Schmidt. M., Tóth, Gy. L. (eds.):
Transition with contradictions - The case of Hungary 1990-98.
1. ed. Budapest, Kairosz Publishing Co. 1999. 421 s.
Libor Frank
Přechod k demokracii v postkomunistických zemích (především ve Střední a Východní Evropě) se po pádu komunismu stal jedním z velkých témat sociálních věd a dostal se do centra pozornosti řady vědců a analytiků. Důkazem této skutečnosti je erupce titulů především západní provenience během 90. let na toto téma, k níž se během druhé poloviny dekády přidávají i práce středoevropských badatelů, analytiků a publicistů. Jestliže u publikací západní provenience můžeme vzhledem k delší tradici tranzitologie předpokládat propracovanější teoretickou bázi a schopnost přesnější komparace v širším měřítku, pak práce autorů pocházející ze zemí prodělávající přechod od komunistického k demokratickému systému jsou obohaceny nezastupitelnou osobní zkušeností a znalostí historického, sociálního, politického a kulturního kontextu.
Jednou z takových publikací je i kniha "Transition with contradiction - the case of Hungary 1990-98" (Přechod s protiklady- případ Maďarska 1990-98), snažící se zachytit obraz transformujícího se Maďarska devadesátých let v šestnácti studiích a esejích. Pod vedením historiků Márie Schmidtové a Lászó Gy. Tótha se na publikaci podílela řada autorů pocházejících původně především z akademického prostředí (historikové, sociologové, ekonomové, právníci), kteří se však během 90. let aktivně zapojili do transformačního procesu. Díky tomu, že většina z nich se pohybovala ve vrcholných kruzích establishmentu (vládní poradci, poslanci aj.), nabízí publikace zajímavý a zasvěcený (přestože místy i kontroverzní) pohled na uplynulé období nejnovějších maďarských dějin. Je nutné upozornit na skutečnost, že tento úhel pohledu je ovlivněn i společným politickým směřováním autorů, z nichž řada byla nebo je významnými aktivními členy pravicových politických stran, především konzervativně-liberální Aliance mladých demokratů (FIDESz) a konzervativního křesťansko-demokratického Maďarského demokratického fóra (MDF). Všichni členové autorského kolektivu jsou také členy Asociace maďarských občanských demokratů, která byla jedním z ohnisek spolupráce pravého středu před volbami v roce 1998. Tato recenze si neklade za cíl hodnocení všech příspěvků, jejichž kvalita je místy proměnlivá (asi nejslabším článkem celé knihy je elegie Andrásw Gergelyho "József Antall: Prime Minister of the Change of Régime"), proto se autor recenze zaměřil jen na vybrané nejzajímavější stati.
Úvodní a nejrozsáhlejší esej Anzelma Bárányho "There was once a Freedom of the Press: Media and Politics, 1987 -1997" se věnuje analýze proměny vztahu médií a politiky a podílů žurnalistů na podobě transformace, především politické. Přestože esej sleduje především časový úsek první poloviny této dekády, autor se vrací ještě do druhé poloviny 80. let a analyzuje bezútěšnou situaci okolo státem a stranou kontrolovaných médií a nesmělých marginálních samizdatových pokusů o informační alternativu. Společně s širšími tendencemi ve Střední a Východní Evropě se i situace v Maďarsku mění a především celý rok 1989 (Bárány jej nazývá "rok intelektuálů") je v Maďarsku ve znamení rozpadu totalitní kontroly médií a organizovaných i živelných pokusů o vynucení si svobodného přístupu k informacím (např. dubnové demonstrace za svobodné vysílání maďarské televize).
Jednou z linií, kterou Bárány v textu sleduje, je dopad uvolnění informačních toků na maďarskou společnost, která (s výjimkou slabé vrstvy intelektuálů) neměla v předchozích letech přístup k alternativním informacím. Informační šok, náhlý příval možností a alternativ, probuzení domácích médií a vznik nových zdrojů informací vyvolává ve společnosti společně s politickými změnami na počátku 90. let řadu očekávání, povzbuzovaných právě televizí, rozhlasem a novinami. Autor sleduje, jak si nové společenské a politické elity začínají uvědomovat jejich sílu a moc a jak se snaží o jejich přímé nebo zprostředkované ovlivňování (zajímavý je autorův postřeh srovnávající politickou angažovanost a stranickou příslušnost (většinově levicově liberální orientace) žurnalistů s výsledky voleb v letech 1992 a 1994). Boj o média, politická angažovanost, legislativní změny i nové vlastnické vztahy vytvářejí klima, které ve spojení s ekonomickými a sociálními dopady transformace vedou postupně k deziluzi společnosti a v roce 1994 k instalaci socialistické vlády bývalých komunistů. Zvyšování politické kontroly nad médii a negativní hodnocení roku 1989 valnou částí maďarské společnosti je podle autora, tvrdícího, že společnost má taková média, jaká si zaslouží, jen dalším důsledkem rekomunizace rozhodujících mocenských struktur (včetně médií). Přestože Bárányho esej je proložena obrovskou měrou informací, dat a statistik, nelze se ubránit dojmu, že autorovo ideologické hodnocení v některých momentech (především při hodnocení úlohy pravicového tisku) získává navrch nad žádoucí objektivitou. V souvislosti s touto esejí by bylo jistě zajímavé srovnání situace okolo médií v roce 1998 (po vítězství pravicových sil vedených FIDESz v parlamentních volbách) a v letech následujících.
