Bosna a Hercegovina

Bosensko-hercegovské lokální stranicko-politické pluralismy

(Příspěvek k analýze voleb do obecních zastupitelstev v roce 2000 a vývoji

lokálních stranicko-politických konfigurací)

Maxmilián Strmiska

Z hlediska teorie systémů politických stran představuje studium bosensko-hercegovského stranicko-politického pluralismu - či spíše pluralismů - výjimečný a svým způsobem extrémní případ. Nejde zde přitom jen o zdůraznění obecně známého faktu, že komplexní problematika geneze etnicko-teritoriálních (regionálních, subregionálních, lokálních) politických formací, stejně jako procesů etnizace a regionalizace stranicko-politických uspořádání a jejich politických, systémotvorných důsledků se doposud nedočkala odpovídající reflexe v rámci teorie systémů politických stran. Bosensko-hercegovské stranické soustavy představují totiž výjimečné útvary i v užším perspektivě výzkumu etnicko-teritoriálních stranicko-politických fenoménů, ať již v substátních-regionálních kontextech a/nebo ve specifickém rámci heterogenních “složených” politických uspořádání, vyznačujících se primárně absencí silné překlenující národně-politické, státní identity, sekundárně pak absencí jediného “nesloženého” celostátního, více či méně homogenního prostoru volebně-politické soutěže. Je prostě třeba otevřeně přiznat, že v bosensko-hercegovské realitě je možnost efektivního uplatnění konceptů a schémat obvykle používaných pro analýzu a typovou charakteristiku systémů politických stran - přinejmenším doposud - velmi malá. Zároveň se však domnívám, že z hlediska žádoucího rozvoje zkoumání bosensko-hercegovských stranicko-politických pluralismů není legitimní ani účelné “prozatímně” vyřazovat tyto útvary z politologického badatelského horizontu, i když je pochopitelně třeba brát vážně například poukazy na skutečnost, že současná Bosna a Hercegovina je stále ještě do značné míry hybridním, zásahem zvnějšku konzervovaným útvarem-protektorátem a nikoli skutečně nezávislou politickou obcí (polity) a tudíž zde nelze předpokládat relativně dovršenou a účinnou stabilizaci vztahů politických aktérů v komplexu společnost - politické strany (systém politických stran) - stát. Proto není také možné pohlížet na bosensko-hercegovské pluralismy jako na skutečné, plnokrevné systémy či subsystémy politických stran, jež by snad bylo možné posuzovat rigorózně podle kánonu klasických typologií stranických systémů. Tak tomu není. Bosensko-hercegovské pluralismy představují spíše jakési “neúplné systémy”, polorozvinuté stranicko-politické soustavy vyznačující se omezeným stupněm “uspořádanosti” či “systémovosti”, jak pokud jde o jejich vnitřní charakteristické rysy a momenty vztahující se bezprostředně ke způsobu jejich fungování a reprodukce, tak i ve vztahu k povaze “vnějších” vazeb těchto útvarů a míře jejich autonomie vůči - široce pojatému - vnějšímu prostředí, resp. podnětům a vstupům z tohoto vnějšího prostředí přicházejícím.

Cílem této krátké stati není pokoušet se o celkovou deskripci a explanaci aspektů složité problematiky procesů geneze bosensko-hercegovských pluralismů ani o vypracování koherentní teoreticko-metodologické báze pro výzkum těchto procesů. Při této příležitosti půjde pouze o to, na několika konkrétních příkladech rozboru výsledků posledních voleb do místních zastupitelstev z hlediska vývoje lokálních stranicko-politických konfigurací ukázat, že rozbor přinejmenším některých (více či méně “systémových” a/nebo alespoň potenciálně “systémových”) rysů a predispozic bosensko-hercegovských stranicko-politických soustav představuje či může představovat - při dodržení určitých podmínek - příspěvek k regulérnímu výzkumu politických stran a systémů politických stran.

