány rysy režimů tzv. lidové demokracie a posány konkrétní případy (Albánie, Bulharsko, ČSR, Jugoslávie, Maďarsko, NDR, Polsko, Rumunsko)
Druhý oddíl – “Poststalinský otřes” - popisuje období destalinisace v Sovětském svazu a jeho satelitech, přičemž je výklad koncentrován především na krisové momenty (rok 1956 v Maďarsku, rok 1968 v ČSSR etc.). Autoři sledují balancování středo- a východoevropských režimů “mezi póly nutné inovace a nutné stabilisace” (s. 469). Třetí oddíl, nazvaný “Rekonstrukce systému”, se věnuje období “neostalinismu” 70. a 80. let. Zatímco původní stalinská epocha přelomu 40. a 50. let byla charakteristická značnou mírou invence, představovala 70. a 80. léta pouze jakousi “udržovací” etapu. To se promítlo i v oblasti inovace ideologie, kdy byla sice nabídnuta doktrína tzv. rozvinutého socialismu na bázi využití výsledků vědecko-technické revoluce, ale tato ideologická slupka neskrývala takřka žádný konkrétní obsah. Autoři zde opět postupovali cestou popisu vývoje v jednotlivých zemích, přičemž se neomezili pouze na oblasti politiky a ekonomiky, ale věnovali se i národnostní problematice, kultuře a disidentskému hnutí, respektive (jako například v případě Maďarska a Polska) zrodu a vývoji širšího opozičního hnutí proti režimu.
Z hlediska politologického výzkumu zemí střední a jihovýchodní Evropy je nejcennější poslední oddíl “Rozpad”, který je však – bohužel – zároveň oddílem nejkratším. Opět je zde popsán vývoj v jednotlivých státech bloku, přičemž jako závěrečný mezník není brán automaticky jen annus mirabilis 1989, ale podle kontextu léta 1990 či 1991. Výklad se ovšem neomezuje na pouhou deskripci faktů, byť v mnoha případech (polské “kontraktové” volby 1989 etc.) velmi detailní. Snaží se také se sympatickou dávkou vědecké střízlivosti analysovat i vstupní podmínky a momenty, které ovlivňovaly průběh “demontáže” reálně socialistických režimů. V tomto oddíle také autoři nabízejí namísto závěru několik úvah nad fenoménem komunismu a nad tím, proč jeho krach tolik lidí zaskočil. Dotýkají se i problematiky složitého vztahu mezi komunismem, demokracií a předkomunistickou politickou tradicí zemí střední a jihovýchodní Evropy. Nenabízí přitom efektní (a tím mnohdy i laciné) závěry, spíše vybízí k dalším úvahám.
Vlastní text knihy je doplněn rozsáhlými přílohami. Jednak je zde k disposici formou přehledných tabulek chronologie nejdůležitějších událostí v zemích sovětského bloku v letech 1938-1992 (přičemž pro období 1938-1949 jsou uvedeny i Finsko a Řecko), jednak kniha obsahuje přehled personálního obsazení vedoucích stranických a státních funkcí bloku v letech 1945-1991. Samozřejmostí je jmenný rejstřík. Bohužel však chybí rejstřík věcný, který by jistě v mnoha případech práci s tak rozsáhlým textem mohl výrazně usnadnit.
Autoři prokázali, že i historiografické bádání může být podáno jazykem, který je veden nejen požadavkem odborné správnosti, ale také stylistické vytříbenosti a čtenářské zajímavosti. Právě zde recensovaná kniha prokazuje, že tyto ohledy v žádném případě nejsou ve vzájemném rozporu. Určité rozpaky může v této souvislosti vyvolávat snad jen neologismus “krizogenní” (s. 477). Polemiku je také možno vést o tom, zda překlad Demokratischer Aufbruch jako Demokratické hnutí, je tím nejzdařilejším. Redaktoři textu odvedli dobrou práci a tak není v knize mnoho tiskových chyb. Za zmínku snad stojí přehození zkratky svazu žen (správně DFB) a rolnické strany (správně DBD) v tabulce 16 (s. 122).
Za vážný nedostatek knihy (diktovaný snad nakladatelskou politikou) je však nutno označit naprostou absenci poznámkového aparátu. Na řadě míst v knize jsou publikovány skutečnosti a závěry, které by si zcela nepochybně zasloužily doplnit odkazy na materiály, z nichž byly čerpány. Tento nedostatek není možno nahradit ani jinak dosti bohatým seznamem vybrané literatury. Určitý problém představují také tabulky. Těch je v knize více než sto (přesně 101) a nabízí řadu dosti zajímavých údajů pro dokreslení traktované problematiky. V některých případech ne zcela pochopitelná je však skutečnost, proč byla při jejich sestavování dávána poměrně systematicky přednost materiálům západní provenience před prameny konkrétních zemí, jichž se tabulky týkají. V období komunistické nadvlády je takový postup vysvětlitelný zkresleností oficiálních údajů, není však jasné, proč například bylo nutno citovat výsledky prvních svobodných voleb v ČSSR z jiných pramenů, než je třeba československá statistická ročenka.
Poslední kritika, k níž tato práce vybízí, je skutečnost, že v roce 1991 vyšla v Ostravě kniha Vladislava Moulise, Jaroslava Valenty a Jiřího Vykoukala Vznik, krize a rozpad sovětského bloku v Evropě 1944-1989. Autoři publikace Východ nám jaksi opomenuli prozradit, jaký vztah má nová práce z roku 2000 ke knize starší, která je i přes svůj skromnější rozsah oné recensované publikaci v mnoha ohledech podobná natolik, že ji lze považovat přinejmenším za inspirativní vzor.
I přes tyto výhrady je však nutno hodnotit recensovanou publikaci jako cennou příručku k načerpání přehledných znalostí o vývoji sovětského bloku a jeho jednotlivých zemí. Pro pochopení současné politické situace v zemích “našeho” regionu je v mnoha směrech znalost historických východisek klíčová a tak může četba této knihy být prospěšná nejen pro historickou obec, ale také pro obec politologickou.