Lidová unie národní a sociální záchrany a vývoj ortodoxně-komunistického proudu v České republice

 

Miroslav Mareš

 

V průběhu vývoje komunisticky orientované části politického spektra v České republice došlo několikrát k eskalaci napětí a zvýšení intenzity vzájemných střetů mezi reprezentanty jednotlivých proudů, personálně i organizačně navazujících na předlistopadovou Komunistickou stranu Československa. Proces jejich profilace byl v zásadě ukončen v roce 1993 v souvislosti s konáním III. sjezdu KSČM 26. 6. 1993 v Prostějově, na němž se vedení KSČM ujali reprezentanti tzv. neokomunistického proudu (předseda Miroslav Grebeníček). Ze strany odešli zástupci postkomunistického (reformního) proudu, kteří následně založili strany Levý blok a Stranu demokratické levice, a byli vyloučeni dva čelní představitelé ortodoxně-komunistického proudu , Miroslav Štěpán a Jaromír Obzina. Předlistopadový člen ÚV KSČ a tajemník městského výboru KSČ v Praze Miroslav Štěpán[1] se následně stal vůdčí osobností ortodoxních komunistů, majících zájem o zakotvení své činnosti v organizaci, která by byla registrovaná a na tomto základě prosazovala své názory v politickém boji (tj. nezměřovala se např. pouze na vydávání určitého periodika, propagujícího “autentické” komunistické názory s cílem ovlivnit stávající politiku KSČM). Reprezentanti všech tří výše zmíněných proudů se v období po III. sjezdu 1996 připravovali na volby do PS PČR v roce 1996, přičemž se snažili získat (resp. v případě neokomunistů udržet) dominantní část členské základny KSČM a následně i jejích voličů.

Ortodoxně komunistická skupina se v první fázi zaměřila především na vytvoření organizace, která by jednak sdružila příznivce bývalé platformy Za socialismus v KSČM[2], a jednak by populistickým způsobem dokázala oslovit určitou část obyvatel, výrazně nespokojených s polistopadovým vývojem. Touto organizací se stalo občanské sdružení  Lidová unie národní a sociální záchrany (LUNSZ). LUNSZ a její přípravný výbor byly Ministerstvem vnitra ČR podle zákona č. 83/1990 o sdružování občanů[3] zaregistrovány 8. října 1993, Celostátní ustavující shromáždění se konalo 5. února 1994.

LUNSZ se ve svých materiálech přímo nepřihlašovala k odkazu marxismu-leninismu, či dokonce stalinismu, což učinila např. výše zmíněná platforma “Za socialismus” nebo později Strana československých komunistů. Reminiscence na “šťastné období” reálného socialismu však byly v politice LUNSZ patrné. Miroslav Štěpán na ustavujícím shromáždění prohlásil: “Znovu vysvětlujeme, že základní motivace, důvod, proč skupina občanů projevila zájem založit občanské sdružení LUZSN, byl dán tím, co všichni každodenně prožíváme, co všichni dobře známe: celkovou situací v naší republice, varujícím signálem všeobecného kolapsu národního, občanského, sociálního vývoje, pokles vážnosti i prestiže v zahraničí, celkovou atmosféru v naší zemi, doprovázenou nebývalou kriminalitou, morálním rozkladem v národě, ale také bujícím sobectvím, egoismem. Je to víc než naléhavá výzva k lidem – dalo by se to říci i trochu humorně, ale je to až příliš vážné – aby se lidé u nás, kteří nemají hlavu pouze pro klobouk, aby se spojili a vytvořili potřebné sdružení součinnosti a spolupráce, jež by mělo vyústit ve vlastenecky motivovaný postup odpovědnosti národní a sociální záchrany. Myslíme si, že prve uvedené je základem takové práce a iniciativy, která by neměla brát ohled na členství v politických stranách, na náboženské vyznání, na cokoliv dalšího při záchraně národního zájmu, občanské – individuální a kolektivní jistoty.”[4]  Strategii, směřující k oslovení širšího spektra nespokojených občanů, než pouze ortodoxních leninistů a stalinistů, dokumentuje sebedefinice sdružení z jeho stanov. V § 2 zde bylo uvedeno, že Unie “je nadstranickým sdružením”. Členem Unie se mohl stát každý občan straší 15 let, který souhlasil s jejími stanovisky a cíli. Unie se členila na Místní unie, Regionální unie a Celostátní unii. Nejvyšším shromážděním unie bylo Celostátní shromáždění unie.[5]  