Výjimečnosti bosensko-hercegovských stranicko-politických pluralismů odpovídá významné specifické postavení lokálních arén volebně-politické soutěže a kooperace a tudíž i voleb do místních-obecních zastupitelstev. Bylo by chybou pohlížet na lokální volby v Bosně a Hercegovině výlučně jako na jakousi ”rozcvičku” v období mezi (a/nebo před) parlamentními volbami. Abych předešel zbytečným nedorozuměním, musím ovšem zdůraznit, že mi zde nejde o posuzování významu a pravomocí volených orgánů a odtud odvozeného významu a role stranické politiky v různých institucionálních úrovních Bosny a Hercegoviny (jednak úrovně ”celobosenskohercegovské”, jednak ”národní-federální”, kantonální a lokální-municipální úrovně ve Federaci BiH, ”národní” a lokální-municipální úrovně v Srbské republice). Jde mi o něco jiného; domnívám se totiž, že z hlediska pochopení geneze bosensko-hercegovských pluralismů a zejména vzorců volebně-politické soutěže a s nimi spjatých vzorců interakcí politických stran přináleží právě lokálním-municipálním arénám postavení relativně nejvíce ”přirozeného”, nejméně deformovaného prostoru stranicko-politické soutěže v rámci Bosny a Hercegoviny. Tyto lokální arény jsou totiž relativně nejméně ovlivněny – s výjimkou Sarajeva, Mostaru a eventuálně některých dalších ”etnicky-institucionálně” rozdělených obcí – faktem ”složeností”, resp. institucionalizovanou ”složeností” a institucionalizovanou nestejnorodostí bosensko-hercegovského politického systému.[1] Pokud je vůbec možné pokoušet se v bosensko-hercegovském kontextu více či méně efektivně aplikovat obvyklé koncepty, modely a typologie, aniž by bylo nutné a priori provádět jejich velmi náročné modifikace a upřesňování vzhledem k institucionalizovaným momentům ”složenosti”, nestejnorodosti a asymetričnosti, pak je to právě ve sféře lokální-municipální stranické, volebně-politické soutěže.[2]

Většina komentářů k výsledkům voleb do obecních zastupitelstev ze 8. dubna 2000 se - nikoli překvapivě - zaměřila na celkový obraz poměru sil mezi hlavními politickými stranami. V této souvislosti se jednotlivé komentáře soustřeďovaly zejména na zachycení měnícího se poměru sil mezi v předcházející epoše jednoznačně dominujícími etnickými stranami (SDA, HDZBiH, SDS) a ”občanskými”, relativně neetnicky či multietnicky profilovanými formacemi (zejména SDP), přičemž lokální volební výsledky byly prvotně posuzovány jako ukazatelé supra-lokálních trendů volebního chování.[3] To ovšem nepředstavuje ani jediný závazný ani jediný možný politologický způsob posouzení výsledků municipálních voleb. Nabízí se zde možnost nahlížet primárně na výsledky voleb právě v souvislosti se souborem jimi vyprodukovaných partikulárních stranicko-politických konfigurací, vyznačujících se více či méně vyhraněnými dispozicemi z hlediska fungování a reprodukce příslušných municipálních soustav politických stran - to vše bez nutkavé touhy bezprostředně vyvozovat z této mozaiky závěry vztahující se k vývoji stranicko-politické soutěže na jiných-vyšších institucionálních úrovních, jež se - mimo jiné - vyznačují více či méně odlišnou skladbou politických a sociálních ”vstupů” a ”výstupů ”.

Pokud jde tedy o rozčlenění stranicko-politických konfigurací po obecních volbách z hlediska s nimi spjatých predispozic pro fungování a reprodukci jednotlivých municipálních soustav politických stran, jeví se jako účelné především rozlišení dvou velkých skupin těchto konfigurací: uspořádání s ”jednobarevnou” absolutní většinou v zastupitelstvu a uspořádání bez takové absolutní většiny.

