Volby do obecních zastupitelstev  a geneze lokálních stranicko-   

                      politických konfigurací v kosovském protektorátu

 

Maxmilián Strmiska

 

Je zřejmé, že rodící se kosovský stranicko-politický pluralismus představuje pouze “podrozvinutou” stranickou soustavu, vyznačující se nízkým stupněm “uspořádanosti” a vývoje “systémových vlastností”, a to jak pokud jde o vnitřní charakteristické rysy, tak i ve vztahu k působení a povaze “vnějších” vazeb kosovského stranicko-politického pluralismu a míře jeho autonomie vůči – v daném případě velmi specifickému - vnějšímu prostředí, resp. impulsům a vlivům z tohoto vnějšího prostředí přicházejícím.  Z tohoto hlediska je jasné, že – a také  proč – si deskripce kosovského stranicko-politického pluralismu  může prozatím klást pouze velmi omezené cíle, i když je zároveň nepopiratelné, že  se tento ”protektorátní” pluralismus postupně stává zajímavým předmětem politologického výzkumu systémů politických stran. Cíl této stati je tudíž velmi skromný: přispět několika faktografickými poznámkami a hypotézami k deskripci a analýze kosovské soustavy politických stran, zejména pak k interpretaci výsledků a  formativního působení voleb do obecních zastupitelstev (uskutečněných 28. října 2000) na charakter a vývoj lokálních kosovských stranicko-politických konfigurací.

 

Základním faktem, z něhož musí vycházet interpretace výsledků a formativního působení říjnových voleb do místních zastupitelstev v Kosovu, je skutečnost, že ze dvaceti sedmi municipalit - v nichž se volby uskutečnily[1] - pouze v jediném případě (Dragaš) nevzešla z těchto voleb “jednobarevná”, jednostranická absolutní většina.[2] Z celkem dvaceti šesti případů absolutní “jednobarevné” většiny se ve 20 případech jednalo o absolutní většinu Demokratického svazu Kosova (LDK), v šesti zbývajících pak o absolutní většinu dosaženou v příslušných zastupitelstvech Demokratickou stranou Kosova (PDK); přičemž za zmínku stojí také to, že LDK neskončil nikde hůře než jako druhá strana v pořadí co do získaných křesel, zatímco PDK ve třech případech skončila hůře než druhá (třetí v obcích Peč, Ďakovice, Dečani - ve všech třech případech za AAK; v Ďakovici byla PDK dokonce až “čtvrtou” stranou). Spojenectví pro budoucnost Kosova (AAK) představuje většinou “třetí” formaci-stranu (druhou ve výše zmíněných třech municipalitách), na horším než třetím místě pak AAK skončila celkem v pěti obcích (cf. OSCE 2000b). Pouze tyto tři formace (LDK, PDK, AAK) lze považovat za celokosovské či celoregionální stranicko-politické aktéry (cf. ICG 2000; OSCE 2000a).

 

Zastoupení v orgánech municipální samosprávy Kosova díky obecním volbám získalo celkem čtrnáct formací, resp. kandidátek, z toho jedenáct politických stran: LDK, PDK, PShDK, SDA, PQLK, PLK, BSDAK, PRK, PNDSH, DRSM, PDAShK, jedna aliance - AAK,[3] jedna občanská iniciativa - GIG a jeden nezávislý kandidát - Gani Selman Krasniqi (cf. OSCE 2000b).[4]

 

 

Tabulka č. 1: Výsledky kosovských voleb do obecních zastupitelstev - celkový přehled

politická formace (strana,  aliance, občanská iniciativa, nezávislí kandidáti)

počet obcí (zastupitelstev) , v nichž kandidovala příslušná formace

celkem získaných hlasů (%)

celkem získaných mandátů

LDK

27

58,0%

504

PDK

27

27,3%

267

AAK

27

  7,7%

  71

PShDK

13

  1,2%

    8

SDA

  5

  0,5%

    4

PQLK

16

  0,8%

    3

GIG

  1

  0,3%

    3

PLK

19

  0,6%

    2

BSDAK

  5

  0,6%

    2

PRK

12

  0,3%

    1

PNDSH

  9

  0,3%

    1

DRSM

  1

  0,3%

    1

PDAShK

  7

  0,2%

    1

Gani Selman Krasniqi

  1

  0,1%

    1

Pramen: OSCE Mission in Kosovo (2000b). 

 

Již letmý pohled na celkový přehled výsledků municipálních voleb tedy ukazuje na značnou převahu Demokratického svazu Kosova (LDK), nabývajícího rysy quasipredominantní (či dokonce quasiultradominantní) strany.[5] Trvalost a rozsah “systémového” či formativního působení tohoto trendu lze ovšem – z řady různých důvodů – nyní jen stěží odhadnout.  

 

Pokud jde o zkoumání jednotlivých lokálních stranicko-politických konfigurací a formátů  a s nimi spjatých predispozic pro soutěž a kooperaci politických stran, jeví se jako užitečné rozlišení pěti skupin těchto konfigurací.