Celostátní ustavující shromáždění přijalo tzv. Český národní program. Jeho obsah byl  charakteristický apriorním odmítnutím vývoje po roce 1989 (přičemž listopadové události jsou označeny jako převrat) a požadavky na zabezpečení rozsáhlých sociálních jistot. LUNSZ se však deklaratorně přihlašovala k tomu, že jejím programem je moderní, občanský a právní stát. Důraz kladla na české národní zájmy, vlastenectví a slovanskou vzájemnost. Odmítla:

“-   zkreslený výklad státního převratu 1989 a způsob jednání aktérů při předání moci,

-          rozkrádání národního majetku a znehodnocení více než 40ti leté  práce československého lidu,

-          likvidaci Československa po 75 letech jeho existence bez souhlasu občanů,

-          program sociálního cynizmu jako nástroje nadvlády a bezuzdnou germanizaci,

-          vstup do NATO, jakož i nedůstojné a pro národ ponižující úsilí odpovědných míst, směřujících k němu,

-          nerovnost vlastnických forem, a ničení prosperujících hospodářských odvětví v cizím zájmu, zahraniční zadluženost jako nástroj strategické a národní podřízenosti,

-          navracení majetku pobělohorské šlechtě a katolické církvi,

-          vše, co je v hrubém rozporu s českými národními zájmy a tradicemi,

-          tezi, že “každý se o sebe musí nějak postarat”. Jde o návrat zpět o více než 50 let.”[6]

LUNSZ požadovala do rozhodnutí o dalším směru vývoje hospodářské reformy vyhlásit “a) moratorium cen energií, paliv, pohonných hmot a vybraných surovin v oblasti výrobní spotřeby, na základní druhy potravin, nájemného, otopu, vody i teplé vody v oblasti osobní spotřeby, b) pozastavit proces velké privatizace…, c) zastavit umělý proces směřující ke směnitelnosti koruny, protože vyvolává další růst zahraniční zadluženosti, odporující našim národním a státním zájmům, d) upravit zásady restitučních náhrad v období do roku 2000, restituce omezit  pouze na přímo postižené, nepřekročit celkovou výši restitučních náhrad celkovou částkou 500 000 korun pro jednotlivou oprávněnou osobu, rodinu, podnik.”[7] Další body českého národního programu směřovaly mj. do oblasti důchodového a sociálního zabezpečení, proti praní špinavých peněz, zastavení “tzv. očisty bezpečnosti” apod.

LUNSZ se tedy profilovala jako populistická strana se zvýrazněnými prvky egalitářství, nacionalismu a vyzdvihování pozitiv předlistopadového období. Populismus podobného typu, který byl charakteristický např. i pro noviny Špígl, však v daném období neoslovil větší část osob do té míry, aby se na činnosti LUNSZ podíleli nebo viditelně podporovali. Nerealizována zůstala i snaha, deklarovaná v Usnesení celostátního ustavujícího shromáždění LUNSZ, aby se Český národní program stal integrujícím prvkem pro více občanských iniciativ.[8]