Konfigurace s ”jednobarevnou” absolutní většinou lze nalézt v 55 municipalitách, eliminujeme-li v této souvislosti ze zorného pole několik sporných příkladů.[4] Chorvatské demokratické společenství Bosny a Hecegoviny (HDZBiH) dosáhlo absolutní většiny v 18 obecních zastupitelstvech (Domaljevac-Šamac; Livno; Kupres; Tomislavgrad; Posušje; Grude; Široki Brijeg; Mostar Jug; Mostar Jugozapad; Mostar Zapad; Ljubuški; Čitluk; Čapljina; Neum; Stolac; Usora; Dobretiči; Ravno), Srbská demokratická strana (SDS) v 17 (Bosanski Šamac-Šamac; Ugljevik; Kupres/Srpski Kupres; Han Pijesak; Ilidža/Srpska Ilidža; Trnovo-RS; Pale-RS; Nevesinje; Gacko; Goražde/Srpsko Goražde; Ljubinje; Bileča; Trebinje; Stolac/Berkoviči; Stari Grad Sarajevo/Srpski Stari Grad; Bosanska Krupa; Mostar/Srpski Mostar), Strana demokratické akce (SDA) v 7 (Cazin; Bužim; Čelič; Ključ; Sapna; Trnovo-FBiH; Pale-FBiH), Sociálně demokratická strana (SDP) v 6 (Gračanica; Lukavac; Srebrenik; Tuzla; Centar Sarajevo; Novo Sarajevo), Svaz za celistvou a demokratickou Bosnu a Hercegovinu (SCDBiH; aliance SDA a Strany za Bosnu a Hercegovinu, SBiH) ve 4 (Donji Vakuf; Mostar Sjever, Mostar Jugoistok, Mostar Stari Grad), Demokratické lidové společenství (DNZ) pak v jediném případě (Velika Kladuša), stejně jako Strana nezávislých sociálních demokratů (SNSD; v Laktaši) a Srbský národní svaz (SNS; v obci Bosanski Petrovac/Petrovac). Z těchto 55 konfigurací se ve dvou případech nejedná o pluralitní uspořádání: volby s sebou přinesly “jednobarevné” obecní zastupitelstvo v Ravnu s v pravém slova smyslu totální většinou Chorvatského demokratického společenství (HDZBiH získalo všech 15 mandátů a 95,3% hlasů) a také v municipalitě Mostar/Srpski Mostar (všech 11 mandátů připadlo SDS, jež získala 95,6% hlasů). V ostatních uvedených případech jde o více méně pluralitní uspořádání, vyznačující se však relativně nízkou kompetivitou a poskytující prostor pro uplatnění (quasi)predominantních či dokonce (quasi)ultradominantních politických stran, s obvykle jasně etnicky vyhraněnou základnou - což se vztahuje především k HDZBiH, SDS a SDA.

Druhá skupina stranicko-politických konfigurací, vyznačující se absencí ”jednobarevné” absolutní většiny v zastupitelstvu, je mnohem pestřejší - a také (pomineme-li ono negativní vymezení: ”bez jednostranické absolutní většiny”) hůře ohraničitelná. Je sice na první pohled zřejmé, že se jedná o uspořádání s dispozicemi ke kompetitivnímu stranicko-politickému pluralismu, jejichž ”systémotvorné” uplatnění však závisí na řadě různorodých faktorů. Proto je zde zapotřebí značné dávky opatrnosti, mimo jiné proto, že potvrzení pluralistického charakteru těchto soustav závisí na vývoji nikoli jen modelů volebně-politické soutěže, nýbrž především povolební stranicko-politické kooperace a koaličních formulí, představuje poměrně složitý proces. Proto se v této souvislosti omezím pouze na komentář k některým zcela zjevným predispozicím vybraných skupin či individuálních případů ze souboru těchto ”pluralitních” uspořádání.[5]

Je zřejmé, že zvláštní skupinu potenciálně nejvíce kompetitivních soustav reprezentují stranicko-politické konfigurace, vyznačující se nejen absencí absolutní, nýbrž rovněž relativní ”jednostranické” většiny (tj. soustavy bez jasně identifikovatelné nejsilnější politické strany s relativní většinou v obecním zastupitelstvu). Takové konfigurace se po municipálních volbách objevily v obcích Novi Grad (SDS versus SPRS; obě strany získaly po 8 mandátech z celkových 25); Srbac (SNSD vs SDS; obě strany získaly po 6 mandátech z celkových 21), Odžak/Vukosavlje (SNSD vs SDS; obě strany získaly po 5 mandátech z celkových 15), Bosanski Petrovac (SDA vs SPRS vs SNSD; všechny tři strany získaly po 4 mandátech z celkových 17), Sanski Most/Srpski Sanski Most (SDS vs SNSD; obě strany získaly po 6 mandátech z celkových 17), Doboj-Istok (SDP vs SDA; obě strany získaly po 6 mandátech z celkových 15), Drvar/Srpski Drvar (Zavičajni socijaldemokrati RS i BiH/Stranka Drvarčana vs SPRS; obě formace získaly po 5 mandátech z celkových 11), Šipovo (SPRS vs SDS; obě strany získaly po 7 mandátech z celkových 25), Kakanj (SDP vs SDA; obě strany získaly po 12 mandátech z celkových 30), Vogošča (SDP vs SDA; obě strany získaly po 7 mandátech z celkových 23), Lista za Nivou (okrsek č. 157; SCDBiH vs HDZ; obě formace získaly po 5 mandátech z celkových 12). S jednou výjimkou (Bosanski Petrovac) se tedy jedná buďto o ”čistá” bipolární uspořádání anebo o uspořádání se dvěma stejně silnými a od ostatních stranicko-politických aktérů jasně rozlišitelnými hlavními stranami-póly. Ovšem i v těchto případech je vhodné vyvarovat se dalekosáhlých, rádoby jednoznačných závěrů vztahujících se k ”systémotvornému” působení této bipolarity.