Bertalan Diczházi se snaží o zachycení ekonomické dimenze transformace v eseji "Property Changes i Hungary". Jeho práce se zabývá shrnutím a faktografickým hodnocením maďarské cesty privatizace a vytváření volné tržní ekonomiky. Podobně jako Bárány i Diczházi věnuje zpočátku pozornost situaci ve druhé polovině 80.let, která znamenala uvolňování státní kontroly nad hospodářstvím a hledání možností opatrné aplikace některých tržních principů do zaostávající ekonomiky. Diczházi komparuje ve svém příspěvku různé modely přechodu k tržní ekonomice, ať již uvažované nebo reálně aplikované, odhaduje jejich finanční i společenské náklady a poodkrývá některé zajímavé skutečnosti spjaté s celkem pěti autorem rozlišenými fázemi privatizace (do roku 1995) a přechodu k tržní ekonomice. Velice zajímavá je také analýza role jednotlivých společenských skupin při ekonomické transformaci Maďarska, např. komunistické nomenklatury, drobných živnostníků z 80. let, dravé generace mladých finančníků, navrátilců z exilu na Západě apod. Diczháziho esejistický text je zcela jistě inspirací pro obdobné zhodnocení privatizačního procesu v České republice.
Tamás Fricz se ve svém příspěvku "Democratisation, the Party System and Electorate in Hungary" věnuje "klasickému" politologickému tématu, tj. změně stranickopolitického systému v období přechodu k demokracii. I Fricz se ve své analýze nesoustřeďuje pouze na období vlastní transformace, ale zaměřuje se i na podobu politické scény v období komunismu. Zde rozlišuje dvě fáze: období mezi lety 1948-56 označuje jako totalitní diktaturu (totalitarian dictatorship) a období 1956-89 jako autoritářskou diktaturu (autoritarian dictatorship). Právě ve druhém období, tzv. gulášovém socialismu, období částečné ekonomické, kulturní, nikoliv však politické liberalizace se všemi s tím souvisejícími důsledky, je možné podle Fricze vysledovat proces formování politické kultury a prvních zárodků autonomních politických skupin a hnutí. K formování hlavních politických uskupení důležitých pro následující dekádu dochází v Maďarsku koncem 80. let, od levicové tzv. "demokratické opozice" (později transformované především v Alianci svobodných demokratů – SZDSZ), umírněných nacionalistů (později Maďarské demokratické fórum - MDF), přes pravicové intelektuální kruhy (později Federace mladých demokratů - FIDESZ) až po proces vnitřní transformace Maďarské socialistické dělnické strany (MSZMP). Zajímavým postřehem autora je varianta vlivu ideologicky nevyhraněných technokratických skupin, které se snažily o proměnu systému z jiných než politických důvodů.
Fricz upozorňuje v souvislosti s formováním politického spektra na skutečnost, že narozdíl od již fungujících demokracií vznikla na počátku této dekády většina maďarských politických stran směrem shora a témata, na nichž se politické strany obvykle profilují, tehdy neoslovila vzhledem k přetrvávající atomizaci maďarskou společnost. Hledání témat a celý složitý proces vytváření a usazování stranickopolitického spektra je autorem dále detailně a široce popisován a doprovázen řadou postřehů, dokreslujících vztahy mezi politickými subjekty, analyzujících roli významných politických osobností, legislativní rámec stranického a také volebního systému a jeho dopadů. Vytváření volebního systému, účast voličů a jejich vztah k politickým stranám, specifika maďarské politické scény (do roku 1998) autor názorně demonstruje na prezentaci empirických dat a přehledových tabulek.