Vůdčí osobnost LUNSZ Miroslav Štěpán byl ve veřejnosti příliš spjat s “negativním image” předlistopadového režimu. Politický prostor, kam se snažila proniknout LUNSZ, byl již z části obsazen republikány, KSČM (mj. v oblasti propagování předlistopadového období) a dokonce ČSSD (s ohledem na tehdejší rétoriku předsedy Miloše Zemana). Některým prohlášením Miroslava Štěpána se sice dostalo relativně rozsáhlé mediální pozornosti, která však byla způsobena jeho minulostí. Existence LUNSZ ale Štěpánovi umožňovala udržovat se v povědomí veřejnosti jako “aktivní politik”. V situaci, kdy bylo zřejmé, že v dané podobě LUNSZ není kromě “pravověrných komunistů” schopna získat ani příznivce stávající krajní pravice ani radikální nespokojence bez politického zakotvení, se aktivity Miroslava Štěpána zaměřily na vytvoření strany, která by z ortodoxně marxisticko-leninských pozic kritizovala neokomunistické vedení KSČM. Touto strategií mohl oslovovat i část členské základny KSČM a v případě reformní změny jejího politického kursu by pro něj vystala šance získat relevantní politickou pozici ať již v rámci KSČM nebo “své strany”. 22. dubna  1995 se konal tzv. sjezd obnovy, na kterém byla ustavena Strana československých komunistů pod vedením Miroslava Štěpána, která se přihlásila k tradicím předlistopadové KSČ. Přestože LUNSZ nezanikla, její činnost byla  ochromena ve prospěch SČK.[9] V kontextu vývoje ortodoxně-komunistického proudu je však existenci LUNSZ možné hodnotit v tom smyslu, že “překlenula” období mezi vyloučením Miroslava Štěpána z KSČM a vytvořením otevřeně marxisticko-leninské strany. Je navíc otázkou, jakým způsobem by bylo státními orgány a demokratickou antikomunistickou veřejností přijato založení ortodoxně-komunistické strany Miroslavem Štěpánem krátce po jeho opětovném vyloučení z KSČM v roce 1993. Koncepce občanského sdružení pod názvem Lidová unie národní a sociální záchrany byla v tomto směru méně provokující a v danou chvíli pro představitele ortodoxně komunistického proudu výhodnější.

[1] Miroslav Štěpán byl 7. 12. 1989 vyloučen z KSČ, následně byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody, po propuštění z vězení se stal členem KSČM, z níž byl definitivně  vyloučen na III. sjezdu KSČM (Usnesení III. sjezdu Komunistické strany Čech a Moravy. In Dokumenty III. sjezdu KSČM, vydal ÚV KSČM jako účelovou publikaci pro vnitřní potřebu členů a funkcionářů KSČM, str. 45).

[2] Tato platforma se v KSČM vytvořila po II. sjezdu KSČM v důsledku odmítnutí zde přijatých programových dokumentů (které považovala za nekomunistické) a začátkem ledna 1993 publikovala svoji deklaraci. V ní  mj. uvedla: “Vycházíme z pokrokových tradic a pozitivních výsledků komunistického hnutí u nás  a ve světě. Teoreticky navazujeme na marxismus, marxismus-leninismus a zobecnění zkušeností mezinárodního dělnického a komunistického hnutí. V současnosti však usilujeme o tvorbu soudobé teorie vědeckého socialismu v nových sociálně ekonomických a mezinárodně politických podmínkách konce XX. a počátku XXI století…Oceňujeme úspěchy socialistické výstavby Čínské lidové republiky, Korejské lidově demokratické republiky, Vietnamské socialistické republiky a Kubánské republiky, jakož i úsilí dalších zemí při budování sociálně spravedlivé společnosti…Jsme otevřeným názorovým proudem v rámci KSČM. Svou aktivitu rozvíjíme v základních organizacích strany, klubech, zájmových kroužcích a skupinách. Podílíme se na uskutečňování politiky KSČM ve všech směrech při dalším upevňování a rozvíjení jejího komunistického charakteru. Veškeré naše snažení směřuje k tomu, aby každá organizace a každý její člen se stali aktivními stoupenci a činiteli renesance socialistického světového názoru z hlediska komunistických perspektiv. Vždyť “svým principem stojí komunismus nad rozkolem mezi buržoazií a proletariátem…chce právě tento rozpor odstranit..protože komunismus není jen věcí dělnictva, nýbrž celého lidstva. (MARX) Proto jsme proti restauraci kapitalismu v naší zemi, proto jsme za socialismus!”” Deklarace názorového proudu KSČM “Za socialismus”, Naše pravda 4/1993, str. 4. Platforma za socialismus nebyla Výkonným výborem ÚV KSČM 6. 3. 1993 uznána, což však ÚROK KSČM shledala 26. 6. 1993 jako odporující stanovám (Stanovisko ÚROK KSČM k odvolání členů KSČM s. V. Papeže, M. Štěpána a J. Obziny ze dne 13. 3. 1993 proti prohlášení VV ÚV KSČM ve věci platformy “Za socialismus” a ve věci jejich členství v KSČM ze dne 12. 3. 1993. In Dokumenty III. sjezdu KSČM, vydal ÚV KSČM jako účelovou publikaci pro vnitřní potřebu členů a funkcionářů KSČM, str. 40-41). Události, odvíjející se od kritiky platformy “Za socialismus” ze strany tehdejšího předsedy KSČM J. Svobody, vedly následně i ke svolání  III. sjezdu KSČM.