V podstatě je totiž jen malý rozdíl mezi mechanickými predispozicemi těchto symetrických bipolárních - či výjimečně tripolárních (Bosanski Petrovac) soustav (považujeme-li v této souvislosti za póly pouze dvě nejsilnější strany) - a jen mírně asymetrických bipolárních či tripolárních stranicko-politických konfigurací například v obcích Prijedor (SDS s 8, SCDBiH se 7, SNSD se 6 mandáty z celkových 31), Gradiška (SNSD s 9, SDS s 8 mandáty z celkových 27), Gradačac (SDA se 12, SDP s 11 mandáty z celkových 30), či Banja Luka (SDS s 8, SNSD se 7 mandáty z celkových 31), Hadžiči (SDA s 9, SDP se 7 a SBiH také se 7 mandáty z celkových 25), Tešanj (SDA s 10, SDP s 9 mandáty z celkových 25), Zenica (SDP se 13 vs SDA s 10 mandáty z celkových 31), Kalesija (SDA s 11 vs SDP s 10 mandáty z celkových 25), Ilijaš (SDA s 8, SDP se 7 mandáty z celkových 23) či Jablanica (SCDBiH se 7, SDP se 6 mandáty z celkových 17).[6]

Ve dvaceti čtyřech relativně vyhraněných bipolárních pluralitních soustavách (tj. soustavách bez absolutní ”jednobarevné” většiny a se dvěma jasně rozlišitelnými stranickými póly) se lze nejčastěji setkat s dualismem SDA versus SDP (ve dvanácti případech; k nim lze konec konců připojit i dva případy dualismu SCDBiH vs SDP),[7] čtyřikrát s dualismem SDS-SNSD, dvakrát SDS-SNS, jednou pak s dualismem SDS vs SPRS, Zavičajni SD RS i BiH (ZSD) vs SPRS, HDZBiH vs NHI.[8]

Tab.: Nejvíce kompetitivní lokální bipolární stranicko-politická uspořádání (dualismy)

SDA-SDP	SCD-SDP	SDS-SNSD	SDS-SNS	SDS-SRPS	ZSD-SPRS	HDZ-NHI
Bihać; Gradačac; Tešanj; Maglaj; Zavidoviči; Kalesija; Zenica; Kakanj; Vareš; Kiseljak; Ilijaš; Ilidža	Kalesija- Osmaci; Jablanica	Bosanska Gradiška- Gradiška; Srbac; Odžak- Vukosavlje; Ključ- Ribnik	Skender Vakuf- Kneževo; Miliči	Novi Grad	Srpski Drvar	Kreševo

Kromě jednoho symetrického tripolárního uspořádání (Bosanski Petrovac; SDA vs SPRS vs SNSD)[9] je možné rozlišit - byť tentokrát již s větší dávkou tolerance k odchylkám, resp. disproporcím ve volebním potenciálu - ještě dalších čtrnáct trojpólových soustav (tedy soustav s přibližně stejně silnými třemi hlavními póly),[10] mezi nimiž je ovšem již poměrně obtížné rozlišit nějakou jednoznačně převažující konfiguraci, resp. trialismus. Nejčastěji - a to pětkrát - se zde lze setkat s trialismem SDA vs SDP vs SBiH (Doboj-Jug; Olovo; Breza; Hadžiči; Vogošča), čtyřikrát pak s trialismem SCDBiH vs SDP vs HDZBiH (Novi Travnik; Vitez; Busovača; Fojnica),[11] zatímco ostatních pět případů (Prijedor; Odžak; Gradačac/Pelagičevo; Zvornik, Drvar) je představováno ryze individuálními kombinacemi.