Tabulka č. 2: Klasifikace lokálních stranicko-politických formátů a konfigurací

A.

Dvoustranické s jednobarevnou absolutní většinou

(PDK vs LDK)

B.

třístranické s jednobarevnou absolutní většinou

(LDK; PDK, AAK)

C.

čtyř- a vícestranické s jednobarevnou absolutní většinou

(s tripolaritou LDK; PDK, AAK)

D.

čtyř- a vícestranické s jednobarevnou absolutní většinou

(bez vyhraněné tripolarity LDK; PDK, AAK)

E.

vícestranické bez jednobarevné absolutní většiny

 

Gllogovc/Glogovać;

Shtërpcë/Štrpce; Skënderaj/Srbica;

Deçani/Dećani; Novobërdë/Novo Brdo; Mitrovicë/Mitrovica; Ferizaj/Uroševac; Kamenicë/Kamenica; Prishtinë/ Priština; Lipjan/Lipljan; Obiliq/Obilić; Podujevë/Podujevo;  Rahovec/Orahovac; Shtime/Štimlje; Vushtrri/Vučitrn;

Fushë Kosovë/Kosovo Polje; Gjilan/Gnjilane; Kaçanik/Kačanik; Istoq/Istok;  Klinë/Klina; Pejë/Peć; Viti/Vitina;

Gjakovë/Ďakovica; Malishevë/Mališevo; Suharekë/Suva Reka; Prizren/Prizren;

Dragash/Dragaš

Pramen: zpracováno na základě vlastní analýzy na základě dat OSCE Mission in Kosovo (OSCE 2000b). 

 

Dragašský multipartismus (LDK, PDK, GIG, SDA), jak bylo již řečeno, představuje – alespoň prozatím – ojedinělou výjimku. Za spíše netypická uspořádání je možné považovat také tři ”čistě” dvoustranické konstelace (PDK versus LDK). Nejčastěji  (a to dvanáctkrát) se lze setkat s tripartitními lokálními konfiguracemi (zahrnujícími LDK, PDK a AAK – nikoli nezbytně v tomto pořadí), které zároveň nejvíce odpovídají celoregionálnímu vzorci stranicko-politické soutěže. Této kategorii je velmi blízká skupina sedmi mnohastranických (obvykle čtyřstranických) formátů či konstelací, v nichž trojici hlavních politických formací-pólů (LDK, PDK, AAK) doplňují další stranicko-političtí aktéři, vyznačující se ovšem relativně malým  (a nejčastěji též zřetelně lokálně či subregionálně omezeným) voličským potenciálem. Čtyři další kosovské mnohastranické municipální stranicko-politické soustavy vykazují obdobné charakteristické rysy (v Tabulce č. 2 jsou zařazeny do kategorie D),  ovšem s tím významným rozdílem, že v jejich případě je více či méně narušena tripolarita LDK vs PDK vs AAK: v municipalitách Malishevë/Mališevo (čtyřstranická konstelace; resp. třístranická doplněná nezávislým zastupitelem), Suharekë/Suva Reka (čtyřstranická konstelace) a Prizren/Prizren (sedmistranická konstelace) je tomu tak kvůli relativně slabému postavení AAK, zatímco v Gjakovë/Ďakovici (pětistranická konfigurace) se PDK ocitla až na čtvrté pozici (s pouhými třemi mandáty z celkových 41) za quasipredominantní LDK (26 mandátů), AAK (7 křesel) a Albánskou křesťanskodemokratickou stranou Kosova (PShDK; 4 mandáty). Je však nutné připomenout, že ve všech čtyřech případech se jedná o konfigurace s absolutní většinou LDK, což je okolnost značně relativizující posuzování relevance ostatních politických formací a jejich kapacitu ztělesňovat alternativní hlavní či alespoň vedlejší stranicko-politický pól. Takové efektivní posouzení pozice a role kosovských politických stran, aliancí, občanských iniciativ a nezávislých kandidátů-zastupitelů, ať již v municipální, subregionální či regionální sféře, bude nepochybně možné až v dalších stadiích vývoje kosovského stranicko-politického pluralismu.

 

 

Zkratky názvů vybraných kosovských politických stran a aliancí

 

AAK (Aleanca Për Ardhmërinë e Kosovës)

BSDAK (Bošnjacka Stranka Demokratske Akcije Kosova)

DRSM (Demokratska Reformska Stranka Muslimana)

GIG (Gradžanska Iniciativa Gore)

LDK (Lidhja Demokratike e Kosovës)

PDAShK (Partia Demokratike Ashkali Shqiptare e Kosovës)

PDK (Partia Demokratike e Kosovës)

PLK (Partia Liberale e Kosovës)

PNDSH (Partia Nacionale Demokratike Shqiptare)

PQLK (Partia Quendra Liberale e Kosovës)

PRK (Partia Republikane e Kosovës)

PShDK (Partia Shqiptare Demokristiane e Kosovës)

SDA (Stranka Demokratske Akcije Kosova)

 

 

Vybraná literatura a prameny

 

Ágh, A. (1998a): Emerging Democracies in East Central Europe and the Balkans, Edward Elgar, Cheltenham.

