Anthropologia integra

Pohřebiště huteritů v Přibicích (okres Brno-venkov): souhrn základních antropologických údajů z první fáze výzkumu v letech 2018–2024

2025-12-09T08:03:29+01:00

V této studii jsme se pokusili shrnout základní popisné údaje získané při antropologicko-archeologickém výzkumu první výzkumné plochy pohřebiště huteritů na lokalitě Přibice – Mlynářovy (2018–2024). Na zkoumané ploše 15x15 metrů bylo odkryto a vyzvednuto 197 kosterních pozůstatků primárních jedinců spolu se 160 soubory rozrušených kosterních pozůstatků (příměsí) pocházejícími z narušených pohřbů. Mezi primárními jedinci bylo 132 dospělých, z nichž 64 bylo určeno jako ženy, 57 jako muži, 2 jako neurčité a 9 nebylo možné určit. Převažující orientace osy těla byla jihovýchod-severozápad s hlavou k jihovýchodu. V hrobových jamách bylo nalezeno celkem 847 předmětů, z nichž naprostá většina tvořily drobné předměty jako špendlíky, spínadla oděvů (háček, očko) a železné hřebíky, ostatní druhy předmětů byly zcela výjimečné. Spektrum předmětů se statisticky lišilo v ženských a mužských hrobech, v ženských převládala spínadla oděvů, v mužských hřebíky. Stranová orientace hrobů i obsah předmětů v hrobech byly v některých aspektech odlišné od zvyklostí místního katolického obyvatelstva, což jsme demonstrovali také srovnáním s blízkým středověkým až raně novověkým pohřebištěm Pohořelice – Klášterka. Výškou postavy se zde pohřbení dospělí huterité neodlišovali od běžné populace té doby, což znamená, že toto pohřebiště neposkytuje žádný podklad pro místní lidovou představu: „habán = vysoký člověk“. Procentuální zastoupení malých dětí do 3 let věku (vč. příměsí) je zde nízké (3,08 %) a vysvětlení bude záležitostí dalšího výzkumu. Tyto výsledky budou východiskem pro navazující detailní studie jednotlivých aspektů pohřebního ritu, biologických vlastností a demografie, včetně molekulárních analýz aDNA a izotopových analýz stravy a geografického původu.

Příčiny migrace ve vybraných středoasijských zemích

2025-10-31T08:08:55+01:00

V tomto článku jsou analyzovány strukturální faktory migrace ve čtyřech středoasijských zemích – Kyrgyzstánu, Kazachstánu, Uzbekistánu a Tádžikistánu – se zvláštním zaměřením na regionální vzorce emigrace z Kazachstánu v období 2000–2020. Ve studii jsou zkombinovány deskriptivní statistiky o demografické a ekonomické situaci v Kyrgyzstánu, Tádžikistánu a Uzbekistánu s kvantitativní analýzou regionální migrace, mzdových úrovní a etnického složení v Kazachstánu. Údaje na úrovni států potvrzují, že rychlý populační růst, omezené pracovní příležitosti a rozšířená chudoba představují hlavní „push“ faktory pracovní emigrace z Kyrgyzstánu, Tádžikistánu a Uzbekistánu, kde remitence tvoří významný podíl HDP. Klastrová a konvergenční analýza pro Kazachstán ukázala, že mzdové rozdíly sice přispívají k regionálním odlišnostem v emigraci, avšak nevytvářejí silný ani konzistentní vzorec napříč regiony. Naproti tomu regiony s vyšším podílem nekazašských etnických skupin (zejm. Rusů, Němců a Ukrajinců) systematicky vykazují vyšší odliv obyvatel, což poukazuje na význam historických vazeb, politických nástrojů a migračních sítí. Zjištění celkově naznačují, že migrace ve Střední Asii je výsledkem interakce demografických tlaků, ekonomických podmínek a etnických struktur, nikoli jediného dominantního faktoru.

Recenze publikace “TrasiMemo at home. Dieci anni di antropologia, relazioni, prospettive”

2025-11-18T11:35:55+01:00

Recenze publikace “Stories of Solastalgia”

2025-09-06T15:22:18+02:00