O vyhraněně quadripolárních či obecně multipolárních uspořádáních lze uvažovat pouze v několika - konkrétně ve třech - případech; za jistých okolností by se do této skupiny dala zařadit již zmíněná stranicko-politická soustava z Bosanského Petrovace (ovšem jen pokud by se SDP považovala za pól rovnocenný ” vyrovnané trojici” SDA - SPRS - SNSD), z obce Jajce/Jezero (SDS - SDP - SNS - SPRS ) a snad i pentapolární konfigurace z Glamoče (HDZ - SCDBiH - SPRS - ZSD RS i BiH - SNSD), jejíž posouzení je ovšem velmi sporné.[12]

Poslední poznámka se týká problému vcelku minimálního uplatnění lokálních-municipálních či lokálních-(sub)regionálních stran a nezávislých kandidátů. Je třeba říci, že v tomto ohledu se nejenže situace nezlepšila ve srovnání se stavem před třemi lety, nýbrž v některých ohledech došlo dokonce k oslabení pozic či eliminaci těchto aktérů (což je případ Banja Luky). Tzv. nezávislí kandidáti získali po jednom mandátu pouze v šesti obecních zastupitelstvech (Srbac; Bosanski Petrovac; Teočak; Zvornik; Kladanj; Bileća). V municipalitě Kotor Varoš získala jeden mandát (z celkových 25) Demokratická strana za Banja Luku a Krajinu (DSBLK; Demokratska stranka za Banja Luku i Krajinu), ve Višegradu pak jedno křeslo (z celkových 25) připadlo Nezávislému hnutí běženců Višegradu (NIP; Nězavisni izbjeglički pokret Višegrad). Za relevantní lokální formace v mnicipálním rámci lze tak považovat pouze tři formace v lokalitách Modriča (LM; Lista za Modriču; jež získala 4 mandáty ze 31 v Modriči v pluralitní soustavě devíti stran s dominantní SDS, avšak bez absolutní většiny), Ilijaš (Stranka za srednje získala 4 mandáty z 23 v pluralitním uspořádání se šesti stranami - s nejsilnější pozicí SDA a SDP) a Rudo (Pokret za Rudo; Hnutí za Rudo získalo dva mandáty ze 17 v pluralitní soustavě se 7 stranami - nejsilnější SDS).[13]

Jak bylo zdůrazněno již v úvodní části této stati, za daného stavu nelze aspirovat na celistvou deskripci a důkladnou analýzu bosensko-hercegovských pluralismů jako více méně ”zralých”, rozvinutých a funkčních systémů či subsystémů politických stran. Popis a rozbor partikulárních lokálních stranicko-politických konfigurací, jakkoli se omezující na sféru predispozic pro fungování a reprodukci příslušných municipálních soustav politických stran, však může připravovat pro takovou deskripci a explanaci, zahrnující nezbytně i vyhraněně komparativní výzkumy, vhodnou půdu. Zdá se, že k zajímavým výsledkům by mohlo vést zejména zkoumání momentů nejvíce ovlivňujících jednak kompetivitu stranicko-politických aktérů ve vyhraněně pluralitních lokálních i supra-lokálních uspořádáních, jednak rozsah a formu jejich kooperace. Míru, v níž je - v bosensko-hercegovském případě - vhodné a vůbec možné přenášet závěry vztahující se prvotně k lokálním stranicko-politickým arénám do supra-lokálních prostředí, lze ovšem nyní jen stěží odhadnout Na tuto otázku bude možné kvalifikovaně odpovědět patrně až v dalších stadiích vývoje bosensko-hercegovských pluralismů, v závislosti na komplexním posouzení způsobu fungování a reprodukce stranicko-politických soustav na různých (municipálních, regionálních, federálních) úrovních, včetně posouzení míry odlišnosti, resp. totožnosti zdrojů politické legitimace a volební mobilizace používaných relevantními stranami v jednotlivých sférách stranicko-politické soutěže a spolupráce.