[3] V souvislosti s rozpuštěním LUNSZ, které bylo ze strany části demokratických a antikomunistických sil požadováno, je možné uvést, že v ČR V ČR nejsou podle § 4 zákona 83/1990 Sb., o sdružování občanů dovolena sdružení,

a)       jejichž cílem je popírat nebo omezovat osobní, politická nebo jiná práva občanů pro jejich národnost, pohlaví, rasu, původ, politické nebo jiné smýšlení, náboženské vyznání a sociální postavení, rozněcovat nenávist a nesnášenlivost z těchto důvodů, podporovat násilí, anebo jinak porušovat ústavu a zákony (srov. výše uvedené usnesení vlády),

b)       která sledují dosahování svých cílů způsoby, které jsou v rozporu s ústavou a zákony,

c)       ozbrojená nebo s ozbrojenými složkami.

Zjistí-li ministerstvo vnitra, že sdružení vykonává činnost v rozporu s výše uvedenými skutečnostmi, neprodleně na to podle § 12 odst. 3 téhož zákona sdružení upozorní a vyzve je, aby od takové činnosti upustilo. Jestliže sdružení v této činnosti pokračuje, ministerstvo je rozpustí. Proti tomuto rozhodnutí je možné podat opravný prostředek k Nejvyššímu soudu České republiky.

[4] Štěpán, M.: Zpráva o činnosti přípravného výboru LUNSZ. In.: Celostátní ustavující shromáždění občanů Lidové unie národní a sociální záchrany, Praha 5. Února 1994, (interní materiál LUNSZ), str. 3.

[5] Stanovy Lidové unie národní a sociální záchrany (LUNSZ). In Celostátní ustavující shromáždění občanů Lidové unie národní a sociální záchrany, Praha 5. Února 1994, (interní materiál LUNSZ), str. 8-11.

[6] Český národní program. In Celostátní ustavující shromáždění občanů Lidové unie národní a sociální záchrany, Praha 5. Února 1994, (interní materiál LUNSZ), str. 13.

[7] Tamtéž.

[8] V Usnesení Celostátního ustavující shromáždění Lidové unie národní a sociální záchrany bylo uvedeno, že LUNSZ “není politickou stranou, je širokým občanským sdružením. Naše představy o prosperujícím stabilním státě, kde jsou zajištěna základní práva a svobody, sociální a životní jistoty, jsou v Českém národním programu. Zaslouží si podporu od většiny občanů České republiky. Předpokladem jeho uskutečnění je jeho přijetí občany v demokratických volbách o jejichž přízeň se budeme ucházet společným hlasem členů a sympatizujících LUNSZ a dalších občanských sdružení. Dáme naše hlasy tomu politickému volebnímu subjektu, té straně, která nejvýrazněji ve svých východiscích a programu při řešení současného stavu podpoří variantu nekompromisní zásadní změny, což je náš program, náš přístup, naše představa vyjádřená v ČESKÉM NÁRODNÍM PROGRAMU.” Usnesení Celostátního ustavující shromáždění Lidové unie národní a sociální záchrany. In Celostátní ustavující shromáždění občanů Lidové unie národní a sociální záchrany, Praha 5. Února 1994, (interní materiál LUNSZ), str. 24.

[9] V tomto směru je charakteristické i přenesení aktivit Jiřího Vábra, který zabezpečoval každodenní “chod” a publikační a propagační činnost LUNSZ, ve prospěch stejné činnosti u SČK.