Ještě zajímavější je příspěvek Zoltána Illése a Balázse Medgyesiho "The Role of Green Movements in the Change of Régime". Jak už název napovídá, pojednává o roli ekologických iniciativ v procesu přechodu k demokracii a "objevení" ekologie pro politiku. Počátky ekologického hnutí lze nalézt v Maďarsku již v 70. a 80. letech, kdy se začínali projevovat negativní vlivy ekonomické politiky a kdy se prostřednictvím především samizdatové literatury dostávají i do Maďarska myšlenky ekologických hnutí ze Západu. Právě 80. léta jsou obdobím aktivizace a semiinstitucionalizace ekologických skupin, zahrnující široké spektrum od občanských organizací vznikajících na podporu lidských práv a pacifismu, přes netradiční náboženské kruhy (Bokor Bázisközösség) až po neformální uskupení vědců, studentů a části inteligence. Přestože ekologická témata byla v Maďarsku, stejně jako v jiných zemích socialistického tábora, zatlačována do pozadí a ekologické aktivity směřující k omezení stávající podoby ekonomické politiky byly nežádoucí, během 80. let se dostala do povědomí veřejnosti a např. otázka (ne)dobudování přehrady Gabčíkovo-Nagymaros se stala po demonstracích v roce 1988 otázkou veřejnou a politickou (dokonce mezinárodněpolitickou). Během 80. let také dochází k ustavování prvních organizací, vycházejících především z univerzitního prostředí (ELTE, Zelený kruh, Dunajský kruh aj.) a přestože možnosti ekologů vstupovat do médií byla omezována, jejich činnost byla maďarskou veřejností stále intenzivněji vnímána a oceňována i v zahraničí. Autoři se proto také věnují snahám vládnoucího establishmentu o podchycení ekologických témat, především u mládeže, a to na půdě komunistických mládežnických organizací (KISZ, IKT). (V této souvislosti nelze nevzpomenout na počátky Hnutí Brontosaurus u nás.). Většina ekologických aktivistů však zůstávala mimo politiku nebo se orientovala protikomunisticky, o čemž svědčí i rozsáhlý ekologický samizdat. Jasným vystoupením vůči režimu byla kampaň proti již zmiňované přehradě v Nagymaros, kdy se jenom demonstrací v Budapešti během září a října 1988 účastnilo okolo 50 000 lidí. V kontextu rozpadajícího se politického systému působila ekologická hnutí jako akcelerátor změn.
Politizace ekologie vedla v létě 1989 k diskusím o vytvoření Maďarské strany Zelených, navazující především na činnost Dunajského kruhu a Maďarské ekologické společnosti, avšak vzniklá strana byla politickým outsiderem, což se potvrdilo i ve volbách v roce 1990, kdy nezískala žádný mandát. Svým způsobem se proto nabízí paralela s ekologickou problematikou jako katalyzátorem změn i propadem zájmu o ní (resp. stran zelených) v Maďarsku i tehdejším Československu.
Z politologického hlediska zajímavému tématu se věnuje i László Gy. Tóth ve svém (byť velmi krátkém) příspěvku "The Post-Comunist Government Coalition in Hungary". Text jednak analyzuje situaci, která vyústila v restauraci postkomunistické vlády v Maďarsku v roce 1994, jednak se věnuje hodnocení činnosti této koaliční vlády. Jedním z největších kladů textu je detailně komentovaná chronologická geneze účastníků této vlády, tj. Aliance svobodných demokratů a Maďarské socialistické strany, a to od jejich vzniku, přes činnost během první poloviny 90. let a navazování vzájemných kontaktů a až po vzájemnou spolupráci. Především autorem popisovaný přerod Maďarské dělnické socialistické strany (bývalí komunisté) v Maďarskou socialistickou stranu doprovázený pragmatickými změnami v ideologické orientaci (následně se projevivší např. v úspěšné ekonomické politice) stojí za pozornost a vybízí ke srovnání s průběhem transformace komunistických stran jiných středo- a východoevropských zemí na strany socialistické a sociálnědemokratické.
Publikace " Transition with contradiction - the case of Hungary 1990-98" představuje mnohovrstevnatou črtu procesu velkého společenského, politického i ekonomického přerodu maďarské společnosti. Přestože jednotlivé autorské texty nedosahují vždy shodné odborné úrovně, jejich hodnota spočívá pro českého čtenáře především v nabízející se možnosti srovnání maďarské transformace s transformací československou, resp. českou, a to v řadě autory uváděných oblastí (politika, hospodářství, média, ekologie, právo aj.). Nezanedbatelným kladem je i detailní profesionální obeznámenost autorů se zákulisím tohoto přerodu, která vyplývá z jejich aktivního participování na zmíněném procesu a přístupu k jinak limitovaným zdrojům informací. I z tohoto důvodu je recenzovaná publikace jistě zajímavým základem pro další tranzitologickou komparaci.