Zkratky názvů vybraných bosensko-hercegovských politických stran a aliancí

BPS (Bosanskohercegovačka patriotska stranka)

BSP BiH (Bošnjačka stranka prava Bosne i Hercegovine)

DLC BiH (Demokratski liberalni centar Bosne i Hercegovine)

DNZBiH (Demokratska narodna zajednica Bosne i Hercegovine)

DPS RS (Demokratsko patriotska stranka Republike Srpske)

DS RS (Demokratska stranka Republike Srpske)

DSBLK (Demokratska stranka za Banja Luku i Krajinu)

HDZBiH (Hrvatska demokratska zajednica Bosne i Hercegovine)

HK (Hrvatski demokršćani)

HKDU – BiH (Hrvatska kršćanska demokratska unija - Bosna i Hercegovina)

HNS BiH (Hrvatski narodni savez Bosne i Hercegovine; aliance: HSS BiH, HNZ)

HSP (Hrvatska stranka prava)

HSS BiH (Hrvatska seljačka stranka Bosne i Hercegovine)

LGK (Liberalno-gradjanska koalicija Bosne i Hercegovine; aliance: Liberali BiH, CDS BiH)

LM (Lista za Modriču)

NIP (Nězavisni izbjeglički pokret Višegrad)

NHI (Nova hrvatska inicijativa)

NS RS (Narodna stranka Republike Srpske)

PDP RS Mladen Ivanić (Partija demokratskog progresa Republike Srpske)

PR (Pokret za Rudo)

PS RS (Penzionerska strana Republike Srpske)

RS RS (Radikalna stranka Republike Srpske)

SBiH (Stranka za Bosnu i Hercegovinu)

SCDBiH (Savez za cjelovitu i demokratsku Bosnu i Hercegovinu; aliance: SDA BiH, SBiH)

SDA (Stranka demokratske akcije)

SDP (Socijaldemokratska partija Bosne i Hercegovine - Socijaldemokrati)

SDS (Srpska demokratska stranka)

SNOP (Srpski otadžbinski pokret)

SNS - Biljana Plavšić (Srpski narodni savez)

SNSD - Milorad Dodik (Stranka nezavisnih socijaldemokrata)

SP (Stranka penzionera)

SPAS (Srpska patriotska stranka)

SPO (Srpski pokret obnove)

SPP BiH (Stranka privrednog prosperiteta Bosne i Hercegovine)

SPRS (Socijalistička partija Republike Srpske)

SS ((Stranka za srednje)

SS - Gordana Vidović (Seljačka stranka)

Ujedinjena HSP (Ujedinjena Hrvatska stranka prava)

ZSD RS i BiH (Zavičajni socijaldemokrati RS i BiH (stranka Drvarčana))

Vybraná literatura a prameny

Ágh, A. (1998a): Emerging Democracies in East Central Europe and the Balkans, Edward Elgar, Cheltenham.

Ágh, A. (1998b): The Politics of Central Europe, Sage, London.

Ágh, A. (1998c): The End of the Beginning: the Partial Consolidation of East Central European Parties and Party Systems, in: Pennings, P., Lane J.-E. (red.): Comparing Party System Change, Routledge, London, s. 202-216.

AIM - Alternativna Informativna Mreza (1994-2000), elektronické materiály (http://www.aimpress.ch/).

Allcock, J. B. (1991): Yugoslavia, in: Szajkowski, Bogdan (red.): New Political Parties of Eastern Europe and the Soviet Union, Longman, Harlow, s. 293-368.

Allcock, J. B. (1994): Bosnia and Hercegovina, in: Szajkowski, Bogdan (red.): Political Parties of Eastern Europe, Russia and the Successor States, Longman, Harlow, s. 79-89.

Barša, P., Strmiska, M. (1999): Národní stát a etnický konflikt. Politologická perspektiva, Brno, CDK.

Bielasiak, J. (1997): Substance and Process in the Development of Party Systems in East Central Europe, Communist and Post-Communist Studies, XXX, n. 1, March 1997, s. 23-44.