Ágh, A. (1998b): The Politics of Central Europe, Sage, London.

AIM - Alternativna Informativna Mreza (1994-2000), elektronické materiály (http://www.aimpress.org/).

Bala, B. (2000): Peaceful Elections, Rugova the Winner, AIM,  9-11-2000.

Bielasiak, J. (1997): Substance and Process in the Development of Party Systems in East Central Europe, Communist and Post-Communist Studies, XXX, n. 1, March 1997, s. 23-44.

Della Porta, D. (1999): La politica locale. Potere, istituzioni e attori tra centro e periferia,  il Mulino, Bologna.

Gashi, Z. (2000): New Parties on Political Scene of Kosovo, AIM, 3-5-2000.

I Balcani (1998-2000), elektronické materiály (http://www.ecn.org/est/balcani/).

ICG-International Crisis Group (2000): Elections in Kosovo: Moving Toward

Democracy?, ICG, dat. 7 July 2000 (http://www.intl-crisis-group.org/projects/kosovo/reports/).

Naegele, J. (2000): Rugova Emerges Victorious in Kosova Local Elections, RFE/RL 31-10-2000 (http://www.rferl.org/newsline/2000/10/5-not/not-311000.html).

OSCE (Organization for Security and Co-Operation in Europe) Mission in Kosovo (2000a): Political Party Guide. Municipal Elections, Kosovo, 2000, OSCE  (OSCE Political Party Service Center) (http://www.osce.org/kosovo/elections/pdf/ppg-e.pdf).

OSCE (Organization for Security and Co-Operation in Europe) Mission in Kosovo (2000b): Kosovo Municipal Elections 2000 Final Certified Results, OSCE (http://www.osce.org/kosovo/elections/results.php3).

OSCE (Organization for Security and Co-Operation in Europe) Mission in Kosovo (2000c): Municipal Profiles, OSCE – Democratization, (http://www.osce.org/kosovo/publications/democratization/municipal_profiles/index.htm).

Rexhepi, F. (2000a): Politička scena pred izbore, AIM, 6-6-2000.

Rexhepi, F. (2000b): Multi-Directional Political Differentiation, AIM, 9-10-2000.

Strmiska, M. (1998): Póly, polarita a utváření středo- a východoevropských multipartismů, Politologický časopis, V, n. 4, s. 347-365.

Strmiska, M. (1999): Pluralita, polarita a geneze nových středo- a východoevropských systémů politických stran, in: Strmiska, M. (red.): Postkomunistické stranické soustavy a politická pluralita, Msarykova univerzita, Brno, s. 11-36.

 

 

[1] Volby se neuskutečnily ve třech severokosovských municipalitách (co do etnického složení s původní srbskou většinou) Zveçan/Zvečan, Zubin Potok/Zubin Potok, Leposaviq/Leposavič. K profilu těchto oblastí (včetně konfigurace stranicko-politických aktérů) viz Municipal Profiles (OSCE 2000c).

[2] Dvacet jedna mandátů v zastupitelstvu Dragaše si rozdělily celkem čtyři formace, a to následujícím způsobem: Demokratický svaz Kosova (LDK) získal 10 křesel, Demokratická strana Kosova (PDK) 6 mandátů, Občanská iniciativa Gore (GIG) 3 křesla a Strana demokratické akce (SDA) 2 mandáty (cf. OSCE 2000b).  Potvrdila se tak diferenciace jak albánského elektorátu (reprezentovaného LDK a PDK), tak goranského voličstva (reprezentovaného GIG a SDA). Dragaš představuje specifickou jihozápadní, etnicky smíšenou (albánsko-goranskou) oblast. Viz Municipal Profile: Dragas/Dragash (OSCE 2000c).

[3] Spojenectví pro budoucnost Kosova (AAK) bylo utvořeno šesti formacemi: AQK (Aleanca Qytetare e Kosovës), PPK (Partia Parlamentare e Kosovës), LKÇK (Lëvizja Kombëtare për Çlirimin e Kosovës), LPK (Lëvizja Popullore e Kosovës), UNIKOMB (Partia e Unitetit Kombetar Shqiptar), UshDK (Unioni Shqiptare DemoKristiane ). Blíže viz Political Party Guide (OSCE 2000a).

[4] Nezávislý kandidát Gani Selman Krasniqi získal 2,2% hlasů a mandát v zastupitelstvu Mališeva (cf. OSCE 2000b).

[5] Používám výrazů “quasipredominantní” (“quasiultradominantní” ) strana proto, že vzhledem k zárodečnému charakteru kosovského stranického pluralismu a nemožnosti efektivního a smysluplného srovnávání poměru sil kosovských politických stran ve  více volebních-legislativních obdobích nelze žádoucím způsobem posoudit ani mechanismus systému, ani vládní potenciál jednotlivých stran. Výrazy “quasipredominantní” či “quasiultradominantní”  tedy ukazují pouze na určité predispozice k roli predominantní (či k postavení ultradominantní ) politické formace.