Burg, S. L. (1997): Bosnia-Herzegovina: a Case of Failed Democratization, in: Dawisha, K., Parrot, B. (red.): Politics, Power and Struggle for Democracy in South-East Europe, Cambridge University Press, Cambridge, s. 122-145.

Della Porta, D. (1999): La politica locale. Potere, istituzioni e attori tra centro e periferia, il Mulino, Bologna.

De Winter, L., Tursan, H. (red.) (1998): Regionalist Parties in Western Europe, London, Routledge.

European Forum (1999): Political Parties in Bosnia and Hercegovina, elektronické materiály (http://www.europeanforum.bot-consult.se/cup/bosnia/parties.htm).

Hislope, R. (1997): Intra-Ethnic Conflict in Croatia and Serbia: Flanking and the Consequences for Democracy, East European Quarterly, XXX, n. 4, January 1997, elektronická verze.

Horowitz, D. L. (1985): Ethnic Groups in Conflict, London, Berkeley, Los Angeles, University of California Press.

Horowitz, D. L. (1994): Democracy in Divided Societies, Democracy in the 1990. Global Issues in Transition, n. 6, January 1994, s. 139-158.

I Balcani (1998-2000), elektronické materiály (http://www.ecn.org/est/balcani/).

ICG-International Crisis Group (1997): Beyond Ballot Boxes: Municipal Elections in Bosnia and Hercegovina, ICG, dat. September 10, 1997

(http://www.intl-crisis-group.org/projects/bosnia/reports/bh26rep.htm).

ICG-International Crisis Group (1998): Changing Course?: Implications Of The Divide In Bosnian Croat Politics, ICG, dat. 13 August, 1998 (http://www.intl-crisis-group.org/projects/bosnia/reports/b37rep.htm).

ICG-International Crisis Group (2000): Bosnia’s Municipal Elections 2000: Winners and Losers, ICG, dat. 27 April 2000 (http://www.intl-crisis-group.org/projects/bosnia/reports/bh54rep.htm).

Ishiyama, J. T., Breuning, M. (1998): Ethnopolitics in the New Europe, Boulder, London, Lynne Rienner.

Letamendía, F. B. (1998): Juego de espejos. Conflictos nacionales centro-periferia, Madrid, Trotta.

Lijphart, A. (1977): Democracy in Plural Societies. A Comparative Exploration, , New Haven, London, Yale University Press.

Mainwaring, S. (1999): Rethinking Party Systems in the Third Wave of Democratization. The Case of Brazil, Stanford University Press, Stanford.

Mair, P. (1997): Party System Change. Approaches and Interpretations, Clarendon Press, Oxford.

McGarry, J., O’Leary, B. (red.) (1995): The Politics of Ethnic Conflict Regulation. Case Studies of Protracted Ethnic Conflicts, London, Routledge.

OSCE BiH (2000): Municipal Elections 2000/Općinski izbori 2000. Final Municipal Elections Results, OSCE (Organization for Security and Co-Operation in Europe) BiH Elections Department, (http://www.oscebih.org/elections/eng/pre_results/scripts/final_res.htm).

Strmiska, M. (1998): Póly, polarita a utváření středo- a východoevropských multipartismů, Politologický časopis, V, n. 4, pp. 347-365.

Strmiska, M. (1998): Regionální strany a stranické systémy. Španělsko, Itálie, Velká Británie a Severní Irsko, CDK, Brno.

Strmiska, M. (1999): Pluralita, polarita a geneze nových středo- a východoevropských systémů politických stran, in: Strmiska, M. (red.): Postkomunistické stranické soustavy a politická pluralita, Msarykova univerzita, Brno, s. 11-36.

Truhlář, K. (1998): Bosna a Hercegovina (1990-1997). Geneze konfliktu a implementace míru, rkp. dipl. práce, FSS MU, Brno.

[1] Tato institucionalizovaná ”složenost” a nestejnorodost se pochopitelně nejvíce projevuje na “celobosenskohercegovské” úrovni a ve federální sféře (Federace BiH), méně pak v Srbské republice (RS) - což se týká jak ”republikové”, tak lokální sféry - a na kantonální a lokální úrovni (ve Federaci BiH).

[2] Jde zde především o to, že v lokálních arénách jsou od sebe relativně nejméně odděleny sféry volební soutěže a stranicko-politické kooperace.

[3] V této souvislosti bylo zdůrazněno oslabení pozic SDA, HDZBiH, ”renesance” lokálních pozic SDS, zřetelná expanze SDP a úspěchy SBiH. Srv. např. ICG-International Crisis Group (2000); Drazenovic, I. (2000): Local Elections in B and H Completed, AIM, 23-4-2000; Tadic, T. (2000): Ten Years of Ethnic Parties in B and H, AIM, 14-8-2000.

[4] V této souvislosti jsem vyřadil jednak 5 obecních zastupitelstev, v nichž vítězná strana či aliance získala přesně polovinu mandátů (což se dvakrát dotýkalo SDA a SCDBiH, jednou pak SDP) a tudíž se jedná o hraniční případy mezi absolutní a relativní většinou, dále příliš specifické ”třímandátové ” okrsky č. 251-256, a kvůli dalekosáhlému - v příslušném obecním rámci - dopadu ”etnického” bojkotu voleb rovněž obce Žepče (s absolutní většinou SDA) a Gornji Vakuf (s absolutní většinou aliance SCDBiH), přičemž jsem vzal v úvahu rovněž v úvahu poněkud odlišný případ ”etnického” bojkotu voleb v Glamoči.

[5] Následující rozbor vychází z oficiálních výsledků municipálních voleb r. 2000. Viz OSCE BiH (2000): Municipal Elections 2000/Općinski izbori 2000. Final Municipal Elections Results, OSCE BiH Elections Department, (http://www.oscebih.org/elections/eng/pre_results/scripts/final_res.htm).

[6] Pokud v této souvislosti vezmeme v úvahu rovněž – co do poměru sil – zřetelně asymetrická uspořádání s “jednobarevnou” absolutní většinou, pak lze konstatovat, že širší uplatnění v tomto okruhu nalezl dualismus SDA vs SDP (jenž byl ostatně již zmíněn), HDZBiH vs HKDU a SDS vs PDP.

[7] Tento dualismus (SDA versus SDP) je výrazný také v případě uspořádání s “jednobarevnou” absolutní většinou, kde je ovšem jeho “pluralizující” systémotvorný efekt omezen celkově nižší kompetivitou.

[8] Pořadí, v nichž jsou jednotlivé strany uvedeny, nemusí odpovídat pořadí podle velikosti jejich volebního potenciálu (počtu získaných mandátů).

[9] Toto uspořádání by se přitom, cum grano salis, dalo považovat i za quadripolární, neboť k trojici stran se čtyřmi mandáty lze přičlenit jako další, jen nepatrně slabší stranu-pól SDP se třemi mandáty (z celkových 17).

[10] Do této skupiny nejsou tudíž zahrnuta uspořádání jež by mohla být charakterizována (podle svého formátu, resp. polarity) jako konfigurace “dvouapůlté” strany-pólu.

[11] Pořadí, v nichž jsou jednotlivé strany uvedeny, nemusí odpovídat pořadí podle velikosti jejich volebního potenciálu (podle počtu získaných mandátů).

[12] Je tomu tak kvůli dopadu bojkotu voleb částí bosňackého elektorátu. Ze stejných důvodů nebyla tato stranicko-politická konfigurace uvedena ani mezi symetrickými bipolarismy (HDZBiH a SCDBiH získaly shodně po 4 mandátech z celkových 15).

[13] Je otázkou, do jaké míry by se daly do skupiny lokálních stran a kandidátek přiřadit některé další formace s lokálně omezenou volební základnou, jež však - formálně - nevykazují lokální či semilokální identitu. Je přitom vcelku jedno, zda se jedná o nové, “zdola”-lokálně vytvořená uskupení anebo o neúspěšné “celonárodní” strany. Za posouzení v této souvislosti stojí kupříkladu kandidátka Hrvatski kršćanski domovinski preporod (Ljubuški),

DLC v Jablanici a Banovići, SNOP (Foča-Srbinje) a eventuálně další kandidátky jako Za kralja i otadžbinu - Narodna radikalna stranka či Koalicija "Za kralja i otadžbinu" (Ilidža-Srpska Ilidža), LBO BiH (Srebrenik, Ključ), různé “důchodcovské” formace. Za úvahu stojí také eventuální lokální “kořeny” formace typu ZSD RS i BiH (Stranka Drvarčana).